27 března 2016

Bratři v triku

Novotný Jiiří (45) byl typem dvacet let usedlého ženáče, bydlícího v Dejvicích, zatímco jeho nevlastní bratr Jan Heller (38) byl starým mládencem, švihlým uměním, hrál dobře na klavír a dovedl slušně malovat. Bydlel dosud v bytě na Smíchově, u své ovdovělé matky a měl už osm let starou známost s přítelkyní Emou (30). Tato mu však, po smrti jeho matky, dala nečekaně kudlu na krk, že je na čase, aby se buď vzali a měli rodinu, jako jeho spořádaný bratr Jiří. Její biologické hodiny tikají a ona už nemůže déle čekat, takže ač nerada, by se musela s ním rozejít. Honza se naštětil jako ježek, že mají ještě spoustu času, a že se nenechá takto vydírat. Ema potlačila slzičku, řekla mu "Čau" a klidně odešla.
Honza z toho byl následně dost vykolejený, uzavřel se do sebe a věnoval se své zamilované hudbě a dařilo se mu komponovat romantické skladbičky. Jinak jako kreslíř dělal sentimentální obrazy nebo ilustrace do pohádek a časopisů. Jednou ho navštívil jeho vlastně nevlastní bratr Jirka, aby mu trochu promluvil do duše. Z Janovy přehrávací aparatury se právě linuly jímavé tóny jeho oblíbených skladeb.
"Hele Honzo, my tě s Líbou chápeme, přišlo to všechno najednou, máma nám zemřela a Ema tě opustila, ale furt jsedět doma, plešatět nad ztracenou láskou, to je špatně, máme o tebe s Líbou docela obavy. Nemůžeš přece jen poslouchat cajdáky od Gershwina a... " "Tohle je Cole Porter", přerušil ho Honza.
"No, a co? To je snad jedno! Podívej", řekl otcovsky, "místo abys vyrazil někam do společnosti, tak tady vzdycháš a smutníš. Ta tvoje Ema nebyla sice špatná, ale žádnej zázrak to zase nebyl, takže na tuhle ex-kalupinku konečně zapomeň a buď zas normální!

Dyk já chodím do společnosti, ale tam se s nikým novým nemůžu seznámit, a navíc takovou holku jako Ema už nenajdu. Ema má všecko krásný: ruce, nohy, prsa, obličej, rty, zuby, vlasy, pleť, to se prostě nevidí!"
"Pochopitelně, že v hospodě kam chodíš, se pohybuješ jenom mezi samejma výpitkama a slušnou babu bez doprovodu tam nevobjevíš, leda tak šlapku." "Tak mi poraď, jak bys to dělal ty, když seš tak chytrej?"
Jirka zdvihl palec: Tak za prvé, oslovuj hezké ženy všude, kde je potkáš, i pod tou sebeblbější záminkou. Na stanici metra, v čekárně, nebo i v samoobsluze. Ptej se na cokoliv, třeba jestli neví, jaká tramvaj jezdí do Karlína. Chápej, že na tvé otázce vůbec nezáleží. Inteligentní žena stejně ví, že chceš nějak navázat rozhovor a když má o tebe zájem, tak se rozpovídá sama, třeba o vlivu inverze na pěstování kaktusů!" 
"Nojo, ale co když zájem nemá?" "To je fuk! Když poznáš, že u ní nemáš šanci, omluv se, zvedni ruce a bílej prapor, nestřílejte tady jsou lidi! Hlavně nebuď furt zaraženej jako vidle do hnoje, mluv, chechtej se, jednej a improvizuj!" "Tak dobrý, brácho, já se polepším", slíbil mu Honza a radši změnil téma hovoru.
"Tak co, jak jsi pořídil u Honzy?" zeptala se Jirky Líba a on jí to v kostce popsal, načež to uzavřel slovy: "Von je pořád ještě pod vlivem Emy, ale slíbil, že se polepší. "Ty, Jířo, právě mě napad' nápad", řekla Líba, "blíží se druhý červen, to je, pokud si vzpomeneš, výročí naší svatby, tak bychom mohli pozvat známé a udělat u nás takovou domácí oslavu, co ty nato?" "Hmm, ale jak to jako souvisí s Honzou?" podivil se Jirka.
"A víš ty vůbec kolik to bude let od naší svatby?" "No, ehm, poměrně dost, asi tak, tó - éé, a ty to snad víš?" 
Líba se záhadně usmála: "Dvacet, Jiříčku, dva-cet!" řekla důrazně, "a při té příležitosti bysme udělali takovej trik na Honzu, pozvali ho jako na to naše jubileum a přitom pozvali, mimo jiné nějakou lichou, půvabnou dívku, aby se tak náhodně, bez dohazování ti dva seznámili. Co ty nato?"
"Nó tedy, Líbo, to je nápad!" zvolal Jirka a dodal, "a já tenhle trik vylepším mým nápadem, napřed ale budu muset udělat průzkum u nás ve firmě a vybrat tu správnou vdavekchtivou pěknici a máme dvě mouchy jednou ranou! Ty pozveš patrně Maršálkovi, navaříš dobrý žraso, pro šest lidí, naši synové tady nebudou, že a já zařídím ostatní. To by bylo, aby jsme toho Honzu, chlapa staromládeneckýho, neoženili!" 

