Trvalo mi to chvíli než jsem pochopil, co asi tím dcerka chce říct. Ona si to představila jako u nás doma, když se jdeme najíst do kuchyně, tak vzhledem k oknu, by měly vedle ní být dveře do kuchyně, ale ty tam nejsou!
Od té doby uplynulo čtyřicet let, ale termím "Tady neni véze" používám při mnohých příležitostech dodnes. Třeba když marně chci něčemu přijít na kloub a nejde to.
Ku příkladu, staré, černobílé, české filmy, které mám už celé roky na kazetách, mají dosud tak kvalitní zvuk, že bez zbytečného zesilování slyším a rozumím každé slovo i šepot, zatímco nové filmy a reportáže v televizi často nemohu sledovat, nejen proto, že by byly tak mizerné, ale zvuk se nedá vyladit tak, abych rozuměl. U filmů je pod mluveným slovem tak hlasitá hudba, nebo i tolik rušivých šelestů, že nerozumím. Herci často rychle melou, huhňají nebo neartikulují.
Tomu se já neustále moc divím, proč nejde technicky zvládnout to, co fungovalo před 70 roky? Nebýt těch starých filmů, tak bych věřil, že jsem hluchoň. V prodejně televizí mi řeknou, že není technicky možné odfiltrovat hudbu a šelesty od mluveného slova a v České televizi mi řeknou, že to je takzvaný režijní záměr a s tím se nedá nic dělat. "Tady neni véze!", řeknu si a velice nerad se s tímto faktem smiřuji.
Nebo problémy v české politice. Tady se dějí věci, které absolutně nechápu. Třeba náš prezident, který se chlubil tím, že bude prezidentem dolních 10 miliónů, se dnes a denně všemi způsoby snaží národ rozdělovat na svoji "partu brusiče Karhana", do které patří průšvihář Mynář, podrž-taška Ovčáček, tý-vole Rusnok, Rudá Marie, JZD Veleba a další asi stovka jeho oblíbenců, jako jsou ku př.: Babiš, Škromach, Hašek, Foldyna a další náruživí přitakávači...
Naproti tomu, zbytek občanů, (asi jenom šest miliónů jeho nevoličů) jsou pro něj jen negativní devianti, novinářský hnůj a buržousti, čili kavárenští povaleči. Napadá mě, proč asi člověk, který už před deseti lety chtěl mít klid od politiky a jenom mírumilovně objímat stromy, se najednou ke konci svého života proměnil v diktátora, který chce sám o čemkoliv rozhodovat, který chce určovat, kdo je za co zodpovědný a který si z ústavy ČR udělal kloset-papír...
Tady už chybí jenom rozdělení národa na třídy uvědomělé a nepřátelské, a na rasy vyvolené a méněcenné. Chtěl bych pochopit myšlení toho člověka, ale je to marný. "Tady neni véze!", řekla by mi opět Brigita.