05 července 2020

MLČETI ZLATO – platí jen v totalitách

Narodil jsem se, bohužel, do doby a světa, kdy vládla dvojí pravda. Už coby dítko školou povinné, jsem musel chápat, že doma se říká: Němci jsou zlí a jsou naším úhlavním nepřítelem, jenže ve školách se naopak tvrdí, že Němci jsou dobří a naši ochránci. Ta školní pravda se mohla říkat všude, ta domácí pravda skutečná, jen výhradně doma, jinak přišlo gestapo a následovalo vězení, koncentrák nebo i trest smrti a gilotina... 
Po válce, sotva jsme se trochu nadechli, už zase byly dvě jiné pravdy. Rudé Právo tvrdilo, že SSSR je náš bratr a vzor, který nás osvobodil a západní mocnosti nás naopak zradily. Doma jsme si říkali, že Rudé Právo lže, a že to je úplně jinak, což potvrzovaly i současné události, jako "sebevražda" Jana Masaryka nebo monstr-procesy. Tyto však už nekončily pod gilotinou, jako za nacistů, ale »moderněji« komunisticky pod šibenicí. Jako třeba Milada Horáková, generál Píka a další stovky obětí. Kupodivu i s nejvyššími členy komunistické partaje, kteří byli původně tzv. vzorní komunisté, ale náhle se znelíbili, stali se padouchy a byli popraveni. Jako další ze zrůdností bolševizmu následovala výstavba a vzápětí i zbourání pomníku toho nejvíce zbožňovaného J.V.Stalina a pravda se stala ohebnou formelou, která se musela dle směrnic KSČ vsugerovávat do hlav veřejnosti. To ovšem vyvolalo další, ještě větší rozmach pravdy Rudo-Právní která byla tabu, a za kterou se chodilo do lágrů, do uranových dolů, k PTP "Černým baronům" a v nejlepším případě, když měl štěstí, následovalo jen "smírné vyhození" ze zaměstnání. To byl prý, dle KSČ, takový kolorit doby... 
Mlčeti zlato se stalo každodenní nezbytností, jako za nacistů...

Čili, zase se mluvilo jinak doma a jinak na veřejnosti. A tak si lid v sobě vypěstoval opatrnost až strach, říkat své názory, pokud se tyto nějak lišily od Rudého Práva.  21. srpna 1968  navíc došlo k masovému pomýlení celého národa tím, že si čeští občané vpád pěti armád Varšavského paktu do jejich vlasti, vysvětlili jako ňákou okupaci! Noné, vždyť to byla přece chvályhodná, láskyplná pomoc, tak říkajíc bratrská pomoc (!). 
Souzi, jak hluboko jste klesli! Proto jsem odešel z vámi zprzněné země! 

A najednou jsem stál  ve svobodném světě  Své myšlenky i mé osobní názory, jsem hned začal projevovat beze strachu. Slyšel jsem Strauße v televizi nadávat na komunisty. To byl pro mne úplný balzám  na duši!  Viděl jsem kolem sebe veselé lidi z masa a krve, jak se otevřeně baví, jak třeba kritizují to, co se jim nelíbí, nebo když jsem ve zprávách viděl, co se ve světě děje doopravdy a já to co znal jen v bolševicky překroucené podobě.  Mohl jsem se denně přesvědčovat na vlastní kůži, že normální je žít uvolněně, beze strachu, bez kádrování, bez třídní nenávisti a bez podezírání každého každým. Prvně jsem zde zažil, že opravdová spravedlnost ještě existuje a je i pro mne dostupná!  Pochopil jsem, že:  Mlčeti zlato je ve svobodné zemi absolutní pitomost..!

