tag:blogger.com,1999:blog-47583226980862351452024-03-18T17:18:54.855+01:00MT-STORIESHumorné i romantické příběhy ze životaMirek Tomshttp://www.blogger.com/profile/07553240570681525712noreply@blogger.comBlogger141125tag:blogger.com,1999:blog-4758322698086235145.post-22459764605799269952024-03-02T23:51:00.165+01:002024-03-18T17:17:52.795+01:00 Třídní srazy po maturitě...<p></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhWFxld4A_fLR9fOg0I3Qt3fIsdR2Db5Po20enjxALsH8TSqqcnO5AqiTeU72SErlWQ1lKIkHVWWH6fK86z4957U9GpaKonSLdTh_ijNO5Mf1ThuYDI6K4PYaEpeeAlGqtd50zyMXlmQnOMRjKvNwCMxE9VwJiLwwpRanVQUX3lxe6YNe0dEzaeGPEFaN0/s259/1-upraveno.jpg" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="259" data-original-width="201" height="187" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhWFxld4A_fLR9fOg0I3Qt3fIsdR2Db5Po20enjxALsH8TSqqcnO5AqiTeU72SErlWQ1lKIkHVWWH6fK86z4957U9GpaKonSLdTh_ijNO5Mf1ThuYDI6K4PYaEpeeAlGqtd50zyMXlmQnOMRjKvNwCMxE9VwJiLwwpRanVQUX3lxe6YNe0dEzaeGPEFaN0/w146-h187/1-upraveno.jpg" width="146" /></a></div>Náš třídní sraz, <b>1</b>.rok po maturitě se konal celkem normálně, tedy nic moc v r. <b>1951.</b> Vzhledem k tomu, že jsme byli jen chlapecké gymnázium, byla ta naše mužně - pánská zábava celkem otevřená, místy až nudná, takže příští sraz se konal až<div>o tři roky později, tedy <b>1954.</b> Zajímavé bylo pozorovat, jak se s přibývajícími roky změnila nejenom naše vizáž, ale současně i témata debaty. Při tomto výročí se hovory točily kolem žen a sexu. Ve třetím, defacto <b>posledním srazu </b><b>1960, </b> byly zcela hlavními problémy rozvody a tzv. »midlife crisis« <br />Organizátorům večírku se podařilo dát dohromady úctyhodný počet třinácti dosud na živu jsoucích spolužáků a díky tomu, že se jeden z nich coby turista, potkal někde na ostrově Mallorca, s naší nejlepší pí. profesorkou matematiky Kopperovou, zvanou "Lambda", byla pozvána i ona. Svoji přezdívku si vysloužila tím, že při matematice i geometrii se zvláštní oblibou používala pro označování neznámých veličin právě toto, netuctově užívané písmenko <b>lambda.</b><br />Naše Lambda tedy dorazila na náš sraz do bronzova opálená, v extravagantním kloboučku a sice s téměř hodinovým zpožděním, ale moc jí to slušelo... Nestárnoucí Lambda se tak stala hvězdou večera. Celý večírek probíhal opravdu nenuceně, všichni jsme se nařehtali dost a já jsem musel změnit svůj původně skeptický názor, že to bude nuda s "mušketýry po deseti letech".<div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEigxqwzfmJl1LoLDk2CylI238NF795Eiw8eYlITWXS5iBW3PlBwNsBOgV-1myN3qYpVoLjgpu9SthZzUEokeb7kf0EZqRz3g5Qlxbo_kydtQOjqFmmm-PnpKW6mc8z1lK8Pdw1NvsACbzZtSpsiw6wutQG9qO5hEhjZjv05m-18xWCN2nFTG4PzZgLBb1I/s208/SLAPKAuprava.jpg" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" data-original-height="205" data-original-width="208" height="186" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEigxqwzfmJl1LoLDk2CylI238NF795Eiw8eYlITWXS5iBW3PlBwNsBOgV-1myN3qYpVoLjgpu9SthZzUEokeb7kf0EZqRz3g5Qlxbo_kydtQOjqFmmm-PnpKW6mc8z1lK8Pdw1NvsACbzZtSpsiw6wutQG9qO5hEhjZjv05m-18xWCN2nFTG4PzZgLBb1I/w189-h186/SLAPKAuprava.jpg" width="189" /></a></div><span> </span>V jedenáct hodin se Lambda zvedla, že musí domů, přijede prý pro ni její dcera autem. Byl jsem už také trochu "na trní" kvůli mé dceři Nikol, která se dnes prvně v životě a na vlastní žádost, tak zvaně "hlídala sama". Když jsme vyšli na ulici, řekla mi Lambda: „Víte, já už v mém věku musím chodit spát před půlnocí, jinak do mne příští den nic není, ale proč vy, Tomásku, tak spěcháte domů?“ Byl jsem v matematice celkem dobrý a ona mi říkávala trochu mazlivě Tomásku. Bylo to od ní určitě dobře míněno, ale mé spolužáky to motivovalo k jízlivým narážkám, jako "Lambdin mazánek..."a pod.<br /><span> </span>„Máte snad tak přísnou manželku, že tak spěcháte domů?“, vyzvídala Lambda. „Ne, to ne, ale žiji od rozvodu sám se svou osmiletou dcerou Nikol, a ta je dneska poprvé doma sama. Chtěla sama sobě dokázat, že už je velká, a že nemá strach – takže ho mám já.“<br /><span> </span>„Hm, tak to tedy klobouk dolů“, řekla uznale. Podívala se na hodinky: „Kde je probůh ta Alex? Řekla přesně v jedenáct na tomto parkovišti, už je jedenáct pryč!“<br /><span> </span>„Nevadí, paní profesorko, odvezu vás tedy já, mám zde taky auto.“<br /><span> </span>„Děkuji, Tomásku, ale já zde musím počkat, ona určitě přijede, to bychom se zaručeně minuly.“<br /><span> </span>Začalo pršet. Posadili jsme se rychle do mého auta a pokračovali v započatém rozhovoru. Lambda mne provrtávala dalšími otázkami: „Povězte mi, Tomásku, ještě něco o tom, jak to sám zvládáte? Já jsem také vychovávala dceru sama.“<br /><span> </span>„Není to tak složité, jak jsem si z počátku představoval. Snad jediný dost těžko řešitelný problém byl v tom, že jsem potřeboval sehnat někoho k Nikolce přes den, když přichází ze školy dříve než já z práce. Ale brzy se šťastnou náhodou i tato věc vyřešila vlastně sama.“<br /><span> </span>„Našel jste spřízněnou duši, která vám pomáhá?“<br /><span> </span>„Ne, naopak, začalo to vlastně nepříjemností. Jedna dosti výřečná sousedka mi přišla vynadat, že moje žena už zase neumyla schodiště, ačkoliv, dle jakéhosi do- movního plánu, prý byla na řadě už minulý týden, a ona že to nehodlá dělat za ni!“ Lambda se rozesmála: „Živě si představuji tu satorii s kýblem.“ <br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><br /></div>„Paní Mourková, řekl jsem uctivě, prosím, pojďte dál, nebudeme se přece bavit mezi dveřmi, omlouvám se vám a hned vám vše vysvětlím. Prosím, posaďte se a nabídl jsem jí kávu, je právě čerstvě uvařená. Chtěl jsem získat trochu času.“<br /><span> </span>Lambda zvedla ukazovák: „Ano, to bylo velice moc taktické, vypustit z kotle trochu páry.<br /><span> </span>„Sousedka Mourková se nejprve zdráhala, že to prý nemusí bejt, ale, že chce jen zdůraznit, že zá-sad-ně,... Nenechal jsem ji domluvit: ano, máte zajisté pravdu vím, že je to má vina, jenže, víte, ona manželka už tu nebydlí. Jsme rozvedeni a já jsem na tu pitomou chodbu zapomněl jako na tento, Desatero toho -é...“<br /><span> </span>„Božích přikázání“, doplnila mě Lambda, „a co nato Mourková?“<br /><span> </span>„Ta jenom polkla slinu a řekla, že to je ovšem něco jiného, a že to ona netušila. Když se mě pak zeptala, kdo se stará o moji dceru, pokud jsem v práci, pokrčil jsem rameny: to je zatím problém, který dosud nemám vyřešen. Právě dnes mám dovolenou a hledám hodnou paní, která by to vzala, řekněme za tisícovku měsíčně. To zabralo! Rázem byla paní Mourková jako máslíčko.“<br /><span> </span>„Vy to s těmi ženami umíte, že ano,Tomásku?“<br /><span> </span>„Ne, to byla jen náhoda. A když jsem té paní řekl, že praní a žehlení do toho nespadá, neb to už docela zvládám se střídavými úspěchy sám, řekla, že by to hlí- dání vzala hned. Nikolce dá v poledne najíst a ty schody bude dělat také za mne, takže nemusím už složitě nikoho shánět a "plejtvat" si na to zbytečně svoji nutně potřebnou dovolenou.“<br /><span> </span>„Bravo, to jste zvládl na jedničku!“, Lambda mi poklepala rameno, „ale pozor, támhle něco přijíždí, je to červený fiat?“ „Ano, je“, přisvědčil jsem.<br /><span> </span>„Konečně!“ Lambda vystoupila na déšť a zamávala na dceru kabelkou. Přesedla si k ní a v rychlosti nás ještě, jen tak z auta do auta, z okna do okna, představila: „Tak tohle je ten můj jedničkář Tomásek a tohle je má dcera Alex.“<br /><span> </span>„Těšilo mě – a na shledanou!“ Načež jsme se rozjeli, každý na jiný konec Prahy, oni do Dejvic a já do Podolí...</div><div><br /><span> </span>Někdy v únoru mě paní Mourková přinesla pozvánku na karnevalový ples nějakého spolku, se slovy: „Podívejte se, pane inžinýr, tohle jsem dostala od mé neteře, ale to víte to už pro mne není, ňáká trdlovačka, ale vy byste si moh‘ tam jít zatančit a seznámit se s nějakou fajnovou ženskou. V inzerátech o nic kloudnýho nezavadíte, ale tady budou slušný dámy z lepší společnosti – a navíc, na tuto po- zvánku je vstup zdarma!“<br /><span> </span>Ta dobrá paní mi dokonce nabídla zůstat u Nikolky tak dlouho než přijdu domů, i kdyby to trvalo až do rána. A ani příplatek nepožadovala, prý si ustele na gauči v obýváku a bude se dívat na televizi. Byla moc ochotná a její neobyčejný zájem na tom, abych si šel zatančit, jsem si nedovedl vysvětlit, a snad právě proto jsem se nechal umluvit. Vyšňořil jsem se do tmavého obleku a vydal se do víru města... <br /><span> </span>V sále, kam jsem zapadl, se mi však celý ten mumraj nějak nezamlouval, a tak jsem se posadil na hokr u baru a dopřál si čtvrtku bílého Frascati. Barový pult byl ve tvaru veliké podkovy a já si všiml, že na protilehlou stranu si právě přišla sednout nápadná krásotinka v karnevalovém kloboučku se třpytivým flitrem ve vlasech a odvážným dekoltem. Doprovázel ji nebezpečně vyhlížející troglodyt, holá lebka, krk širší než hlava, oči skoro žádné, zato uši masivní. Ti dva tvořili kontrast: kráska a zvíře! <p></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi5U6WCh8ydEtkNjSsSZ2e0b-5NXNCxhCSh2K8Xy568USz9Yb6uO9DcXGtzGqgEPzntNciPqX61qv5P3Z8KfmiEsp6eEpKfg3f5CmDrrB-HWDNmBQ_diDKMNPpyuX3HAEtPQS-sscHtvLjL52IaY_YwLQ1wJPm2YMt_iQEY_PMXKadACQky42_AVNzNfow/s209/3.jpg" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" data-original-height="209" data-original-width="180" height="183" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi5U6WCh8ydEtkNjSsSZ2e0b-5NXNCxhCSh2K8Xy568USz9Yb6uO9DcXGtzGqgEPzntNciPqX61qv5P3Z8KfmiEsp6eEpKfg3f5CmDrrB-HWDNmBQ_diDKMNPpyuX3HAEtPQS-sscHtvLjL52IaY_YwLQ1wJPm2YMt_iQEY_PMXKadACQky42_AVNzNfow/w158-h183/3.jpg" width="158" /></a></div>Po chvíli se mi zdálo, že mne ta lady na druhé straně snad hypnotizuje pohledem svých kočičích očí. Řekl jsem si, že že neuhnu očima a byl jsem zvědav jak dlouho to vydrží ona. Jak jsem si vydedukoval, byl jsem asi pro ni jenom jakýmsi strejdou, kterého schválně, vědoma si své krásy, tak trochu provokuje. Nebo možná naopak bezmyšlenkovitě, docela znuděně, se dívá do prázdna a mne nevnímá...<br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhc38ORlKY2vbpN1bnE4JVR2AIeIKNSQ_WUAm8UTl2afDoFxSpYqJfUPzsyZtA67aV942YjtJX8wOrjUbloTrjc7C2OyBLNDovjyxxdAXS_w7VLhlICqMTB_Hs7PzR5msS432zgAFkyRrPXWm97OFjABOw-37aTnBfX99GqsRT48oKBk5b3hFUQb3DMfbY/s220/4.jpg" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="196" data-original-width="220" height="146" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhc38ORlKY2vbpN1bnE4JVR2AIeIKNSQ_WUAm8UTl2afDoFxSpYqJfUPzsyZtA67aV942YjtJX8wOrjUbloTrjc7C2OyBLNDovjyxxdAXS_w7VLhlICqMTB_Hs7PzR5msS432zgAFkyRrPXWm97OFjABOw-37aTnBfX99GqsRT48oKBk5b3hFUQb3DMfbY/w164-h146/4.jpg" width="164" /></a></div>Vtom se ale usmála, pokývala hlavou, dopila svou sklenku, řekla něco svému partnerovi, vstala z hokru a pomalu přicházela na moji stranu, ladně se pohupujíc v bocích.<br /><span> </span>„Ta si mne musela s někým splést“, řekl jsem si, když se s milým úsměvem zastavila přede mnou: „Promiňte, smím se tady vedle vás posadit? Chtěla bych si s vámi, tak trošku</div><div>popovídat“, zeptala se zcela nejistým hlasem.</div><div><span> </span>„Samozřejmě, bude mi ctí“, řekl jsem prkenně a zůstal ve střehu, co bude ještě</div><div> asi následovat?<br /><span> </span>„Já jsem Saša“, představila se mi neznámá zcela nekonvenčně a podala mi ruku. Napadlo mě jediné možné logické vysvětlení, že se zde jedná o luxusní šlapku a ten gorila, že bude její pasák. Nechtěl jsem se zaplést do choulostivé situace: „Já jsem Mirmlk“, zamumlal jsem úmyslně jen málo srozumitelně, „ale musím Vás férově upozornit, že si mne patrně s někým pletete, já jsem společenská nula, ani neoplývám slávou nebo velkým jměním, jsem spíše chudobný proletář.“<br /><span> </span>„Jsem si jistá, že si vás s nikým nepletu, ale musím se omluvit, že jsem vás tak přepadla. Já normálně tak drzá nejsem, ale řekla jsem si dnes, že když je ten karne- val, že se to snad tak přísně nebere. Já jsem někdy moc impulzivní, promiňte.“<br /><span> </span>„To je dobře, já naproti tomu bych si býval, při pohledu na vašeho manžela, ani netroufl jít vás požádat o tanec.“ Viděl jsem, že chce něco říct a neví jak. Olízla si své plné rty a polkla naprázdno: „Nechci se teď otáčet, řekněte mi, co dělá teď ten chlap, o němž si myslíte, že je to můj manžel?“<br /><span> </span>„Dívá se sem zle, ale pochybuji, že se umí dívat jinak. Máte snad strach, že by vám tu způsobil nějakou scénu?“<br /><span> </span>„Je chorobně žárlivý a já se ho potřebuji zbavit. Měly jsem tady sraz s Libuší, kamarádkou, ta nepřišla a místo sebe mi sem poslala tohoto skinheada, se kterým ještě donedávna sama chodila.<br /><span> </span>Nevěřil jsem jí ani slovo. Logicky musela s ním ona sama něco mít, proto na ni tak žárlí. Všiml jsem si, že právě dopil a vstal. Byl to kolos přímo diluviální.<br /><span> </span>„Připravte se na nejhorší, madam, právě sem jde“, řekl jsem sice klidně, ale byla ve mně malá dušička. Dívka se zhluboka nadechla a šeptla: „To je děsné!“<br /><span> </span>„Helé, bejbi, mám hlad. Du se nadlábnout, přijď tam hned za mnou, jasan“, řekl hlasem přitroublého suveréna, musíme si eště něco vobjasnit, okej?“ Mne naštěstí zcela zaignoroval a odkráčel do přísálí. Hudba spustila pomalý waltz "Moon river" a parket se zaplnil.<br /><span> </span>„Nešel byste si se mnou zatančit?“, řekla chvějícím se hlasem.<br /><span> </span>„Slečno, jste krásná a navíc můj typ brunety, ale nejsem sebevrah a nechtěl bych se dostat do sporu s Vaším kolosem. Znám hranice svých fyzických možností. Po- važujte mne třeba za zbabělce.“<br /><span> </span>„Ne, nemám vám to vůbec za zlé, chápu vás, ale prosím pomozte mi odtud ně- jak zmizet tak, aby to nepozoroval, prosím vás moc!“ Rozrušeně se kousala do rtů. <br /><span> </span>„Slečno, řekněte mi, jak to mám udělat? Nejsem iluzionista David Copperfield. <span> </span>„Já jsem si to už právě vymyslela. Ztratíme se mu z dohledu na parketu mezi tančícími, já pak zmizím na toalety a vy byste mi zatím vyzvedl kabát v šatně a počkal na mne u východu.“ Podala mi kroužek s číslem. Její pohled byl tak silně sugestivně neodolatelný, že jsem souhlasil...<br /><span> </span>„Asi jsem se zbláznil“, nadechl jsem se a pokrčil rameny, „nevím proč to jako dělám, pomyslel jsem si nahlas: "Dobře, já to tedy risknu – život je boj!“<p> Tančila báječně, přesně kopírovala mé kroky, ať jsem si vymyslel cokoliv. Přál jsem si abych s ní mohl tančit až do rána. Oba jsme mlčeli a já si připadal jako v transu. Protančili jsme se davem až k chodbě směrem ke vchodu a zde ona rychle vklouzla do dveří dámské toalety. Dle plánu jsem došel k šatně a vyzvedl svůj i její kabát a počkal na ni za rohem před výtahem. Za chvilku přiběhla, hodila na sebe kožíšek a řekla: „Honem, pojďte, musíme ihned zmizet, možná, že mne už hledá, je schopen se za námi vyřítit i na ulici!“<br /><span> </span>„Já to nechápu, jak to, že si na vás dělá takový nárok?“, divil jsem se, ale věděl jsem svoje: to je určitě její pasák!<br /><span> </span>„Tady je taxi, pojďte, jedeme pryč, všechno vám vysvětlím.“ Taxikáři řekla: „Prosím na Vinohrady k divadlu“, přitom se stále vyděšeně ohlížela, zdali nás ten magor nepronásleduje. V taxíku mi pak opakovaně děkovala, že jsem jí pomohl z této prekérní situace. Chápal jsem její strach, ale nevěděl jsem čím jí vlastně ten blbec hrozí? Že ji zmlátí? Ale proč? Vždyť by musel být rád, že se ta holka snaží získat klienta. Takové a podobné otázky mi vrtaly v hlavě.<br /><span> </span>Teprve když jsme vystoupili u divadla a ona zaplatila taxi, řekl jsem důrazně: <span> </span><span> </span>„Takže, milá slečno, děkuji za svezení, ale teď zas budu chvíli mluvit já. Nejsem jelimánek, za kterého mě zřejmě považujete. Vaše povídky o zlém hrubiánovi mi nějak nesouhlasí. Prokoukl jsem vás a říkám vám jednoznačně: "Děkuji, nechci!“<span> </span><span> <br /></span><span> </span>„Ne-ne, prosím vás, vše vysvětlím, ale tady mi je děsná zima, pojďme si sem sednout vedle do vinárny, mám toho ještě moc na srdci. Dejte mi šanci, říct vám tu pravdu do detailu, ale tady bych zmrzla na rampouch.“ Souhlasil jsem, foukalo to tam opravdu arkticky, ale i kdyby bylo ještě méně chladno, nedovedl jsem této ženě prostě nic odmítnout.<br /><span> </span>V útulné vinárničce jsem se ujal znovu slova: „Očekávám, že mi teď za chvilku řeknete, že tady někde bydlíte a pozvete mne k sobě nahoru na kafe. Tam se potom jako "deus ex machina" objeví ten váš gorila a vymačká ze mne všechny grešle, kterých naštěstí u sebe nemám moc..."<br /><span> </span>„Teď bych se ovšem měla urazit, protože mě považujete za šlapku. Jenže já se nezlobím, chtěla jsem skutečně, abyste si to myslel. A ono se mi to povedlo! Byla jsem dobrá herečka? Víte, pracuji v tomto divadle, ale nejsem ještě známá, a tak neustále cvičím své divadelní role i v civilu“, zasmála se a hleděla na mne zpytavě. <span> <br /></span><span> </span>„To zní sice hezky a neotřele“, řekl jsem uznale, „ienže já vám to stejně nevěřím. Bylo by to krásné, kdyby to byla pravda.“ Obrátil jsem do sebe celou whisky, tak abych se trochu uklidnil.<br /><span> </span>„Tak a teď už vás konečně musím zasvětit do mého plánu. Budete se divit a já věřím, že se mi nakonec ještě omluvíte. Vsadím se s vámi o tento zlatý nugget“, a otevřela dlaň.<br /><span> </span>„Cha, zlatý nugget? Tenhle mosazný knoflík od portýrské livreje?<br /><span> </span>„To byla jen metafora – a můj talisman! Ale vsadím se, že změníte svůj názor na mne, stačí říct pouze dvě slova: "Pane <b>Tomásku</b>"... Mám pravdu?“<br /><span> </span>„Cože?“, zvolal jsem překvapeně, „vy mě znáte?“<br /><span> </span>„Samozřejmě, že vás znám, proto jsem si taky dovolila vás oslovit u baru!“<br /><span> </span>„Áá, teď to teprve chápu! Kdo mi říká Tomásku i když se tak nejmenuju? Vy musíte být dcera mé profesorky Lambdy!“<br /><span> </span>„Ano, já jsem vás hned poznala a měla jsem radost, že vy mne ne!“<br /><span> </span>Musel jsem se bránit: „Vždyť to byl jen okamžik, co jsme se tenkrát viděli. A to ještě k tomu v noci a v dešti a měla jste jiné vlasy a svítila jste mi vašimi ref- lektory do ksichtu! Jo, a jmenovala jste se <b>Alex!</b> Aha, Alexandra je taky Saša!“<br /><span> </span>„Přesně tak, pane Tomásku“, smála se až slzela, „omlouvám se, že jsem vás tak dlouho napínala na skřipec, teď je řada na mně vám všechno, pěkně po pořádku, vysvětlit..“<br /><span> </span>„Jsem jako celé ucho, poslouchám“, řekl jsem nic nechápaje.<br /><span> </span>„Tedy vše si původně vymyslela moje matinka. Po vašem třídním srazu mi stále o vás básnila, jaký jste ideální muž a otec a charakter a jedničkář a bůhví co vše- chno. Odbývala jsem ji tím, že jsem ráda, že jsem konečně rozvedená, a že zatím nemám nejmenší potřebu se zase seznamovat s nějakým chlapem. Jenže, jak se říká: kapka po kapce. Mámě se prostě povedlo za půl roku změnit můj názor!“<br /><span> </span>„No nazdar, po takovém vychválení jste se mohla jedině zklamat“, řekl jsem suše.<br /><span> </span>Alex sklopila zrak a prohlížela si své perfektně pěstěné nehty: „To tak ani ne, ale dostala jsem nápad, jak spojit příjemné s užitečným. Chtěla jsem, aby se naše se- známení nekonalo nějak tuctově konvenčně, dle mé matky, to jest, pozvat vás k nám na návštěvu - systém: "Tumáš kafe, vem si buchtu", nýbrž nějak úplně jinak. Představovala jsem si, že by se naše seznámení mohlo podobat jedné z mých rolí na divadle, což je, uznejte, dost originální.“<br /><span> </span>„Ale jak jste mohla vědět, že budu dnes na tom plese, to jsem ještě včera ani já sám nevěděl !“<br /><span> </span>„To samozřejmě zařídila opět moje drahá matinka. Vy sám jste jí dal tenkrát svoji vizitku a vyprávěl jí o jakési sousedce Kocourkové...“<br /><span> </span>„Nikoliv Kocourkové, ale Mourkové, ale to je jedno“, mávl jsem rukou.<br /><span> </span>„Takže“, pokračovala Alex, „máti dojela za ní, dala jí tu pozvánku, kterou sama od někoho dostala, načež podmazala tu dobrou duši dvoustovkou s tím, že nic ne- prozradí a dokope vás za každou cenu na ten ples. Ostatní už víte.“<br /><span> </span>„Toho bych se od Lambdy nikdy nenadál, i kdybych si kebuli rozlámal“, kuckal jsem se smíchy, „a proto byla ta Mourková tak ochotná hlídat až do rána a k tomu navíc zadarmo!“<br /><span> </span>„Kdepak, Tomásku, zadarmo ani kuře nehrabe!“<br /><span> </span>„Ale pozor – jak se do toho proboha namontoval ten Rambo?“<br /><span> </span>„Ano, tak toho jsem si už narežírovala sama. Chtěla jsem, aby to bylo napínavé a abych mohla hrát svoji roli šlapky, musela jsem mít bodygarda . Pro svůj záměr jsem získala jednoho statistu z našeho divadla a zaplatila mu vstupné plus diety. A uznejte, že to je typ!“<br /><span> </span>„Na to se nedá říct nic jiného, než, že jste skvělá, Alex! Odvolávám nejen to, co jsem vám řekl, ale i to, co jsem si o vás jen myslel! Sorry!“<br />Alex se zatvářila svůdně: „Teď už byste šel ke mně domů na kafe? Já bydlím skutečně tady hned vedle, jak jste zcela správně vytušil.“<br />„Aspoň něco jsem uhodl! Teď bych pochopitelně šel rád a bez přemlouvání.“ <br />„Tak pojďme, uděláme mé máti radost“, řekla spontánně.<br />„Jo, Lambdička si to zaslouží!“, souhlasil jsem okamžitě.<br />„A co my dva ? Tomásku“, zamyšleně se kousla do rtu.<br />„No, ehm, my dva ji přece nesmíme zklamat, dala si s tím práci tři čtvrtě roku, tak si při nejmenším musíme začít aspoň tykat a zpečetit to velikým polibkem!“ <br />Alex se záhadně usmála: „Musíme? Nebo chceme?“ </p><p><b>....V TOM ZAZVONIL ZVONEC...</b></p></div></div>Mirek Tomshttp://www.blogger.com/profile/07553240570681525712noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-4758322698086235145.post-17537264742735412032020-10-09T20:27:01.048+02:002024-02-07T10:26:19.627+01:00V+W: DIVOTVORNÝ HRNEC<div style="text-align: justify;"><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://1.bp.blogspot.com/-XTsJOCDy8Kk/X4GfRiHYQGI/AAAAAAAAKHI/cjZLksDgyJ8i7qQLhNibwJxB_e5qwOJZgCLcBGAsYHQ/s255/DIVOTVORN%25C3%259D%2BHRNEC.jpg" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="255" data-original-width="193" src="https://1.bp.blogspot.com/-XTsJOCDy8Kk/X4GfRiHYQGI/AAAAAAAAKHI/cjZLksDgyJ8i7qQLhNibwJxB_e5qwOJZgCLcBGAsYHQ/s0/DIVOTVORN%25C3%259D%2BHRNEC.jpg" /></a></div></div><span style="font-family: arial;"><div style="text-align: justify;">Po druhé světové válce, někdy v roce 1947 napsali Voskovec a Werich novou divadelní hru a aby to šlo rychle vzali si jako vzor americký muzikál od Burtona Lane »Finian's Rainbow«. Dvě hlavní role otce a dcery hráli Fred Astaire a Petula Clark<b>.</b></div><div style="text-align: justify;">Veškeré texty se změnily na české poměry a hudba zůstala, tak jak byla a <b>Divotvorný hrnec</b> se podařil a dle mého úsudku vznikla naše nejlepší hudební hra se známými herci jako: Jan Werich, Soňa Červená, Rudolf Cortés, Ljuba Hermanová, Franta Černý, tanečnice Manon Chafour a další..(Režie: Jiří Voskovec)...</div><div style="text-align: justify;">No, a já tehdy, coby nemajetný šestnáctiletý student gymnasia, bych se rád stal nadšeným divákem, ovšem - mít na vstupenku. Ta hra běžela několik let a já louskal zprávy z plakátů a chápal, že nemohu od mých rodičů požadovat víc než 100 Kčs/měs na tramvaj a zbytek na lístky maximálně do kina: "první brázda" za 2,- Kčs, protože vše další bylo tak říkajíc "nad poměry"...</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">Nicméně v roce 1950 mě nečekaně potkalo štěstí v podobě o 7 let starší sestřenice Míly, pracující jako prodavačka v automatu Koruna, která při návštěvě u nás se svěřovala své tetě, tedy mé matce, že se včera seznámila s jedním sympatickým muzikantem od Vlacha! Dle plakátů jsem věděl, že orchestr Karla Vlacha hraje v Karlínském divadle a právě v té vysněné, ale až dosud mnou neviděné hře o divotvorném hrnci. Moje matka samozřejmě neměla ani tuchy, kdo to je Vlach a kdo to jsou V+W a co to je za hru o níž já doma tak často blábolím...</div><div style="text-align: justify;">"A na co hraje ten tvůj známej u Vlacha, Miluško?", zeptal jsem se zvědavě té mé sestřenice.</div><div style="text-align: justify;">"No, na takovou tu obrovskou harfu", zněla odpověď, která mne ovšem nijak neuspokojilla.</div><div style="text-align: justify;">"Tak tomu nevěř, to ti něco nakukal, u Vlacha žádnej harfeník není! Já to náhodou vím, viděl jsem celou jeho kapelu na fotce na plakátě. Máti ukončila naše dohadování: "Ale, to je nám přece fuk!"</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">Ovšem nakonec to skončilo pro mne tím nejlepším možným kompromisem, když ta milá Míla přišla o dva dny později znovu k nám a prohlásila vítězně, že ten její harfeník mne zve na ten a ten den do Karlínského divadla a vezme mne ssebou do orchestru, kde uvidím, jednak že u Vlacha hraje a dvanak, že takto mohu shlédnout zadarmo i tu celou hru. Tohle bylo pro mne absolutní terno a já jsem tam pak byl celkem třikrát, vždycky v orchestřišti a vždycky na celou hru až do konce! Některé vtipné momenty si pamatuji dodnes ( i po <b>70</b>-ti letech)! </div><div style="text-align: justify;">Jak známo,orchestřiště je celkem hluboko pod úrovní jeviště, takže jsem nikdy neviděl, co se odehrává na jevišti vzadu, ale slyšel jsem vše i viděl asi 75% všech výstupů, jako je tento:</div><div style="text-align: justify;">Když vodník Čochtan řekl na forbíně něco, co mu už cenzura zakázala, ohnul se Werich do orchestřiště a zeptal se: "Pane Vlachu, mohu si od Vašeho basisty na moment půjčit jeho nástroj? Basista mu ihned podal svůj nástroj na jeviště a Werich si ho začal zcela zevrubně prohlížet. Franta Černý se ho zeptal: "A co tam vidíš až tak divnýho?" Werich: "Já se koukám, jak se mi v tý base bude dobře sedět?" – v tu ránu celé divadlo řvalo smíchy a tleskalo...</div><div style="text-align: justify;">Když Franta Černý, coby senátor Randal, se rozčílil a řval na své služebnictvo: "Honem, dejte mi něco pít', mám žížu!", vstoupil tam Wudy (R.Cortés) se slovy: "Proboha, co ten Randal tady dělá takovej kravál?"</div><div style="text-align: justify;">Nebo, když vodník Čochtan tančil s tanečnicí Zuzanou-němou (Manon Chafour) plácal ji po nahých zádech se slovy: "Jó, pane Erben, takhle jsem si už jako vodník dávno nezatleskal!</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;"><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://1.bp.blogspot.com/-ZNyKyiUjQH4/X4IKi0UG1MI/AAAAAAAAKII/TrgG6eItXGIf-pMtPh5WUhbvzwag5CYQwCLcBGAsYHQ/s122/D.H.%2BSo%25C5%2588a%2B%25C4%258C..jpg" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="122" data-original-width="100" src="https://1.bp.blogspot.com/-ZNyKyiUjQH4/X4IKi0UG1MI/AAAAAAAAKII/TrgG6eItXGIf-pMtPh5WUhbvzwag5CYQwCLcBGAsYHQ/s0/D.H.%2BSo%25C5%2588a%2B%25C4%258C..jpg" /></a></div></div><div style="text-align: justify;"><b>"U nás doma"</b> (Soňa Červená) o stesku po domově,</div><div style="text-align: justify;"><b>"Tam za tou duhou" </b>touha Káči po muži svých snů,</div><div style="text-align: justify;"><b>"S čertem si hrát" </b>S.Červená a R. Cortés, dvojzpěv </div><div style="text-align: justify;"> Káči a Wudyho...</div><div style="text-align: justify;"><b>"Ten kdo nemá rád" </b> Káčino životní filosofování...</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;"><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://1.bp.blogspot.com/-B8qSWkW4_B8/X4ILI7ktwqI/AAAAAAAAKIQ/zs1E-ZBm09YQGqFwmiC31RM9L7yzFOBpACLcBGAsYHQ/s121/D.H.%2BLjuba%2BH..jpg" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="121" data-original-width="100" src="https://1.bp.blogspot.com/-B8qSWkW4_B8/X4ILI7ktwqI/AAAAAAAAKIQ/zs1E-ZBm09YQGqFwmiC31RM9L7yzFOBpACLcBGAsYHQ/s0/D.H.%2BLjuba%2BH..jpg" /></a></div>Ljuba Hermanová zpívala dvě politicky kritické písně:</div><div style="text-align: justify;"></div><div style="text-align: justify;"><b>"Nedostatek" </b>to je statek, kterého je vždy dostatek!</div><div style="text-align: justify;"><b>"Když z nuzáka náhle se stane boháč"</b> tak nikdo</div><div style="text-align: justify;">neví kdo je to a co je zač? </div><div style="text-align: justify;"> </div><div style="text-align: justify;">Jan Werich, coby vodník <b>Čochtan,</b> zpíval 3 písně: </div><div style="text-align: justify;"><b>Není-li tu ta, </b><b>Něco jako tento, </b> <b>Množení...</b></div><div style="text-align: justify;">A Věra Martinová zpívá<b> </b>dnes<b> </b>stejně krásně onu píseň<b> </b>Soni Červené:</div><div style="text-align: justify;"><b><a href="https://youtu.be/WI39Ufx08CY">Tam za tou duhou</a>...</b></div></span>Mirek Tomshttp://www.blogger.com/profile/07553240570681525712noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-4758322698086235145.post-47868831422150381182020-08-01T18:50:00.033+02:002021-06-12T18:11:22.021+02:00Záhadný Andy<div align="justify">
