16 prosince 2017

Novoroční YATZÉ

Nic netrvá věčně a tak i náš zvyk poslechnout si prezidentův novoroční projev už neexistuje, takže namísto Havla sledujeme  něco stejně jímavého, to jest tak zvaný Novoroční koncert Vídeňské Filharmonie...
Odpoledne pak k nám přijížděli naši známí, Anna a Vilda, na posezení u kávy a vánočního cukroví a hlavně si zahrát YATZÉ. Leč i to je už bohužel jen historií. Vilda odešel navždy. To hraní v kostky bylo vždy spojeno se skvělou zábavou, vždycky jsme se moc nachechtali, nehrálo se o peníze, ale o vyznamenání, a sice tak, že v každé hře bodově první dostal do tabulky bodů nad svým jménem, mnou nakreslenou královskou korunku, za druhé místo dostal medaili, za třetí místo nic, ale zato ten čtvrtý chudák dostal vždycky krásně vymalované, čerstvé, ještě kouřící, na chodníku se vyjímající, psí lejno...

Samozřejmě, že nikdo nechtěl být tím "kouřícím" a proto se snažil a hrál, jako by mu šlo o život. Během hry bylo dovoleno se hecovat, jako třeba: "Anna ty kostky hází jako knedlíčky do polívky", nebo: "Mirek nad tím zbytečně dumá a výsledek - stejně bude zase kouřícím!", což se většinou vyplnilo...
Když pak večer Vilda s Annou odjeli, zjistili jsme, že na stole zůstal ležet Vildův mobil. Okamžitě jsem volal Anně na její mobil, chtěje jí říct, aby se ještě vrátili, leč spojení nefungovalo, takže po třech marných pokusech jsem to vzdal.


 Asi za hodinu se ozvali oni z domova na pevné lince a vysvětlili, že Annin mobil se jim utopil v onom moravském červeném víně, co jim dala moje žena-Moravěnka Jitka. Nemohl jsem pochopit jak se její mobil mohl dostat do láhve s vínem?
"Docela jednoduše", vysvětlila mi Anna: "Kapes nemajíc, dala jsem si chytře ten mobil, do mé hnědé plastové tašky s vínem a ještě jsem to vystlala svojí šálou, peněženkou a dalšími pitomostmi, no a pak mi ta taška vypadla z ruky před naším barákem na chodník! 
Vypadalo to přibližně tak, jako takové obrovské, nejspíše bůvolí,  "kouřící..."