 V Německu jsem měl takzvanou Právní pojišťovnu DAS, která mě za konstantní částku 300 marek/rok, zbavila všech problémů se šmejdy všeho druhu, jako jsou zloději a podvodníci, tak i nenasytní právníci. Za těch 27 let, co jsem tam žil, jsem měl celkem 6 právních sporů. Právník pojišťovny vždycky dovedl předem odhadnout, jak vysoká je pravděpodobnost soudní výhry a mám-li do toho sporu jít, abych vždycky svůj spor vyhrál!  A to se také vždy skutečně stalo. Na soudních sporech jsem vydělal, díky právní pojistce 35.000,- DM a ta pojistka mě za ta léta stála jen 8.000,-DM. Takže ani jeden ze šesti soudních sporů jsem neprohrál a nemusel jsem se nikdy ani k soudu plahočit, to všechno zařídila právní pojišťovna DAS. Proces nikdy netrval dlouho (1-3 týdny), jednoduše proto, že se tam soudí rychle, spravedlivě a bez fanatických, polo-debilních soudců typu "Urválek" Těchto 27 let života v Německu, bylo pro mne nejšťastnějším obdobím mého života vůbec i když jsem tam měl také mimo jiné problém s rozvodem a zůstal s malou dceruškou sám, byl to přece krásný, spokojený a hlavně pestrý život. Teprve v Německu jsem poznal všechny evropské státy, díky svobodě cestování, bez všech zdůvodňování a výjezdních doložek i kádrových posudků...

Po návratu domů jsme se už bez DAS soudili všeho-všudy, jenom 1-krát a sice o náš, komunisty ukradený rodinný domek. Právník nás stál třicet tisíc a táhlo se to neuvěřitelně dlouhé roky. Já jsem si myslel, že to musíme logicky vyhrát, věc byla jasná krádež a byla dokazatelná našimi podklady, leč to byl 
můj omyl. Výsledkem byl prohraný proces i prohrané odvolání, asi proto, že jsme byli oba dva se ženou, jenom  tiše nenáviděnými re-emigranty...
Vymahatelnost práva je v naší současné zemi opravdu zoufale problematická a nekonečně pomalá. Zato ovšem žijeme v zemi, kde se opět všichni bojí mluvit a podezírají jeden druhého, vystupují anonymně a mně se takový blb diví, že prý na sebe všechno vykecám, což je prý způsobeno mojí stařeckou senilitou. Jenže ono je to tím, že jsem tak dlouho žil ve svobodném světě, kde neplatí, tak jako u nás v českém postkomunizmu: MLČETI ZLATO! Je přece logické, že když mám čisté svědomí, tak mohu v právním státě, když chci o sobě všechno vykecat a nic se mi nestane...!

Já ale mlčet nechci a nebudu i když je už zase to mlčení v módě. Nebýt těch 40 roků totalitní vlády komunistů, mohli jsme být mezi prvními státy v EU a to nejenom s hlediska blahobytu, ale také a hlavně s hlediska vymahatelnosti práva a spravedlnosti pro občany. Místo toho jsme dnes malým státem ustrašených lidiček před imigranty, před Araby a cizinci vůbec, také před deštěm i suchem, před coronavirem a vůbec bych řekl, my  máme strach úplně ze všeho, co je nečeské a tak jsme vlastně rukojmím toho, námi samými zvoleného vůdce a génia podprůměrnosti. Typická NESCHOPNOST našeho levicového režimu, spočívá převážně v tom zatajování, překrucování a nebo přímo mlčení o problémech dneška. Příklad jeden za všechny: Dle mého odhadu, úplně všichni inteligentní občané to vědí, že tatáž situace, o které jsme se domnívali, že je už 30 let za námi a navždy překonaná, se plíživě, pomocí komunistů a jim podobných pohrobků, vrací na všech stupních státní správy s jedinou a poslední čestnou výjimkou SENÁTEM. Už se zase o něčem nemluví a ani mluvit nechce a nesmí. Je to důsledek levicového vládnutí levičáků a to už jsme tu 40 let měli a víme jak to dopadlo...

Toto není nenávistný blábol, to je logická úvaha nad naší situací v Evropě. Už v roce 1945 jsme byli na špičce válkou takřka netknutou průmyslovou zemí v rozbombardované Evropě a navíc jsme měli uran, co jsme zdarma posílali do SSSR, za který nám USA nabízela hradit celý náš státní rozpočet. Prošustrovali jsme tuto jedinečnou příležitost stát se druhým Švýcarskem v Evropě. Místo toho už zase musíme poslouchat tu lživou propagandu a desinformace z úst levičáků, kteří jsou zase pevně přisáli na svá výnosná koryta všude ve státním aparátu. Je až neuvěřitelné, kolik takových pohrobků Gottwalda nám dnes vládne. Takže je zřejmé, že se té české ustrašenosti ze všeho, na věčné časy  asi  – 
nezbavíme...?