<span style="font-size: 85%;"><a href="http://4.bp.blogspot.com/_863Vcb02nBc/R2PIQK9CWzI/AAAAAAAAANQ/CZiHwM30bQ4/s1600-h/ANDREAS.jpg"><span style="font-family: "verdana";"><img alt="" border="0" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5144175379531062066" src="https://4.bp.blogspot.com/_863Vcb02nBc/R2PIQK9CWzI/AAAAAAAAANQ/CZiHwM30bQ4/s200/ANDREAS.jpg" style="float: left; margin: 0px 10px 10px 0px;" /></span></a></span><span style="font-family: "verdana"; font-size: 85%;"></span><span style="font-size: 85%;"><strong><span style="font-family: "verdana";">Publiku chvalně známou televizní moderátorku v pořadu "VIP na tapetě", Brigittu G. Sandersovou, potkalo toho dne podivné překvapení. Asistentka Dvořáčková jí ohlásila návštěvu jakéhosi pana Andrease Hellera, který sice nemá termín, ale domáhá se s ní nutně promluvit, je to prý věc životně důležitá.<br />„Pusťte ho tedy dál, já už se ho nějak zbavím“, vzdychla si pro sebe Gita.<br />„Dobrý den, já jsem Andreas Heller, prosím o tři minutky vašeho vzácného času, paní ředitelko Sandersová...“<br />„Prosím, poslouchám“, řekla Gita a podívala se na hodinky.<br />„Jsem Čech bydlící v Německu a nedávno jsem se v časopise dočetl něco o vašem pořadu o těch –é– tapetách. Vtom, jako když mě blesk praští, jsem vás poznal... tedy, abych to řekl přesně – skoro určitě poznal.“<br />„To je nejtuctovější záminka, jakou slýchám, vážený pane -é-</span></strong></span><strong style="font-size: 85%; text-align: left;"><span style="font-family: "verdana";">Hellere.</span></strong></div><div align="justify"><span style="font-size: 85%;"><strong><span style="font-family: "verdana";">Očekávala bych od vás něco originálnějšího“ , řekla otráveně.<br />„Ne-ne, jestli se totiž váš otec jmenuje Jan a matka Emma a bydleli jste před cirka třiceti roky v Mnichově, tak v tom případě jste vy opravdu má sestra!“<br />„Pozor, milý pane, otec je sice opravdu Jan, a moje matka, která už bohužel nežije se jmenovala Emma a v Mnichově jsme také bydleli, jak jste se patrně dočetl někde v bulváru, jenže já nemám žádné sourozence! To je laciná finta, máte smůlu, sbohem“, řekla Gita a stiskla knoflík na sekretářku: „Anito, ten pán odchází!“<br />Heller se otočil na přicházející dívku: „Anito, bratr vaší paní šéfové tu ještě moment zůstane, prosím, přineste nám dvě kávy!“ Dívka opět poslušně vycouvala...<br />„Tedy to je drzost přímo kolosální!“ Gita vyskočila z křesla.<br />„Klid, Brigito, já tady mám důkazy, podívej se“, Heller vytáhl z kapsy list papíru, „a mimo to, můžeme si klidně tykat, vždyť jsme opravdu sourozenci!“<br />„Ukažte“, Gita mu vytrhla jeho papírek, na němž byla jen jedna věta, psaná nepochybně otcovou rukou:</span></strong></span></div><div align="justify"><strong style="font-size: 85%; text-align: left;"><span style="font-family: "verdana";">POTVRZENÍ.</span></strong></div><div align="justify"><span style="font-size: 85%;"><strong><span style="font-family: "verdana";">Jan Sander, narozený 7.5.46, stvrzuje tímto, že bude po dobu 18-ti let vyplácet na konto Lucie Hellerové, narozené 19.11.56 měsíční podporu 150,- DM, za předpokladu, že se L.H. neobrátí na soud o alimenty. Mnichov, dne 13.03.1980... (podpis Jan Sander)<br />Brigita těžce dosedla za stůl: <a href="http://3.bp.blogspot.com/-u6gbsNk3kaE/TYCxmsPi9ZI/AAAAAAAAB5E/KtjIRTMWH04/s1600/ANDY-2.jpg"><img alt="" border="0" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5584658816208926098" src="https://3.bp.blogspot.com/-u6gbsNk3kaE/TYCxmsPi9ZI/AAAAAAAAB5E/KtjIRTMWH04/s200/ANDY-2.jpg" style="cursor: hand; float: right; height: 248px; margin: 0px 0px 10px 10px; width: 208px;" /></a>„Kde jste tohle vyhrabal?“<br />„Moje matka byla vloni v nemocnici a já jsem čirou náhodou, při hledání knoflíků v šití, narazil na krabici se starými dopisy. Na jedné zalepené obálce stálo: Otevřít až po mé smrti. Zvědavost mi nedala a já to nad párou otevřel. A tohle je kopie toho, co jsem tam našel.“<br />„Řekl jste o tom něco matce?“, zeptala se ho Gita vzrušeně.<br />„Ne, neměl jsem odvahu, zalepil jsem to a dal zpátky. Bylo mi to moc trapné. Od malička mi matka tvrdila, že můj otec zmizel a nic jí neplatil. Jediné co o něm ví, že je ženatý, má dceru Birgit a žije bůhví kde v Jižní Americe. V mém rodném listě stojí jen: otec neznámý...“ Vzdal jsem se dalšího vyptávání, cítil jsem, že matku každý můj dotaz nervuje. Až teprve teď, po objevení článku v novinách o Tobě jsem se rozhodl jet do Prahy. Máti chtěla jet se mnou, bydlíme tu u jejích příbuzných, ale o Tobě ani o mém detektivním pátrání nic, tedy absolutně nic netuší!“<br />„A hodláte jí to teď říct?“ Gita nebyla ve své kůži, byla nervózní jako před živým vysíláním.<br />„Brigito, ty, tykej mi už konečně, jsme přece normální sestra a bratr! Na tom přece není vůbec nic zvláštního!“<br />„Já tomu pořád ještě nemohu uvěřit..., kdy jste se narodil?“<br />„26. října 1980, už taky nejsem nejmladší“, řekl a pokýval hlavou.<br />„No, to je čím dál horší, já jsem se narodila 29. ledna 1980!“<br />„Proč horší? Že jsi starší než já?“, rozesmál se Andreas.<br />„To ne, ale to znamená, že můj otec...“<br />„Pozor, náš společný otec“, opravil ji.<br />„Já chci říct, že můj otec měl poměr s tvojí matkou v době když moje matka rodila, a kdy nebylo vůbec jasné, zda ten porod přežije. To je opravdu hnus, to mu musím tvrdě vytknout ještě dnes! Celý život jsem si otce vážila jako čestného člověka, a teď tohle - přetvářka a lež!“ Gita byla celá bez sebe: „Chudák máma nic netušila a byla mu celý život věrná, to mi řekla ještě před smrtí, před dvěma roky.“<br /><br />Sekretářka donesla dvě kávy. „Anito, teď nejsem pro nikoho k mání, žádné telefony a tak, ten odpolední termín u zubařky přesuň, prosím, na příští týden.“<br />Anita se potutelně uculila: „Ano, paní Sandersová, to chápu.“</span></strong></span></div><div align="justify"><span style="font-size: 85%;"><strong><span style="font-family: "verdana";"><br />„Brigit, každý člověk někdy selže, nedělej z toho takovou aféru“, Andreas se ji snažil uklidnit, „víš co, pojď, půjdeme spolu to naše setkání oslavit, zvu tě na dobrý oběd.“<br />Gita se konečně usmála: „Andy“, zakroutila hlavou, „smím ti tak říkat, bráško?“<br />„Ano, a od nynějška se už nikdy neztratíme, slib mi to a dej mi pusu!“<br />Brigita ho políbila na tvář: „A co vlastně děláš, čím jsi, kromě toho, že jsi můj záhadný a také neskutečný bratr?“<br />„Jsem takový zatím málo známý pisálek a ilustrátor.“<br />„Hm, to jde. Umělec!“, řekla s nádechem lehké ironie.<br />Oběd se protáhl na dvě hodiny a stále si měli co povídat. Načež Andreas doprovodil Gitu až před dům, ale nahoru si zatím netroufal jít. Ona také usoudila že musí napřed otce trochu psychicky připravit a potom se uvidí...<br /><br />Doma pak rázně a bez okolků začala okamžitě s tvrdým výslechem otce: „Jene“, říkala mu tak jako její matka, na jeho přání po její smrti, „proč jsi celý život tutlal, že máš nemanželské dítě?“<br />„Tak už i tohle jsi vypátrala, Giti?“, řekl vzrušeně, ale smutně.<br />„Nereaguj na otázku otázkou! Nejsi přece něco jako slizký politik!“, kladla důraz na každé slovo.<br />„Ano, zatloukal jsem to, kvůli tvé matce, kterou by tahle pravda moc bolela a věř mi, že jsem tím trpěl taky. Nechci se tím omlouvat, ano, byla to ode mne podlost. Už je to tak dávno, že to snad ani není pravda, ale vyzpovídal jsem se z toho v mé závěti. Jinak jsem jí byl celý život věrný, až na tento jeden jediný úlet v oparu silvestrovské noci, navíc!“<br />„Jene, lžeš, už zase lžeš! Proč ani teď po tolika letech nemluvíš pravdu? Ty’s měl milenku v době, kdy moje matka rodila, a kdy nebylo vůbec jisté, jak ten porod dopadne! Boží mlýny melou sice pomalu, ale jistě!“<br /><br /><a href="http://2.bp.blogspot.com/_863Vcb02nBc/Sd0X8CRC3WI/AAAAAAAABDM/CT6N4nuXCjk/s1600-h/ANDY-3.jpeg"><img alt="" border="0" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5322436654789746018" src="https://2.bp.blogspot.com/_863Vcb02nBc/Sd0X8CRC3WI/AAAAAAAABDM/CT6N4nuXCjk/s200/ANDY-3.jpeg" style="float: left; height: 192px; margin: 0px 10px 10px 0px; width: 255px;" /></a>„Ne, ne, takhle to tedy nebylo! Nevěrný jsem jí byl, ale to bylo určitě na prvním našem Silvestru od IBM firmy, Emma tam se mnou s tím velkým břichem </span></strong></span><span style="font-size: 85%; text-align: left;"><strong><span style="font-family: "verdana";">nechtěla jít, stalo se to potom v noci s jednou krásnou </span></strong></span><strong style="font-size: 85%; text-align: left;"><span style="font-family: "verdana";">a milou servírkou v hotelu Adler, Lucie se jmenovala, porod byl o měsíc později, jak víš, 29.ledna. Já jsem byl skoro po celou dobu u tvé matky, právě proto, že jsem měl černé svědomí. Věděl jsem, že jestli porod špatně dopadne, budu si to do smrti </span></strong><strong style="font-size: 85%; text-align: left;"><span style="font-family: "verdana";">vyčítat.“</span></strong></div><div align="justify"><span style="font-size: 85%;"><strong><span style="font-family: "verdana";">„A ta servírka tě asi svedla, že jo“, řekla Gita kousavě.<br />„Ne, Gituš, byl jsem mladý a Emma měla problémy s těhotenstvím tak značné, že jsme nejméně půl roku nemohli mít sex... Vím, že ani to mě neomlouvá, ale snad je to aspoň jakási polehčující okolnost,... ale jestli mi to nevěříš, moc by mne to bolelo...l“<br />„A neměl jsi s tou Lucií ještě něco potom, někdy později, třeba v únoru?“, kombinovala Gita dále.<br />„Ne, toto absolutně vylučuji!“, řekl naprosto rozhodně Jan, „nevěrný jsem byl jen jednou! A sice, jak jsem už řekl, na Silvestra.“<br />„Ale potom by musel nutně lhát Andy!“, Brigita se ťukla do čela, „deset měsíců těhotenství, to je biologický nesmysl“, vyskočila z křesla a běžela k telefonu. Její otec nic nechápal...<br /><br />„Andy, ty ses nemohl narodit koncem října, ale patrně už koncem září!“, spustila Gita.<br />„Milá sestřičko, přece nejsem úplně z brusu blbej“, reagoval Andreas.<br />„Je tu zádrhel, prosím tě, přijeď hned k nám a vem sebou matku, občanku, pas nebo rodný list! Chci vás představit na-še-mu otci a musíme si vysvětlit, kdo tady vlastně blábolí z cesty. Matce řekni, že se jmenuju Orlová, že jsme se do sebe zamilovali na první pohled a nakukej jí třeba, že se budou dnes u nás konat zásnuby. Přijeďte rychle, vezmi taxíka!“<br />„Už letíme helikoptérou! A s tou láskou na první pohled to fakticky souhlasí!“, rozchechtal se Andy.<br /><br /><a href="http://3.bp.blogspot.com/_863Vcb02nBc/Sd0YiApj9qI/AAAAAAAABDU/lHB21PRFMRo/s1600-h/ANDY-4.jpg"><img alt="" border="0" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5322437307190736546" src="https://3.bp.blogspot.com/_863Vcb02nBc/Sd0YiApj9qI/AAAAAAAABDU/lHB21PRFMRo/s200/ANDY-4.jpg" style="float: right; height: 220px; margin: 0px 0px 10px 10px; width: 169px;" /></a>Načež Gita vylíčila otci jak se dnes, až takzvaně na stará kolena, seznámila se svým vlastním bratrem a musela přiznat, že Andy je jí docela sympatický:</span></strong></span></div><div align="justify"><span style="font-size: 85%;"><strong><span style="font-family: "verdana";"> „Nechápu ovšem, že by si nepamatoval své datum narození. To je buďto vrchol sklerózy a nebo je to jeho slabomyslnost!“<br />Nervózní Jan chodil po bytě sem a tam: „To chce klid, Gituško, uvidíš, že se to určitě nějak vysvětlí až přijedou.“ </span></strong></span></div><div align="justify"><span style="font-size: 85%;"><strong><span style="font-family: "verdana";">Ty následné skoro dvě hodiny čekání jim oběma připadaly nekonečně dlouhé a zato když konečně přijeli, byl Jan poněkud zklamán...<br />Lucie ho nepoznala a spustila vodopád slov ihned ještě ve dveřích: „Promiňte pane Orle, já jsem Lucie Hellerová, tady můj syn Andreas se asi zbláznil a dotáhl mě k vám, prý na zásnuby, což je mi opravdu trapné. Tvrdí mi, že se dnes s vaší dcerou do sebe zamilovali na první pohled! Já tomu prostě nemohu uvěřit. To je přece šílenství! Co tomu říkáte vy, pane Orle?“<br /><br /><a href="http://1.bp.blogspot.com/_863Vcb02nBc/Sd0ZN1PS58I/AAAAAAAABDc/NMjWdPslaQ4/s1600-h/ANDY-5.jpg"><img alt="" border="0" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5322438060042020802" src="https://1.bp.blogspot.com/_863Vcb02nBc/Sd0ZN1PS58I/AAAAAAAABDc/NMjWdPslaQ4/s200/ANDY-5.jpg" style="float: left; height: 256px; margin: 0px 10px 10px 0px; width: 185px;" /></a>Jan potom uvedl hosty do obýváku a promluvil diplomaticky: „Milá paní Hellerová, posaďte se prosím, sem na gauč, aby to s vámi, promiňte, nešvihlo. Mé jméno není Orel, což je německy Adler, ale tak se jmenoval jistý hotel, ve kterém kdysi pracovala jakási, až nápadně krásná česká servírka Lucie.“<br />„Ach, né...“, Lucie si oběma rukama zakryla ústa.<br />„Ano, ano, krása zůstala“, řekl Jan, „a také naši mladí jsou krásní sourozenci. No, a já jsem obyčejný starý omšelý balvan Jan Sanders.“<br />„Této chvíle jsem se celý život bála“, vzlykla Lucie, „ale jak je to možné, že se ti dva našli, taková děsná až neuvěřitelná náhoda!“<br />„Já jsem té neuvěřitelné náhodě dost napomohl, mami, dík tomuto papírku“, řekl Andreas a vytáhl z kapsy již celý pomačkaný Janův úpis a dal jí jej přečíst: "Neboj, to je jen kopie!"<br />„Milá Lucie“, začal Jan, „vraťme se o tu řadu let nazpět a pokusme se vyprávět zde našim dospělým dětem, jak se to tedy vlastně tenkrát seběhlo. Mají na to právo. Navrhuji pochopitelně tykání všichni všem, a pak to půjdeme někam řádně oslavit!“<br />„Jane -éé- ty totiž...já tó...“, zmatená Lucie potlačovala slzy.<br />Gita nalila koňak do čtyř napoleonek: „Milí rodičové, my děti, vás vítáme do naší rodiny!“<br />„Tak, a teď už jen zbývá vysvětlit tu záhadu s mými narozeninami", řehtal se Andreas, "vypadá to tak, mami, že je buď nějaká chyba v papírech a nebo jsem vo měsíc přenošenej...!“<br />Lucie se rozplakala naplno. Slzy se jí valily do bujného výstřihu a ona je nestačila utírat: „Jendo, promiň, já se tak stydím – já se strašně stydím – ale Andreas není tvůj syn!“<br />Andreas zatleskal: „Bravo, mami, tak to se ti povedlo!“<br />„Jane, odpusť mi to, já jsem byla tenkrát v hrozně bídné finanční situaci a k tomu všemu mne ten gauner, ten úplně bezcharakterní Bruno, opustil a zmizel někde v Paraguayi... nebo kde... Když už jsem si nevěděla rady, vyhledala jsem tě...a nalhala jsem ti, že je to tvoje dítě. Byl to můj jediný životní podvod. Ty peníze ti ale teď všechny do halíře vrátím!“<br />Jan mávl rukou: „Čert vem ty alimenty, neplatil jsem je holt na svého syna, ale možná, že na svého budoucího zetě!“<br />„Gito, slyšíš to?“, zajásal Andreas, „my dva jsme naprosto vzájemně si cizí lidé! To je přece ideální, my bychom tudíž mohli...“<br />„Spolu normálně chodit“, dodala Gita a sedla si mu na klín. Načež se otočila k otci: „Jene, přiznávám se bez mučení, křivdila jsem ti, to je mi líto, moc se ti omlouvám...“<br />„A Jendo, ani ty se na mne nezlob-íš?“, Lucie se zajíkla.<br />„Proč bych se zlobil?“, řekl Jan klidně, „aspoň nevypadám v očích našich mladých jako notorický sklerotik, který už zapomněl, kdy a kde se zapomněl!</span></strong></span><br />
<br />
<span style="font-size: 85%;"><strong><span style="font-family: "verdana";"><a href="http://www.youtube.com/watch?v=AY62QByUYJQ">http://www.youtube.com/watch?v=AY62QByUYJQ</a></span></strong></span></div>
Mirek Tomshttp://www.blogger.com/profile/07553240570681525712noreply@blogger.com14tag:blogger.com,1999:blog-4758322698086235145.post-11840107044064204062020-07-05T16:00:00.024+02:002023-08-20T18:12:07.786+02:00MLČETI ZLATO, platí v totalitách (Čína, Rusko, KLDR)<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://3.bp.blogspot.com/-Zn_3HMKnuzc/WGEP-BK9qrI/AAAAAAAAEy8/s4Y0-PeJAgsm6TNLWayrlq1J5AO4AsW3QCLcB/s1600/MLCETI-0.jpg" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><span face=""arial" , "helvetica" , sans-serif"><img border="0" height="149" src="https://3.bp.blogspot.com/-Zn_3HMKnuzc/WGEP-BK9qrI/AAAAAAAAEy8/s4Y0-PeJAgsm6TNLWayrlq1J5AO4AsW3QCLcB/s200/MLCETI-0.jpg" width="200" /></span></a></div>
<div style="text-align: justify;"><span face=""verdana" , sans-serif">Já jsem se narodil, bohužel, do doby a světa, kdy vládla <b>dvojí</b> pravda. Už coby dítko školou povinné, jsem musel chápat, že doma se říká: Němci jsou zlí a jsou naším úhlavním nepřítelem, jenže ve školách se naopak </span><span face=""verdana" , sans-serif">tvrdí, že Němci jsou dobří a naši ochránci. Ta školní pravda se mohla říkat všude, ta domácí pravda skutečná, jen výhradně doma, jinak přišlo gestapo a </span><span face=""verdana" , sans-serif">následovalo vězení, koncentrák nebo i trest smrti a gilotina a podobné lahůdky totality...</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span face=""verdana" , sans-serif">Po válce, sotva jsme se trochu nadechli, už zase byly dvě jiné pravdy. Rudé Právo tvrdilo, že SSSR je náš bratr a vzor, který nás osvobodil a západní mocnosti nás naopak zradily. Doma jsme si říkali, že Rudé Právo lže, a že to je úplně jinak, což potvrzovaly i současné události, jako "sebevražda" Jana Masaryka nebo monstr-procesy. Tyto však už nekončily pod gilotinou, jako za nacistů, ale »moderněji« komunisticky vlídněji <b>šibenicí.</b> Jako třeba Milada Horáková, generál Píka a další stovky obětí. Kupodivu i s nejvyššími členy komunistické partaje, kteří byli původně tzv. <b>vzorní komunisté,</b> ale náhle se znelíbili a stali se <b>padouchy</b> a byli popraveni. Jako další ze <b>zrůdností bolševizmu </b>následovala <b>výstavba</b> a vzápětí i <b>zbourání</b> pomníku toho nejvíc zbožňovaného kreténa <b>J.V.Stalina </b>a pravda se stala ohebnou formelou, která se musela dle směrnic KSČ vsugerovávat do hlav veřejnosti. To ovšem vyvolalo další, ještě větší rozmach pravdy Rudo-Právní která byla tabu, a za kterou se chodilo do lágrů, do uranových dolů, k PTP "Černým baronům" a v nejlepším případě, když měl člověk štěstí, následovalo jen "smírné vyhození" ze zaměstnání. To byl prý, <b>dle <u>soužky</u> herečky J. Švorcové, jen, </b>cituji:<b> "T</b><b>akový kolorit doby..!" </b>Tento slavný citát nikdy nezapomenu!!!</span><br />
<span face=""verdana" , sans-serif"><b>A mlčeti zlato, se stalo každodenní nezbytností, právětak jako za nacistů...</b></span><br />
<span face=""verdana" , sans-serif"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://2.bp.blogspot.com/-TwkLYMTLxuI/WkLWX4f16FI/AAAAAAAAGa4/gPVbVNWJ1JETV3AHo8vMEN5jZ2UruEPygCLcBGAs/s1600/MLCETI-1.jpg" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><span face=""verdana" , sans-serif"><img border="0" data-original-height="100" data-original-width="134" src="https://2.bp.blogspot.com/-TwkLYMTLxuI/WkLWX4f16FI/AAAAAAAAGa4/gPVbVNWJ1JETV3AHo8vMEN5jZ2UruEPygCLcBGAs/s1600/MLCETI-1.jpg" /></span></a></div>
<span face=""verdana" , sans-serif">Čili, zase se mluvilo <b>jinak</b> doma a<b> jinak</b> na veřejnosti. A tak si lid v sobě vypěstoval opatrnost až strach, říkat své názory, pokud se tyto nějak lišily od Rudého Práva. 21. srpna 1968 navíc došlo k <b>masovému</b> </span><span face=""verdana" , sans-serif"><b>pomýlení celého národa</b> tím, že si čeští občané agresi pěti armád Varšavského paktu do jejich vlasti, vysvětlili jakoby ňákou okupaci! Noné, vždyť to byla přece </span><span face=""verdana" , sans-serif">chvályhodná, láskyplná pomoc, tak říkajíc bratrská pomoc </span><span face=""verdana" , sans-serif">(!). </span><br />
<span face=""verdana" , sans-serif"><b>Souzi, jak hluboko jste klesli! Proto jsem odešel z vámi zprzněné země! </b></span><br />
<br />
<span face=""verdana" , sans-serif"><span face=""arial" , "helvetica" , sans-serif"><b>A najednou jsem stál ve svobodném světě. </b>Své myšlenky i mé </span></span><span face=""verdana" , sans-serif"><span face=""arial" , "helvetica" , sans-serif">osobní názory, jsem hned začal projevovat beze strachu. Slyšel jsem Strauße v televizi nadávat na komunisty. To byl pro mne úplný balzám na duši! Viděl jsem kolem sebe veselé lidi z masa a krve, jak se otevřeně baví, jak třeba kritizují to, co se jim nelíbí, nebo když jsem ve zprávách viděl, co se ve světě děje doopravdy a já to co znal jen v bolševicky překroucené podobě. Mohl jsem se denně přesvědčovat na vlastní kůži, že normální je žít uvolněně, beze strachu, bez kádrování, bez třídní nenávisti a bez podezírání každého každým. Prvně jsem zde zažil, že opravdová spravedlnost ještě existuje a je i pro mne dostupná! <b>Ano,</b> m<b>lčeti zlato je ve svobodné zemi absolutní </b></span></span><b style="font-family: arial, helvetica, sans-serif;">pitomost..!</b><br />