Jirka si v práci usnadnil hledání vhodné ženy pro Honzu tím, že si u oběda v kantýně přisedl ke kresličce Magdě, které se říkalo Reuter, protože vždy perfektně věděla, co se kdy-kde ve firmě šustne: "Hele, Magdi, potřebuju od vás info, vy to určitě máte v merku, já hledám nějakou vdavekchtivou babu, nevíte o něčem?" 
Magda strnula: "Pane inženýre, snad se nerozvádíte?"
"Ne-ne, Magdi, ale můj brácha se chce ženit a je takovej trochu nekňuba, tak se snažím mu pomoct."
"Pane Ing., to máte štěstí, vím o takové jedné krásné dívce, kterou sice neznám, ta není od nás z firmy, ale je to dobrá kamarádka Saši Maškové a ta mi o tom dopodrobna vyprávěla, jak ta holka neustále brečí pro nějakýho šmidru, se kterým měla už těsně před svatbou a najednou dostala kopačky!"
"Hm, a kdo je to Máša Šašková?" zeptal se Jiří. "Né, Saša Mašková a sedí ve 3. patře u starýho Kouby!"

Víc Jirka nepotřeboval vědět a rozhodl se už druhý den, že se za tou Sašou podívá. Kde sedí náměstek Kouba věděl a tak nelenil a vydal se tam. V předpokoji sedící sekretářka, než mohl něco říct, předeslala: "Pan náměstek Kouba tu není..." nenechal ji domluvit. "Vy jste slečna Mašková?" a když viděl, že ona souhlasí, dodal, "já nejdu za náměstkem, ale za vámi." Ta jen vykulila své modré oči: "Vy jste ten pán, co mluvil s Magdou?" a Jiří se jal ji, pod slibem diskrétnosti seznamovat se svým trikovým plánem. Vylíčil jí, jak jeho bratr Jan by se rád seznámil, za účelem sňatku, s hodnou, krásnou a inteligentní ženou, a že by se to dalo všechno sfouknout na rodinné oslavě 20. jubilea svatby. 
Dívka by nebyla proti, ale namítla celkem logicky, že ta její kamarádka Míla by sama nikdy nešla bez přímého pozvání k cizím lidem a naopak by to chápala jako dohazování. Šlo by to jedině tak, že by tam přišly společně obě dvě. To se Jiřímu líbilo ještě víc, Saša byla nádherná něžná blondýnka, zatímco o té Míle nic nevěděl a tím by se pravděpodobnost úspěchu vlastně zdvojnásobila. Takže se dohodli na oficiálním pozvání Saši a její kamarádky Míly na oslavu jubilea svatby na den 2. června v 19 hodin na adrese Jiřího v Dejvicích a Líba místo šesti porcí halt udělá sedm.
Nadešel slavný den 2.června, pozvánky byly zavčas rozeslány, pití a kytice nakoupeny, paní domu Líba připravila, nejen opulentní oběd, ale i pečivo a dort s velikou dvacítkou, prostě slavnost je slavnost. Hosté se začali scházet od půl sedmé a oba našňoření bratři Jirka s Honzou zatím popíjeli Calvados. Jako poslední hosté dorazily Saša s Mílou a tady začal trapas. Blondýnku Sašu mimo Jirky vůbec nikdo neznal a brunetku Mílu naopak znali všichni, jenže pod jménem Ema! Honza zůstal proti ní oněměle stát, načež řekl suše: "Tak tohle se ti, Emo, povedlo!" 
"Nic se mi nepovedlo, to vzniklo samo. Moje jméno Emilie je u někoho Ema, u jiného Míla!"
"To je to samé i u mě", ozvala se Saša, "pro jednoho jsem Alexandra a pro druhého Saša!"
Trapas se rychle rozplynul, oslava jubilea se vydařila a Honza s Emou byli paní Maršálkovou přistiženi, jak se líbají v koupelně...