Hugo a jeho lásky

Můj dávný přítel Hugo byl člověk celkem tuctový, ale měl jednu vlastnost, která ho odlišovala od všech lidí, které jsem kdy znal. Zatímco skoro každý má za mlada určitou ctižádostivost to takzvaně někam dotáhnout, Hugo byl typem ušlápnutého človíčka, nechtěl v ničem vynikat, byl plachý až stydlivý, krátce introvert, ale povahově charakterní dobrák a víceméně samorost. Řídil se  pokud možno desaterem božích přikázání, miloval hudbu a chodil často na muzikály i na koncerty.

Poznal jsem ho v době, když mu už bylo pětadvacet, nekouřil, nepil, byl dosud panicem a já jsem mu tenkrát říkal: "Člověče panic je na nic!", pojď se mnou někam do baru mezi lidi, kde se seznámíš s nějakou krásnou babou a uvidíš, že se ti to bude líbit a začneš trochu žít! Nepodařilo se mi ho ale přemluvit. Asi o půl roku později mi z ničeho nic zavolal, že se seznámil s krásnou ženou Annou, která je prodavačkou v mlékárně, a ta se mu zdá být docela hodně sympatická.

Na mé zvědavé dotazy, jak se seznámili mi prozradil, že si byl koupit lahev mléka, která mu však vyklouzla z ruky a spadla na tamní kamennou podlahu. Lahev to nevydržela a tak musel pak společně s Annou vytřít podlahu v celé mlékárně a při té příležitosti se seznámili a dali si první schůzku před nádražím u hodin.

"Jak romantické", poznamenal jsem suše. 

"Anna je moc hodná dívka, na každý rande mi přinese něco z toho, co mají v krámě, jako jogurt, nebo sýr či housku s máslem a taveňák nebo romadur. Jenže se mi zdá, že se chce vdávat, a to mi dost vadí...", řekl zamyšleně Hugo.

"No, a jak jste na tom, po stránce intimní", zeptal jsem se přímo, "už jste spolu spali?"

"Čoveče, neblázni, nevíš kde?", vybuchl Hugo, "já bydlím v podnájmu, tam to nejde a vona bydlí u rodičů..."

Asi tak po dvou měsících mi zatelefonoval, že už má novou ženu, jmenuje se Jana a je starší, je rozvedená, ale má svou vlastní garsonku a protože pracuje v řeznictví, nosí mu na schůzku někdy šunku, jindy tlačenku, jednou dokonce i řízek! Seznámili se prý přes agenturu Seznamka. Jana je skvělá, hlavně proto, že mu připomíná jeho maminku. 

"No, tak to je tedy terno, Hugo! Zvu tě na grog do bezvadné hospody "U bílé plachty" a musíš mi to dopodrobna vyprávět. Udělal bych z toho povídku."

Venku pěkně mrzlo a fičel severák, když jsme si v té hospodě dali s Hugem výborný grog, který měl tu kouzelnou moc rozvázat Hugovi jazyk a ten začal široce líčit svůj příběh.

"Míro, představ si, já přijdu prvně v životě do takový agentůry a říkám tam tý slečně, která se mi taky líbila: "Mé jméno je Hugo Pomočatý a chtěl bych se seznámit s krásnou ženou, která má byt a nechce se hned vdávat, třeba až někdy později. Chci, aby byla štíhlá, a aby mě měla ráda, no, mohla by klidně vypadat jako vy. Jinak nechci nic, nemusí být ani bohatá, já taky nic nemám..."

"Počkat, pane Pomočený,..."

"Nikoliv slečno, Pomočatý, Hugo!"

"Promiňte, pane Pomoč-čatý, my potřebujeme nejprve pro naše podklady vaše nacionále a další charakteristiky, abychom mohli vyhledat z toho celého množství zájemkyň, právě ty v úvahu připadající a teprve potom si budete moci vybrat takovou dámu z naší databáze, která nejlépe odpovídá vašim představám. Musím vám ale poradit, abyste apriorně nezamítal svatbu, tím by se okruh v úvahu připadajících dam rapidně zúžil. Prosím, zde tento formulář pečlivě a čitelně vyplňte, třeba až doma, nebo zde, jak chcete. Tady vedle je písárna."