<span face=""verdana" , sans-serif"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<a href="https://1.bp.blogspot.com/-3O2ockNrTf0/XQ_xFRm_NsI/AAAAAAAAIdg/a0Pwlc3-yqw9dOdY1Bo6Tt1BEwCBGAQxQCEwYBhgL/s1600/DAS.heic" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="100" data-original-width="100" src="https://1.bp.blogspot.com/-3O2ockNrTf0/XQ_xFRm_NsI/AAAAAAAAIdg/a0Pwlc3-yqw9dOdY1Bo6Tt1BEwCBGAQxQCEwYBhgL/s1600/DAS.heic" /></a><span face=""verdana" , sans-serif"> </span><span face=""arial" , "helvetica" , sans-serif">V Německu jsem měl takzvanou Právní pojišťovnu </span><b style="font-family: verdana, sans-serif;">DAS,</b><span face=""arial" , "helvetica" , sans-serif"> která mě za konstantní částku 300 marek<b>/</b>rok, zbavila všech problémů se <b>šmejdy všeho druhu, </b>jako jsou zloději a podvodníci, tak i nenasytní právníci. Za těch <b>27 let,</b> co jsem tam žil, jsem měl celkem <b>6 právních sporů</b>. Právník pojišťovny vždycky dovedl předem odhadnout, jak vysoká je pravděpodobnost soudní výhry a mám-li do toho sporu jít, abych <b>vždycky svůj spor vyhrál! </b> A to se také vždy skutečně stalo. Na soudních sporech jsem vydělal, díky právní pojistce </span><b style="font-family: verdana, sans-serif;">35.000,- DM</b><span face=""arial" , "helvetica" , sans-serif"> a ta pojistka mě za ta léta stála jen <b>8.000,-DM</b>. Takže, ani jeden ze šesti soudních sporů jsem <b>neprohrá</b>l a nemusel jsem se <b>nikdy ani k soudu</b> plahočit, to všechno zařídila právní pojišťovna DAS<b>.</b> Proces nikdy netrval dlouho (1-3 týdny), jednoduše proto, že se tam soudí rychle, spravedlivě a bez fanatických, polo-debilních soudců typu "Urválek" <b>Těchto 27 let života v Německu, bylo pro mne nejšťastnějším obdobím mého života vůbec</b> i když jsem tam měl také mimo jiné problém s rozvodem a zůstal s <b>malou dceruškou sám, </b>byl to přece krásný, spokojený a hlavně šťastný život. Teprve v Německu jsem poznal všechny evropské státy, díky svobodě cestování, bez všech zdůvodňování a výjezdních doložek i kádrových posudků a dalších překážek...</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span face=""verdana" , sans-serif"><span face=""arial" , "helvetica" , sans-serif"><br /></span>
<span face=""arial" , "helvetica" , sans-serif">Po návratu do vlasti jsme se už bez <b>DAS</b> soudili všeho-všudy, jenom <b>1-krát</b> a sice o náš, komunisty ukradený rodinný domek. Právník nás stál <b>třicet tisíc</b> a táhlo se to neuvěřitelně <b>dlouhé roky.</b> Já jsem si myslel, že to musíme logicky vyhrát, věc byla jasná krádež a byla </span><span face=""arial" , "helvetica" , sans-serif">dokazatelná našimi podklady, leč <b>to byl</b> </span></span><span face=""verdana" , sans-serif"><b>můj omyl.</b> Výsledkem byl <b>prohraný proces i prohrané odvolání, </b>asi proto, že jsme byli oba dva se ženou, jenom <b>tiše nenáviděnými re-emigranty...</b></span><br />
<span face=""verdana" , sans-serif">Vymahatelnost práva je v naší současné zemi opravdu <b>zoufale problematická </b>a nekonečně pomalá. Zato ovšem žijeme v zemi, kde se opět všichni bojí mluvit a podezírají jeden druhého, vystupují anonymně a mně se takový blb diví, že prý <b>na svém blogu na sebe všechno vykecám</b>, což je prý způsobeno mojí stařeckou senilitou. Jenže ono je to tím, že jsem tak dlouho žil ve svobodném světě, kde neplatí, tak jako u nás v českém post-komunizmu: <b>MLČETI ZLATO! </b>Je přece logické, že když mám čisté </span><span face=""verdana" , sans-serif">svědomí, tak mohu <b>v právním státě,</b> když chci o sobě všechno vykecat, tak se mi nikdy<b> nic nemůže stát! </b> Jenže to dnešní Čech neví a možná ani nechce vědět, zvykl si prostě a denně se smiřuje se svým osudem ?...!</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span face=""verdana" , sans-serif"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://1.bp.blogspot.com/-TwkLYMTLxuI/WkLWX4f16FI/AAAAAAAAGa4/53c5-HRJmvU0MOEY2GMgyMEBJOuaR8YlgCEwYBhgL/s1600/MLCETI-1.jpg" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><span face=""verdana" , sans-serif"><img border="0" data-original-height="100" data-original-width="134" src="https://1.bp.blogspot.com/-TwkLYMTLxuI/WkLWX4f16FI/AAAAAAAAGa4/53c5-HRJmvU0MOEY2GMgyMEBJOuaR8YlgCEwYBhgL/s1600/MLCETI-1.jpg" /></span></a></div>
<span face=""verdana" , sans-serif">Já, ale mlčet nechci a nebudu i když je už zase to <b>mlčení v módě</b>. Nebýt těch 40 roků totalitní vlády komunistů, mohli jsme být mezi prvními státy v EU a to nejenom s hlediska blahobytu, ale také a hlavně s hlediska vymahatelnosti práva a spravedlnosti pro občany. Místo toho jsme dnes malým státem ustrašených lidiček před imigranty, před Araby a cizinci vůbec, také před deštěm i suchem, před coronavirem a vůbec bych řekl, my máme strach úplně ze všeho, co je </span><span face=""verdana" , sans-serif"><b>nečeské</b> a tak jsme vlastně rukojmím toho, námi samými zvoleného vůdce a génia podprůměrnosti. Typická <b>NESCHOPNOST </b>našeho režimu, spočívala převážně v tom zatajování, překrucování a nebo přímo mlčení o<b> problémech dneška</b>. Příklad jeden za všechny: Dle mého odhadu, úplně všichni inteligentní občané to vědí, že tatáž situace, o které jsme se domnívali, že je už 30 let za námi a navždy překonaná, se plíživě, pomocí komunistů a jim podobných pohrobků, vrací na všech stupních státní správy s jedinou a poslední čestnou výjimkou <b>SENÁTEM. </b>Už se<b> zase o něčem nemluví a ani mluvit nechce a ani nesmí. </b>Je to důsledek idiotského vládnutí, ale to už jsme tu <b>40 let měli </b>a víme snad všichn, jak to dopadlo... </span><br /><span face=""verdana" , sans-serif"><span face=""arial" , "helvetica" , sans-serif">Toto není nenávistný blábol, to je logická úvaha nad naší situací v Evropě. Už v roce 1945 jsme byli na špičce válkou takřka netknutou <b>průmyslovou zemí v rozbombardované</b> Evropě a navíc jsme měli <b>uran</b>, co jsme zdarma posílali do SSSR, za který nám USA nabízela <b>hradit celý náš státní rozpočet.</b> Prošustrovali jsme tuto jedinečnou příležitost stát se <b>druhým blahobytem </b>po Švýcarsku v Evropě. Prošustrovali jsme <b>vše, co se dalo,</b> <b>je</b> <b>vinou</b> <b>LEVICE! </b></span></span><span face=""verdana" , sans-serif"><span face=""arial" , "helvetica" , sans-serif">Tito </span></span>souzi trpí dodnes hromadnou psychozou, že Amerika, která nás <b>nikdy</b> <b>nepřepadla a</b> <b>nikdy</b> <span face=""verdana" , sans-serif"><span face=""arial" , "helvetica" , sans-serif"><b>neobsadila a nikdy </b>nám <b>neukradla</b> ani čtvereční metr území, ale naopak nás přátelsky podporovala, <b>není tedy </b></span></span><span face=""verdana" , sans-serif"><span face=""arial" , "helvetica" , sans-serif"><b>Imperialismem, kterým nám vyhrožovali rudí papalášové, </b>aby zakryli pravdu, že oni sami </span></span>jsou svojí rozpínavostí takovým <b>nebezpečím pro celou Evropu! </b>(a kdo nevěří, ať si zajede mrknout na Ukrajinu).</div><div style="text-align: justify;"><span face=""verdana" , sans-serif"><span face=""arial" , "helvetica" , sans-serif"><br /></span></span></div><div style="text-align: justify;"><span face=""verdana" , sans-serif"><span face=""arial" , "helvetica" , sans-serif"><br /></span></span></div><div style="text-align: justify;"><span face=""verdana" , sans-serif"><span face=""arial" , "helvetica" , sans-serif"><br /></span></span></div><div style="text-align: justify;"><br /></div>
Mirek Tomshttp://www.blogger.com/profile/07553240570681525712noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-4758322698086235145.post-52343056287862659032020-06-09T12:00:00.010+02:002024-03-13T20:39:19.810+01:00Česká versus západo-německá mentalita<div style="text-align: justify;">
Ze všeho nejprve musím zdůraznit, že se zde jedná jen o <b>ZÁPADNÍ </b>Německo, které má lidskou mentalitu naprosto jinou než Německo východní s jeho prušácky výbojnou povahou. Češi, si bohužel pod pojmem <b>»Němec«</b> vždy představují Němce východního, s nimiž jsme totiž měli za komunizmu <b>stejnou revolučně-bolševickou výchovu</b> - to jest leninskou politiku diktatury proletariátu...<br />
<br />
<a href="https://1.bp.blogspot.com/-vmE4Q8VKfoM/Xt-I96HRSgI/AAAAAAAAJtY/2DerlCqwp7M9gDwVrGMXCii5vWvSarL9QCLcBGAsYHQ/s1600/VYLET-A.JPG" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="154" data-original-width="150" src="https://1.bp.blogspot.com/-vmE4Q8VKfoM/Xt-I96HRSgI/AAAAAAAAJtY/2DerlCqwp7M9gDwVrGMXCii5vWvSarL9QCLcBGAsYHQ/s1600/VYLET-A.JPG" /></a>Jednou ročně si vyjíždíme s mojí ženou do záp. Německa a já teď už konečně vím, co nás tam táhne. Není to jenom proto, že jsem tam žil já 27 let a manželka 12 let. Tam jsme se v také v roce 1983 seznámili a o dva roky později vzali. Oba máme na ten čas prožitý v Německu, rozumí se <b>západním</b>, krásné vzpomínky, což však <b>není ten hlavní důvod</b> naší nostalgie. Není to ani tím, že jsme tenkrát byli o 25 let mladší, není to ani kvůli nějakým příbuzenským vztahům a není to ani kvůli tamnímu kvalitnějšímu zboží. My nejsme konzumní idioti a za ta léta co jsme tady v Praze víme, že se v Německu politická situace značně zhoršila, takže, proč se tam vlastně tak rádi vracíme? Proč při překračování hranice v Rozvadově, se s ženou na sebe podíváme a řekneme:<b> "Konečně zas jednou v </b><b>civilizaci!"</b><br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<br />
Je to proto, - a já to mohu s naprostou jistotou prohlásit, že tam jsou nesrovnatelně lepší <b>mezilidské vztahy.</b> V západní SRN, mají snad všichni občané v krvi <b>nepoměrně </b>menší dávku podezřívavosti, závisti a nenávisti nežli v Česku. Je to i snadno vysvětlitelné a pochopitelné, protože jsme poslední dvě generace žili v tak rozdílných světech: Němci byli sraženi na kolena a svoji rozbombardovanou vlast museli často, s pocitem vlastní viny, začít znovu budovat. Mužů bylo málo skoro všichni padli a ženy všech měst každodenně kladívkem oklepávaly cihly ve zbořeništích, aby se vůbec mohlo začít znovu stavět. Ten pocit viny, díky také <b>norimberskému procesu</b>, v Němcích probudil dobré vlastnosti a vymýtil Hitlerův fanatizmus. To se bohužel u nás v Česku a ani ve východním NDR nestalo...<br />
Český národ byl po dobu 40 let bolševiky hecován k<b> třídní i národnostní nenávisti</b> i strachu ze všeho cizího, z obav, že nás chce nějaký zlý imperialista, zničit. Prověřuj každého koho neznáš a proto <b>kádruj</b> každého každým, buď ostražitý, <b>pozor na kulaky, kapitalisty, buržousty a faráře! </b>A dvě celé generace v tom smyslu žily a vychovávaly své děti. To je ta nejhorší <b>zrůdnost komunizmu,</b> za kterou bohužel nebyl a už zřejmě <b>nikdy nebude, nikdo potrestán</b>. V lidu českém jenom zůstala nenávist proti Němcům, ale nikoliv proti komunismu, proti prušáctví a proti lživé demagogii...<br />
<br />
Cesta do Němec je pro nás návratem mezi slušné a přátelské lidi. Již při prvním zastavení na dálničním rastu se mi posledně přihodila hezká episoda. Když jsme se posilnili kávou a dortem, šel jsem se takzvaně „přepudrovat" na WC. V nádherné supermoderní kabince jsem obdivoval automatické splachování s hygienickým očistěním sedacího prkénka ve tvaru bílé elipsy, které se začalo po spláchnutí pomalu otáčet pod vysunutým ramenem s desinfekční houbou. Po skončení této procedury se rozsvítil nápis: „Sedadlo je očištěno!"<br />
U umyvadel jsem si všiml, že vedle mne si myje ruce mladá dáma a v duchu jsem si řekl, že ta chudinka neví, že je omylem na pánské toaletě, a tak jsem jen diskrétně řekl: "Madam, vy si zřejmě myslíte, že toto je dámská toaleta?" A ona se překvapivě rozesmála: "Děkuji, já vím kde jsem, ale vy si myslíte, že jste na pánské...!" A znovu se rozkuckala smíchy. ukazujíc prstem na tabulku <b>DAMEN WC.</b> Zmohl jsem se pouze na omluvu: "Ich bitte um Entschuldigung, mea maxima culpa!"<br />
Do cíle našeho cestování v Königsteinu jsme dorazili až v osm hodin večer, ale pak jsme si zato dali výbornou večeři na grilu v řecké restauraci, kam jsme také pozvali naše příbuzné...<br />
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://1.bp.blogspot.com/-C-CszHeg1Ac/Xt-TMVImz5I/AAAAAAAAJtk/lF2w3KCiL5k92Z9u6o5anvcMok02RbqKACLcBGAsYHQ/s1600/K%25C3%25B6nigstein%2B09.jpg" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="183" data-original-width="235" src="https://1.bp.blogspot.com/-C-CszHeg1Ac/Xt-TMVImz5I/AAAAAAAAJtk/lF2w3KCiL5k92Z9u6o5anvcMok02RbqKACLcBGAsYHQ/s1600/K%25C3%25B6nigstein%2B09.jpg" /></a></div>
Ranní výhled z našeho hotelu byl opravdu natolik zajímavý, že jsem asi půl hodiny, to jest doba, kdy se má žena denně ráno zdokonaluje v koupelně, tak já zatím pozoroval z okna cvrkot na parkovišti. Byl to pro mne sladký koncert ticha v jakoby zpomaleném filmu. Žádná hektika, žádné tůrování motorů, žádný smrad a bouchání dveřmi aut, či nadávání si mezi řidiči, což znám z parkoviště pod našimi okny u nás v Praze. Lidé i auta se zde pohybují pomalu a nehlučně.<br />
Parkoviště je precizně nalajnováno a všude tam, kde jsou hluché prostory je černobílé šrafování na němž se nesmí parkovat, takže se nemůže stát, že by si dvě auta vzájemně překážela. Vepředu vedle větších míst pro tělesně postižené je šrafovaná plocha pro stojany jízdních kol a vzadu u výjezdu jsou za sebou seřazeny v "husím pochodu" auta taxíkářů. Uprostřed parkoviště je parkovací automat, kde si každý může nastavit dobu zamýšleného parkování 12 minut = 10 centů. Maximální doba parkování přes den je 3 hodiny, v noci (22-06) je parkování zcela zdarma.<br />
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<a href="https://3.bp.blogspot.com/-0uWQSZKeCUY/W9xHZY0PttI/AAAAAAAAH9E/y0V6MZib4_kzk1xkACWOE4dJDHIhn1q8gCLcBGAs/s1600/PhMr..jpg" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" data-original-height="112" data-original-width="113" src="https://3.bp.blogspot.com/-0uWQSZKeCUY/W9xHZY0PttI/AAAAAAAAH9E/y0V6MZib4_kzk1xkACWOE4dJDHIhn1q8gCLcBGAs/s1600/PhMr..jpg" /></a> Jako kapitola sama pro sebe byla moje návštěva lékárny, kam jsem si musel dojít koupit doma zapomenutou vodu po holení. Paní lékárnice, perfektně pěstěná lady středního věku, se se mnou dala do řeči, sotva postřehla můj český akcent. Řekl jsem jí, že jsem z Prahy. Začala mi ihned líčit poznané krásy našeho hlavního města a nadšeně popisovala Hradčany. Pak se ale odmlčela a dodala tišeji: „Ovšem to, co jsem zažila v autobusu ve mně vyvolalo naprosté zděšení. Koupila jsem si jízdenku, ale nevěděla jsem, že ji musím nahoře u schodů oštemplovat a najednou přišel revizor a začal na mne něco řvát - ta ostuda před všemi lidmi! Pak mě vyvedl z vagonu na stanici a stále něco křičel, že musím s ním na policii, ale nakonec mě velkoryse nechal odejít. Ještě dnes mám z této události husí kůži po těle...."<br />
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
„Ano, madam", přitakal jsem, „já jsem sice Pražák, ale mám úplně stejné zkušenosti s neomalenými hrubiány. Pokud byste jela někdy zase do Prahy, dejte mi vědět a budu vám bezplatně k službám jako průvodce po městě" a podal jsem jí svoji vizitku. Byla potěšena, děkovala mi a do reklamního sáčku s vodou po holení mi vložila 20 vlhkých houbiček ve staniolu na čištění brýlí, krabičku na denní dávkování léků a dva poznámkové bločky. To u nás v lékárně si musím říct sám i o ten pitomý, tenký a slepený pytlík na zakoupené léky, jinak si musím koupené léky rozstrkat po kapsách. Prostě, u nás všude platí heslo: Nám to nevadí, že jsme pitomí - jiný kraj - jiný mrav...</div>
<div style="text-align: justify;">
</div>
<div style="text-align: justify;">
Takže se v té Bundesrepublice převážně setkáváme s podobně příjemnými lidmi, ať je to v bance, v hotelu, v obchodě či v restauraci. Na tomto základě mě napadlo, jak by to mohlo být fajn, kdyby i u nás v Česku už konečně jednou zavládla všeobecná <b><a href="https://youtu.be/xxQoqPAnI7Q">mezilidská pohoda</a>, táži se: Proč to nejde?</b><br />
<b><br /></b>
<b>VÍ TO NĚKDO ? PORAĎTE VLÁDĚ !</b></div>
Mirek Tomshttp://www.blogger.com/profile/07553240570681525712noreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-4758322698086235145.post-30045255667620911942020-06-06T18:00:00.109+02:002023-10-04T08:35:28.545+02:00 Galantnost? ANEB Tý vole? <div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div style="text-align: left;"><br /></div><div style="text-align: justify;">
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div><div style="text-align: left;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEjxeurtPgVEm9yNl5aqCb3zUtRt04NfOEbM64u7A9_dOKk0uSgjk87GoxVjvZpFntfnE_X6U_5c6bZXoIYC_oGvuVm1ezemD3qtrcFB1tpBcLFtG7F0S5TDmAzaHoMHY5kqlkGYOZK46uXB1sN37Gf-Y9rsU7MjpArFxlkqTObLeqKWROYyoMuVSUlG=s291" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img alt="sfmůfsůlf" border="0" data-original-height="199" data-original-width="291" height="158" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEjxeurtPgVEm9yNl5aqCb3zUtRt04NfOEbM64u7A9_dOKk0uSgjk87GoxVjvZpFntfnE_X6U_5c6bZXoIYC_oGvuVm1ezemD3qtrcFB1tpBcLFtG7F0S5TDmAzaHoMHY5kqlkGYOZK46uXB1sN37Gf-Y9rsU7MjpArFxlkqTObLeqKWROYyoMuVSUlG=w231-h158" title="lnskaxlaksclask" width="231" /></a></div><div style="text-align: left;"></div>Můj otec, který si vždy potrpěl na galantnost, mi kdysi dávno řekl tuto větu: "Pamatuj si, Mirku, že ženy jsou lepší než my muži a proto buď vždycky k ženám <b>galantní</b> a navíc si pamatuj, že ženu nesmíš <b>nikdy</b> uhodit - a to <b>ani květinou, ne!“ </b></div><div style="text-align: justify;">U mé ženy jsem si zavedl takový rituál, že když se jí při vaření něco obzvlášť fajn podařilo, tak jsem se jí zeptal: <b>"</b>Která ručička to uvařila?<b>"</b> A jelikož vím, že obě, tak jí políbím obě. Právě tak jsem nikdy neuhodil moji dcerušku <b>Brigitku</b>, která se mnou <b>vyrůstala bez bití</b> a jelikož její matka s námi nežila, tak vlastně, de facto naše dcerka<b> </b>nezažila ani tu nejmenší hádku mezi rodiči!</div><div style="text-align: justify;"> </div>
<div style="text-align: justify;">
Právě tak se mi někde v mozku zakořenilo to, na čem jsme se v naší partě, už jako <b>puberťáci,</b> (1947) dohodli: „Jenom <b>blbci </b>se titulují »ty vole«<b>,</b> to my si mezi sebou nezavedeme!“ Tak se také stalo, že jsem si nikdy na takové hnusné a přitroublé titulováni nezvykl. Potom jsem žil <b>27</b> let mimo naši republiku, takže jsem si na to, zaplať Bůh, ani zvyknout nemohl. Myslím si, s odhadem hraničícím s jistotou, že toto <b>hnusné oslovení neexistuje v žádné jiné zemi na celém širém světě, jen u nás! Stydím se za to trvale až dodnes -</b> <b>jako Čech!</b></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://1.bp.blogspot.com/-rYDMl-zTy00/Vb0hg8Z5F1I/AAAAAAAAEeQ/Ahoxy8RG0bA/s1600/GALANTNOST-4.jpg" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" src="https://1.bp.blogspot.com/-rYDMl-zTy00/Vb0hg8Z5F1I/AAAAAAAAEeQ/Ahoxy8RG0bA/s1600/GALANTNOST-4.jpg" /></a></div>
<div style="text-align: justify;">
Tím víc jsem byl šokován po návratu do vlasti, když jsem po 27 letech ke své hrůze zjistil, že i seriózní otcové<b> </b>rodin, ba dokonce i vládní ministři, když sedí v parlamentu, a myslí si, že je nikdo neslyší, tak se takhle puberťácko-idiotsky titulují! Já jsem to jednou dokonce slyšel i v televizi, v přímém přenosu z poslanecké sněmovny: <b>"Tý vole, já musím ject na pohřeb, vole!"</b></div><div style="text-align: justify;"><b>"A komu, vole?" </b>Atd, atd, se dále "<b>volovalo",</b> než jim někdo vypnul mikrofon na sněmovním pultu...</div><div style="text-align: justify;"> </div><div style="text-align: justify;">Já se tohoto pocitu hnusu už nezbavím, mám neustále v hlavě jeden šok z roku "kdysi", když jako student jsem si finančně přivydělával korunky coby kompars, ve filmu JanaWericha "Císařův pekař." Těšil jsem se, že prvně uzřím J.Wericha ve skutečnosti! Ale toho rána na Hradčanech filmový štáb, herci i my komparzisté a nervózní režisér, jsme čekali dlouho na pana Wericha. Ten konečně přijel se svým autíčkem, vystoupil a zvolal: <b>" Těbůh volové!" </b>A sám se rozchechtal srdečně,,,!</div><div style="text-align: justify;">Tomu jsem se nemohl zasmát a od tohoto okamžiku jsem ho přestal mít rád...</div><div style="text-align: justify;"><b><br /></b></div><div style="text-align: justify;">Jindy jsem mimoděk zaslechl dva manžele při nákupu v samoobsluze: On i ona měli v každé větě místo Evo, nebo Kájo, <b>"Ty vole, pocem!"</b> nebo "To je moc drahý, <b>vole,</b> všimni si, <b>vole, </b>tý ceny!" Jednou zase jsem byl náhodným svědkem, když obhroublá matka své asi osmileté dceři na ulici nadávala v tom momentě, když jsem je míjel: <b>„Ty vole, </b>Andreo,<b> chceš dostat do držky?“ </b>Já jsem se zastavil, nechtěje věřit svým uším a rozčílená matka koutkem oka postřehla mé zaražení se a otočila se na mne: „Nó, a co má bejt, jako?“ A já si uvědomil, že mi do toho opravdu nic není a tak jsem jen šeptem vydechl: „Ano, to je ta opravdická kraso-mluva v České republice!“ Ta matka jen tupě mávla rukou...</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
S jedním mým známým, mimochodem docentem na vysoké škole, jsme se na téma zhrubnutí české komunikace dlouze bavili a on mi, k mému zděšení řekl, že i jemu se stává, že mu student ve škole řekne <b>„tý vole“</b>, ale vyslovuje to ne jako urážku, ale jako <u>výraz momentu překvapení či obdivu! </u> Ale toto se <u>dneska musí tolerovat!</u></div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">Tak mě napadá, co by ti kantoři říkali, kdyby se za pár let na školách vžilo takové oslovení: <b>"Ty sračko!.." </b>Muselo by se to také tolerovat? Ta tolerance mezi lidmi je zcela jistě dobrá a potřebná vlastnost, ale někde je taky přece <b>hranice slušnosti!</b></div><div style="text-align: justify;"><br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://4.bp.blogspot.com/--hlEJYNR8D0/Vb0m562WSUI/AAAAAAAAEeg/Hz7nZvK-RU4/s1600/GALANTNOST-5.jpg" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="114" src="https://4.bp.blogspot.com/--hlEJYNR8D0/Vb0m562WSUI/AAAAAAAAEeg/Hz7nZvK-RU4/s200/GALANTNOST-5.jpg" width="200" /></a></div>
<div style="text-align: justify;">
Úplným šokem v roce 2000 byla pro mne následující episodka. Seděl jsem si klidně v poloprázdném, tichém autobusu, když tam přistoupily dvě mladé, hezké dívky a sedly si naproti mně. Obě byly asi osmnáctileté, velice jemné dívčí typy a mne napadlo, jak půvabné ženy dnes rostou v naší vlasti. Vtom však promluvily a já zůstal koukat jak trefený šípem do brňavky: „No, a pověz mi, co jsi udělala potom, <b>vole?</b>“ zeptala se blondýnka. Brunetka se chytla za hlavu: <b>„Týýý vole, to byl průůůser!“</b></div><div style="text-align: justify;">
Dívkám vůbec nevadilo, že to já, starej páprda, taky slyším a hihňaly se tomu srdečně, nejsouce si vůbec vědomy toho, že mluví jako ti poslední<b> chlíváci...<br /></b>
<br />
<a href="http://2.bp.blogspot.com/-vBWAC0IwtJU/Vb48OMM3KPI/AAAAAAAAEe0/abgD1nlhayk/s1600/GALANTNOST-3.jpg" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" src="https://2.bp.blogspot.com/-vBWAC0IwtJU/Vb48OMM3KPI/AAAAAAAAEe0/abgD1nlhayk/s1600/GALANTNOST-3.jpg" style="cursor: move;" /></a>Jindy jsem si zašel do kasina zahrát ruletu, bylo to odpoledne a tak jsem tam byl u stolu sám s ještě nějakou mladou dámou. Ta, když padlo číslo <b>13</b> vykřikla: <b>"Tý vole, 13!"</b> Znejistěl jsem nevěda, jestli to řekla krupiérovi nebo mně, ale ten nereagoval. Když potom padlo číslo <b>9</b>, ona opět vykřikla: <b>"Tý vole 9!"</b>, to už jsem nevydržel a zeptal se:<b>"Promiňte, madam, to říkáte mně?"</b></div><div style="text-align: justify;"> Zakroutila hlavou: "Ne", s udiveným pohledem a já jenom dodal: <b>"Já, že si tu připadám jako ve chlívě!"</b> Dáma zmlkla a šeptala si to pak jen pro sebe: "Tý vole, <b>pět!</b>" atd... Tohle »Tý vole« musela prostě vyslovit při <b>každém</b> <b>taženém čísle</b> a určitě se <b>nedovedla </b>ani nijak jinak něčemu <b>divit!</b> Pro mne je to totání <b>degenerace</b> vyjadřovacích schopností inteligentního člověka, který to <b>neumí </b>a zřejmě ani <b>nechce změnit...</b></div><div style="text-align: justify;">
<br />
<a href="https://4.bp.blogspot.com/-CLMOitOenjg/Wq2E0JlzpxI/AAAAAAAAG7c/YKLpi-FMBXgSmlf2Xv3weA2y-DmVDic6gCLcBGAs/s1600/ZASNUBY-1.jpg" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="99" data-original-width="149" src="https://4.bp.blogspot.com/-CLMOitOenjg/Wq2E0JlzpxI/AAAAAAAAG7c/YKLpi-FMBXgSmlf2Xv3weA2y-DmVDic6gCLcBGAs/s1600/ZASNUBY-1.jpg" /></a>Prosím, ať se mi zde nikdo nediví, že vůči ženám, které takto mluví a ani si to nechtějí odvyknout, nemohu být, ani při té své nejlepší vůli, galantním gentlemanem, líbat jim ručku, otevírat jim dveře, přidržet židli když si sedají a pomáhat jim do kabátu. Musel bych se napřed stát kreténským buranem, kterému tohle oslovení <b>"tý vole"</b> nevadí a naopak se mu to <b>líbí? </b>Možná, co já vím, že takový vůl to vnímá jako určitou (<b>sexy</b>) důvěrnost a tuto vlastnost, já-podivín, ve své vlasti - opravdu nejsem schopen tolerovat!.. </div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">Ale já<b> nejsem</b> nějaký <b>fanatický slušňák,</b> který chce vychovávat nebo poučovat lidi, Já říkám jenom: tolerujme, prosím, když při nečekané a bolestivé nebo nešťastné náhodě někomu uletí <b>"ošklivé slovo"</b>, ale <b>neomlouvejme</b> oslovování <b>"vole" </b>při debatě s kterýmkoliv<b> druhým člověkem! <u> </u><u>Snažme se být slušnými Evropany</u> a nebuďme burany z českých Blbákovic...</b></div><div style="text-align: justify;"><br /><b></b></div>
<div style="text-align: justify;">
<b><a href="https://youtu.be/fQknNaxLAaA">https://youtu.be/fQknNaxLAaA</a></b></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
Mirek Tomshttp://www.blogger.com/profile/07553240570681525712noreply@blogger.com5tag:blogger.com,1999:blog-4758322698086235145.post-89491356425844432422020-05-05T13:00:00.010+02:002024-03-02T17:14:36.389+01:00 Kocourek "Čičik" to rozhodl...<div align="justify">
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<br />
