Odpoledne pak k nám přijížděli naši známí, Dana a Vlastík, na posezení u kávy a vánočního cukroví a hlavně si zahrát YATZÉ. Leč i to je už bohužel jen historií a dosud živou vzpomínkou. Vlastík nás v roce 2015 zarmoutil a opustil navždy...
To hraní v kostky bylo ovšem pokaždé spojeno se skvělou zábavou. Vždycky jsme se do sytosti nachechtali, nehrálo se o peníze, ale o vyznamenání, a sice tak, že v každé hře bodově první dostal do tabulky bodů nad svým jménem, mnou nakreslenou královskou korunku, za druhé místo dostal medaili, za třetí místo kytičku, zato ten čtvrtý chudák dostal vždycky krásně vymalované, čerstvé, ještě kouřící, na chodníku se vyjímající, psí ho**o...
Když pak večer Vlastík s Danou odjeli, zjistili jsme, že na stole zůstal ležet Vlastův mobil. Okamžitě jsem volal Daně na její mobil, chtěje jí říct, aby se ještě vrátili, leč spojení nefungovalo, takže po třech marných pokusech jsem to vzdal.
Asi za hodinu se ozvali oni z domova na pevné lince a vysvětlili, že Danin mobil se jim utopil v onom moravském červeném víně, co jim dala moje žena Moravěnka Jitka. Nemohl jsem pochopit jak se její mobil mohl dostat do láhve s vínem?
Asi za hodinu se ozvali oni z domova na pevné lince a vysvětlili, že Danin mobil se jim utopil v onom moravském červeném víně, co jim dala moje žena Moravěnka Jitka. Nemohl jsem pochopit jak se její mobil mohl dostat do láhve s vínem?
"Docela jednoduše", vysvětlila mi Dana: "Kapes nemajíc, dala jsem si chytře ten mobil, do mé hnědé plastové tašky s vínem a ještě jsem to vystlala svojí šálou, peněženkou a dalšími pitomostmi, no a pak mi ta taška vypadla z ruky před naším barákem na promrzlý chodník!
Vypadalo to přibližně tak, jako takové obrovské, nejspíše bůvolí, "kouřící..."
Vypadalo to přibližně tak, jako takové obrovské, nejspíše bůvolí, "kouřící..."
Žádné komentáře:
Okomentovat