13 června 2018

CYRIL METOD

 CM:  "Celoživotní Mládenec",  (nar. 5.7. na Cyrila a Metoděje) 
Záznam jeho telef. rozhovoru ze dne 1.června  s  Dagmar Nikolovou. 
CM: "Prosím, Metod." 
DN: "Dagmar Nikolová, přeji dobrý den, já jsem redaktorkou časopisu "Váš Víkend"... 
CM: "Promiňte, slečno Nikolová, že vás přerušuji, ale s vaším časopisem jsem už měl tu čest, asi před měsícem. Byl u mne jakýsi pán, tuším Houžvička...nebo tak něco..." 
DN: (smích) "Asi myslíte Halušku..." 
CM: "Áno, máte pravdu, Haluška, ale víte, slečno, že to nedopadlo vůbec dobře..?" 
DN: "Můžete mi říct, pane Metode, proč to nedopadlo dobře?" 
CM: "Ano, musel jsem ho, chtě-nechtě trochu vyhodit, protože byl drzý a jeho první otázka zněla: Co mám proti ženám a jsem-li celoživotní panic - nebo snad homosexuál?" 
DN: "To chápu a nedivím se vám, ale pokud byste akceptoval moji návštěvu, slibuji vám předem, že nebudu a ani nemám ve zvyku být drzá!" 
CM: "Samozřejmě, už jen pro to, abych dokázal i tomu vašemu Houžvičkovi, že nemám a nikdy jsem neměl ve zvyku mít něco proti ženám. Zvu vás na kdykoliv se vám to hodí!" 

A tak se dohodli, že redaktorka přijde do budoáru povídkáře Metoda dne 4. 6. toho roku ve 14:28 hod. Přesný čas, jako odjezd vlaku prý nevyjadřuje puntičkářství obou zúčastněných osob, ale snadnější zapamatovatelnost data i času: 6 – 4 = 2 x 14 = 28, jak jednoduché! 
Dochvilná Dagmar si dávala dobrý pozor, aby zmáčkla Cyrilův zvonek u dveří na vteřinu přesně a v témže okamžiku se dveře jeho bytu otevřely. Oba propukli v dětsky radostný smích, jak se jim to skvěle povedlo. 
První promluvila Dagmar: "Já jsem ta nepříjemně vlezlá reportérka Nikolová." 
"Těší mě, já mám nehoráznou radost, že jsem oba stejně švihlí, jinak Cyril Metod - jméno mé." 


Načež vstoupili do obýváku k čemuž jí Cyril vysvětlil, že asi před sto lety, když se do tohoto zašlého bytu nastěhoval, nechal stavebními odborníky zbourat všechny zbytečné příčky, čímž vznikl tento velký obývák, který mu slouží za kuchyň, pokoj, pracovnu i ateliér, takže pouze ložnice a koupelna jsou jako menší místnosti extra. Posadili se do rohového gauče s konferenčním stolem, na němž byl prostřen tea-for-two servis s různými druhy zákusků a láhev koňaku Remy–Martin se sklenkami. 
"Vidím, že si nežijete špatně, pane Cyrile," poznamenala Dagmar, máte krásný budoár, jediné co zde zcela postrádám jsou květiny, ale to je logická, typicky pánská záležitost..." 
Cyril se usmál: "Ano tušil jsem správně, Dagmare, že to řeknete" a vyndal vázu s růžemi Bacarra z příborníku a postavil ji doprostřed stolu. 
"Pane Cyrile Metode, i já jsem si pro vás připravila překvapení" a vyndala ze své kabelky knížku s tuctem jeho povídek, kterou on ovšem nikdy ani neviděl ani nevydal. 
"Ukažte, to neznám, to není možné, kde jste to vzala?" Cyril byl šokován. 
"No, řeknu vám, že to byl šílený fofr, musela jsem přes dobré kamarády v našem vydavatelství tento výtisk vašich dvanácti blogů nechat udělat se vším všudy za 3 dny!" 
"To je gól, to se musí zapít, Dagmare!" 

Dagmar se zvláštně usmála a zeptala se: "Myslím si, že bych teď mohla navrhnout tykání, pokud to nepovažujete za drzost." A protože Cyril nadšeně souhlasil, pokračovala otázkou: "Proč mi říkáš Dagmare, jako bych byla muž? Ale nic proti tomu nemám, naopak se mi to libí!" 
"Tak říkal můj pan ředitel své sekretářce" vysvětlil Cyril, "no a mně se to moc líbilo, takže jsem to převzal. Ale teď mi prosím tě nejdříve vyprávěj, jak's to tak bleskově sfoukla s touhle knížkou?" 
Výmluvná redaktorka Dagmar začala vyprávět, jak už před měsícem, když jí kolega Petr Haluška vylíčil svůj neúspěch s tím nerudným Cyrilem Metodem a ona si pak doma začala listovat v jeho článcích na blogu zjistila, že ten autor není vůbec typem nějakého hrubce nebo náfuky a začetla se v dalších dnech do jeho cirka 350 blogů. Vybrala si a stáhla celkem tucet článků, které se jí nejvíce líbily z čehož šest byly povídky a šest memoárů.
Povídky psané formou "ER" jsou ze života, ale z větší části dobře a vtipně vyfabulované. (Náhoda, Můj koloušku,  Na stará kolena,  Aida,  Pozdní známost,  Čičik).
Memoáry psané formou "ICH" jsou zřejmě skutečné autorovy vzpomínky. (Těžký život, S blbcem do Egypta,  Podivný advent,  INGE la douce,  Hannelore,  Kriminální ústředna).
Potom jsem si řekla, že už je na čase si s autorem promluvit a všechno mu říct. Když pak v telefonním rozhovoru s panem Cyrilem Metodem jsem usoudila, že ten člověk je docela normální pohodář, rozhodla se s ním sejít a darovat mu překvapivě vytištěnou knížku jeho vlastních blogů.
Cyril poslouchal a nechtěl věřit svým uším, že ty jeho blogy se té redaktorce tak líbí: "Já si totiž myslím, zcela otevřeně, že vzhledem k mým šedinám píši prostě moc staromódně pro dnešní mladou generaci, ke které ty také patříš." 
"Promiň, ale to je nesmysl co říkáš, to by se nemohl číst Mark Twain, Agatha Christie, nebo snad ani Harry Potter!  A co teprve taková Němcová a Jirásek? " 

A tak najednou vzniklo ono původně kamarádské přátelství mezi Cyrilem a Dagmarou, bez ohledu na věkový rozdíl 27 let. Oba se dlouho ostýchali vyjádřit své niterné city až do 5. července. kdy spolu oslavovali jak Cyrilovy narozeniny, tak i jeho jmeniny. Cyril Metod pronesl z voleje narozeninovo-jmeninovou řeč těmito slovy: "Jsem šťasten, že slavíme právě spolu a jenom my dva mé padesáté narozeniny, víš Dagmare, že tě mám docela rád...Ona mu skočila do řeči: "A já tě dnes konečně přesvědčím, že nejsem TEN Dagmar", a jedním škubnutím si rozepnula blůzu na prsou...(!)