<div style="text-align: justify;">
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://3.bp.blogspot.com/-zHglGbW_0H0/Wus63_jgrwI/AAAAAAAAHR0/5y-3xF3-Qrob2PzaTVKwwbsmKJj6udbKgCLcBGAs/s1600/EX-1.jpg" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="152" data-original-width="100" src="https://3.bp.blogspot.com/-zHglGbW_0H0/Wus63_jgrwI/AAAAAAAAHR0/5y-3xF3-Qrob2PzaTVKwwbsmKJj6udbKgCLcBGAs/s1600/EX-1.jpg" /></a></div>
„Jaká to nádhera!“, zvolal Libor a zahlaholil svým sytým hlasem známou melodii, při svém ranním pohledu z okna. Vzal si do náruče svého mourovatého kocourka, jenž mu při zazvonění budíku vlezl do postele. Libor mu pošeptal do ouška: „Podívej se, Čičiku, konečně nám napadl sníh! Co tomu říkáš?"</div>
<div style="text-align: justify;">
A když Čičik neprojevoval žádný zájem o sníh, Libor pokračoval: „Tentokrát sice Martin nepřijel na bílým koni v listopadu, ale právě dnes, to jest, jak vidím, dvanáctého prosince, tedy s měsíčním zpožděním, dorazila k nám místo Martina na bělouši, jakási neznámá Simona!“ </div><div style="text-align: justify;">Když pak zasedl k počítači, aby zkontroloval došlou poštu, našel v ní několik spamů na různé Viagry, Neklesiny a jiné nezbytnosti, nabízené pomocí důvěrného tykání neznámými dobráky. Mimo tuto každodenní samozřejmost se objevil v jeho e-mailovém odpadu také aspoň jeden osobní ne-spamový e-mail.</div><div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://3.bp.blogspot.com/-Yf6PH-r_MGA/Wus8DE59EuI/AAAAAAAAHSA/mfH1wQXTdIYgVy4P9YnOZuzMMVrTSYgbgCLcBGAs/s1600/EX-2.jpg" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" data-original-height="152" data-original-width="133" src="https://3.bp.blogspot.com/-Yf6PH-r_MGA/Wus8DE59EuI/AAAAAAAAHSA/mfH1wQXTdIYgVy4P9YnOZuzMMVrTSYgbgCLcBGAs/s1600/EX-2.jpg" /></a></div>
To: Ing. Libor Nováček: Pane, jsem bohužel nucena si kazit své jmeniny tímto, víc než dost nepříjemným, e-mailem... </div><div style="text-align: justify;">Nechci toto nechat jen tak bez povšimnutí, vždyť se jedná o moji jedinou dceru. Musím s Vámi dnes osobně tuto kauzu prodiskutovat. Navrhuji kavárnu „Platýz“, dnes v 16:00 hod. a budu pevně doufat, že jste aspoň natolik slušný, že mne snad nenecháte (bez omluvy) marně čekat! .... Simona Fuchsová. </div><div style="text-align: justify;"><span style="text-align: left;">PS: Na mém stole bude ležet černobílá kabelka Courréges.</span></div><div style="text-align: justify;"><span style="text-align: left;"> </span></div>
<div style="text-align: justify;">Libor nad tím zakroutil hlavou a ať přemýšlel jak chtěl, jméno Simona Fuchsová mu, ale lautr nic neříkalo! Byl si jist, že toto jméno v životě neslyšel a usoudil, že se zde musí jednat o nějaký omyl. Čím déle o tom přemýšlel, tím méně tomu rozuměl a protože byl hobby-sběratelem zajímavých životních momentů, omylů a nedorozumění, na jejichž základě pak psal své povídky, měl vlastně radost z takového úlovku a těšil se na tu pomýlenou dámu.</div>
<div style="text-align: justify;">Čičikovi mezitím začalo zjevně vadit, že se pán příliš dlouho kouká na tu nudnou obrazovku, líně se protáhl a začal se domáhat snídaně. Odběhl ke své prázdné misce na podlaze v kuchyni, zvedl hlavu, podíval se tázavě na Libora a významně řekl: "Mňau?" Jeho páníček mu připravoval snídani dříve než sobě a měl vždycky v zásobě dostatek kočičích lahůdek za to, že nebyl nucen běhat s kocourkem ven, což by se psem musel. Stačilo pouze otevřít dveře na balkon a Čičik se už přes přilehlou střechu dostal tam, kam chtěl a stejným způsobem se vracel domů. Když byly balkónové dveře zavřeny, mňoukl si a páníček mu otevřel. Nebyl-li pán doma, měl Čičik smůlu a musel počkat venku, ovšem bystrý kocourek měl v hlavě něco jako chronometr a věděl přesně, kdy se jeho <b>pán a sluha</b> vrací z práce domů. Libor si klidně mohl dle jeho zamňoukání nařídit hodinky. Ozvalo se vždy přesně za deset minut šest!</div>
<div style="text-align: justify;"><span style="text-align: left;">V kavárně bez dlouhého rozhlížení uviděl Libor na jednom stole nápadnou černo-bílou kabelku, byl-li to model Courréges si domyslel. Její nóbl majitelka, zřejmě paní Fuchsová byla elegantní dáma v černo-bílém kožíšku a jelikož se o něj nezajímala, přestože mířil k jejímu stolu, usoudil bystře, že ona jeho podobu vůbec nezná. Zastavil se před ní a řekl hlasem Jamese Bonda: „Přeji dobrý den, paní Fuchsová, jsem Nováček – Libor Nováček.“</span></div><div align="justify">
Dáma ale zareagovala nepříjemným překvapením: „To jste vy?“ Její nelibost byla pro Libora téměř urážející, takže jen suše odtušil: „Ano, vskutku nejsem žádný krasavec Adónis!“<br />
„Pardon, pane Nováčku, čekala jsem někoho mladšího, <span style="text-align: left;">prosím, posaďte se!“</span></div><div align="justify">
„Ale já jsem s mým věkem celkem spokojen a myslím, že se ani vy se nemusíte s problematikou mého stáří trápit.“<br />
„Omyl, trápit se musím, i když nepřímo!“, rozohnila se paní, „Helenka je sice dvaadvacetiletá, ale já <span style="text-align: left;">nechci, řečeno všeobecně, aby jí nějaký obstarožní plešingr zkazil život – to se mě zatraceně týká!“</span></div><div align="justify">
„Pokud tím míníte mne, obstarožní jsem a částečnou pleš mám taky, tedy vás musím ujistit, že žádnou Helenku neznám a nemám vůbec v úmyslu, nejen jí, ale ani žádné z ostatních paní a dívek, kazit život!“ Libor se usmál, protože se mu tento rozhovor začínal líbit a chtěje v něm co nejdéle pokračovat, svlékl si zimník a pověsil jej na věšák.<br />
<br />
<a href="http://1.bp.blogspot.com/_863Vcb02nBc/Sco7DLXUkTI/AAAAAAAABAM/5J4J2dWmaWw/s1600-h/RUTH.jpg"></a>„Pane Nováčku, tady něco nesouhlasí, nechci tvrdit, že lžete a tak řeknu jen, že nemluvíte pravdu, protože moje dcera mi o vás dost vyprávěla. Ona je snad dokonce, z nepochopitelných důvodů, do vás zamilována a sama mi dala na vás spojení. Snažila jsem se jí totiž její náhlé pobláznění nějak rozmluvit, ale ona mi nato řekla, cituji doslova: "Promluv si s ním sama a změníš názor." Ráda bych svůj názor změnila, ale zatím o tom, milý pane silně, zdůrazňuji, <b>silně</b> <b>pochybuji!“</b><br />
<br />
<a href="https://2.bp.blogspot.com/-e3vmbEZ-LwE/Wus9-PLAp9I/AAAAAAAAHSM/uMHHwsXenrUbGkPU9-_BxAfggEj_CaEeACLcBGAs/s1600/EX-3.jpg" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="152" data-original-width="133" src="https://2.bp.blogspot.com/-e3vmbEZ-LwE/Wus9-PLAp9I/AAAAAAAAHSM/uMHHwsXenrUbGkPU9-_BxAfggEj_CaEeACLcBGAs/s1600/EX-3.jpg" /></a>Libor se rozesmál: „Právě v tomto momentě, jsem to konečně pochopil i já! <span style="text-align: left;">Jmenuji se Libor a můj syn se jmenuje po mně...“</span></div><div align="justify">
„Také Libor!“, zvolala paní Fuchsová šťastně a pochopitelně ulehčeně: „promiňte, omlouvám se byla jsem na vás strašně nerudná, to je trapný omyl – a vy bydlíte spolu se synem?“<br />
„Ne, teď už ne, ale donedávna tomu tak bylo. Syn se odstěhoval do svého, bytu o patro níže a má vlastní komputer. Zůstal mi teď na krku už jenom Čičik“, posteskl si a rozhodil ruce.<br />
„A Čičik je kdo?“, zeptala se nechápavě.<br />
„Můj inteligentní kocourek. Představte si, že zná hodiny, nedělá loužičky, je mlsný, dovede být dotčený, když mu vynadám, ale je ohleduplný. Když spím, tak mě nikterak neruší a rád si vleze i ke mně na deku.“<br />
„Já mám taky ráda kočičky, ale mnohem více by mne zajímalo, jestli ten váš syn není, čistě náhodou - ženatý?“<br />
„Je mu osmadvacet, takže je o něco starší než vaše dcera, což by vám, právě tak jako mně, nemuselo vůbec vadit. Ženatý sice je, ale je právě v rozvodu. Chcete-li si s ním promluvit, dám vám na něj spojení, nebo ho mohu zavolat třeba hned, aby sem přišel a já eventuálně odejdu.“ Libor při těch slovech vytáhl z kapsy mobil.<br />
„Ne, ne, děkuji, já už to zařídím sama. Já teď musím odejít, jen co zaplatím kávu."</div><div align="justify">„Tu zaplatím já až si mě všimne ta číšnice, také bych si rád něco objednal.“ Načež pomohl paní Fuchsové do kožíšku. Krátce se rozloučili a ona spěšně odcupitala...<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://2.bp.blogspot.com/-83izQ2dVscI/WutCqHD4UBI/AAAAAAAAHSY/w_Pw6D5bv0IWRseo9VBHKJ7ngFVqchhVgCLcBGAs/s1600/EX-4.jpg" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" data-original-height="152" data-original-width="133" src="https://2.bp.blogspot.com/-83izQ2dVscI/WutCqHD4UBI/AAAAAAAAHSY/w_Pw6D5bv0IWRseo9VBHKJ7ngFVqchhVgCLcBGAs/s1600/EX-4.jpg" /></a></div>
Libor nelenil a okamžitě zavolal svému synovi: „ Halo, Borku, ty chlape <span style="text-align: left;">nešťastná, co to máš, proboha za techtle-mechtle s nějakou slečnou Helenou Fuchsovou?“</span></div><div align="justify">
„Tati, žasnu, kde bereš tyto informace, Helena je OK a techtle-mechtle s ní zatím bohužel nemám, ale jak to, že o tom ty vůbec něco víš? Jsi snad tak něco jako Hercule Poirot?"<br />
„Dostal jsem za tebe vynadáno od její matky, prý jsem pro její dceru moc starý!“<br />
„To snad není pravda, co ta bába blbne?“, podivil se jeho synátor.<br />
„Hele, Borku“, zastal se jí Libor, „to není žádná bába, ale celkem sexy lady. Mě by spíše zajímalo, co ona má apriorně proti tobě, když tě ani vlastně nezná?“<br />
„Nevím, asi to, že jsem pozval Helenku na dovolenou ve Francii do Grenoblu...“ <br />
„Borku, to je dobrý, to mi stačí, jsem v obraze! Ahoj, zatím a měj se!“<br />
<br />
Když přišla Helena večer z práce domů, řekla jí matka stroze: „Tak jsem mluvila s otcem toho tvého podařeného Libora a ten mi potvrdil moji neblahou domněnku, že totiž jeho syn je dosud ženatý, i když je údajně v rozvodu!“<br />
„No, mami, proboha, do čeho se to pleteš? Uvědom si, že je mi už třiadvacet!"</div><div align="justify"> „Sama's mi dala na něj spojení, abych si s ním promluvila!"<br />
„Ne, já jsem ti doslovně řekla: když chceš, tak si klidně s Liborem promluv – ale ne s jeho tátou“, prskala Helena, „nechápu tě, co to je za nápad? Rodičovské sdružení se sešlo, aby prokádrovalo své nezdárné dětičky! Kde to jsme?“<br />
„Helen, dost!“, zavelela Simona, „nebudeme se hádat! Ta adresa, co jsi mi dala, byla totiž na jeho otce, taky Libora! Tím došlo k mému trapnému faux-pas a já si připadala hrozně!"<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://1.bp.blogspot.com/--NTKVO-A1yU/WutEtEdn16I/AAAAAAAAHSk/fo8lzVj0exQiDfIDQ4zxhMFsSbPf6jowgCLcBGAs/s1600/EX-5.jpg" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="132" data-original-width="125" src="https://1.bp.blogspot.com/--NTKVO-A1yU/WutEtEdn16I/AAAAAAAAHSk/fo8lzVj0exQiDfIDQ4zxhMFsSbPf6jowgCLcBGAs/s1600/EX-5.jpg" /></a></div>
Helena se rozesmála: "Tak to teda musel být exkluzivní pěknej vlastní gól!"<br />
"Proto teď navrhuji", řekla Simona rozhorleně, "pozveme oba Libory k nám na kafe a v klidu celou věc prodiskutujeme." <br />
„K čemu budeme zvát i toho starouše, to je zbytečné“, namítla Helena, "ale mně to je konečně fuk. Když chceš, tak to zařiď...“<br />
Na příští týden ve středu pozvaly, matka s dcerou, otce se synem k nim na kávu o páté. Paní Simona upekla a šlehačkou nazdobila ovocný dort a Helena zakoupila šampus. Setkání probíhalo zpočátku v pohodě, až když došlo na dovolenou ve Francii byla paní Simona okamžitě ve střehu.</div><div align="justify"> Musela být uklidněna Liborem-juniorem, jenž ji informoval, že ono poslední stání jeho rozvodu bude týden před jejich odjezdem do Grenoble. Tohle ovšem rozpálilo Helenu téměř do běla: „Tak teď už toho mám právě dost, mami, kdy už konečně pochopíš, že otázka jestli pojedeme do toho Grenoblu nebo ne, závisí čistě na Liborovi a na mně, bez ohledu na to, kdy bude rozvodové stání!“</div><div align="justify"><br />„Pokud k tomu mohu také něco říci, paní Simono“, doplnil ji sonorní hlas Libora-seniora, „myslím, že má slečna Helenka pravdu, do toho jim my dva skutečně mluvit nemůžeme. Oni jsou dospělí. Představme si teoreticky, že bych já pozval vás na dovolenou a Helenka by vám to hned rozmlouvala, abyste s takovým obstarožním plešingrem raději nikam nejezdila.“<br />
„To jste řekl výstižně, pane Nováčku“, rozesmála se hlasitě Helena, „to je přesně matčin způsob vyjadřování! Děkuji vám, to bych nedovedla sama říct líp!"<br />
„Teď jste mi to dali oba“, politovala se paní Simona a odhrnula si pramínek vlasů z čela, „možná, že máte v něčem pravdu“, řekla zamyšleně, „jsem asi už moc staromódní a vlastně, lépe řečeno stará...“<br />
„Ne, to neříkejte, paní Fuchsová“, ozval se Libor-junior, „já vás chápu, vy jste to nemyslela špatně. To je legitimní oprávněná obava každé matky, aby si její dcera něco nezačala se ženatým." Hrozící bouře byla celkem zažehnána a všechno se spláchlo šampusem...</div><div align="justify"><br />Po kávě bylo usneseno projít se na Kampu a tam potom jít na večeři do restaurace Převorský dvůr. Na návrh obou Liborů, tedy Libora a Borka, se po večeři mírně ovíněná čtveřice zvedla a zašla ještě na pozvání Libora do jeho bytu, neboť on tvrdil, že má doma 100-letou slivovici z Moravy, kterou nedostanete nikde na světě, ani na žádné jiné planetě!<br />
Když se doploužili až do Liborova bytu a Helenka spatřila Čičika, dostala takřka hysterický záchvat, že má alergii na kočičí chlupy a že tam nemůže ani vstoupit. Borek navrhl jít k němu do bytu jenom o jedno patro níže.<br />
Simona naopak byla kocourkem přímo nadšena a řekla své dceři: "Helen, jděte už s Borkem napřed, aby ses náhodou neosypala, my tam přijdeme s tou slivovicí za chvilku za vámi, jen co dáme tady tomu malému Čičínkovi taky něco napapat.“<br />
„Ale neberte ho tam sebou“, řekla ještě ve dveřích Helena.<br />
„Pojď, prosím tě, Helen, uklidnil ji Borek a neboj se, já sice nemám tak skvěle uklizeno jako táta, ale zato nepěstuji žádné živočichy, ba ani blechy nemám!"<br />
<br />
<a href="https://1.bp.blogspot.com/-Dt5d-urIlwU/XRJuQgtd6oI/AAAAAAAAIdo/ci4wucSEp6EhaPZle4r-RNmH6jAyEqunACLcBGAs/s1600/SIMONA.jpg" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" data-original-height="174" data-original-width="143" src="https://1.bp.blogspot.com/-Dt5d-urIlwU/XRJuQgtd6oI/AAAAAAAAIdo/ci4wucSEp6EhaPZle4r-RNmH6jAyEqunACLcBGAs/s1600/SIMONA.jpg" /></a>"Simono", podivil se Libor, když ti dva odešli: „Jak jste, přišla, na to, že má Čičik hlad, vždyť tady má ještě zbytky žrádýlka na své misce.<br />
„No, já jsem se prostě chtěla ještě trošku pomazlit", řekla Simona a když postřehla Liborův údiv, dodala: "ééé-myslím jako s Čičínkem! Jinak, já jsem děsně zvědavá ženská, řekněte mi kolik je vám vlastně roků, já jsem se s mým odhadem dopracovala asi tak cirka na sedmačtyřicet, takže mě zajímá, kdo z nás dvou je vlastně starší?"<br />
„Starší jsem já, Simono, pětapadesát, vy byste mohla být mojí dcerou!" <br />"Hmm, to byste mě musel mít už v osmi letech!" rozesmála se.</div><div align="justify">"Fajn, takže mám návrh, že bychom mohli jet na hory jako ti mladí, ovšem nikoliv do Grenoble, ale třeba do Špindlu, na lyže na Vánoce, včetně Silvestra!<br />
Simona se nadýchla a zkřížila ruce na prsou: "Tak pozor, jsou tu ještě další dvě nejasnosti, které by se měly vyjasnit. Tu první, jako žena navrhuji já, tedy tykání a tu druhou řeším otázkou na tebe: "Chtěl bys na tu naši společnou dovolenou jet se mnou, třeba jako s nepolíbenou pannou?"<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
"To určitě ne, ale tomu se dá lehce odpomoct, to se musí zapít!" Libor vstal, vzal z barové skřínky láhev se slivovicí a dvě sklenky, načež si přiťukli a pak následoval <span style="text-align: left;">déletrvající polibek v množném čísle... </span></div><div align="justify">Do toho zadrnčel naprosto rušivě a netaktně telefon...Simona se zeptala, smí-li to zvednout, není-li to nějaká jeho šanzoletka? Libor se usmál a mávl rukou, takže ona zvedla sluchátko a mazlivě řekla: "Halóóó, kdo <span style="text-align: left;">tam?"</span></div><div align="justify">
"Mami, prosím tě, my tady pořád čekáme na tu slíbenou slivovici, co je s vámi? Borek tu má jenom minerálku a nějaké asketické suchary...!"<br />
"Jó, to víš, my jsme se trochu zaposlouchali do hudby, Libor mi pustil krásnou píseň od Gershwina: <b>"Oh, lady be good!" </b>(Paní, buďte ke mně dobrá!)</div><div align="justify"><span style="text-align: left;"> </span></div><div align="justify"><span style="text-align: left;"><a href="https://youtu.be/GfqriGHnkGg"><b>https://youtu.be/GfqriGHnkGg</b></a></span></div><div align="justify"><br /></div>
</div>
Mirek Tomshttp://www.blogger.com/profile/07553240570681525712noreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-4758322698086235145.post-68033834319295546222020-04-30T12:00:00.763+02:002024-03-02T13:40:46.791+01:00AIDA a sněhová kalamita!<blockquote style="border: none; margin: 0px 40px 0px 0px; padding: 0px;"><div align="justify"><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"></div></div></blockquote><div><span style="font-family: arial;"><div class="separator" dir="rtl" style="clear: both; font-weight: bold; text-align: center;"><a href="https://1.bp.blogspot.com/-TJ8itFbo7nU/X9TFdZ7edjI/AAAAAAAAKSg/eZkhmwIouKcP0_cWctvw-BoaMq1xu_4qgCLcBGAsYHQ/s120/AIDA-01.jpg" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="115" data-original-width="120" src="https://1.bp.blogspot.com/-TJ8itFbo7nU/X9TFdZ7edjI/AAAAAAAAKSg/eZkhmwIouKcP0_cWctvw-BoaMq1xu_4qgCLcBGAsYHQ/s0/AIDA-01.jpg" /></a></div></span><div style="text-align: justify;"><b><span style="font-family: arial;">MUDr. Petra Alice Lowersbach, tohoto zimního dne přivítala pacienta </span><span style="font-family: arial;">Martina Torwarda šokem, ve smyslu, že ho pošle na </span><span style="font-family: arial;">čtyř-týdenní kůru v lázních Blieskastel v Zemi </span></b><b><span style="font-family: arial;">Saarland a myslela si, že mu to udělá radost.</span></b></div><div style="text-align: justify;"><b><span style="font-family: arial;">"Laboratorní výsledky vy máte sice poměrně dobré, ovšem </span></b><b><span style="font-family: arial;">vaše nervy jsou docela nadranc!" řekla suše.</span></b></div><div style="text-align: justify;"><span style="font-family: arial;"><b>„Ach, ne“, Martin se zatvářil víceméně kysele.</b></span></div><div style="text-align: justify;"><span style="font-family: arial;"><b>„Vidím, že se vám tam nechce, ani mi to neříkejte, potřebujete to a basta! Já to tam znám, je tam krásně, byla jsem tam také a nemohu si na nic naříkat!"</b></span></div></div><div style="text-align: justify;"><b style="font-family: arial;"><br /></b></div><div style="text-align: justify;"><span style="font-family: "arial";"><strong>Od své doktorky zamířil hloubavý Martin k parkovišti, ale stále </strong></span><span style="font-family: "arial";"><strong>v duchu přemítaje, jak se asi bude tvářit </strong></span><span style="font-family: "arial";"><strong> jeho šéf </strong></span><span style="font-family: "arial";"><strong>na ty čtyři dlouhé týdny. Na</strong></span><strong style="font-family: arial;">jednou si povšiml, </strong><strong style="font-family: arial;">že k němu cupitá jakási slečinka v kožíšku, v ruce s klíčkem </strong><strong style="font-family: arial;">od auta: </strong><strong style="font-family: arial;">„Pane, já vás děsně moc prosím o pomoc, </strong><strong style="font-family: arial;">víte, já </strong><strong style="font-family: arial;">nemohu s tím mým </strong><strong style="font-family: arial;">autem vycouvat, j</strong><strong style="font-family: arial;">á </strong><strong style="font-family: arial;">nejsem schopna projet tady kolem tohoto </strong><strong style="font-family: arial;">Renaulta, j</strong><strong style="font-family: arial;">á bych ho asi určitě odřela, už to tu zkouším </strong><strong style="font-family: arial;">dlouho."</strong></div><div><strong style="font-family: arial;"> </strong></div><div><span style="font-family: "arial";"><div style="text-align: justify;"><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://1.bp.blogspot.com/-bc92pixp6P4/X90sNsXwxpI/AAAAAAAAKTY/iBru3TrS-sU3mJ0En9oZonuyGRuz1b1vACLcBGAsYHQ/s118/AIDA-1.jpg" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="118" data-original-width="100" src="https://1.bp.blogspot.com/-bc92pixp6P4/X90sNsXwxpI/AAAAAAAAKTY/iBru3TrS-sU3mJ0En9oZonuyGRuz1b1vACLcBGAsYHQ/s0/AIDA-1.jpg" /></a></div><strong>Martinovi neušlo, že tato neznámá žena, ve své zoufalé snaze dostat se z obklíčení aut, je roztomile půvabná. Byl bez váhání rozhodnut jí nějak pomoci, ale viděl, že ten maličký Renault stojí tak nemožně, že tam skutečně není dostatek místa na projetí. „Madam, problém není v tom, že byste byla nešikovná řidička, ten Renault stojí tak blbě, že se opravdu projet nedá. </strong><strong>Myslím, že si majitel někam odskočil a hned se vrátí, počkejte ještě moment". </strong></div><strong><div style="text-align: justify;"><span style="font-family: "arial";"><strong>„Ale já strašně spěchám, letím do Paříže, takže já musím být na letišti do půl čtvrté a teď již jsou aspoň tři hodiny! Já </strong></span><strong>chápu, že je vám to jedno, takže jsem hloupá, proč vám to vlastně říkám?“</strong><strong style="text-align: left;"> </strong></div><div style="text-align: justify;"><strong style="text-align: left;">Martin tedy uchopil ten zadní nárazník, auto rozhoupal, jak to již někdy někde viděl, a trhnul jím prudce doleva a ono se to malé autíčko, k jeho radosti, pohnulo o pár centimetrů. Totéž nadšeně opakoval asi ještě třikrát a bylo to! Dáma v nehraném obdivu mu vřele děkovala: „Vy jste tak moc hodný, pane, teď už to vycouvám i sama. Děkuji vám moc opravdu a z celého srdce!“ </strong><strong style="text-align: left;">Martin jen ledabyle mávl rukou: "To </strong><strong style="text-align: left;">nic, </strong><strong style="text-align: left;">to </strong><strong style="text-align: left;">zapomeňte..."</strong></div></strong></span></div><div><div style="text-align: justify;"><strong style="font-family: arial;">„Škoda, nemám čas, letadlo nepočká, pozvala bych vás třeba aspoň na sklenku vína, ale..." </strong></div>
<span style="font-family: "arial";"><div style="text-align: justify;"><strong>„Co není, může být, příště až se vrátíte z Paříže, to bych ovšem pozval já vás, budete tam dlouho v té Francii?“, kul železo dokud je žhavé... </strong></div><strong><div style="text-align: justify;"><strong>„Ne, po divadle se druhý den ráno vracím domů.“</strong></div><div style="text-align: justify;"><strong>„Smím vám tedy někdy zavolat?“ Martin jí rychle podal svoji vizitku.</strong></div><div style="text-align: justify;"><strong>„Já nemám nic proti" a podala mu taktéž svou vizitku oknem z auta.</strong></div></strong></span></div><div style="text-align: justify;"><span style="font-family: "arial";"><strong> „Od příštího týdne budu v lázních, </strong></span><strong style="font-family: arial;">poslal bych vám odtud dopis." </strong></div><div style="text-align: justify;"><strong style="font-family: arial;">„To je fajn, budu se těšit. Takže, na shledanou, můj vysvoboditeli!"</strong></div><div style="text-align: justify;"><span style="font-family: "arial";"><strong>„Na shledanou a jeďte opatrně!“ </strong></span><strong style="font-family: arial;">Zamával ještě té odjíždějící dámě v autě, načež si přečetl vizitku: Paola Peters, adresa, tel: Düsseldorf. Hned druhý den se pokoušel volat na její telefonní číslo, avšak marně. Ozvalo se jenom ono strohé: „Volané číslo neexistuje!“ </strong></div><div style="text-align: justify;"><strong style="font-family: arial;">Rozhodl se tedy, že pokud souhlasí aspoň adresa, určitě jí pošle svůj dopis z lázní...</strong></div><div style="text-align: left;">
