27 července 2017

Ascona je Nirvana na zemi

Ascona byla mým doporučeným cílem, kam jsem si vyjel na své padesáté narozeniny. Od té doby se tam rád vracím. Tohle malebné městečko ve švýcarském kantonu Ticino leží na břehu jezera Lago Maggiore. 
Je to sice známé letovisko pro nikoliv sociální případy, ale já jsem si to chtěl taky jednou užít, protože 50 let je člověku jen jednou za život a když to nebudu moct finančně utáhnout, tak se posunu o malý kousíček dál a jsem v laciné Itálii.
Hotely se mi přece jen zdály zbytečně drahé, vzhledem k tomu, že jsem hodlal být celý den mimo hotel v neskutečně krásné přírodě kolem jezera a okolí. Pak jsem si ale všiml na jednom činžáku, v jehož přízemí byla zahradní restaurace,  velké tabule  PENSION - 3. Etage - Zimmer frei, byl jsem ihned rozhodnut.


„To je to, co hledám“, řekl jsem si a prošel restaurací do domu a výtahem vyjel do třetího patra. Tam jsem však marně hledal nějakou tabulku, byly tam jen dvoje bytové dveře a jedny byly mírně pootevřené. Zaklepal jsem a vešel dovnitř a přestože jsem různě halekal: „Hallo, ist jemand da?“ (Je někdo doma?), nikdo se neozýval a já procházel postupně všemi asi šesti místnostmi a nikde nikdo! Teprve když už jsem chtěl odejít, zahlédl jsem, že se něco pohnulo na balkoně s vyhlídkou na jezero. Zamířil jsem tam a vidím, na hollywoodském lehátku si hověla a pokuřovala starší mondénní dáma v ultramarinově modrých květovaných šatech. Vysvětlil jsem jí, že hledám nocleh na týden, načež mi ukázala tři různé pokoje, abych si vybral. Cena byla méně než poloviční jak v hotelu, takže jsme se dohodli okamžitě.

Snídaně, obědy i večeře  nebyly v ceně  noclehu zahrnuty,  což mi rovněž vyhovovalo.
Nechtěl jsem totiž být jakkoliv časově vázán na určitou hodinu. Měl jsem plán 
procestovat  autem také celé i vzdálenější okolí,  takže mi stačila snídaně dole v restauraci a  potom večer až po návratu z výletu, případná večeře v zahradě. Konečně jsem dosáhl stavu naprosto ničím nerušené spokojenosti.


První večer, po návratu do penziónu  se moje dobrá nálada ještě zvýšila, protože již z dáli jsem zaslechl z té naší zelené zahradní restaurace se lynoucí přenádhernou hudbu, přesně takovou, jakou mám dodnes rád.
Když jsem vstoupil dovnitř a zasedl ke stolu, zjistil jsem, že to nehraje celý orchestr, ale jeden jediný muzikant na elektrofonické varhany a k tomu zpívala mladá krásná zpěvačka. Výběr jejich písní byl jako kdybych ho vybíral já podle svého vkusu, prostě samé favoritní skladby mých zamilovaných hudebních skladatelů, jako Gershwin, Porter, Ellington, Miller, Kern, Goodman atd. Jediná malá vada na celkovém dojmu byla příliš silná hudba, překrývající do určité míry zpěv té dívky.
Po asi třech skladbách když udělali pauzu, mně to nedalo a došel jsem za nimi, nejprve jsem se omluvil, že jim k tomu jejich vystoupení chci něco říct, že se mi to moc líbí, ale, že ta hudba je silná k tomu zpěvu, takže ten trochu zaniká. Oni oba byli velice rádi, že jsem jim to řekl a děkovali mi, protože sami nemohli slyšet co převládá a poprosili mne, abych si šel sednout a ukázal jim, kdy je to správně sladěno, a abych si vybrat skladbu kterou chci, že mi ji zahrají. Oba byli tak milí a radovali se z mého zájmu jako děti. 

Všeobecně se dá říct o domácích obyvatelích tohoto švýcarského kantonu Ticino, (Tessin), že patrně šťastnou kombinací italského temperamentu se švýcarskou solidností a klidem, vznikla odrůda nadmíru spokojených, hudbu milujících lidí. Vybral jsem si tedy schválně něco méně známého, skladbu Alberta Morrise „Feelings“ (Cítění), načež oni samozřejmě to také měli v repertoáru, upravili sílu zvuku dle mých pokynů a už to jelo naprosto ideálně. A pak každý večer, když jsem přicházel do zahrady na večeři přerušili to, co právě hráli a nasadili jako znělku pro mne Feelings.

To bylo něco pro moji duši, připadal jsem si tak bohorovně spokojený, což se na dovolené někdy nedaří, zvláště když má člověk sebou společníka s úplně jinými představami o relaxační dovolené. Zde se mé ego tetelilo blahem a když si navíc ta zpěvačka vždycky o přestávce přišla sednout k mému stolu, abych prý nemusel stále jen mlčet, nemohl jsem si více přát. Byla to jedna z mých nekrásnějších dovolených s nezapomenutelnými vzpomínkami. Vřele doporučuji: Když dovolená - tak v Asconě!