18 srpna 2017

Pozor na melouny!

Hned na začátku musím upozornit, že se tady jedná o meloun jako takový, nikoliv o jedničku a šest nul. Jinak se o mně traduje, že ze všeho ovoce jím nejraději buřty, ovšem až na jednu výjimku a tou jsou melouny, a to v každém množství.

Melouny mám děsně rád, ovšem nejím je tak ušlechtile jako moje žena, tedy nožem a vidličkou, nýbrž tzv. "prasecky", to jest, s půlměsícovým tvarem této pochoutky v rukách, kdy je nezbytně nutné hlasitě srkat šťávu a plivat jádra, kde se dá, pokud je nemáte v uších.

Jenže letos ovocné stánky, které nabízely rozkrojené krásně rudé melouny, aby si kupující mohl vybrat, zmizely, nevím kam a nevím proč. Musel jsem si tedy koupit meloun u Alberta. Na výběr tam byly jen dvě značně vybledlé čtvrtiny a nebo pak melouny celé, tak jsem se raději rozhodl pro celý meloun, abych tak získal naději, jako v Sazce, že ten vnitřek je třeba aspoň trochu červený. Meloun byl těžký a tak jsem ho hned hodil do vozíku a mezitím nakupoval další zboží, co jsem měl od manželky napsáno na papírku. Tím se stalo, že teprve když jsem vystál frontu u kasy, zjistila paní pokladní, že jsem, probůh, nezvážil ten meloun!

Musel jsem tedy zaplatit zbývající nákup, nechat tam zaparkovaný vozík se zaplaceným zbožím a riskovat, že mi ho někdo vykrade a vrátil se ve stresu celým krámem až k váze. Vztekle jsem hodil meloun na váhu, ale nevěděl jsem číslo, které mám zmáčknout. Běžel jsem tedy honem k melounovému regálu, přečetl číslo 69, vrátil se k váze, kde mi jedna paní začala nadávat, že jsem tam nechal ležet meloun a ona si nemohla zvážit své mirabely, nebo co. "Mhmmm!" Zavrčel jsem, nemaje čas jí něco vysvětlovat.

Přístroj mi ledabyle vyhodil barkódovou nálepku, a já upaloval zpátky ke kase a tam prosil lidi, zda bych je mohl předběhnout, což se mi, možná díky mému dost vystresovanému vzhledu, přece jen nečekaně povedlo. Pokladní načetla můj štítek a řekla: 145,- Kč! To bylo i na mne, coby cen neznajícího diletanta, příliš: "Říkáte, zcela vážně, že tenhle mizernej meloun, má stát 145 korun?" To totiž přišlo té pokladní i kolem stojícím maminám taky nějak moc a tak usoudila, že jsem zmatkář, kterej ani neumí zmáčknout správné číslo na váze, tohlencto je přece cena za meloun Chania. Nevěděl jsem vůbec o čem mluví.

Takže jsem se opět řítil zpátky s melounem k váze, kde byla na štěstí vše znalá paní, která mi poradila, že to co chci je vodní meloun a ten má číslo 52! Díky! A hurá zase do fronty s novým štítkem, znovu jsem musel předběhnou už nebezpečně popuzené a remcající zákaznice, zaplatit kasírce 56,- Kč, ona na mne vyštěkla: "Člověče, to nemáte menší!", když jsem ji podával tisícovku. Vztekle se otočila na sedačce o 180° ke své kolegyni ve vedlejší kase: "Máňo, můžeš mně rozměnit tisicovku? Dneska mě tu všichni utloukaj tisícovkama?" 

A Máňa jí ochotně rozměnila, ale ona měla ještě jedno přání: "Ty, Máňo, já si mám dnes vyzvednout auto z vopravny a bude to prej stát dvanáct set a já mám u sebe jen devět stovek, můžeš mě do zejtra založit třema stovkama?" Máňa jí podala dvě stovky a řekla: "Bohužel, to je všecko co mám u sebe!" Kasírka se zatvářila na povidly: "Hmm, to je mi na prd..." a otočila se ke mně, vrátila mi z mé tisícovky správně 944,- Kč. A já neodolal a podal jí jednu stovku se slovy: "Tady máte tu chybějící třetí." Paní vytřeštila oči: "To se mi snad jenom zdá!" Usmál jsem se jejímu překvapení: "Berte to, paní, jako dobrý skutek od jednoho zmatkáře. Na shledanou!" 
"Ale jak vám to vrátím?" ozvalo se za mými zády. Připadal jsem si jako na perském trhu: "Já zase někdy přijdu..."

Načež jsem se rychle vzdálil, abych odvezl domů nákup s tím vykutáleným melounem. Doma jsem se zvědavě vrhl na meloun a rozpoltil ho ve dví. Musel jsem odkrájet 3 cm silnou bledě zelenou vrstvu s kůrou, čímž se povážlivě zmenšil obsah koule o cca 50% a jíst jsem musel, tuto na plátky nakrájenou a pocukrovanou narůžovělou hmotu, tentokrát inteligentně jako manželka, nožem a vidličkou.