<span style="font-family: "arial";"><strong><br /><div style="text-align: justify;"><span style="font-family: "arial";"><strong>V lázních Blieskastel se mu od prvého okamžiku líbilo. Musel si v duchu opravit svou představu z ČSSR, že lázně jsou něco jako moc drahá nemocnice! Doktoři, ale i veškerý personál, byli k pacientům opravdu laskaví. Ubytování bylo luxusní, strava výborná. Martinův pokojík byl v sedmém poschodí s balkonem a s výhledem na bílou, zasněženou krajinu, lemovanou černými lesy, bylo to jako ve snu. V noci bylo v dáli vidět jakási mihotavá světélka pouliční vánoční výzdoby vsi Blieskastelu, takže si trochu připadal jako v pohádce. Večer napsal dopis té, která se mu stále vracela na </strong></span><strong>mysl, Paole.</strong></div></strong></span></div><div style="text-align: left;"><span style="font-family: arial;"><b><br /></b></span><span style="font-family: "arial";"><strong><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://4.bp.blogspot.com/-ohkfijuAics/WvRwnbenT4I/AAAAAAAAHW0/Rj8SFx-T8kECpmLcE4wFSk32miuhhz-EACLcBGAs/s1600/AIDA-9.jpg" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="144" data-original-width="105" src="https://4.bp.blogspot.com/-ohkfijuAics/WvRwnbenT4I/AAAAAAAAHW0/Rj8SFx-T8kECpmLcE4wFSk32miuhhz-EACLcBGAs/s1600/AIDA-9.jpg" /></a></div></strong></span></div><span style="text-align: center;"><div style="text-align: justify;"><b style="font-family: arial;">Milá slečno Paolo, uplynulo sedm dní, od onoho našeho setkání u Vašeho zabarikádovaného autíčka a jen dík té šťastné náhodě, jsem se mohl před Vámi blýsknout jako Herkules! Prodělávám zde, mimo jiné, rovněž tzv. léčbu spánkovou, při které se mi zdají moc krásné sny o Vás! Jsem totiž rád, že jste štíhlé a sošné postavy, protože já v mých romantických snech vystupuji zas jako hrdina a nosím Vás přes hory, závěje, i ledové řeky na rukou!! Tak tohleto jsem snad kapku přehnal!</b></div></span><span style="font-family: arial;"><div style="text-align: justify;"><b>Já si představuji živě takové "Walking into Winter Wonderland". Ovšem tím jsem navodil náladu na mou sugestivní otázku: „Bylo by to tak úplně moc zcestné, požádat Vás, abyste mne, prosím, zde, jednoho dne - třeba o víkendu - poctila svojí milou návštěvou? Nemávejte ručkou, že to je absolutní debilita a nesmysl a že to nejde. Napřed - prosím - rozjímejte!"</b></div></span><div><div><strong style="font-family: arial; text-align: justify;">Zdraví Vás srdečně, </strong><strong style="font-family: arial; text-align: justify;">Váš, toho času samotářský vězeň, Martin...</strong></div><div><strong style="font-family: arial; text-align: justify;"><br /></strong></div><span style="font-family: arial;"><div style="text-align: justify;"><b>Týden na to dostal Martin ten docela nejdůležitější dopis, od Paoly: Milý a vzácný vězni Monte Christo, Váš dopis mne tedy opravdu potěšil a na důkaz toho, že tohle zde není jenom jakási společenská fráze, odpovídám na Vaši pozvánku třemi písmeny: ANO! Hodilo by se mi to příští víkend, to jest: 16 -17.ledna! Zavolejte mi, prosím, jestli můžete pro mne zajistit hotel na jednu noc. Ráda se procházím bíle zasněženým lesem, to jste se přesně trefil do černého. Je úžasné, že mne ve snu nosíte na rukou, ale buďte rád, že to je pouhý sen, mých 52 kilo živé váhy, by asi přece jenom byla velká dřina, aniž bych ovšem chtěla jakkoliv podceňovat Vaše svaly. Zdravím Vás a děkuji za Váš dopis. Paola PS: Zde je mé nové telefonní číslo, to na vizitce už neplatí!</b></div></span><div><div style="text-align: justify;"><b style="font-family: arial;">„A proto jsem se nemohl dovolat“, zabručel si pro sebe Martin, načež si ulehčené oddychl, „Kocajdank, Paola přijede!“ Okamžitě nato začal horečně shánět nocleh. Byla středa, takže do soboty již nezbývalo mnoho času. U aparátu na pokoji našel několik prospektů penzionů v Blieskastelu a okolí. K jeho nemalé zlosti, ale byly už všechny pokoje na tento víkend rezervovány. Vtom se ozvalo zaklepání na dveře, byla to pacientka Evelyn s tázavým obličejem: „Čekala jsem u bazénu na vás a vy nikde, je vám dobře?“</b></div><div style="text-align: justify;"><div class="separator" style="clear: both;"><h4><strong style="font-family: arial;">"Jé, promiňte, to už jsou dvě? Zapomněl jsem, mám totiž problém, sháním hotelový pokoj pro manželku na sobotu a ono už je všechno beznadějně zadáno.“ </strong><strong style="font-family: arial;">„Martine, nechte to na mně, já už se tu vyznám, pojďte si raději zaplavat. Převlečte se do plavek a než dojdete dolů k bazénu, bude vše zařízeno!“. Načež odběhla a Martin si nedovedl vysvětlit jak a proč chce ta pacientka Evelyn tuto věc tak přeochotně zajišťovat? </strong><strong style="font-family: arial;">Sotva skočil do vody, spatřil přicházet Evelyn, mávající jakýmsi papírkem. Odhodila župan a vrhla se po šipce do bazénu. Vynořila se až u něj a pověsila se mu na krk se slovy: „Už je vše v suchu!“ Martin ji vzal do náručí a poznamenal: „Já myslím, že je to v mokru. Teď mi řekněte, jak jste to tak rychle a </strong><strong style="font-family: arial;">ochotně </strong><strong style="font-family: arial;">zvládla?“</strong></h4></div></div><div><div style="text-align: justify;"><span style="font-family: "arial";"><strong>Evelyn využila situaci a ještě více se k němu přivinula: „Tak jak to zde dělají všechny manželské páry: za příplatek 10 Marek vám přemění vaše lůžko na dvojlůžko i s povlečením, a nemusíte platit drahý hotel. Pak si jen zajděte do kanceláře s tím papírkem a protože jsem nevěděla jméno vaší ženy, je třeba ho tam jenom doplnit!"<strong style="font-family: arial;"><a href="https://1.bp.blogspot.com/-qSF0AL-MuKk/XqsE5wcOp5I/AAAAAAAAJU0/vuQsDbliRxoeJl7kVGNgXbqpUU-x5sRZQCLcBGAsYHQ/s1600/%25C5%25BDENA-AIDA.jpg" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" data-original-height="141" data-original-width="117" src="https://1.bp.blogspot.com/-qSF0AL-MuKk/XqsE5wcOp5I/AAAAAAAAJU0/vuQsDbliRxoeJl7kVGNgXbqpUU-x5sRZQCLcBGAsYHQ/s1600/%25C5%25BDENA-AIDA.jpg" /></a></strong></strong></span></div><div style="text-align: justify;"><span style="font-family: "arial";"><b>Martin se musel tvářit příjemně vděčně i když by ji nejraději zakousl. Věděl, že nemůže pozvat Paolu k sobě na pokoj a lživě ji vydávat za svoji manželku. Jeho vlastní "chytrá" lež ho zahnala do úzkých: „Prosím vás, slečno Evelyn, řekněte mi, proč to děláte, jaký můžete mít zájem shánět nocleh, pro Paolu, -ééé-, to jest, pro mou, </b></span><span style="font-family: "arial";"><b>vám zcela neznámou, </b></span><b style="font-family: arial;">manželku?"</b></div><div><div style="text-align: justify;"><span style="font-family: arial;"><b>„Právě proto, že ji chci poznat, chci vidět jak vypadá šťastná žena,“ řekla Evelyn až přehnaně pateticky...</b></span></div><div style="text-align: justify;"><span style="font-family: arial;"><b><br /></b></span></div>
<span style="font-family: "arial";"><div style="text-align: justify;"><strong> Až v pátek večer, se konečně dozvěděl, že se v nedalekém penzionu »Eva« uvolnil jednolůžkový pokoj. Telefonoval nadšeně Paole, že je všechno zařízeno a kdy hodlá startovat, aby na ni někde počkal. Její hlas mu připadal jak hudba z ráje: „Milý Martine, pojedu raději vlakem, neustále sněží a já nemám zimní pneumatiky. Byla bych asi v 16:15 na nádraží v Saarbrückenu, můžete mě tam vyzvednout? Vůbec to tam neznám, v životě jsem tam nebyla, spoléhám se čistě na Vás.“ </strong></div><div style="text-align: justify;"><b>„To mi velice lichotí, Paolo, už aby byl ten zítřek večer. A já budu stát na peronu s tamním přednostou stanice jako kolega a budeme Vám salutovat!“„Budu se mocně těšit, Martine, ještě nikdy, nikdo mě nenosil v náručí přes závěje. Mějte se fajn!" Paola.</b></div></span></div>
<div align="justify"><span style="font-family: "arial";"><strong>V sobotu dopoledne měl Martin jen jednu proceduru, odpoledne a v neděli bylo volno. Jak se informoval, večer se dům zamyká v deset hodin, jedině v sobotu až v jedenáct. Bude tedy mít dosti času zajít si s Paolou na dobrou večeři někam do útulné diskrétní vinárničky. Odpoledne, začalo opět hustě sněžit...</strong></span><br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://3.bp.blogspot.com/-5scd21llQGA/Wg3qh7xXYvI/AAAAAAAAGXc/ZoQ_uLQVEFMG8PeCfrcal--zhBk_YGEGwCLcBGAs/s1600/AIDA-13.jpg" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" data-original-height="113" data-original-width="150" src="https://3.bp.blogspot.com/-5scd21llQGA/Wg3qh7xXYvI/AAAAAAAAGXc/ZoQ_uLQVEFMG8PeCfrcal--zhBk_YGEGwCLcBGAs/s1600/AIDA-13.jpg" /></a></div>
<strong style="font-family: arial;"> Do Saarbrückenu musel jet opatrně a pomalu, ale přesto tam dorazil včas, cítil, jak moc mu na tom záleží. Přesně patnáct minut před příjezdem vlaku stál již nedočkavě na peronu, když ale v tom zaslechl místní rozhlas, oznamující zpoždění vlaku asi o čtyřicet minut z důvodu sněhové kalamity v oblasti pohoří Eifel. O několik minut později přišlo hlášení o srážce dvou vlaků, která si dle posledních informací, nevyžádala žádných obětí na životě...</strong></div>
<div align="justify"><span style="font-family: "arial";"><strong>Martin chodil nervózně po peronu sem a tam, aby se trochu uklidnil. Zuřil a proklínal zimu. Aby nezmrzl na kost, byl nucen se přemístit do nádražní restaurace. Ta je tam naštěstí umístěna velmi prakticky v prvním patře tak, že její skleněnou stěnou je možno sledovat cestující vycházející z nástupišť. Sedl si ke stolku u topení, odkud měl nejlepší výhled a objednal si horký čaj s citronem. Nemohl se stále ubránit zlé představě, že by Paola mohla být v některém z těch vykolejených vlaků, a že je třeba těžce zraněná! Čas se vlekl a z nástupišť proudily davy cestujících a on si jen přál: „Kéž by měla na sobě ten samý kožíšek, jako tenkrát, abych ji určitě nepřehlédl.“ Potom se zamyslel: „Jak vlastně vypadá? Vím jen, že je krásná."</strong></span></div><div align="justify"><span style="font-family: "arial";"><strong> </strong></span><span style="font-family: "arial";"><strong>Když se potom neobjevila ani v pět hodin, kdy dorazil její zpožděný vlak, začal trochu panikařit. Hlavou mu táhly samé ponuré myšlenky, ale i kdyby se jí nic nestalo, tak co bude dělat? Paola to tady nezná, neví kde je jeho léčebna, kde je její hotel, nemůže mu nikam zavolat, jenom na jeho pokoj a tam nikdo není. Uvědomil si, že tady na ni musí čekat třeba do rána. Neexistuje jiné řešení, chce-li se zachovat jako gentleman. Je prostě v pasti! Jenže, co když jí do toho něco přišlo a vůbec neodjela. V takovém případě by mu jistě nechala zprávu na centrále lázní. Musí se tam tedy zeptat. Když ale odejde k telefonu někam do haly, může mu mezitím Paola proklouznout, a pak se už nikdy nesetkají. Ona si bude určitě myslet, že mu nestála za to, aby na ni o chvíli déle počkal a vrátí se, zcela logicky, prvním vlakem domů. Tím skončí romantika dříve nežli začala...</strong></span><br /><span style="font-family: "arial";"><strong>Martin byl zoufale nerozhodný. Má to cenu dále čekat? Dostavily se těžké pochybnosti. Proč by se ta krásná lady štvala v takovém nečase za nějakým neznámým "hrdinou" do horoucích pekel? Začal uvažovat střízlivě: „Ty ses asi zbláznil do ženy, kterou vůbec neznáš. Viděl jsi ji všeho všudy pár minut! Přitom se jí třeba vůbec nic nestalo. Paola prostě viděla, že se blíží sněhová bouře, a tak zůstala doma. Řekl si: "Čekej už jen maximálně do šesti a vrať se do Blieskastelu! Nojo, ale co když přece jen přijede?“</strong></span><br />
<span style="font-family: "arial";"><strong><br /><a href="http://3.bp.blogspot.com/_863Vcb02nBc/SssEOZEMuzI/AAAAAAAABRA/sO11DZ7Q_iI/s1600-h/AIDA-5.jpg"><img alt="" border="0" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5389406024372108082" src="https://3.bp.blogspot.com/_863Vcb02nBc/SssEOZEMuzI/AAAAAAAABRA/sO11DZ7Q_iI/s200/AIDA-5.jpg" style="float: left; height: 183px; margin: 0px 10px 10px 0px; width: 200px;" /></a>Přesně v 18 hodin a 11 minut se konečně náhle objevil onen toužebně očekávaný kožíšek na scéně a on vykřikl: „Pane vrchní, ještě dva čaje a koblihy, já se sem hned vrátím!“, a řítil se po schodech dolů naproti Paole. Najednou tu stáli proti sobě, a rázem byl celý svět v naprostém pořádku. Paola pustila tašku na zem, a pak se objali jako dva staří známí: „Ach, Martine, já jsem se tak bála, že tady už nebudete čekat.“ <br />„Milá Paolo, já jsem šťasten, že jste tu, živá a zdravá a v tom krásném kožíšku, který je mi tak povědomý!“<br />„Vzala jsem si ho úmyslně, abyste mne vůbec poznal...“</strong></span></div><div align="justify"><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://1.bp.blogspot.com/-RoUfrT7dM6Q/X9fAU6pIW7I/AAAAAAAAKSs/Qnv5Y8-bvAsOyKkBYk5g6azHf-8xeJe6QCLcBGAsYHQ/s96/AIDA-06.jpg" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" data-original-height="96" data-original-width="95" src="https://1.bp.blogspot.com/-RoUfrT7dM6Q/X9fAU6pIW7I/AAAAAAAAKSs/Qnv5Y8-bvAsOyKkBYk5g6azHf-8xeJe6QCLcBGAsYHQ/s0/AIDA-06.jpg" /></a></div></div><div align="justify"><span style="font-family: "arial";"><strong>Oba se rozesmáli. „Jste báječná, bylo to pro mne děsně důležité, asi jsem si přivodil oslabení zraku o šestnáct až sedmnáct dioptrií. </strong></span><span style="font-family: "arial"; text-align: left;"><strong>Teď ovšem </strong></span><b style="font-family: arial; text-align: left;">pojďte, to si všechno povíme nahoře v mé vyhlídkové kukani, už jsem tam objednal něco pro zahřátí.“ </b><b style="font-family: arial; text-align: left;">Když si Paola svlékla kožíšek, zatajil se mu dech: „Paolo, prosím, nemějte mi to za zlé, ale já vás musím chviličku obdivovat. Mám jenom jedno vysvětlení: vy jste </b><b style="font-family: arial; text-align: left;">určitě manekýnka!"</b></div><div align="justify"><span style="font-family: arial;"><b>„Ne, samá voda, ale podívejte se jak mám zmrzlé ruce, o nohou ani nemluvě“, řekla, aby změnila téma hovoru. Martin se podíval pod stůl na její malé kotníčkové botičky.<br />„Dostalo se mi tam trochu sněhu, </b></span><b style="font-family: arial;">takže to záblo“, vysvětlila Paola.</b><span style="font-family: arial;"><b><br />„Zujte si tu dětskou obuv, dáme ji vysušit tady na radiátor a vaše nohy mi dejte, prosím, pod stolem na klín, já vám je ohřeju rukama, abyste nenastydla.“<br />„To nejde, co tomu řeknou lidi?“ Rozhlédla se nejistě po celém sále.<br />„Nic, budou mi jen závidět!“ Vyprskli smíchy a ona ho poslechla...</b></span></div><div align="justify"><span style="font-family: arial;"><b><br /></b></span></div><div align="justify"><span style="font-family: arial; text-align: left;"><b>Usadili se tak, aby nebylo nic vidět, on jí hřál nohy a ona si hřála ruce o šálek čaje: „Ach, Martine, teď je mi blaze“, řekla tiše a usrkla si čaje. Oba přestali vnímat okolí, bylo toho moc, co si museli vyprávět. Její odyseu s trojím přesedáním a objížďkou přes Francii a Martinovo stresové čekání v nejistotě. „Ještě, že je tu ta vyhlídková restaurace, na peronu je totiž zima, "jako na dráze". Je mi líto všech ajznboňáků.“ Martin jí navrhl odejít na večeři do vinárny, ale protože venku dosud skučela vichřice, přemluvila ho Paola, aby zůstali zde, kde jsou a najedli by se v teple: “Martine, vidím, že hravě dokážete vykouzlit romantiku</b></span><b style="font-family: arial; text-align: left;"> i v nádražní restauraci...“</b></div><div align="justify"><span style="font-family: arial;"><b> „Děkuji, za ten kompliment a podřizuji se, ale opakuji znovu svou otázku, jenom jinak řečenou: Jak je to možné, že si klidně lítáte přes půl Evropy, jen tak mir-nix-dir-nix do divadla?"</b></span></div><div align="justify"><span style="font-family: arial;"><strong style="text-align: left;"><span style="font-family: "arial";">„Jednoduše, Martine, protože to je mé povolání, jsem operní pěvkyně </span></strong><strong style="text-align: left;"><span style="font-family: "arial";">a v té pařížské Opeře jsem </span></strong><strong style="text-align: left;"><span style="font-family: "arial";">zpívala </span></strong><strong style="text-align: left;"><span style="font-family: "arial";">Aidu.“</span></strong></span></div><div align="justify"><strong style="font-family: arial; text-align: left;"><span style="font-family: "arial";">„Ach ne“, vzdychl Martin, „a to se dozvídám teprve teď, takže vy jste přece jenom umělkyně! Ta Evelyn to uhodla a já dostávám najednou šílenou trému.“</span></strong></div></div><div><div align="justify"><strong><span style="font-family: "arial";">„Promiňte, Martine, ale teď vám vůbec nerozumím. Jaká Evelyn, nač máte trému a proč vám vadí, že jsem zpěvačka?“<br />„Paolo, vy mne asi zabijete. Já jsem si tady v lázních vymyslel hru na </span></strong><span style="text-align: left;"><span style="font-family: "arial";"><b>takzvaně ženatého, abych byl už apriorně nezajímavým pro některé zdejší dámy. Vydávám vás za svoji ženu, a ani nevím zdali nejste vdaná, a teď vidím, že jste navíc slavná a zřejmě známá v uměleckém světě, a já, trotl nebo barbar, tu nádhernou až božskou Aidu, </b></span></span><b style="font-family: arial; text-align: left;">tady defacto </b><strong style="text-align: left;"><span style="font-family: "arial";">kompromituji!“</span></strong></div><div align="justify"><strong><span style="font-family: "arial";">„Ne, to nesmíte říkat, to si nesmíte ani myslet, Martine. A proto vám navrhuji okamžité tykání, já totiž nejsem žádná primadona“, zavrtěla hlavou, „Martine, ty!“<br />„Paolo, ty jsi ještě báječn</span></strong><strong><span style="font-family: "arial";">ější než jak, jsem si tě horečnatě vysnil!“</span></strong><br />
<strong><span style="font-family: "arial";"><br />Vzhledem k tomu, že Martin jako řidič nemohl pít alkohol, následoval jen čajový přípitek s naznačeným vzdušným polibkem přes stůl a Paola se opět ujala slova: „Martine, chápej, vdaná nejsem, to bych přece za tebou nepřijela, a že mne vydáváš za manželku, to mě docela dělá dobře, ale kdo je to ta Evelyn, nemusím na ni žárlit?“<br />„Ne, ne, to je jedna pacientka, která je na tebe moc zvědavá, ale jenže, víš – ono to není ještě všechno…“, Martin se odmlčel.<br />Paola zvedla obočí: „Co máš na srdci? Vše je už předem prominuto!"</span></strong><br />
<strong><span style="font-family: "arial";">„Ona, totiž ta Evelyn, rozuměj, v dobrém úmyslu a bez mého vědomí, objednala pro moji manželku, takzvanou přistýlku na můj pokoj...“</span></strong><br />
<strong><span style="font-family: "arial";">„Takže to je ten zamluvený penzion?“ Paola znejistěla.<br />„Ne, pochopitelně jsem zamluvil pokoj v opravdickém penzionu »Eva«, věděl jsem, že je to nesmysl, abych ženě, takové lady tvého formátu navrhl spát u mne v pokoji - a to jsem prosím ještě netušil, že jsi slavná operní pěvkyně na evropské úrovni!“<br />Paola se pobaveně rozesmála: „Vidím, Martine, že jsi můj gentleman!“<br />„Ovšem, milá Paolo-Aido, musíme si pospíšit a hned po večeři vyrazit, ten tvůj pokoj ti rezervují nejdéle do půl osmé.“</span></strong><br />
<strong><span style="font-family: "arial";"><br />Cesta do Blieskastelu proběhla celkem schůdně. Vítr se utišil, a Paola se optala: "Martine, zdálo se ti fakt o mě, nebyla to </span></strong><strong style="text-align: left;"><span style="font-family: "arial";">jenom </span></strong><strong style="text-align: left;"><span style="font-family: "arial";">metafora?“</span></strong></div><div align="justify"><strong><span style="font-family: "arial";">„Ano, zdálo se mi toho ještě mnohem víc, ale o tom raději </span></strong><strong style="text-align: left;"><span style="font-family: "arial";">pomlčím.“</span></strong></div><div align="justify"><strong style="text-align: left;"><span style="font-family: "arial";">V dálce se objevila mihotavá světla Blieskastelu a brzy nato zastavili před penzionem EVA. Když vstoupili dovnitř, Paola se nadchla: „Tady je to krásné, podívej, sedneme si ke krbu a já tě pozvu na lahvičku Chateauneuf-du-Pape, jak jsem ti už kdysi dávno slíbila.“</span></strong></div><div align="justify"><strong><span style="font-family: "arial";">„To »dávno« je teprve neuvěřitelných osmnáct dní“, řekl Martin a zakroutil hlavou, „teď se ale nejdříve zeptám v recepci, jak je to s tím tvým noclehem, zdali ti ten tvůj pokoj dosud drží volný." </span></strong></div><div align="justify"><strong><span style="font-family: "arial";">Napadlo ho, jak to zaonačit, aby Paola byla nucena spát u něj. Dědovi v recepci podstrčil dvacet marek se slovy: „Stornujte pokoj pro mou známou, to je ta krásná černá tam u krbu, prostě, u vás už je všechno obsazeno, rozumíte mi?“ a mrknul významně okem.</span></strong><br />
<strong><span style="font-family: "arial";">„Chápu, a v ostatních penzionech taky, že jo“, zašklebil se děda.<br />Martin se vrátil ke stolu s předstíraným zklamáním v hlase: „Paolo, mám špatnou zprávu, ten tvůj pokoj už je obsazen, drželi ho jen přesně do půl osmé a teď už je skoro osm.“<br />„Nevadí, Martine, jdu obtelefonovat ještě ty ostatní penziony, víš, jako žena mám určitě větší šanci.“ Odběhla do recepce, ale za chvilku byla zpátky. „Ten pan recepční mne ujistil, že v Blieskastelu a okolí je vždycky v sobotu večer, díky návštěvám u pacientů, všechno plné až po střechu. Prý je zcela zbytečné něco hledat.“<br />„Mohl bych tě tedy, pokud by sis to přála, odvézt zpět do hotelu v Saarbrückenu“, nabídl nejistě Martin. Paola mu položila prst na rty: „Ne-ne-ne, Martine, to nejde, podívej se to víno máme už na stole a kdybychom teď jeli, tak by ses nemohl se mnou ani napít na to naše šťastné shledání, ne, to přece opravdu nejde!“</span></strong><br /><strong style="text-align: left;"><span style="font-family: "arial";">„Taky se mi moc nechce, vzhledem k tomu, že je venku tolik sněhu..."</span></strong></div><div align="justify"><span style="font-family: "arial";"><img alt="" border="0" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5389409376475654882" src="https://1.bp.blogspot.com/_863Vcb02nBc/SssHRgn9quI/AAAAAAAABRo/PrnGdGvxZqk/s200/AIDA-6.jpg" style="float: right; height: 200px; margin: 0px 0px 10px 10px; width: 158px;" /></span></div><div align="justify"><strong><span style="font-family: "arial";">„Víš ty co, Martine, dříve nežli se tady napijeme, vykoukneme před dveře, jak to tam vypadá a pak se uvidí.“ Zvedli se a vyšli na terasu. Paola se k němu zimomřivě přitiskla. Zde ve tmě bylo pro ni snazší říci mu to, co chtěla: „Víš, že mně ta představa, že jsme manželé docela fascinuje? Je to ode mne, Martine, myslíš moc nemravné, chtít pokračovat v té tvé hře manželské?“<br />„Určitě ne“, řekl horlivě Martin, „hra přece musí pokračovat, v životě jako na jevišti a moje libreto má úžasný happyend!“<br />„Ano, ale k happy-endu patří neodmyslitelně...“, Paola nestačila dopovědět co. Chápavý Martin, coby muž činu, ji dlouze políbil.</span></strong></div>
<span style="font-family: "arial";"></span><br />
<div align="justify">
<strong><span style="font-family: "arial";">Paola si stáhla jeden ze snubních prstenů: „Ta Evelyn by si toho určitě všimla, že jsem vdova. Jak asi je to odtud daleko do toho tvého vězení v Sing-Singu?“, zašeptala spiklenecky.<br />„Kousek, možná, že bych tě tam i na rukou donesl.“</span></strong><br />
<strong><span style="font-family: arial;">„Nemusíš, můj milý hrdino, Hrabě Monte Martine“, řekla přehnaně pateticky jak na divadle Aida: „Budu tě následovat oddaně cestou-necestou, i když náhodou vím, od majitelky tohoto penzionu, paní Evy, že jsi toho dědu v recepci <span style="color: red;">tajně podmazal... !" </span></span></strong></div>
<strong style="font-family: arial;"><span style="color: #6fa8dc;">A sněžná opona padala...</span></strong></div><div><span style="font-family: arial;"><b><br /></b></span>
<div align="justify">
<span style="font-family: "arial";"><strong>(Guiseppe Verdi) AIDA:<br /></strong></span>
<span style="font-family: "arial";"><strong></strong><strong><a href="http://www.youtube.com/watch?v=6QO21JCa7NA">http://www.youtube.com/watch?v=6QO21JCa7NA</a></strong></span><br />
<div><span style="color: #0000ee; font-family: "arial";"><b><br /></b></span></div>
</div>
</div></div></div>Mirek Tomshttp://www.blogger.com/profile/07553240570681525712noreply@blogger.com12tag:blogger.com,1999:blog-4758322698086235145.post-41210901519937372020-04-26T17:00:00.006+02:002024-03-04T14:55:21.552+01:00Děda, kluk a pejsek "Punťa"<div style="text-align: justify;">
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://2.bp.blogspot.com/-cPtoEkKgunQ/VDkosezq4bI/AAAAAAAACnY/GPi4KpYq89c/s1600/DEDA-1.jpg" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="175" src="https://2.bp.blogspot.com/-cPtoEkKgunQ/VDkosezq4bI/AAAAAAAACnY/GPi4KpYq89c/s1600/DEDA-1.jpg" width="200" /></a></div>Na začátku září, pokud není pandemie, chodím rád do papírnictví. Pozoruji ten cvrkot kolem nákupů malých školáků, ale i během roku tam rád zajdu, člověk má čas i
volné ruce na prohlížení si různých tužtiček, notesů a
kalendářů. Mimo září, nebývá v papírnictvích nával, nezavání to tam po Romaduru a desateru různých potravin
jako jinde, a navíc mám možnost podiskutovat si s prodavačkou o
jejím krásném zboží a o tom, co má nového. Loni jsem tam třeba objevil tak krásně měkkou gumu, která vůbec nedře a nepoškodí papír a navíc nedělá drobečky.</div>
<div align="JUSTIFY" class="western" style="margin-bottom: 0cm;">
Začátkem
každého září je tomu naopak, je tam plno někdy až nabito a to
tam zase chodím rád z jiného důvodu. Nechci celkem nic
kupovat, stoupnu si někam k regálu, kde nepřekážím, dělám,
že si něco vybírám a připoslouchávám tomu cvrkotu mezi rodiči
nebo prarodiči a dětmi. Moji pozornost upoutala zvláštní dvojice děda a malý kluk, který držel v náručí ještě
menšího bílého pejska jménem Punťa. Tak trochu jsem tomu
dědovi záviděl. Mám sice dva vnuky, ale ti jsou už moc
velcí, takže přesněji řečeno, já jsem už moc starý.<br />
<br />
<a href="http://2.bp.blogspot.com/-PFNfyEf0870/VDkpK4zNoXI/AAAAAAAACng/pcbzALQaqa8/s1600/DEDA-2.JPG" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" height="200" src="https://2.bp.blogspot.com/-PFNfyEf0870/VDkpK4zNoXI/AAAAAAAACng/pcbzALQaqa8/s1600/DEDA-2.JPG" width="149" /></a></div>
<div align="JUSTIFY" class="western" style="margin-bottom: 0cm;">
Mezi
dědou a vnukem tady se právě odvíjela zajímavá debata. Vnuk mu
vysvětloval, co všechno potřebuje koupit do školy. Děda se děsil
co to bude stát a snažil se milého vnoučka přesvědčit, že
toho tolik nepotřebuje. Nakonec ale došlo mezi nimi k jakémusi
kompromisu, až na jednu věc. Kluk prohlásil, že moc nutně potřebuje
Consul-pen, což dědovi nic neříkalo právě tak jako mně.
