07 září 2017

Acapulco Plaja - balkonová scéna

Rád si vzpomínám na krásnou dovolenou s mojí manželkou v roce 1990 ve Španělsku v Andalusii. Byli jsme v malebném městě Nerja, nedaleko od Granady, poblíž Malagy...
Naše bydlení v areálu  »Acapulco Plaja« nebylo
oním mexickým letoviskem pro snoby, nýbrž hrdým názvem komplexu letních bytů, ne právě chudých, ale ani  ne příliš  bohatých, Evropanů.
Tento pětiposchoďový areál zcela zařízených bytů, vypadající v půdorysu jako velké písmeno „U“, ležící otevřenou stranou směrem k moři, zahrnovalo, podle mého hrubého odhadu, aspoň sto třípokojových bytových jednotek. Uprostřed onoho "U" byl velký swimming-pool a trávníček s lehátky. Asi o deset metrů níže, to jest pod skalnatým břehem (viz obr.) bylo moře a písečná pláž. Majitelé těchto bytů, pokud v nich právě sami momentálně netrávili svoji dovolenou, nabízeli tyto byty svým příbuzným a známým za poloviční nájem oproti hotelům.

Náš byt takto pronajatý, od kolegy v práci se nacházel ve třetím patře v průčelním traktu, přímo před bazénem, s krásným výhledem na moře, ale i na balkony bytů pod námi. Čili, tím chci vysvětlit, že aniž bychom byli zvědavci, kteří rádi čumí druhým  do bytu, tak se nedalo nevidět následující scénku,  dvou stoprocetně rozdílných dam. Ani snad ten nejlepší režisér by nedokázal tuto balkonovou scénu předvést tak jedinečně, že jsme oba, moje žena i já, zcela fascinovaně sledovali, kuckaje smíchy, děj, který se právě odehrával pod námi na dvou balkonech...

Moje žena Jitka mne právě přilákala voláním na balkon s nívrhem, že bychom si mohli dát zmrzlinu a hru yatzé, k čemuž jsme se ale už nedostali, když jsme spatřili dvě hlavní osoby scény na pravé straně našeho  bytového areálu ÚČKO.
První hlavní role v této hře žena-1  byla námi nazvána "Lady Langsam"  a ta  druhá žena-2 dostala  jméno  "Frau  Putzfimmel,"  Obě byly tak diametrálně rozdílné typy žen, že by si to snad ani sám veliký Shakespeare nevymyslel...


Jednalo se o dvě dámy, každá svým způsobem zcela originální: "Žena 1."  v prvním patře, kterou jsme nazývali „Lady Langsam“, protože se pohybovala úžasně pomalu a distingovaně, jako královna ze Sáby. Na balkoně měla jen lehátko, které ji však zaměstnávalo dlouhé hodiny.
 Narovnávala si ho směrem ke slunci tak, aby horní opěradlo bylo ve stínu a dolní část pro nohy, aby byla na slunci. Načež si však nelehla, ale zmizela v bytě a vrátila se asi až za pár minut s dekou, kterou si pečlivě uhladila na lehátku, ovšem ani teď si ještě nelehla. Toto divadélko pokračovalo v desetiminutových intervalech, s tím rozdílem, že jednou si donesla osušku, pak malý stoleček, potom širák a černé brýle, pak zase láhev a sklenku s nějakým drinkem a pokaždé se podívala, kde je mezitím slunce a aniž by si lehla, pootočila lehátko tím správným směrem.
   
"Žena 2." nad ní v druhém patře, byla pravým opakem, naprosto posedlá uklízečka. Tuto jsme pro sebe pokřtili: „Frau Putzfimmel“. Ona totiž takřka nepřetržitě  uklízela, drhla, myla, luxovala a leštila nábytek i okna, mimo to, současně prala i záclony.  Na balkoně měla skříň narvanou úklidovými potřebami, jako jsou šňůra, mopy, smetáky, košťata, kbelíky, lavory a lahve s různými čistidly. Její muž se objevil na balkoně jenom na pár minutek, aby si vypil kafíčko a zase rychle zmizel do nitra bytu z dosahu ženina řádění na balkoně.

My jsme seděli na balkoně u odpolední siesty a člověk, aniž by se musel nějak točit a vyklánět, měl přímo v zorném poli, jako na talíři, výhled na několik balkonů v nižších patrech. A tak se stalo, že jsme se stali němými svědky komedie, trvající asi jeden a půl hodiny. Děj byl sice velice zdlouhavý, ale přesto napínavý a zajímavý tak, jak se říká: na divadle jsou nejsměšnější jeho herci a na babičce dědeček...
Mezitím co jsme vypili kávu a zahráli si hru v kostky „Yatzé“, tak Lady Langsam stále něco nosila a mizela v bytě. Nakonec si donesla knížku a k naší úlevě se konečně uvelebila do lehátka. Stín se ovšem už mezitím prodloužil tak, že na slunci měla jenom patičky, ale to ji nevadilo a konečně se zahloubala do své zajímavé četby.

V ten moment, jakoby narežírovaně, se zjevila na horní scéně neúnavná uklízečka Putzfimmelová s prachovkami a mopem a jala se vše vyklepávat přes zábradlí na čtoucí madam. Viděli jsme, jak se ten bílý prach pomalu snáší a kterak lady zabraná do patrně strhujícího románu paní a dívek, to letní sněžení konečně zaregistrovala, ovšem až když už Putzfimmelová vyklepávala třetí prachovku... 

Pak konečně přišlo finále:
Se zcela bílým prachem na černých brýlích, černém širáku i černých plavkách se Lady Langsam vymrštila jak péro z gauče, což byl její první rychlý pohyb, který jsme zaregistrovali a zapištěla směrem nahoru něco, co bych já od mondénní dámy v životě neočekával: „Hey, Sie! Was ist das für 'ne Schweinerei!“ (Hej, vy tam! Co je tohle za prasečinu!)  Měli jsme se ženou co dělat, aby náš smích nedolétl až k uším obou těchto silně rozhněvaných dam. Co se potom dělo dál, to se dá jen těžko popsat, vzájemně si vyměnili různá označení rázu animálního, prostě slova která se v textu jenom pískají...
https://youtu.be/PvTOmNSmbdw