Tak jsem to tam začal vyplňovat a do toho tam vtrhla jak uragán Jana, měla v ruce ten samej formulář a slovo dalo slovo a tak jsme se seznámili. Sice na půdě Seznamky, ale vlastně zadarmo, cha-chá, protože jsme ještě neměli podepsanou smlouvu!

"Takže to šlo rychle a když ona má byt, tak už jsi zajisté odložil věnec panický, ne?, zeptal jsem se zvědavě.

"Čoveče, Míro, vlastně - dosud ne. Vono jsem měl takovou trému, že to nešlo", řekl hlasem jako by se omlouval.

"No, neblbni mi hlavu, Hugo, a kolikrát ses o to pokoušel, ty trumbero?" 

"Já jsem ti ani nějak neměl chuť, ona se tedy chudák snažila, ale nic to nebylo platný, já už když jdu k ní do bytu, mám apriorně strach, že dostanu zase strach – a taky že jo!" 

"Prosím tě seznam mě s ní, já bych jí chtěl vidět, copak je tak málo sexy?"

"Mám tady její fotku, podívej se, myslím, že je sexy až moc!"

Podíval jsem se a zhodnotil: "Tedy poprsím by mohla mlátit poledne, ale jinak typická řeznice. Hugo, máš pravdu, z tý bych měl taky strach, mimochodem nevíš kolik váží?"

"Ona je tak trochu hromotluk. Je větší než já a váží prý 99 kilo."

"A to si asi eště ubírá. Ale ty jsi přece chtěl mladou, drobnou a štíhlou! To všechno ona není!"

"Nojo, ale Jana je celá moje máma, má byt a umí vařit, a za seznámení jsem ušetřil tisícovku!"

"Probůh, Hugo, nebuď tak blbej materialista!", řekl jsem mu naštvaně, "napřed chodíš s mlíkařkou a když ses přecpal sejrů tak jsi zbalil řeznici s tlačenkou a řízkama a teď, když to tak půjde dál, přijde příště na řadu cukrářka s kremrolema. Nebuď tak přízemně vypočítavej, na ženy musíš mít úplně jiný kriteria: něžnost, věrnost a půvab!"

Asi o měsíc později mi zavolal Hugo do práce: "Míro, podrž se, mám pro tebe dvě zprávy: dobrou a špatnou. Tak zaprvé jsem se rozešel s řeznicí Janou a tím pádem je v čudu i její šunka a tlačenka a bohužel v týhle krutý zimě taky její útulná garsonka. Víš, přišlo to nečekaně, byli jsme spolu v divadle na muzikálu a cestou nazpět jsem já, plnej dojmů z tý hry, chtěl zajít někam do kavárny a v klidu si s ní popovídat o tom kuse. Probrat dialogy, výkony herců i hudbu a zpěvy. Jenže vona mi nato, zcela mimo mísu, řekla: "To všechno můžeme probrat u mně doma, mám tam ještě nudlovou polívku a pár karbanátků..."  Nenechal jsem jí domluvit. To mě tak silně dožralo, že jsem zařval: "Já tady mluvím vo umění a ty vo karbanátkách! Čau, tím jsme spolu skončili, už se nemusíme nikdy vidět!", Hugo se odmlčel a pak tiše dodal: "Možná, že jsem jí tím ukřivdil, ale otočil jsem se na kramfleku a hrdě odkráčel domů."

"Správně jsi jednal, Hugo, vy jste se k sobě nehodili, duše poetická a řeznice – ale teď, co je ta dobrá zpráva?"

"To byla ta dobrá zpráva! Ta špatná podle tebe je, že jsem včera v kině, vomylem rozšlápl jedný slečně eskymo, co jí upadlo na zem, čehož jsem si nejdřív nevšiml - a tak jsem jí pak koupil nový eskymo..."

"A proč špatná zpráva?", divil jsem se, "hlavně že jste se seznámili, ty máčku, to se počítá! Je hezká?"

"Je přímo nádherná, ale rande jsem si s ní radši neudělal."
"Proč, proboha?"
"Dyk ty sám jsi mě před ní varoval, vona je totiž cukrářka!"

https://youtu.be/VGn84tel_Lg