</div>
<div align="JUSTIFY" class="western" style="margin-bottom: 0cm;">
„Co to
má bejt, proboha?“, zeptal se děda dost nevrle.</div>
<div align="JUSTIFY" class="western" style="margin-bottom: 0cm;">
„To je
takový špeciální pero“, vysvětlil mu logicky vnuk.</div>
<div align="JUSTIFY" class="western" style="margin-bottom: 0cm;">
„Prosím
tě, co stojí ta pitomost?“</div>
<div align="JUSTIFY" class="western" style="margin-bottom: 0cm;">
„Dvacet
sedum korun“, věděl vnouček přesně.</div>
<div align="JUSTIFY" class="western" style="margin-bottom: 0cm;">
„To je
nějak moc drahý, ne?“, divil se děda.</div>
<div align="JUSTIFY" class="western" style="margin-bottom: 0cm;">
„Ani
né, jenže - já potřebuju dvě“, ohromil dědu vnuk.</div>
<div align="JUSTIFY" class="western" style="margin-bottom: 0cm;">
„Já se
zblázním, na co proboha potřebuješ dvě péra?“, zvýšil hlas spravedlivě rozhořčený děda.</div>
<div align="JUSTIFY" class="western" style="margin-bottom: 0cm;">
„To
druhý potřebuju na podtrhávání!“, vysvětlil vnuk.</div>
<div align="JUSTIFY" class="western" style="margin-bottom: 0cm;">
„A na
co, sakra, potřebuješ to první?“ vypěnil děda.</div>
<div align="JUSTIFY" class="western" style="margin-bottom: 0cm;">
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://3.bp.blogspot.com/-AxiT_rS_l_Q/Wgcyp8t-1VI/AAAAAAAAGVY/d7jmEc7NV3o9-PKYA9yH2jyZ_GM8C7rmgCLcBGAs/s1600/DEDA-4.jpg" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="93" data-original-width="150" src="https://3.bp.blogspot.com/-AxiT_rS_l_Q/Wgcyp8t-1VI/AAAAAAAAGVY/d7jmEc7NV3o9-PKYA9yH2jyZ_GM8C7rmgCLcBGAs/s1600/DEDA-4.jpg" /></a></div>
Vyprskl jsem smíchy a v témže okamžiku upustila dívenka stojící před nimi ořezávátko ve
formě globusu a to se začalo kutálet mezi nohami kupujících.<br />
To byl pro Punťu signál k aportování. Ňafnul a vytrhl se
klukovi z náručí a vrhl se střemhlav za ořezávátkem. V krámě
nastal chaos a kupující se okamžitě rozdělili do dvou táborů.
Ten jeden většinově reprezentovaly ženy a děti s výkřiky:
„Jéé, to je krásnej pejsek!“ Druhá skupina v čele
s panem "Sucharem" zastávala názor, že pes do
obchodu nepatří, má být na vodítku a mít náhubek. Přidal se i
další remcal, že na dveřích přece stojí zákaz vstupu pro psy!<br />
Jedna bodrá paní mu oponovala: "A co když ten pejsek ještě neumí číst?"<br />
<br />
Nedalo mi to a promluvil jsem k davu jako státník: „Čau, lidi! Volby budou až za pár měsíců, tam se můžete pohádat až do krve,
všimněte si, prosím, že ani sama paní prodavačka se na toho pejska nezlobí. Navrhuji: berme tedy
tuto milou epizodu s <a href="http://youtu.be/oKDxsJjeYeE"> humorem!</a> Takový humor měl po celý život i můj nejmilejší strýček Jenda..."</div>
<div align="JUSTIFY" class="western" style="margin-bottom: 0cm;">
<br /></div>
Mirek Tomshttp://www.blogger.com/profile/07553240570681525712noreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-4758322698086235145.post-85095823300315900172020-01-24T16:03:00.094+01:002023-11-10T15:10:15.572+01:00Telefon story <div align="justify">
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<strong></strong></div>
<div style="text-align: justify;"><strong><strong style="text-align: justify;"><span style="font-family: "verdana";">Bylo to někdy začátkem října, když jsem se marně snažil dovolat na jakousi záhadnou firmu, která mne už dva pře-dlouhé měsíce nervově otravovala a ničila zcela drzými až debilními upomínkami <a href="https://1.bp.blogspot.com/-40PsHjG2-9U/XmF34M79JyI/AAAAAAAAJMI/bReHlO3kouoN2HErJqtgH9cI-jzgzMQ2QCEwYBhgL/s1600/TEL.STOR-0.png" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="130" data-original-width="113" src="https://1.bp.blogspot.com/-40PsHjG2-9U/XmF34M79JyI/AAAAAAAAJMI/bReHlO3kouoN2HErJqtgH9cI-jzgzMQ2QCEwYBhgL/s1600/TEL.STOR-0.png" /></a></span></strong><strong style="text-align: justify;"><span style="font-family: "verdana";">za literaturu, kterou jsem si já totiž vůbec nikdy v životě neobjednal ani neobdržel. Zlostí bez sebe jsem vytáčel to jejich číslo snad po desáté, když jsem konečně</span></strong></strong></div><div style="text-align: justify;"><strong><strong style="text-align: justify;"><span style="font-family: "verdana";">zaslechl dlouhý tón, jakož i známé cvaknutí zvedaného sluchátka. </span></strong></strong><strong style="text-align: left;"><strong><span style="font-family: "verdana";"> </span></strong></strong></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
<strong><span style="font-family: "verdana";">„Zde David Marek,</span></strong><strong><span style="font-family: "verdana";"> vážení, já už toho mám do</span></strong><strong><span style="font-family: "verdana";">opravdy </span></strong><strong><span style="font-family: "verdana";">dost s vašimi naprosto </span></strong><strong><span style="font-family: "verdana";">idiotskými urgencemi. Já jsem si žádný rybářský lexikon u vás nikdy (!) neobjednal a </span></strong><strong><span style="font-family: "verdana";">také žádný takový nikdy (!) neobdržel..."</span></strong></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
<strong><span style="font-family: "verdana";">„Promiňte, ale to je určitě nějaký omyl“, přerušil mě klidný ženský hlas, „tady je soukromý byt.“</span></strong></div>
</div>
<div align="justify">
<strong><span style="font-family: "verdana";">„Éé–vá-žená , vy nejste to...“, koktal jsem překvapeně...</span></strong></div>
<div align="justify">
<strong><span style="font-family: "verdana";">„Eva i žena jsem, ale vůbec nejsem nějaké vydavatelství rybářských lexikonů. Jsem pouze narozená ve znamení ryb a nehodlám být lovena!“ Sametový hlas té ženy snížil hladinu adrenalinu v mé krvi a já začal vymýšlet způsob, jak prodloužit tento docela příjemný omyl. </span></strong><br />
<strong><span style="font-family: "verdana";"><br /></span></strong>
<strong><span style="font-family: "verdana";">Po několika napolo-rozpačitých větách vysvětlování jsem k své radosti zjistil, že ta žena, snad z dlouhé chvíle, nemá nic proti delšímu povídání si po drátě. Od ryb se stočil hovor na hudbu, literaturu a malování a než jsme se nadáli byla půlhodina pryč a stále jsme si měli co říct. Nakonec jsem, s ohledem na svůj telefonní účet, musel jaksi nerad rozhovor ukončit, a sice s dotazem, zda-li ji mohu někdy jindy opět zavolat?<br />„Ano-ano“, souhlasila Eva, „až budete mít zase potřebu někomu vynadat, obraťte se s důvěrou na mne. Můžeme si pak třeba popovídat o něčem velmi zajímavém, jako je, ku příkladu takové zarámovávání čtyřdimensionálních obrazů.</span></strong></div><div align="justify"><strong><span style="font-family: "verdana";"> </span></strong><strong><span style="font-family: "verdana";"><br />Od tohoto dne jsme si začali telefonovat velice často a dlouze. Naše filozofování nás oba natolik fascinovalo, že jsme ztráceli pojem času. Někdy jsme to táhli až do dvou hodin v noci. Diskutovali spolu o divadle, o knížkách, o hudbě, o politice, o mezilidských vztazích, o lásce, prostě o celém životě. Její hlas se mi moc líbil a ten můj jí asi též...</span></strong><br />
<strong><span style="font-family: "verdana";"><br /></span></strong>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<b style="font-family: verdana, sans-serif;"><a href="https://1.bp.blogspot.com/-LayoIP4RSoQ/XmIs4VQDCKI/AAAAAAAAJM4/oifKyRDcg6ExFPneSbT8J3uAxxF4jj7LACEwYBhgL/s1600/TEL.STOR-1.jpg" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="85" data-original-width="120" src="https://1.bp.blogspot.com/-LayoIP4RSoQ/XmIs4VQDCKI/AAAAAAAAJM4/oifKyRDcg6ExFPneSbT8J3uAxxF4jj7LACEwYBhgL/s1600/TEL.STOR-1.jpg" /></a>Já jsem se párkrát pokusil přemluvit Evu, abychom se snad konečně už jednou setkali osobně, jenže tato opravdu záhadná žena, se jakémukoliv setkání se mnou uhýbala a vždy neoblomně argumentovala: "Davide, já Vás </b><b style="font-family: verdana, sans-serif; text-align: left;">moc prosím, nekažte tohle kouzlo našich rozhovorů a nesnažte se mnou sejít. Už jednou jsem něco podobného prožila a proto vím, že bychom byli asi oba zklamáni a tento krásný vztah by skončil. Ponechme naší fantazii naprosto volná a svobodná křídla.“</b></div><div align="justify">
<br /><strong><span style="font-family: "verdana";">Když mě potom navštívil můj kamarád Vlastík, tak jsem se mu s tímto svým problémem svěřil. První, co Vlastíka napadlo, bylo to, co jsem si taky trochu myslel, ale nechtěl jsem si to připustit. </span></strong><br />
<strong><span style="font-family: "verdana";">"To je jasný Davide, ta baba má nějakou tělesnou vadu a nechce se ti proto ukázat! Hele, kdyby byla krásná a zdravá, jak si ji ty představuješ, tak už má dávno tady u tebe pyžamo!" </span></strong><br />
<strong><span style="font-family: "verdana";"><br /></span></strong>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://1.bp.blogspot.com/-4fnjrUzCi84/XmJQRt6hkgI/AAAAAAAAJNY/OSTmN28lgtgs-2VEYCZYSO7wi_htC1fmACLcBGAsYHQ/s1600/TEL.STOR-6.jpg" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="182" data-original-width="150" src="https://1.bp.blogspot.com/-4fnjrUzCi84/XmJQRt6hkgI/AAAAAAAAJNY/OSTmN28lgtgs-2VEYCZYSO7wi_htC1fmACLcBGAsYHQ/s1600/TEL.STOR-6.jpg" /></a></div>
<strong><span style="font-family: "verdana";">Potom během několika týdnů se mi konečně povedlo </span></strong><strong style="text-align: left;"><span style="font-family: "verdana";">najít hlavní body </span></strong><strong style="text-align: left;"><span style="font-family: "verdana";">mozaiky </span></strong><strong style="text-align: left;"><span style="font-family: "verdana";">obličeje..</span></strong></div><div align="justify"><strong style="text-align: left;"><span style="font-family: "verdana";">Přestože ona sama o sobě nikdy nemluvila, neřekla mi nikdy barvu svých očí a řas, ale z nepřímých dotazů jsem zjistil, že není ani slepá, ani po úrazu, ani jinak postižená, ba dokonce, že je asi velmi hezká, bruneta, nebo spíše i blondýnka? Když jsem se jí ovšem zeptal, jestli je blond, odpověděla: „Nebojte se, na hnědo se nebarvím.“</span></strong></div><div align="justify">
<strong><span style="font-family: "verdana";">„To jsem tedy nepochopil, nemám přece vůbec nic proti obarvení vlasů.“ </span></strong><strong><span style="font-family: "verdana";">Eva se jenom usmála: </span></strong><strong><span style="font-family: "verdana";">„To měl být jen fór: Umělá inteligence je, když si blondýna dává tmavý </span></strong><strong style="text-align: left;"><span style="font-family: "verdana";">přeliv."</span></strong></div><div align="justify"><strong><span style="font-family: "verdana";"> </span></strong></div><div align="justify"><strong><span style="font-family: "verdana";">Začal jsem si tedy skicovat její obličej, maloval, měnil, gumoval a vylepšoval každý detail jejího vzhledu, o němž se nějak zmínila. Protože jsem věděl, že mi sama o sobě vůbec nic určitého neřekne, musel jsem od ní získávat potřebné informace mazaně </span></strong><strong><span style="font-family: "verdana";">tak, že jsem se jí v průběhu jejího vyprávění, jakoby mimochodem zeptal, jestli má husté řasy, tmavé, nebo nenápadné, abych si jí mohl aspoň trochu představit.</span></strong><br />
<strong><span style="font-family: "verdana";">Příště jsem zavadil o barvu a tvar rtů, zda jsou plné jako má třeba herečka ta a ta, nebo naopak má-li rty drobné srdíčkovité, jako ta a ta. Eva, soustředěna na téma o kterém právě mluvila, vůbec nepostřehla, mé vyzvídání. Tímto podlým způsobem jsem získával pravděpodobné jednotlivé body do mozaiky jejího obličeje...</span></strong><br />
<strong><span style="font-family: "verdana";"><br /></span></strong>
<strong><span style="font-family: "verdana";">Někdy v polovině prosince byl už můj portrét dokreslen a vystínován jako policejní fantom-foto, čímž také moje nedočkavost uzřít ji "in natura" a má zvědavost porovnat ji se svou fantazií, nabývala vrcholu. Navrhl jsem jí, že bych rád zakoupil vstupenky a rezervoval stůl na Silvestra s hudbou a programem v novém luxusním baru West-side, který mi byl vřele doporučen mým </span></strong><strong style="text-align: left;"><span style="font-family: "verdana";">kamarádem Vlastíkem.</span></strong></div><div align="justify"><strong style="text-align: left;"><span style="font-family: "verdana";">K mému úžasu tentokrát, ta tajemná žena Eva souhlasila s</span></strong></div><div align="justify"><strong style="text-align: left;"><span style="font-family: "verdana";">mým návrhem a klidně řekla: </span></strong><strong style="text-align: left;"><span style="font-family: "verdana";">„Vidím, Davide, že jste něco</span></strong></div><div align="justify"><strong style="text-align: left;"><span style="font-family: "verdana";">jako běžec na dlouhé tratě, ale toto je na vaši absolutně plnou </span></strong><strong style="text-align: left;"><span style="font-family: "verdana";">zodpovědnost! Jestliže tím skončí naše nekonečně krásné debaty, bude to mít pro mne, a věřím že i pro Vás, pouze jedinou výhodu: Oba dva ušetříme na telefonních účtech, ale celý náš život se tím ochudí... “</span></strong></div><div align="justify"><strong><span style="font-family: "verdana";"><br />Dva dny před Silvestrem, když jsme se spolu domlouvali, kde a kdy se sejdeme, zeptal jsem se jí rádoby ležérně: „Evi, jak vás vlastně poznám, vím jenom, že jste něžná blondýnka a těch tam bude zaručeně spousta!“<br />Eva, naopak snědá bruneta, se zarazila: „Jak jste přišel na to, že jsem blondýna, nikdy jsme se, pokud vím, přece o tomto bodu nebavili?“</span></strong><br />
<strong><span style="font-family: "verdana";">„Ale ano, mluvili jsme o tom, vzpomeňte si na tu umělou inteligenci!" </span></strong><strong><span style="font-family: "verdana";">Eva nevěděla co má honem na to říct a raději pokračovala bez komentáře: „Je mi už šestadvacet, jsem dost vysoká, štíhlá a budu mít na sobě vínový kabát." </span></strong></div><div align="justify"><strong><span style="font-family: "verdana";"> </span></strong><strong><span style="font-family: "verdana";">Já jsem se popsal už ve svých dřívějších rozhovorech jako vysoký štíhlý pětatřicetiletý muž a teď jsem jenom doplnil, že budu mít na sobě šedý zimník s novinami napůl v kapse.</span></strong><br />
<strong><span style="font-family: "verdana";"><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://1.bp.blogspot.com/-UXcVefMbA0U/XmKsRu9qvoI/AAAAAAAAJNk/pI7aV4fxgVAtiPlhfXMUg0FlfxcZNOtYACLcBGAsYHQ/s1600/TEL.STOR-4.jpg" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" data-original-height="239" data-original-width="156" src="https://1.bp.blogspot.com/-UXcVefMbA0U/XmKsRu9qvoI/AAAAAAAAJNk/pI7aV4fxgVAtiPlhfXMUg0FlfxcZNOtYACLcBGAsYHQ/s1600/TEL.STOR-4.jpg" /></a></div><br />„Kostky jsou právě vrženy“, pomysleli si oba shodně po odložení sluchátek a začali zpytovat svá svědomí. Já jsem si vyčítal, že jsem vlastně tu dobrou duši Evy oklamal, tím, že de facto nejsem vysoké postavy, ale spíše střední postavy a na věku jsem si ubral pět let a vůbec se nezmínil o svých již trochu prořídlých a na skráních již částečně prošedivělých vlasech...</span></strong><br /><strong><span style="font-family: "verdana";">Zavolal jsem si tehdy na </span></strong><strong style="text-align: left;"><span style="font-family: "verdana";">přátelskou </span></strong><strong style="text-align: left;"><span style="font-family: "verdana";">poradu opět mého kamaráda Vlastíka, on byl přesným prototypem</span></strong></div><div align="justify"><strong style="text-align: left;"><span style="font-family: "verdana";">sportovce. Na jeho vzhled by se můj popis hodil mnohem přesněji: „Heleď, Vlasto, jestliže ty jsi můj kamarád, tak to vezmeš za mne, víš přece úplně všechno o mých dlouhých telefonátech s tou záhadnou Evou, stačí jenom říct, že jsi jako já a já to pak včas přijdu </span></strong><strong style="text-align: left;"><span style="font-family: "verdana";">nenápadně zkontrolovat a když se mi bude Eva líbit a nebude o hlavu větší nežli já, tak jí to všecko rád vysvětlím, jako silvestrovský žertík.“</span></strong></div><div align="justify"><strong><span style="font-family: "verdana";">„A co když se ti líbit nebude?“, chtěl vědět Vlasta.<br />„Máme různý vkus, třeba se bude líbit tobě.“<br />„A co když se ti sice třeba líbit bude, ale přesto projeví eminentní zájem o mne“, vrtal dál ještě více do hloubky zvědavě Vlastík.<br />„Tak holt budu mít smůlu a coby moudřejší ustoupím“, pokrčil jsem rameny, „pak se třeba vezmete, budete mít děti a tak dále až do smrti.“<br />„No, tak to né, to bych teda nemoh‘!“, protestoval Vlastík. <br />Abych ho uklidnil, řekl jsem: „Nené, tady jde o to, že ona prý hrála basketbal, to znamená, že je třeba větší než já – a to je tedy můj komplex. V tom případě se jí ujmeš ty, já zaplatím šampáňo a brzy se oddrolím.“<br />„Ruku na to, gentlemanská dohoda!“, plácli si a zapili to koňakem.</span></strong><br />
<strong><br /></strong><strong style="text-align: left;"><span style="font-family: "verdana";">Eva patrně pod vlivem mé poznámky o blondýnkách začala litovala, proč mi vlastně okamžitě neřekla, že je bruneta? </span></strong></div><div align="justify"><strong><span style="font-family: "verdana";"><span style="font-family: "verdana";"><a href="https://1.bp.blogspot.com/-joKWq6YwyiQ/XmKso8LYtaI/AAAAAAAAJNs/OGWU3Xpx3cgk-Do94jedHajzCW-5-8AogCLcBGAsYHQ/s1600/TEL.STOR-3.jpg" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="146" data-original-width="115" src="https://1.bp.blogspot.com/-joKWq6YwyiQ/XmKso8LYtaI/AAAAAAAAJNs/OGWU3Xpx3cgk-Do94jedHajzCW-5-8AogCLcBGAsYHQ/s1600/TEL.STOR-3.jpg" /></a></span></span></strong><strong><span style="font-family: "verdana";">Vždyť na tom přece není vůbec nic špatného...!</span></strong><br />
<strong><span style="font-family: "verdana";">Čím </span></strong><strong><span style="font-family: "verdana";">déle o tom přemítala, začala být nesvá a už byla téměř rozhodnuta schůzku odvolat, když zazvonil telefon. Byla to její mladší </span></strong><strong style="text-align: left;"><span style="font-family: "verdana";">sestra</span></strong></div><div align="justify"><strong style="text-align: left;"><span style="font-family: "verdana";">Helenka: </span></strong><strong style="text-align: left;"><span style="font-family: "verdana";">„Představ si Evino, že na poslední chvíli mi vybouch Silvestr, mám vztek, chtěly jsme jet s holkama do Špindlu a sešlo z toho!“</span></strong></div><div align="justify">
<strong><span style="font-family: "verdana";">„Helenko, to je nápad, vždyť ty jsi vlastně blondýnka a nechtěla by ses dát ještě více odbarvit na platinovo?“, předla nit Eva.<br />„To se už stalo kvůli Lukášovi, ale jakou to má proboha souvislost s tím naším Špindlem?“<br />„Helen, přijeď okamžitě ke mně, já musím s tebou nutně mluvit právě na téma Silvestr!“, rozhodla Eva rezolutně. Tak vznikla jakási sesterská dohoda, že blonďatá Helena převezme roli Evy a tato zůstane jako v pozadí své výřečné super-blond sestry. <br />Tak se stalo, že na Silvestra se ve West-side baru sešel Vlastík a Helena v rolích, coby David a Eva plus její sestra. Když pak usedli ke stolu a objednali si pití, začali opatrně s</span></strong></div><div align="justify"><strong><span style="font-family: "verdana";"> takzvaným "oťukáváním."</span></strong></div><div align="justify"><strong style="text-align: left;"><span style="font-family: "verdana";">Ve výhodě byla lépe a do detailu informovaná Helenka. Kritická situace pro Vlastíka nastala,když orchestr začal hrát známou Měsíční serenádu od Glenna Millera. Helena věděla od Evy, že to byla Davidova znělka, kterou jí vždy</span></strong></div><div align="justify"><strong style="text-align: left;"><span style="font-family: "verdana";">pouštěl do sluchátka na konci jejich nočních telefonátů. Řekla proto: „Poslouchejte co nám to hrají!“ Vůbec nic ne-</span></strong></div><div align="justify"><strong style="text-align: left;"><span style="font-family: "verdana";">ne</span></strong><strong style="text-align: left;"><span style="font-family: "verdana";">chápající Vlastík reagoval zcela chybně: „Není to něco jako vod Ježka?“</span></strong></div><div align="justify"><strong><span style="font-family: "verdana";">Helena žasla, tady něco neladí a začala nebohého Vlastíka provrtávat dalšími zvědavými odbornými dotazy, na něž on nemohl vědět správnou odpověď. Chtěl toto zamluvit a pozval tu blondýnku Evu na parket, ale tam následovaly její další podezíravé otázky, takže to Vlastík musel </span></strong><strong><span style="font-family: "verdana";">vzdát a kápnout božskou, že je pouhým náhradníkem za Davida. Helena se jen usmála a přiznala, že ona je též jen Evou nastrčená figura. </span></strong><strong><span style="font-family: "verdana";">„Víte, co“, řekla šibalsky, „teď obrátíme tu kartu proti Davidovi a Evě tak, že budeme hrát naše role dál, a navíc se budeme tvářit velmi zamilovaně, ať si oba aspoň trochu zažárlí, vždyť to jsou oba dva takoví stydliví a úplně nemožní ťuňťové!“</span></strong><br />
<strong><span style="font-family: "verdana";">„Jsem pro, tahle role mi vyhovuje líp“, oddychl si Vlastík. </span></strong><br /><strong><span style="font-family: "verdana";">Sotva pak usedli všichni tři ke stolu, objevil jsem se na scéně já a Vlastík na mně zavolal: „Ahoj, Vlasto, to je fajn, že jsi tu taky! Sedni si k nám, je tu volná židle, budeme sudý. Dámy dovolte, prosím abych vám představil svého vůbec nejlepšího kamaráda Vlastíka. Tohle je slečna Eva“, a ukázal na Helenu, „a zde její sestra Helenka“, a pokynul rukou k brunetě Evě. Zamumlal jsem něco jako, že mě to moc těší a přisedl si k nim. </span><span style="font-family: "verdana";">Načež Vlastík</span><span style="font-family: "verdana";"> s Helenkou na sebe mrkli a odešli tančit, aby tak ponechali mne s Evou samotné u stolu a mohli nás nenápadně pozorovat.</span></strong></div><div align="justify"><br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<a href="https://1.bp.blogspot.com/-u2ka_sVJGHM/XmI68BFuimI/AAAAAAAAJNA/VM61PQt0ZpQvSlVmMsd7J6Ql7LG8QRs_ACLcBGAsYHQ/s1600/TEL.STOR-5.jpg" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="162" data-original-width="245" src="https://1.bp.blogspot.com/-u2ka_sVJGHM/XmI68BFuimI/AAAAAAAAJNA/VM61PQt0ZpQvSlVmMsd7J6Ql7LG8QRs_ACLcBGAsYHQ/s1600/TEL.STOR-5.jpg" /></a><strong><span style="font-family: "verdana";">Naše zábava s Evou u stolu vázla a ticho řvalo. Musel jsem ze sebe ho-</span></strong></div><div align="justify"><strong style="text-align: left;"><span style="font-family: "verdana";">nem něco vypravit, ale co? Pravdu!</span></strong></div><div align="justify"><strong style="text-align: left;"><span style="font-family: "verdana";">"Ééé-hm, slečno, Evo, já </span></strong><strong style="text-align: left;"><span style="font-family: "verdana";">bych vás rád též požádal o tanec, jenže jsem patrně o dost menší než vy a mám tudíž těžké chlapské problémy..." </span></strong></div><div align="justify">
<strong><span style="font-family: "verdana";">„Nene, opravdu, to by mi nevadilo, mám jenom vyšší podpatky, rozesmála se, jenže já vlastně tančit, tak jako tak </span></strong><strong><span style="font-family: "verdana";">nemohu, mám namožený </span></strong><strong><span style="font-family: "verdana";">pravý kotník a dost mě to právě dnes bolí, věřte mi to, milý Davide!"</span></strong><br />
<strong><span style="font-family: "verdana";">„Ale máte zato opravdu krásný sametový hlas, poznal bych Vás, Evo, po hlase mezi tisíci jinými!"</span></strong></div><div align="justify"><strong><span style="font-family: "verdana";">"Ale vždyť já Vás taky, tahle hra na schovávanou nám ani těm </span></strong><strong style="text-align: left;"><span style="font-family: "verdana";">mladým vůbec nevyšla! Je to pubertálně dětinské!</span></strong></div><div align="justify"><strong style="text-align: left;"><span style="font-family: "verdana";"> Davide, my oba dva </span></strong><strong style="text-align: left;"><span style="font-family: "verdana";">jsme stejně velcí, ale blázni!! Oba dva jsme děsně moc a nepochopitelně zakomplexovaní!", řekla</span></strong></div><div align="justify"><strong style="text-align: left;"><span style="font-family: "verdana";">Eva. Jenom tak </span></strong><strong style="text-align: left;"><span style="font-family: "verdana";">mimochodem, pokračovala: Vaše kouty nad čelem, se mi líbí, ty jsou inteligentní,“ načež </span></strong><strong style="text-align: left;"><span style="font-family: "verdana";">sklopila zrak.</span></strong></div><div align="justify"><strong><a href="http://4.bp.blogspot.com/_863Vcb02nBc/Sa_fdJkCMOI/AAAAAAAAA7A/bGyOtlr--gU/s1600-h/TELEFON-4.jpg"><span style="font-family: "verdana";"><img alt="" border="0" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5309708177569362146" src="https://4.bp.blogspot.com/_863Vcb02nBc/Sa_fdJkCMOI/AAAAAAAAA7A/bGyOtlr--gU/s200/TELEFON-4.jpg" style="float: right; height: 142px; margin: 0px 0px 10px 10px; width: 200px;" /></span></a></strong><strong><span style="font-family: "verdana";">„Ale já přece zásadně trpím na brunety, mnohem více nežli na super-blondýny, triumfoval jsem podle pravdy pravdoucí.<br />Oba jsme vstali a postavili se těsně proti sobě. Já jsem se našponoval: „Ano, máš pravdu Evičko, tady se jedná skutečně jenom o tvé kramfleky!“ Eva si jazykem navlhčila rty: „Sice teď ještě není půlnoc...",ale přesto mi nabídla své plné rty k nekonvenčnímu polibku... </span></strong></div><div align="justify"><strong><span style="font-family: "verdana";">Ta druhá </span></strong><strong><span style="font-family: "verdana";">dvojice na parketu si toho všimla a začli se ihned líbat při tanci tak jak byli, čímž vznikl překvapivě, nikým z nás nenaplánovaný </span></strong><strong style="text-align: left;"><span style="font-family: "verdana";">»</span></strong><span style="text-align: left;"><span style="font-family: "verdana";"><b>dvojitý silvestrovský Happy-End!«</b></span></span></div><div align="justify"><span style="text-align: left;"><span style="font-family: "verdana";"><b><br /></b></span></span></div><div align="justify"><strong><span style="font-family: "verdana";"><a href="https://youtu.be/AQseFAcWvtE">Moonlight Serenade</a></span></strong></div><div align="justify"><strong><br /></strong></div><div align="justify"><strong><br /></strong></div><div align="justify"><strong><br /></strong></div><div align="justify"><strong><br /></strong></div><div align="justify"><strong><br /></strong></div><div align="justify"><strong><br /></strong></div><div align="justify"><strong><br /></strong></div>
