21 června 2019

Mlčeti zlato = ÚNUD (ústa na uzdě držeti)

Narodil jsem se, bohužel, do doby a světa, kdy vládla dvojí pravda. Už coby dítko školou povinné, jsem musel chápat, že doma se říká: Němci jsou zlí a naším úhlavním nepřítelem, ale ve škole se naopak tvrdí, že Němci jsou dobří a naši ochránci. Ta školní pravda se mohla říkat všude, ta domácí jenom doma, jinak přišlo gestapo a následovalo vězení, koncentrák nebo i trest smrti a gilotina... 
Po válce, sotva jsme se trochu nadechli, už zase byly dvě jiné pravdy. Rudé Právo tvrdilo, že SSSR je náš bratr a vzor, který nás osvobodil a západní mocnosti nás naopak zradily. Doma jsme si říkali, že Rudé Právo lže, a že to je úplně jinak, což potvrzovaly i současné události, jako "sebevražda" Jana Masaryka, monstr-procesy, jednak s generálem Píkou, Miladou Horákovou, ale kupodivu i s nejvyššími členy komunistické partaje, kteří byli původně tzv. vzorní komunisté, ale náhle se znelíbili, stali se padouchy a skončili na šibenici. Následovala výstavba a vzápětí i zbourání pomníku, zbožňovaného J.V.Stalina a pravda se stala ohebnou lží, která se musela dle směrnic KSČ vsugerovávat do hlav veřejnosti. To ovšem vyvolalo další, ještě větší rozmach pravdy domácí, která byla tabu, a za kterou se chodilo do lágrů, do uranových dolů, k PTP "Černým baronům" a v nejlepším případě, když měl někdo štěstí, následovalo "jenom vyhození" ze zaměstnání. To byl prý takový kolorit doby...

Čili, zase se mluvilo jinak doma a jinak na veřejnosti. A tak si lid v sobě vypěstoval opatrnost až strach, říkat své názory, pokud se tyto nějak lišily od Rudého Práva. V roce 1968 navíc došlo k hromadnému pomýlení se celého národa tím, že si občané vpád pěti armád Varšavského paktu do jejich vlasti vysvětlili jako okupaci, přestože to byla zcela chvályhodná, nevinná bratrská pomoc (!) Tehdy jsem se rozhodl odejít z této politicky zprzněné země.

A najednou jsem stál ve svobodném světě a svou vštípenou ustrašenost, říct něco ze svých osobních názorů, jsem začal pozvolna ztrácet. Slyšel jsem Strauße v televizi nadávat na komunisty. To byl pro mne úplný balzám  na duši! Viděl jsem kolem sebe veselé lidi z masa a krve, jak se otevřeně baví, jak třeba kritizují to, co se jim nelíbí, nebo když jsem ve zprávách viděl, co se ve světě děje doopravdy a já to co znal jen v bolševicky překroucené podobě.  Mohl jsem se denně přesvědčovat na vlastní kůži, že normální je žít uvolněně, bez strachu, bez kádrování, bez třídní nenávisti a bez podezírání každého každým. Prvně jsem zde zažil, že opravdová spravedlnost ještě existuje a je i pro mne dostupná!

 
Měl jsem v Německu DAS právní pojišťovnu, která mě za konstantní částku 300 marek/rok, zbavila všech problémů se šmejdy všeho druhu, jako jsou zloději a podvodníci, tak i nenasytní právníci. Za těch 27 let, co jsem tam žil, jsem měl celkem sedm právních sporů. Právník pojišťovny vždycky dovedl předem odhadnout, jak vysoká je pravděpodobnost soudní výhry a mám-li do toho sporu jít, abych vždycky svůj spor vyhrál! A to se také skutečně stalo. Na soudních sporech jsem ušetřil, díky právní pojistce 35.000,- DM a ta pojistka mě za ta léta stála jen 8.000,-DM. Takže ani jeden ze sedmi soudních sporů jsem neprohrál a nemusel jsem se nikdy ani k soudu plahočit sám, to vše zařídila právní pojišťovna DAS. Proces nikdy netrval dlouho, jednoduše proto, že se tam soudí rychle, spravedlivě a bez fanatických soudců typu "Urválek"...

Po návratu do vlasti jsme se už bez DAS soudili všeho-všudy, jenom jednou a sice o náš, komunisty ukradený rodinný domek. Právník nás stál spoustu tisíc a táhlo se to neuvěřitelně dlouho. Jenže já jsem si myslel, že to musíme logicky vyhrát, věc byla jasně dokazatelná našimi podklady,  leč to byl můj omyl. Výsledkem byl prohraný proces i prohrané odvolání, nevím proč, asi proto, že jsem byli se ženou oba sousedy nenáviděnými emigranty...
Vymahatelnost práva je v naší současné zemi opravdu zoufale problematická a nekonečně pomalá. Zato ovšem žijeme v zemi, kde se opět všichni bojí mluvit a podezírají jeden druhého, vystupují anonymně a mně se diví, že prý na sebe všechno vykecám, což je prý způsobeno mojí stařeckou senilitou a nikoliv tím, že jsem tak dlouho žil ve svobodném světě...

 Já ale mlčet nechci, i když je už zase "mlčeti zlato" v módě. Nebýt těch 40 roků totalitní vlády komunistů, mohli jsme být mezi prvními státy v EU a to nejen s hlediska blahobytu, ale také a hlavně s hlediska vymahatelnosti práva a spravedlnosti pro občany. Místo toho jsme dnes malým státem ustrašených lidiček před imigranty, jsme běženci před deštěm pod okap a jsme rukojmím svého,  námi zvoleného vůdce a génia průměrnosti.
To není nenávistný blábol, to je logická úvaha nad naší situací v Evropě. Už v roce 1945 jsme byli válkou takřka netknutou průmyslovou zemí v rozbombardované Evropě a navíc jsme měli uran, za který nám USA nabízela hradit celý náš státní rozpočet. Prošustrovali jsme tuto jedinečnou příležitost stát se druhým Švýcarskem v Evropě. Místo toho opět musíme poslouchat lživou propagandu a desinformace z úst levičáků, kteří jsou zase přisáti na svá výnosná koryta všude ve státním aparátu. Je až neuvěřitelné, kolik takových pohrobků Gottwalda nám vládne. Takže se té naší ustrašenosti z imigrantů, z Muslimů a vůbec ze všeho kolem nás, asi už nikdy nezbavíme...

https://youtu.be/ytbWsugllds