28 července 2011

Rozvodová dovolená

Naše desáté výročí svatby s Hanou bylo ve znamení blížícího se rozvodu. Dcerka Brigita si na to zvykla, že máma musí neustále držet noční služby v nemocnici a nedivila se tomu. Když se přiblížila doba dovolených, navrhl jsem ženě, abychom dřív než dojde k rozvodu, si ještě jednou rozvážili co děláme, trochu si odpočinuli od sebe a jeli každý na dovolenou jinam a definitivní rozhodnutí udělali až po dovolené. Já pojedu na Riviéru, vezmu si pětiletou Brigitku sebou a ona ať jede kam chce a s kým chce.
Hana s tím nejprve souhlasila, ale poslední den před odjezdem přišla se změnou, že by radši jela jako s námi a na Riviéru, ale tam by se ubytovala v jiném městě než my a na konci dovolené bychom zase jeli spolu domů. Nevěděl jsem, jestli jí to s jejím amantem neklaplo a nebo se přece jen snažila dát najevo dobrou vůli k uspořádání našeho vztahu, přesto však se mi tohle její řešení vůbec nelíbilo kvůli dceři. Ta se jistě bude ptát, proč nejsme v jednom hotelu všichni, ale nechtěl jsem kategoricky trvat na svém a tak jsem to odsouhlasil.
Po příjezdu na Riviéru se situace začala ještě více komplikovat. Nejprve jsem zastavil v Saint-Tropez, ale tam se jí nelíbilo, že přepychová pláž Tahiti je moc drahá, ve Fréjus, kde byla veřejná pláž zadarmo, se jí zase nelíbil moc hrubý písek. v Cannes, kde byly ovšem ty nejdražší hotely Hana usoudila, že finančně to bude nejlepší, když zůstaneme spolu ve dvoulůžkovém pokoji s přistýlkou pro Brigitku.
Pak ovšem následovala mnou těžko snášená stereotypní dovolená jako vždy, to jest Hanino celodenní opékání se na slunci, hulení cigaret a pití džusů. Tentokrát jsem se, ale nehodlal nudit celé dny na pláži, i když tam bylo na co koukat. Tu šla žena s namalovanými plavkami na nahém těle, tam zase ležela snědá dívka oděná snad jen v pánské kravatě a tady vzývala nahá kráska patrně boha slunce Hélia. Prostě „oben ohne“ bylo tady „in“.
Přesto mě to však lákalo jít někam jinam a když jsem zjistil, že i Brigitku už přestalo bavit hrát si s pískem, dostal jsem nápad. Budeme spolu na pláži vždycky jen dopoledne, pak půjdeme někam na oběd a odpoledne popojedeme do okolních měst a potom k večeru, když už nebude takové vedro, budeme korzovat po pobřežní promenádě. Byly tam i houpačky a malý kolotoč, takže zábavy budeme mít dost. Haně se můj nápad nelíbil, řekla, že ona jíst nemusí a my ať si jdeme kam chceme, ona že se aspoň může nerušeně smažit dál, dokud slunce nezapadne. Pak si dá k večeři třeba párek v rohlíku, a za takto ušetřené peníze si, než pojedeme domů, nakoupí v luxusních obchodech luxusní oblečení i luxusní boty.
Takže jsme si šli s Brigitkou promenovat, zašli na pizzu, pak jsme si někam poodjeli, třeba do Antibes, kde byla výstava Picassových obrazů, nebo zase do Saint-Tropez se podívat na četnickou stanici, kde se točily filmy s Louisem de Funésem, nebo jsme si zašli na houpačky a na zmrzlinu, prostě vždycky jsme měli co dělat. Na promenádě si Brigit všímala espézetek zaparkovaných aut a stále se mě ptala, co ta písmena před číslem znamenají? Samozřejmě, že jsem to většinou nevěděl, a když třeba chtěla vědět co to je SL, tak jsem promptně plácl: Slovensko. Když se zeptala na RU, řekl jsem: Rusko, a když se zeptala na BL a já hned nevěděl co říct, tak si odpověděla sama: Blízko!
Jednou se nečekaně rychle zatáhlo a začalo poprchávat. Celá promenáda se v mžiku vyprázdnila, ale nám se ten jemný deštík líbil a tak jsme tam zůstali, pouze si stoupli pod takovou stříšku jednoho kiosku. Všiml jsem si, že v jednom zaparkovaném autě naproti sedí nějaký chlap s klukem asi osmiletým, něco mu vysvětluje a pak ho posílá ven k řadě přepychových aut, aby zjistil, jestli jsou auta zamčená. Kluk vzal vždycky za kliku a zase se vrátil mu to říct. Brigitu to také zajímalo a ptala se mně: „Podívej, táto, proč ten kluk mačká u všech aut kliky?“ Já nato: „Jó, Brigitko, mám takovej dojem, že ten chlap chce ty auta vykrást!“ Brigita vykulila oči: „Ale naše auto tady mezi těma není, že?“, uklidnila se .

Když pak přestalo pršet a už se dost setmělo, vyšli jsme z našeho úkrytu a kráčeli po nábřeží zpět jako do hotelu. Najednou jsem myslel, že vidím přelud. Pár kroků před námi se jakoby chodník rozestoupil pomocí dvou kovových poklopů a odněkud z podzemí pomalu vyjížděl nahoru výtah. Na něm stál pár velice elegantně ustrojených lidí, on ve smokingu s motýlkem u krku a ona krásně načančaná ve večerní toaletě. Zůstali jsme stát jako u zjevení, zatímco ti dva klidně vystoupili, poslali výtah zpět do země a vznešeně odkráčeli. Nic nechápaje jsem se podíval přes zábradlí dolů na pláž a záhada se mi vysvětlila. Byla tam restaurace a tohle byl zřejmě výtah na sudy, který se dal i tímto způsobem zneužít pro zkrácení si cesty z pláže na promenádu.

Celkově se nám s Brigitkou dovolená vydařila, zato Hana spálená do ruda, s puchýři a smaženou kůží na zádech, skončila jako každý rok, coby brambor na loupačku. Když jsme přijeli domů a sousedka mne obdivovala jak jsem krásně opálený, vyprskla Hana vztekle: „A já snad ne? Vždyť on byl celou dobu pod slunečníkem a já se smažila jako blbá!“
Když jsem potom viděl jak se Hana těší do práce na toho svého doktůrka, tak jsem jen poznamenal: „Myslím, že teď mohu s klidným svědomím podat žádost o rozvod, doufám, že s tím souhlasíš a nebudeš dělat žádné problémy.“
„Když zaplatíš veškeré soudní výlohy, ponecháš si Brigitu a já na ni nebudu muset nic platit - tak souhlasím.“
A já si v duchu říkal: "Co bude dál? To nevím, ale hlavně, že se rozcházíme bez kraválu a hádání  se o cokoliv jako inteligentní lidé a souhlasil jsem se vším...