<span style="font-family: "verdana";"></span>Mirek Tomshttp://www.blogger.com/profile/07553240570681525712noreply@blogger.com6tag:blogger.com,1999:blog-4758322698086235145.post-71033137925438026022020-01-23T19:23:00.015+01:002023-04-10T22:10:23.539+02:00Screwball comedy (bláznivá komedie)<div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;"><span style="font-family: arial;"><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://1.bp.blogspot.com/-XqTApUfth5U/X3JrlgW4dMI/AAAAAAAAKF4/ODWC0ymWe7AuZ3lZq9DmBk06k_hWS_RiwCLcBGAsYHQ/s185/SCREWBALL-1.jpg" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="185" data-original-width="150" height="185" src="https://1.bp.blogspot.com/-XqTApUfth5U/X3JrlgW4dMI/AAAAAAAAKF4/ODWC0ymWe7AuZ3lZq9DmBk06k_hWS_RiwCLcBGAsYHQ/w121-h185/SCREWBALL-1.jpg" width="121" /></a></div></span></div><blockquote style="border: none; margin: 0px 0px 0px 40px; padding: 0px;"><div style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;"><div style="text-align: justify;">Měl jsem kdysi kamaráda Josefa, Jožku, Pepíčka, Pepu, kterému jsem na jeho přání musel říkat Joe. Já jsem sice toto jeho přání nechápal, leč respektoval ho jako staršího a on mě překřtil na Mikiho. Mimo tuto úchylku, měl Pepča pra-zvláštní povahový rys. Neustále si vymýšlel různé bláznivé zápletky, jakoby podle vzoru "Hollywood screwball comedies“ za účelem seznámení se se ženami a mít s nimi sex. Takže ho napadlo zinscenovat zápletku, do které bychom byli zapojeni i já a hlavně má sestra Blanka, protože se mu líbila a on doufal, že se ona do něj zamiluje...</div></span></div></blockquote><div style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;"><br /></span></div><div style="text-align: justify;"><div class="separator" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em; text-align: center;"><img border="0" data-original-height="149" data-original-width="120" height="149" src="https://1.bp.blogspot.com/-Ut6L-hzGUks/X3JqhjLMPnI/AAAAAAAAKFs/-VzdDKc8f5059EtMxRbr_Cj9XK-T0LwSACLcBGAsYHQ/w120-h149/SCREWBALL-2.jpg" width="120" /></div><span style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Jeho kolegyně v práci, jakási Zdena mu vlastně nevědomky vnukla onu prvotní myšlenku, když mu vyprávěla o tom, že její rodiče odjeli na dovolenou mimo republiku, takže ona má kompletně, tu celou jejich krásnou chatu na Sázavě sama </span></span><span><span style="font-family: verdana;">k </span></span><span style="font-family: verdana;">dispozici! </span></div><div style="text-align: justify;"><span style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Rozhodla se tedy proto společně se svými dvěma kamarádkami Evou a Simonou, že uspořádají o příštím víkendu bujarou párty s táborákem pro šest účastníků, čili každá, že by si pozvala svého přítele. Už se rozjely přípravy, co každá musí obstarat i nakoupit, když Zdena náhodně přistihla svého Milana ve velmi jednoznačné situaci s Evou. To ji tak rozčílilo a urazilo, že udělala s oběma krátký proces a ukončila veškeré styky a když se to domákl Evin přítel Jindra, odhlásil se z akce na chatě taky, takže zbyli ze šesti účastníků jenom tři. „A já jsem teď lichá!“ řekla Zdena dost podrážděně, „Simona a Karel jsou totiž zamilovaný až po uši a já nechci neustále poslouchat to jejich: tokání: Ťu-ťu-ťu a Ňu-ňu-ňu"...</span></span></div><div style="text-align: justify;"><span style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;"><br /></span></span></div><div style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Zdeničko, není nic jednoduššího, než když pozvete mne a budeme čtyři do páru jako v té písni „Já mám devět kanárů“, zajásal Pepa. „Pepíčku, nezlobte se, ale to já nemohu, vždyť se vlastně známe jenom jako kolegové v práci a vy –ehm, jak bych vám to řekla, abyste se neurazil - Vy to přece víte, že nejste vůbec můj typ partnera, Pepíčku...“</span></div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;"><br /></span></div><div style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;"><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://1.bp.blogspot.com/-WLBLVVAZeEw/X3MvT0RaHFI/AAAAAAAAKGI/CEZAgJkDbPIxkQ3MX9-oZI3Xx6DktIwIwCLcBGAsYHQ/s222/SCREWBALL-3.jpg" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="165" data-original-width="222" src="https://1.bp.blogspot.com/-WLBLVVAZeEw/X3MvT0RaHFI/AAAAAAAAKGI/CEZAgJkDbPIxkQ3MX9-oZI3Xx6DktIwIwCLcBGAsYHQ/s0/SCREWBALL-3.jpg" /></a></div>Nebo bych mohl pozvat též mého kámoše, Mikiho, bezva kytaristu a jeho ségru TOP-zpěvačku Blanku, která totiž umí zpívat a </span><span style="font-family: verdana;">je dokonce i v jazzovém orchestru. Ano, a tihleti dva by vám udělali určitě program na Váš</span><span style="font-family: verdana;"> </span><span style="font-family: verdana;">večírek zcela </span><span style="font-family: verdana;">perfektně </span><span style="font-family: verdana;">profesionální!</span></div><div style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;"><span>„Ne, Pepíčku, vždyť se neznáme a kdo ví, jestli by oni vůbec chtěli přijít“, řekla Zdena bez nejmenšího zájmu...</span></span></div><div style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">"No a co kdybych se tam, ale potom, o něco později objevil nečekaně já, jako deus-ex-machina, bylo by nás právě akorát šest do páru! No, řekněte, Zdeni, není to přímo ideální scénář na víkend?“</span></div><div style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">„Aháá, a vy a ta Blanka máte asi o sebe docela zájem, že ano?“</span></div><div style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">„Ano a jakej! Přímo eminentní!“, přikyvoval hlavou Pepíček.</span></div><div style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">„Já, ale Pepíčku, víte, takovéhle "hurá-akce" nemám vůbec ráda."</span></div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Pepa když viděl, že se jeho geniální zápletka bortí, rychle připojil pro ni řadu dalších výhod: „Zdeničko, koukněte se, vy vůbec nic nemusíte riskovat. Ani to, že toho Mikiho neznáte. Podívejte se, my dva si dáme spolu někde sraz, já se tam přihrnu s nic netušícím Mikim a vy tam jakoby náhodou půjdete kolem a já vás představím. Náhodou budete mít chvilku času navíc a já vás náhodou oba pozvu někam do kavárny na kafe. Potom se vzdálím na WC a vy budete mít dobrou možnost, pokud by se vám Miki zamlouval, pozvat ho i jeho sestru na váš chatový mejdan, při čemž oni nebudou vědět, že já to vím. V opačném případě ho prostě nepozvete a tak lautr všechno záleží jen a jen na vás! “</span></div><div style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;"><br /></span></div><div style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Po tomto masivním zpracování Zdena souhlasila a my se tak se sestrou, nic netušíce, dostali do Pepova scénáře. Příští den mi zavolal Josef-Joe do práce, že bychom se mohli odpoledne po práci sejít třeba na stanici u Jiráskova mostu. Neměl jsem nic proti, řekl jsem si: „Proč ne, mám to při cestě domů.“</span></div><div style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Když jsme s Pepou stáli už asi deset minut u zábradlí Jiráskova mostu a on mi na moje dotazy, co tu vlastně jako děláme a kam půjdeme, vyhýbavě odpovídal, že ještě sám neví přesně a musí si to rozmyslet. Na to jsem mu řekl ultimativně: „Joe, jak víš, já nemám rád tak dlouhé rozhodování, buďto se vyžvejkneš, nebo jedu příští tramvají domů!“</span></div><div style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Vtom jsem spatřil, že ze smíchovské strany po mostě přichází moje dobře známá milá dívka Alice Sněhotová. „Ahóój, Míro, mávala mi, co ty tady děláš?“ Josef vyprskl tiše jedovatou slinu: „Čert vem tu škebli! Ta tady ještě chyběla!“</span></div><div style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">„Ahoj, Alice, to je náhodička“ řekl jsem jí mile, „já tady jenom čekám až se můj kamarád Joe rozhodne, co asi tak chce dnes večer podniknout a on pořád neví a neví..."</span></div><div style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;"> </span></div><div style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">„Tak já vám dám návrh, vážení pánové, pojďte tady dolů do zahradní restaurace v Mánesu, slyšíte jak tam báječně hrajou?“ Josef se zatvářil jako když kousne do citronu, vtom se ale jeho tvář jakoby zázrakem rozjasnila a on zvolal pateticky: „Jaká to náhoda!“ Z tramvaje číslo osmnáct právě vystupovala velice atraktivní, sexy žena Zdena. </span></div><div style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Po krátkém představovacím rituálu jsme se všichni shodli na tom, že si půjdeme zatančit do zahradní restaurace Mánes na Žofíně. Já jsem si z toho pro sebe vydedukoval, že zde Pepa zřejmě čekal na tu Zdenu, ale nevím a nechápu, proč mi to nechtěl říct </span><span style="font-family: verdana;">přímo?</span></div><div style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;"><br /></span></div><div style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Když pak spustila hudba, vyzval jsem Alici na tanec, zatímco Pepa se Zdenou zůstali sedět u stolu. Alice si všimla, že si ti dva něco šuškali. Teprve když jsem už podruhé chtěl jít s Alicí na parket, zasáhl Pepa: „Hele, Miki, ty snad nevíš, že je slušností každého gentlemana pozvat postupně na tanec všechny dámy, sedící u téhož stolu?“</span></div><div style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">„To bych sice velmi rád udělal“, řekl jsem, „ale jelikož ty sám jsi se Zdeničkou tančit nešel, tak jsem si z toho chytře vydedukoval, že asi dáma netančí....“</span></div><div style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">„Ne, naopak, Zdenička tančí velice ráda, jenže já jsem k ní moc mrňavej“, zavrčel Pepa vztekle. Požádal jsem tedy Zdenu o tanec a při tanci mi tato řekla, že ona pořádá takový mejdan na chatě, ale nechce, aby o tom pan Josef věděl a jestli bych přišel buď sám s kytarou nebo i s mojí sestrou, že by byla moc ráda. Dala mi telefon, abych ji prý zítra zavolal, jak jsme se rozhodli, což jsem milerád hned druhý den odsouhlasil...</span></div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;"><br /></span></div><div style="text-align: justify;"><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://1.bp.blogspot.com/-Abr_sg3hGd4/X3NjRNabKOI/AAAAAAAAKGU/52AxKRbWl_AzifPHoOmqwbuGtYYaCKL3gCLcBGAsYHQ/s200/SCREWBALL-4.jpg" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="200" data-original-width="150" src="https://1.bp.blogspot.com/-Abr_sg3hGd4/X3NjRNabKOI/AAAAAAAAKGU/52AxKRbWl_AzifPHoOmqwbuGtYYaCKL3gCLcBGAsYHQ/s0/SCREWBALL-4.jpg" /></a></div><span style="font-family: verdana;">V sobotu jsme tedy usedli se sestrou na skutra a vydali se kamsi na jakýsi výlet do nějaké chaty do neznáma. Tam nás ale uvítala jen samotná Zdena. Zeptal jsem se jí, jestli se tu nic nekoná a ona nás utěšila, že se ten plánovaný počet osmi lidí smrskl na čtyři, což by nemuselo vadit. Pití i jídlo je připraveno a jeden pán, coby nečekaný, zábavný a zlatý hřeb večera, dorazí určitě, ale jen o něco málo později...</span></div><div style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Zapálil jsem tedy táborák a začali ve třech zpívat a hrát, hlavně trampské písně, dívky ladily dokonce i ve dvojhlase. Když ale ani za hodinu ten tajemný muž nedorazil, zeptal jsem se Zdeny, o koho to vlastně jde? Zdena nám prozradila, že tu měl být ještě Pepíček v roli nápadníka Blanky, jenže jak vidno, něco mu do toho asi přišlo, takže nedorazil, i když slíbil na tisíc procent, že přijde.</span></div><div style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">„No né, to by přece bylo ještě daleko nejhorší řešení, Zdeno," zvolala Blanka, "já totiž toho Pepu absolutně nesnáším!“</span></div><div style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">„Ahá“, ťukla se Zdena do čela, „a proto chtěl Pepíček zůstat pro jistotu před vámi v utajení.“ Přesto jsme se však v naší liché trojici dobře bavili a zůstali tam až do rána bílého...</span></div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;"><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://1.bp.blogspot.com/-pLWUi1PqzHs/X3NkRg9OhII/AAAAAAAAKGg/-dliwKoYBl8TjyVn5rNC58-e-KpGtbx3QCLcBGAsYHQ/s180/SCREWBALL-5.jpg" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" data-original-height="123" data-original-width="180" src="https://1.bp.blogspot.com/-pLWUi1PqzHs/X3NkRg9OhII/AAAAAAAAKGg/-dliwKoYBl8TjyVn5rNC58-e-KpGtbx3QCLcBGAsYHQ/s0/SCREWBALL-5.jpg" /></a></div>Hned v pondělí ráno mi volal Joe do práce: „Tak co Miki, jaký byl ten váš víkend na té tajemné sázavské chatě?" </span></div><div style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">„Joe, řekni mi radši, proč ses ty, coby deus-ex-machina vůbec neobjevil na scéně? Čekali jsme tě, ovšem marně!"</span></div><div style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">„Aha, takže ti to ta kokodačka všechno vykecala, že jo? Ale, já jsem tam už vlastně byl, jenže cestou k tý chatě jsem zabloudil v lese a když už jsem zaslechl v dálce vaše zpívání, tak se mi začalo chtít děsně a nezadržitelně močit."...."Já doufám, že nikoliv z toho našeho zpěvu" poznamenal jsem suše. </span></div><div style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">"Ne, skočil jsem tedy za nejbližší stromeček a vono jsem měl současně i překvapivý průjem, s čímž jsem nepočítal, takže tento částečně odešel do gatí! A takhle jsem tam přece nemoh‘ přijít, uznej Miki! To by bylo strašný faux-pas!“ zavrčel Joe.</span></div><div style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">„To by teda byla senzace, Joe!", řehtal jsem se, "jak jsi to ale vyřešil, to přece naprosto určitě nemohlo stát ve tvém perfektním</span></div><div style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;"> screwball-scénáři?“</span></div><div style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;"><br /></span></div><div style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">„Objevil jsem o kousek dále potůček bublavý v němž jsem se krásně umyl, utřel papírovými kapesníky, spodky zahrabal do jehličí a jen tak na vostro voblík‘ džíny - ale mušel som jechať logičesky damój, ty znáješ?...“</span></div><div style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">„Takže, Joe, jak to teď vidím, tahle tvá nová screwball-comedy skončila pro tebe spíše fiaskem, ale né pro nás, my jsme se bavili trojhlasně až do půlnoci, pak jsme se opravdu krásně vyspali, ségra tedy spala sama v kuchyni a my v ložnici, chápeš..?“</span></div><div style="text-align: justify;"><span style="font-family: arial;"><br /></span></div><div style="text-align: justify;"><a href="https://youtu.be/iP0tHmoc1rs"><span style="font-family: arial;"><b>It's been a long long time</b></span></a></div><div style="text-align: justify;"><br /></div>Mirek Tomshttp://www.blogger.com/profile/07553240570681525712noreply@blogger.com4tag:blogger.com,1999:blog-4758322698086235145.post-62979517841009477602020-01-22T12:00:00.008+01:002020-12-11T22:41:27.206+01:00KŘIVOKLÁT a zpřetrhané vztahy...<div align="justify">
<strong style="font-family: verdana;">Tato vzpomínka o zpřetrhaných vztazích (1990) souvisí a navazuje na romantický příběh </strong><span style="font-family: "verdana";"><strong><a href="https://mirtoms.blogspot.com/2008/08/sedmnctka.html">"</a></strong></span><strong style="font-family: verdana;"><a href="https://mirtoms.blogspot.com/2008/08/sedmnctka.html">Sedmnáctka."</a> (1947).</strong><br />
<br />
<strong style="font-family: verdana;"> </strong><br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://1.bp.blogspot.com/-NZbu4Fodg4k/XidVQvhqW5I/AAAAAAAAJHc/UeC3xOLiYKkw3KddbwMLwcNEtfbUHwM7gCLcBGAsYHQ/s1600/K%25C5%2598IVOKL%25C3%2581T.jpg" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="145" data-original-width="182" src="https://1.bp.blogspot.com/-NZbu4Fodg4k/XidVQvhqW5I/AAAAAAAAJHc/UeC3xOLiYKkw3KddbwMLwcNEtfbUHwM7gCLcBGAsYHQ/s1600/K%25C5%2598IVOKL%25C3%2581T.jpg" /></a></div>
<span style="font-family: "verdana";"><strong>Potom tedy uplynulo </strong></span><strong style="font-family: verdana;">16 let </strong><strong style="font-family: verdana;">ženatosti, pak zase 27 roků </strong><span style="font-family: "verdana";"><strong>mé emigrace v NSR, neboli dohromady 43 let, po které jsme se neviděli, čímž se naše milé, vzájemně lidské vztahy, jak s bratrancem Pepčou, jakož i </strong></span><span style="font-family: "verdana";"><strong>romantické s </strong></span><span style="font-family: "verdana";"><strong>Jaruškou, prakticky docela propadly do zapomnění.</strong></span><br />
<strong style="font-family: verdana;">Hned po sametové revoluci, (1990), když jsem opět mohl navštívit svoji vlast, aniž bych byl zavřen na ostro do basy (18 měsíců za emigraci), komunisti už nebyli u vesla a já jsem si chtěl zkusit to </strong><strong style="font-family: verdana;">zpřetrhané pletivo vztahů znovu navázat. Bylo to někdy docela zajímavé a vzrušující, někdy ovšem došlo ke zklamání. Ta doba odloučení je moc dlouhá na to, aby se lidé neodcizili. Nejprve jsem navázal styk s přáteli v Praze, s nimiž jsem si po celou dobu dopisoval a tedy znal i jejich adresy. Pak jsem se rozhodl zajet na Křivoklát za Pepou</strong><strong style="font-family: verdana;">, který na mé pohlednice ani jednou nezareagoval. Vím, že byl slabý na gramatiku a styděl se za to...</strong><br />
<span style="font-family: "verdana";"><strong><br />Byl krásný slunný červnový den, když jsem zase po tolika letech jel z Prahy na Křivoklát, ovšem už nikoliv na kole, jako kdysi za mlada, ale autem. Nejprve nastalo hledání, kde můj bratranec bydlí. Naštěstí je toto městečko tak malé, že se dalo doptat dle jména. Byl jsem v první chvíli zaskočen, když mi na moji otázku: „Dobrý den, paní, nevíte kde zde bydlí Čulíkovi?“, bylo odpovězeno otázkou: „Mladý nebo starý?“<br />
Hlavou mi projelo, že staří Čulíkovi byli přece má teta se strýcem, ale ti jsou už dávno po smrti. Teprve pak jsem si uvědomil, že těmi starými je teď zřejmě míněn můj bratranec se ženou a ti mladí budou patrně už nějaké jejich děti, které vůbec neznám.</strong></span><br />
<span style="font-family: "verdana";"><strong><br />
„Ano, já hledám ty staré“, řekl jsem po malém zaváhání. Hodná paní mi ochotně ukázala kam mám jet a já se dostal k jakémusi domku bez čísla a bez jmenovky u zvonku. Zazvonil jsem jak popelář a ve dveřích se objevila rozevlátá bělovlasá žena v červeném županu: „Koho hledáte?“<br />
Ze svatební fotografie mého bratrance jsem věděl, že si tenkrát vzal jakousi hubenou černou dívku, proto jsem se zeptal opatrně a nepřímo: „Prosím Vás pěkně, bydlí tady Čulíkovi?“<br />
„No, to sme my, přece!“ Pak se zjevil bratranec Pepa na zápraží a vše se objasnilo, ano, ta hubená černovláska byla nyní bělovlasou boubelkou.<br />
Pak jsme si s Pepou hezky popovídali, já věda, že on chodil rád na ryby, jsem mu přivezl z Německa nějaké rybářské náčiní a dobré cigarety, pro jeho manželku, pikslu kávy, čokoládu a víno. Potom jsem je pozval do nejbližší hospody na oběd a při té příležitosti padla i moje otázka, zdali zde ještě žije moje dávná láska Jaruška Mourková?</strong></span></div><div align="justify"><span style="font-family: "verdana";"><strong>. „Samozřejmě, že tu žije“, řekl Pepa, „je sama, děti bydlej nevím kde jinde a vona je už dávno vdova“.<br />
<br />
„Pepo, člověče, já mám nápad!“, ťukl jsem se do hlavy, „ukážeš mi kde bydlí, zajedeme tam spolu, já mám to moje auto s německou poznávací značkou, ona mě po těch čtyřiceti </strong></span><strong style="font-family: verdana;">třech </strong><strong style="font-family: verdana;">letech určitě nepozná a ty si vymyslíš něco, co od ní chceš a mě představíš jako nějakého Němce, co sem přijel na dovolenou. Já budu do toho něco blekotat strašně špatnou češtinou, jako: »Ja mnjela česky bábička, a ja sem byla dycky dóbra zokolóvna!«, chápeš, Pepo, co to bude za úžasnej fór?“</strong><br />
<strong style="font-family: verdana;"><br /></strong>
<span style="font-family: "verdana";"><strong>
„Nojo, ale proč tam za ní jdu s tím Němcem?“, ptal se oprávněně Pepa.<br />
„Třeba něco jako vod spolku hasičů, pozvání na ples, anebo tak něco...“<br />
„Jó, teď v červnu hasičskéj ples, to je blbina! Ale počkej, von ten náš spolek dobrovolnejch hasičů právě vybírá sponzorský dary na novou stříkačku. Tady totiž dost nedávno hořelo a zrovna ten obecní barák, kde dříve bydleli naši, takže, nežli přijeli hasiči z Rakovníka, tak úplně vyhořel, že se musel zbourat a teď je tam parkoviště.“<br />
„Výborně a zeptáš se jí jestli chce třeba taky přispět a zdůrazníš, že já jsem už sponzoroval tisíc marek a teď společně objíždíme všechny lidi dobré vůle!“ Pepova žena k tomu jen podotkla, že ona ale s námi k Jarce nepojede, protože jí to připadá jako u blbejch. Ihned a rád jsem s ní souhlasil a ujistil ji, že opravdu s námi nemusí...<br />
<br />
Po obědě jsme tedy oba usedli do mé stříbrné Mazdy, která v té době a v tomto kraji působila zcela exoticky a Pepa mne navigoval k domku Jarušky. Ještě jsme si rychle zopakovali scénář a v napětí, jak se nám povede naše divadýlko, jsme vystoupili z auta přímo před jejím hezky udržovaným domečkem. Po zazvonění se pohnula záclonka v horním malém okénku, ve kterém se objevila šedovlasá, dosud však hezká hlava Jarušky, načež se ozval její impulzivní výkřik: „Jů, Mirek!“ </strong></span><br />
<span style="font-family: "verdana";"><strong><br /></strong></span>
<a href="https://1.bp.blogspot.com/-YFjLbESN0dQ/XidFJJDR02I/AAAAAAAAJHQ/U_HC5dp3ad4LhH_scU1pHGFEqQOHYIk7wCLcBGAsYHQ/s1600/ZNE-55.jpg" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="108" data-original-width="100" src="https://1.bp.blogspot.com/-YFjLbESN0dQ/XidFJJDR02I/AAAAAAAAJHQ/U_HC5dp3ad4LhH_scU1pHGFEqQOHYIk7wCLcBGAsYHQ/s1600/ZNE-55.jpg" /></a><span style="font-family: arial;"><b>Takže, tahle už trošičku pozdní dívka Jaruška, úplně zničila námi pracně vymyšlený i nastudovaný výstup! Ovšem mně na tom lichotilo to,</b> že <b style="text-align: left;"><span face=""verdana" , sans-serif">po třiačtyřiceti letech mě okamžitě </span></b><b style="text-align: left;"><span face=""verdana" , sans-serif">poznala</span><span face=""trebuchet ms" , sans-serif">.</span></b></span></div><div align="justify"><span style="font-family: arial;">
<b><span face=""verdana" , sans-serif">Bylo vidět, jakou má radost a ihned nás pozvala nahoru na kafe a bábovku. Při té příležitosti jsem jí vylíčil, jak jsem jí tenkrát cudně a tajně miloval, ale vlastně nikdy až dodnes, jsem jí to </span></b><b><span face=""verdana" , sans-serif">neřekl, protože jsem se tak děsně styděl... "A já jsem" řekla tiše, "mého jediného syna pojmenovala Miroslav!"</span></b><br />
<b><span face=""verdana" , sans-serif">A naše už v dávnověku zpřetrhané vztahy - byly opět </span></b><b>navázány, ovšem na bázi staro-přátelské, tak jak se sluší a patří...</b></span><br />
<br />
<b style="font-family: verdana;"><a href="https://youtu.be/1YKZHizSajg">https://youtu.be/1YKZHizSajg</a></b></div>
Mirek Tomshttp://www.blogger.com/profile/07553240570681525712noreply@blogger.com18tag:blogger.com,1999:blog-4758322698086235145.post-72792438079943769392019-12-27T14:08:00.099+01:002023-04-26T22:06:10.137+02:00VÝMĚSÍČÍ není VYMĚŠOVÁNÍ!<div style="text-align: justify;">
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://1.bp.blogspot.com/-gU_skdRe9g4/X0pKoeh6vvI/AAAAAAAAJ5o/CY6vPmTiohUpGnn4RKnGGBCT7SAgdmvlACLcBGAsYHQ/s1600/SVATBA.jpg" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="160" data-original-width="150" src="https://1.bp.blogspot.com/-gU_skdRe9g4/X0pKoeh6vvI/AAAAAAAAJ5o/CY6vPmTiohUpGnn4RKnGGBCT7SAgdmvlACLcBGAsYHQ/s1600/SVATBA.jpg" /></a></div>
<span face=""verdana" , sans-serif">Musím se konečně aspoň jednou pochlubit svým jediným <b>vynálezem,</b> a sice <b>mého </b>slova </span><b style="font-family: verdana, sans-serif;">Výměsíčí...! </b><br /><span face=""verdana" , sans-serif">Toto ryze české a tudíž i hezké a češtinářsky dokonalé slovo v</span><span face=""verdana" , sans-serif">zniklo tak, že jsme se s mojí ženou Jitkou seznámili relativně v pozdním věku v roce 1983, kdy mi bylo <b>52 let</b> a jí bylo <b>36</b> let. Naše svatba se konala </span><span face=""verdana" , sans-serif"><b>27.12.1985 </b> a<b> </b>tehdy mě napadlo, že </span><span face=""verdana" , sans-serif">těch výročí naší svatby bude <b>relativně málo,</b> ve srovnání s jinými manželstvími, když se ti dva brali jako mladíci. Zamyslel jsem se nad tímto problémem hlavou a vymyslel, </span><span face=""verdana" , sans-serif">proč radši neslavit namísto <b>vý-ročí,</b> tak zvaná <b>vý-měsíč</b>í, těch je přece do </span><span face=""verdana" , sans-serif">roka <b>12x více!</b></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span face=""verdana" , sans-serif">Takže <b>sedmadvacátého</b> v každém měsíci, slavíme tedy zítra: </span><span face=""verdana" , sans-serif"><b>448. </b></span><span face=""verdana" , sans-serif"><b>výměsíčí!</b> </span></div><div style="text-align: justify;"><span face=""verdana" , sans-serif">Až na pár výjimek, kdy do toho takzvaně něco vlezlo, takže jsme si stačili jen to <b>pořadové číslo výměsíčí</b> </span><b><span face=""verdana" , sans-serif">zapsat do kalendáře, ale nezapomenout!!!</span></b></div><div style="text-align: justify;"><b><span face=""verdana" , sans-serif"> </span></b></div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
<span face=""verdana" , sans-serif">Shodou okolností se stalo, že právě toto <b>448.</b> jsme si jenom letmo připomněli, neboť nás pár dní před tím potkal <b>perný den. </b> Tedy mně ne, jsem takový stařec (91), kterému se zdvořile říká: </span><span face=""verdana" , sans-serif">"vypadáš dobře." Já ovšem vím, že to je jenom fráze, nebo i oční klam, ale moje ženuška Jitka <b>byla a je</b> ve svých <b>75 </b>letech jako mladice pracovně na roztrhání! A právě při tom obíhání po úřadech a kšeftech si zlomila nožku v kotníčku! Dle pana doktora to bude trvat 6 neděl s nohou v sádře, takže já se musím snažit dělat, se střídavými úspěchy, zdravotní sestřičku! Takže uvidíme jak to tady zvládneme ale jedno je jisté: <b>"Naše manželství je opravdu SKVOST!!!" </b></span></div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;"><br /></div>
<div style="text-align: justify;"><a href="https://youtu.be/8QJyIbNCZMk" target="_blank"><b>https://youtu.be/8QJyIbNCZMk</b></a></div>
</div>
Mirek Tomshttp://www.blogger.com/profile/07553240570681525712noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-4758322698086235145.post-24778971939194883172019-10-14T15:45:00.021+02:002020-09-18T22:40:12.395+02:00Při kradení auta dopaden!<div style="text-align: justify;">
<a href="https://1.bp.blogspot.com/-Xp6yhcM6tYE/XaTzJnEgC3I/AAAAAAAAIzo/U3hK1Vd7XlgcoYW_rGRhV1Cy7xktlBfowCLcBGAsYHQ/s1600/OBDIV-0.jpg" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" data-original-height="86" data-original-width="80" src="https://1.bp.blogspot.com/-Xp6yhcM6tYE/XaTzJnEgC3I/AAAAAAAAIzo/U3hK1Vd7XlgcoYW_rGRhV1Cy7xktlBfowCLcBGAsYHQ/s1600/OBDIV-0.jpg" /></a><span face=""arial" , "helvetica" , sans-serif">Po našem rozvodu s Jiřinou, jsem zůstal sám otcem i matkou mé dcery Brigity a byl jsem okolnostmi nucen často, skoro každou sobotu jezdit za nákupy do Wiesbadenu, což bylo asi 12 km od našeho bydliště. Jako politický emigrant jsem byl v očích čsl. režimu padouch a zločinný zrádce, (dostal jsem 18 měsíců natvrdo), což mi nevadilo, ale to, že jsem neměl v Německu ani dědu, ani babičku,</span><span face=""arial" , "helvetica" , sans-serif"> ani jiné příbuzenstvo, to mi dosti vadilo. Takže, coby odkojenec socializmu jsem</span><span face=""arial" , "helvetica" , sans-serif"> si musel svůj čas přesně rozplánovat, takřka na minuty a vteřiny, abych tu dvojroli otec-matka a všecko ostatní stíhal.</span><br />
<span face=""arial" , "helvetica" , sans-serif"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span face=""arial" , "helvetica" , sans-serif"> Bylo to někdy na jaře v osmdesátých letech, dceři bylo deset let a mně už pozvolna táhlo na padesát. </span><span face=""arial" , "helvetica" , sans-serif">K tomu musím dodat, že jsme se cítili v naší situaci velice dobře, byli jsme šťastni, jak nikdy před tím. Byli jsme taková harmonická dvojka. Oba jsme byli zdraví a dcera mě potěšila sdělením, že holky ve škole jí závidí, že má jen tátu, který s ní jezdí často na večeře do různých hospod, k Číňanovi, k Italovi, k Řekovi a pochopitelně také do německé i české restaurace. To ony musí jíst pořád jen doma to, co máma uklohní!</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span face=""arial" , "helvetica" , sans-serif"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://1.bp.blogspot.com/-9gqXLwly3Lo/XaTTvKa--jI/AAAAAAAAIzQ/mbM82RPXYhIG2jxJiJ_g7YF2N8384wyoACLcBGAsYHQ/s1600/Ford%2BTaunus.jpg" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="108" data-original-width="146" src="https://1.bp.blogspot.com/-9gqXLwly3Lo/XaTTvKa--jI/AAAAAAAAIzQ/mbM82RPXYhIG2jxJiJ_g7YF2N8384wyoACLcBGAsYHQ/s1600/Ford%2BTaunus.jpg" /></a></div>
<span face=""arial" , "helvetica" , sans-serif">Ve Wiesbadenu jsem vždy zaparkoval na náměstí a pěší zónou jsme prošli skoro po celé délce a zakoupili, co bylo třeba. Načež jsme se vrátili k autu, Brigita si od 10 let zvykla, že sedí vpředu na sedadle pro spolujezdce a nikoliv vzadu jako malé dítě a spokojeně lízala kornout zmrzliny, zatímco já ukládal nakoupené věci do kufru. Když jsem pak usedl za volant a nastartoval motor, vidím, že přímo před mým chladičem stojí jakási rozčílená žena a zuřivě mává rukama a vykřikuje: "Stop! Stop! Já vám neuhnu, takže mě tady musíte přejet!" Vypnul jsem motor a vyšel ven, abych zjistil, co ta pomatená žena vlastně chce?</span><br />
<span face=""arial" , "helvetica" , sans-serif"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://1.bp.blogspot.com/-GODGfAqe9ec/XaS6Vy9-KSI/AAAAAAAAIzE/KfMvOG0V6OUVXbBt46c3Hws18zKZuN3DQCLcBGAsYHQ/s1600/EPPSTEIN.jpg" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="126" data-original-width="100" src="https://1.bp.blogspot.com/-GODGfAqe9ec/XaS6Vy9-KSI/AAAAAAAAIzE/KfMvOG0V6OUVXbBt46c3Hws18zKZuN3DQCLcBGAsYHQ/s1600/EPPSTEIN.jpg" /></a></div>
<span face=""arial" , "helvetica" , sans-serif">"Madam, co je vám? Co tím chcete říct, že vás musím zajet a proč bych to dělal, já jsem jen jednou zajel nechtěně kuře, já to nedělám rád!"</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span face=""arial" , "helvetica" , sans-serif">"Já zase nemám ráda, když mi někdo krade auto, pane, nemám jich tolik, já mám jenom tohle jedno auto!" řekla suše.</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span face=""arial" , "helvetica" , sans-serif">"Madam", řekl jsem trpělivě, "tohle zde je přece moje auto Ford Taunus, stříbřitě modro-šedé, to jste se spletla, to není vaše auto..."</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span face=""arial" , "helvetica" , sans-serif">"Ano, model vozu i barva souhlasí, ale majitelkou jsem přesto já, pane!" Trvala na svém neúprosně: "Své auto poznám na sto procent!"</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span face=""arial" , "helvetica" , sans-serif">"Slečno, krásná, mýlíte se, majitelem jsem už 3 roky já, to se přece dá snadno prokázat!"</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span face=""arial" , "helvetica" , sans-serif">"Milý pane, mýlíte se vy, ta Fordka je už 5 let stará a třeba i ten škrábanec tadyhle! To zase vím já!"</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span face=""arial" , "helvetica" , sans-serif">"Madam, proč se hádáme? Buďte rozumná a uznejte, že jste se spletla. Stačí přece, že mám zcela funkční </span><span face=""arial" , "helvetica" , sans-serif">klíč od zapalování, jakož i ke dveřím, od údajně vašeho auta. </span><span face=""arial" , "helvetica" , sans-serif">No, a pak jsou tu ještě papírové důkazy, jak mohu policii dokázat, že auto je skutečně mé." Hlavou mi však bleskla</span><span face=""arial" , "helvetica" , sans-serif"> představa: Má fotka a palcový titulek v novinách: <b>DOPADEN PŘI KRÁDEŽI </b></span><b style="font-family: arial, helvetica, sans-serif;">AUTA!</b></div>
<div style="text-align: justify;">
<span face=""arial" , "helvetica" , sans-serif">"Já jsem pro, zavolat policii - a uvidíme, kdo má pravdu, pane", řekla ta žena nekompromisně.</span><br />
<span face=""arial" , "helvetica" , sans-serif"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<a href="https://1.bp.blogspot.com/-aabYf-jJeQc/XaTchdssJfI/AAAAAAAAIzc/ENZK5suj5F8ye-mfUG1znXv3O5lIZ-kvgCLcBGAsYHQ/s1600/EPPSTEIN-B.jpg" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="99" data-original-width="80" src="https://1.bp.blogspot.com/-aabYf-jJeQc/XaTchdssJfI/AAAAAAAAIzc/ENZK5suj5F8ye-mfUG1znXv3O5lIZ-kvgCLcBGAsYHQ/s1600/EPPSTEIN-B.jpg" /></a></div>
<div style="text-align: justify;">
<span face=""arial" , "helvetica" , sans-serif">Vtom ale vystoupila z auta moje dcerka a řekla vážně: "Papá, ta paní má pravdu, tohleto auto není naše, my přece nemáme v autě hasící přístroj...!"</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span face=""arial" , "helvetica" , sans-serif">"Auch das noch!" zvolal jsem zuřivě, "jakej hasící přístroj, to nechápu, Brigit!" </span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span face=""arial" , "helvetica" , sans-serif">"Pojď, já ti ho ukážu", řekla dcera a otevřela pravé dveře a já zděšeně </span><span face=""arial" , "helvetica" , sans-serif">zíral na tu červenou bombičku, upevněnou vpravo pod palubní deskou...</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span face=""arial" , "helvetica" , sans-serif">Ta neznámá žena se rozesmála mým rozpakům: "To je fajn, to ani mě, jako argument nenapadlo</span><span face=""arial" , "helvetica" , sans-serif">!"</span><br />
<span face=""arial" , "helvetica" , sans-serif">Totálně zmaten jsem se rozhlížel kolem dokola a spatřil k nerozeznání stejné, naše auto stát jen kousek </span><span face=""arial" , "helvetica" , sans-serif">opodál. Vytáhl jsem klíč od zapalování: "Madam, já se vám omlouvám, ale podívejte se na můj klíč, jak to, že jsem s ním mohl otevřít a nastartovat vaše auto? Můžeme si srovnat naše klíčky, ty by musely tedy být logicky úplně stejné, což by ale byla de facto chyba už od výrobce!... " </span><br />
<span face=""arial" , "helvetica" , sans-serif">Slečna se začala hrabat v kabelce a najednou vykřikla: "To snad není pravda, já jsem asi ten můj klíč někde vytrousila, každopádně, v kabelce není a ten váš klíč vypadá jinak." </span><br />
<span face=""arial" , "helvetica" , sans-serif"><br /></span>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://1.bp.blogspot.com/-BN5kD3xK_-8/XaYveOslUBI/AAAAAAAAI0A/QC7942WMq8UWqQ9bfspsAAd0NgEYlKEqgCLcBGAsYHQ/s1600/B-KL%25C3%258D%25C4%258C.jpg" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="58" data-original-width="120" src="https://1.bp.blogspot.com/-BN5kD3xK_-8/XaYveOslUBI/AAAAAAAAI0A/QC7942WMq8UWqQ9bfspsAAd0NgEYlKEqgCLcBGAsYHQ/s1600/B-KL%25C3%258D%25C4%258C.jpg" /></a></div>
<span face=""arial" , "helvetica" , sans-serif">Najednou podruhé zaexcelovala má dcera: "Jéé, já ho už vidím, tady pod autem leží ňákej klíč s </span><span face=""arial" , "helvetica" , sans-serif">černým držátkem a s mrňavým klíčkem!"</span><br />
<span face=""arial" , "helvetica" , sans-serif">"Ano, to je můj klíč, zajásala slečna. Dívenko zlatá, jak se jmenuješ, ty jsi zázrak a já ti moc, opravdu z celého srdce děkuji."</span><br />
<span face=""arial" , "helvetica" , sans-serif">"A víte, co je na tom držátku červeného?" volala Brigita ohnutá v dřepu.</span><br />
<span face=""arial" , "helvetica" , sans-serif">"Ano, vím, tečky tam jsou! Takové červené tečky!"</span><br />
<span face=""arial" , "helvetica" , sans-serif">"A kolik je těch teček?" Zasáhl jsem: "Brigit, nezkoušej tu dámu z počtů a podej </span><span face=""arial" , "helvetica" , sans-serif">to!"</span><br />
<span face=""arial" , "helvetica" , sans-serif">Teprve teď jsem, ale zjistil, že ten klíč leží asi dál pod autem, Brigitka tam vlezla po břiše...</span><br />
<span face=""arial" , "helvetica" , sans-serif">"Chudák Brigitka, celá se umaže", litovala ji slečna. Ale ta už byla zase na nohách a </span><span face=""arial" , "helvetica" , sans-serif">slečna i já jsme shodně konstatovali, že máme totálně stejné klíčky od vozu. Není to snad nějaké vyšší znamení, napadlo nás oba současně...?</span><br />
<br />
<span face=""arial" , "helvetica" , sans-serif">"No, a já jsem Angelika a jsem moc ráda, že jsem vás dnes oba poznala a velice doufám, že se my dva dospělí už nikdy v životě, ani za sto let, nepohádáme. Slibme si to." Zasmáli jsme se hlasitě a já jsem oznámil: </span><span face=""arial" , "helvetica" , sans-serif">"Já jsem Mirek a to se musí oslavit a zapít, Angeliko, takže všecky tři nás zvu ihned na oběd do Argentiny, Steak-house Churasco, tady přímo na náměstí..."</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span face=""arial" , "helvetica" , sans-serif"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<a href="https://youtu.be/MA5Q0NyCGj8"><b>https://youtu.be/MA5Q0NyCGj8</b></a></div>
Mirek Tomshttp://www.blogger.com/profile/07553240570681525712noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-4758322698086235145.post-86180786909055285082019-04-27T17:00:00.036+02:002023-04-11T00:26:08.255+02:00Malování mě baví<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div style="text-align: justify;">
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<strong style="font-family: arial, helvetica, sans-serif;"><a href="https://4.bp.blogspot.com/-brvRHLxcbFo/XML7R8GYiSI/AAAAAAAAIUo/Mgi-vuU7iqQMWwu167Rhkov3TbcZt4kpwCLcBGAs/s1600/1960-MARTA.jpg" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="166" data-original-width="222" height="149" src="https://4.bp.blogspot.com/-brvRHLxcbFo/XML7R8GYiSI/AAAAAAAAIUo/Mgi-vuU7iqQMWwu167Rhkov3TbcZt4kpwCLcBGAs/s200/1960-MARTA.jpg" width="200" /></a></strong></div>
<strong style="font-family: arial, helvetica, sans-serif;">Na tomto obrázku, namalovaném mou matkou je hotel Mont Lavinia na Ceyloně. Odtud jsem ji poslal pohled v roce 1957 a ona mi ho namalovala. Zajímavostí je: přesně na dolním okraji tohoto obrazu je místo, kde jsem prvně v životě vlezl do moře netuše, že tu řádí žraloci...</strong></div><div style="text-align: justify;"><strong style="font-family: arial, helvetica, sans-serif;"><br /></strong></div><div style="text-align: justify;"><strong style="font-family: arial, helvetica, sans-serif;"><br /></strong></div><div style="text-align: justify;"><strong><span face=""arial" , "helvetica" , sans-serif">Tu vázu s bohatou kyticí máti namalovala k narozeninám </span></strong><strong><span face=""arial" , "helvetica" , sans-serif">jedné, celkem vzdálené příbuzné, podle dávné pohlednice, </span></strong><strong><span face=""arial" , "helvetica" , sans-serif">která už tenkráte byla notoricky stará a dosti zažloutlá... (ta pohlednice, nikoliv ta příbuzná).</span></strong></div><div style="text-align: justify;">
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<a href="https://2.bp.blogspot.com/-NCSbnpsE69g/XML_NFMBjzI/AAAAAAAAIVA/iaPGuaiydI0jkcA2aAjiVTSLtF4B2TEWACLcBGAs/s1600/1989-MART-1.jpg" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" data-original-height="126" data-original-width="100" src="https://2.bp.blogspot.com/-NCSbnpsE69g/XML_NFMBjzI/AAAAAAAAIVA/iaPGuaiydI0jkcA2aAjiVTSLtF4B2TEWACLcBGAs/s1600/1989-MART-1.jpg" /></a><strong><span style="font-family: "arial";">Máti měla obchodního ducha, já jsem své obrázky buďto daroval, nebo si je ponechal, takže jsem za celý život na malování nevydělal ani jedinou korunu. To máti si vše přesně evidovala. Malovala také třeba podle </span></strong><strong><span style="font-family: "arial";">černobílé fotografie a</span></strong><strong><span style="font-family: "arial";"> barvy, ty si klidně domyslela, viz její </span></strong><strong><span style="font-family: "arial";">opravdu zdařilý obrázek Na Karlově Mostě.</span></strong><br />
<strong><span style="font-family: "arial";"><br /></span></strong>
<a href="https://1.bp.blogspot.com/-GlI4zGKKwlQ/XMMGmrhgg2I/AAAAAAAAIVg/bM28Yi9Tu2gy8fIGgMoVmfeMYSOB8cvsACLcBGAs/s1600/1990-MART-1.jpg" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="124" data-original-width="100" src="https://1.bp.blogspot.com/-GlI4zGKKwlQ/XMMGmrhgg2I/AAAAAAAAIVg/bM28Yi9Tu2gy8fIGgMoVmfeMYSOB8cvsACLcBGAs/s1600/1990-MART-1.jpg" /></a><strong><span style="font-family: "arial";">******************************************</span></strong><br />
<strong><span style="font-family: "arial";">Já, na rozdíl od mé matky nemaje dostatek ani talentu ani trpělivosti jsem se promptně rozhodl, že nebudu malíře pracně </span></strong><strong><span style="font-family: "arial";">kopírovat, jako ona, ale budu mistry "vylepšovat" a na obrazech změním to, co se mi nelíbí, čímž velkohubě docílím naprostou genialitu hotového výsledného díla...!</span></strong><br />
<strong><span style="font-family: "arial";"><br /></span></strong>
<strong><span style="font-family: "arial";">************************************************************* </span></strong><br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<strong><span style="font-family: "arial";"><a href="https://1.bp.blogspot.com/-71DHr2yj28A/XMMImKfXXbI/AAAAAAAAIVs/1KBqED8R4AQpTQQqMXVZbLL9VFTptrsswCLcBGAs/s1600/1975-MIREK.jpg" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" data-original-height="107" data-original-width="300" src="https://1.bp.blogspot.com/-71DHr2yj28A/XMMImKfXXbI/AAAAAAAAIVs/1KBqED8R4AQpTQQqMXVZbLL9VFTptrsswCLcBGAs/s1600/1975-MIREK.jpg" /></a></span></strong></div>
<strong style="text-align: justify;"><span style="font-family: "arial";">A toto je můj jediný originál-obraz z r.1977, což nemají být létající rybky, jak by si mohl někdo myslet alébrž: »Žena na kost</span></strong><strong style="text-align: justify;"><span style="font-family: "arial";">kované dece« Jako modelkou mi tenkrát byla moje ex-manželka Jiřina, za malý úplatek </span></strong><strong style="text-align: justify;"><span style="font-family: "arial";">10 marek západo-německých.</span></strong></div>
<div style="text-align: justify;">
<br />
<a href="https://1.bp.blogspot.com/-EaAc9HBwss8/XMM2C4I3K3I/AAAAAAAAIW0/uRTJ7nSM9C4BWKNnupVL-Vsqm2nKHn4UwCLcBGAs/s1600/1983-MIR-T.jpg" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="200" data-original-width="157" height="200" src="https://1.bp.blogspot.com/-EaAc9HBwss8/XMM2C4I3K3I/AAAAAAAAIW0/uRTJ7nSM9C4BWKNnupVL-Vsqm2nKHn4UwCLcBGAs/s200/1983-MIR-T.jpg" width="157" /></a></div>
<div style="text-align: justify;">
<span face=""arial" , "helvetica" , sans-serif"><strong>Dále v pořadí je zde můj vylepšený mistr Pablo Picasso (1881-1973), Kytara na notovém stojanu, kterou jsem vytvořil v roce 1983, a to nikoliv olejem, </strong></span><span face=""arial" , "helvetica" , sans-serif"><strong>nýbrž hustými vodovkami.</strong></span><br />
<span face=""arial" , "helvetica" , sans-serif"><strong>To nebyl můj nějaký rozmar, ale prostě olejové barvy jsem ještě nevlastnil, jednak byly drahé a dvanak jsem s nimi ještě neuměl pracovat. </strong></span><br />
<span face=""arial" , "helvetica" , sans-serif"><strong>Vodovkový </strong></span><span face=""arial" , "helvetica" , sans-serif"><strong>o</strong></span><strong><span style="font-family: "arial";">braz má ovšem jednu nevýhodu, protože se nesmí otírat vlhkým hadrem, jako třeba malby olejové, neboť by se vodou zcela rozmočil, jako kdysi ten hliněný obr Golem!</span></strong><br />
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<a href="https://4.bp.blogspot.com/-2gBJRX_PmFw/XMM2hRod4qI/AAAAAAAAIXA/SzzyDxO9JRocFje2tYszgGc6E2kHADaSQCEwYBhgL/s1600/1985-MIR-T.jpg" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" data-original-height="100" data-original-width="149" src="https://4.bp.blogspot.com/-2gBJRX_PmFw/XMM2hRod4qI/AAAAAAAAIXA/SzzyDxO9JRocFje2tYszgGc6E2kHADaSQCEwYBhgL/s1600/1985-MIR-T.jpg" /></a><a href="https://4.bp.blogspot.com/-2gBJRX_PmFw/XMM2hRod4qI/AAAAAAAAIW8/nRA_fzNhglU0agqyxEzJzVIHoHe480PoQCLcBGAs/s1600/1985-MIR-T.jpg" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><br /></a>
<strong><span style="font-family: "arial";">Dost kyselé zátiší si vymyslel mistr Georges Braque (1882-1963), ale já jsem ho předělal 1985, aby bylo aspoň trochu sladší. Ten podivně vykloubený tvar fajfky se mi sice moc nelíbí, ale nechal jsem ho tak, aby se neřeklo...</span></strong></div>
<div style="text-align: justify;">
<br />
<a href="https://3.bp.blogspot.com/-MpqkfS10kng/XMM4ISkC14I/AAAAAAAAIXI/sAxY5sYZUPAGh1WjEsgaQSrHM4HsmAMsQCLcBGAs/s1600/1992-MIREK-1.jpg" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="362" data-original-width="274" height="200" src="https://3.bp.blogspot.com/-MpqkfS10kng/XMM4ISkC14I/AAAAAAAAIXI/sAxY5sYZUPAGh1WjEsgaQSrHM4HsmAMsQCLcBGAs/s200/1992-MIREK-1.jpg" width="151" /></a><strong><span style="font-family: "arial";">Zatímco mistr Joan Miró (1893-1983), zde použil jako podklad obrazu šedou špínu z nádobky na vyplachování štětců, já jsem se zde, jako estét (1992), vyřádil se žlutou barvou. </span></strong><strong><span style="font-family: "arial";">Když jsem se zeptal ženy, jak se jí to líbí řekla:</span></strong><br />
<strong><span style="font-family: "arial";">"Hmm, nechápu proč ten pán stojí na hlavě?" </span></strong></div>
<div style="text-align: justify;">
<strong><span style="font-family: "arial";">"Víš, to je manželská disharmonie a umělec to vyjadřuje touto formou." Vysvětlil jsem jako znalec.</span></strong><br />
<strong><span style="font-family: "arial";">"A co to je ten hřebík tady úplně dole?" </span></strong><br />
<strong><span style="font-family: "arial";">"Ten hřebík, drahá, je pejsek, s nímž jdou manželé právě na nedělní procházku."</span></strong><br />
<strong><span style="font-family: "arial";">"Ale stejně nejlepší je to žluté pozadí", řekla žena uznale...</span></strong><br />
<span style="font-family: "arial";"><b>"Díky za pochvalu mého pozadí, ženo..."</b></span><br />
<span style="font-family: "arial";"><b><br /></b></span>
<a href="https://3.bp.blogspot.com/-Lhr8x1aoJTM/XMM73iD5oaI/AAAAAAAAIXU/b65lXuJxwkojtq6NP2bnhMWQ08G_esjcwCLcBGAs/s1600/1996-MIR-T.jpg" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" data-original-height="200" data-original-width="160" height="200" src="https://3.bp.blogspot.com/-Lhr8x1aoJTM/XMM73iD5oaI/AAAAAAAAIXU/b65lXuJxwkojtq6NP2bnhMWQ08G_esjcwCLcBGAs/s200/1996-MIR-T.jpg" width="160" /></a><strong><span style="font-family: "arial";">Takový pan soudruh Mistr Vasilij Kandinskij (1866-1944) je pro mne neustále nevyzpytatelnou záhadou, které vůbec nerozumím, ale jeho obrazy se mi, ani nevím proč, líbí. </span></strong><strong><span style="font-family: "arial";">Na tomto obraze jsem, chtě-nechtě, musel v roce 1996 tu jeho příšernou obludu v akváriu předělat na takovou neškodnou, nevinnou a přítulnou rybičku.</span></strong></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<a href="https://2.bp.blogspot.com/-_2JOI7L_Gms/XMM8jBPSZvI/AAAAAAAAIXc/mprfqCJH_1US1MGPiMRnQF163HtPTLnegCLcBGAs/s1600/2002-MIREK-1.jpg" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="243" data-original-width="282" height="171" src="https://2.bp.blogspot.com/-_2JOI7L_Gms/XMM8jBPSZvI/AAAAAAAAIXc/mprfqCJH_1US1MGPiMRnQF163HtPTLnegCLcBGAs/s200/2002-MIREK-1.jpg" width="200" /></a><span face=""arial" , "helvetica" , sans-serif"><strong> Koupajicí se dívky od Paula Cézanna (1839-1906) je zajisté zajímavý námět, zvláště pro muže, ale já jsem neodolal, abych o století později, v roce 2002 nechal ony nahé ženy omládnout a figurálně zkrásnět.</strong></span><br />
<span face=""arial" , "helvetica" , sans-serif"><strong>Navíc je docela dobře možné, že toto byla ta úplně první nudistická pláž, jakých je dnes ve Francii vcelku plno. "Mon Dieu, Ooh, la-la!"</strong></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<br />
<a href="https://3.bp.blogspot.com/-Ri445KvIl58/XMM_QslI1aI/AAAAAAAAIXo/ycET-FFrFkgZLrcpnQT7BPrVSiFQ4wmlQCEwYBhgL/s1600/2004-MIR-T.jpg" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" data-original-height="136" data-original-width="200" src="https://3.bp.blogspot.com/-Ri445KvIl58/XMM_QslI1aI/AAAAAAAAIXo/ycET-FFrFkgZLrcpnQT7BPrVSiFQ4wmlQCEwYBhgL/s1600/2004-MIR-T.jpg" /></a><strong style="font-family: arial, helvetica, sans-serif;">A tu je opět můj zamilovaný pan Pablo Picasso a jeho </strong><strong style="font-family: arial, helvetica, sans-serif;">krajina v jižní Francii u </strong><strong style="font-family: arial, helvetica, sans-serif;">města </strong><strong style="font-family: arial, helvetica, sans-serif;">Antibes. Je to </strong><strong style="font-family: arial, helvetica, sans-serif;">z roku 2004. U nás visí v obýváku a mohu</strong></div><div style="text-align: justify;"><strong style="font-family: arial, helvetica, sans-serif;">říct, že snad každému, kdo k nám přijde, padne hned do oka, jako by to byl pravý Picasso a nikoliv levý Tomasso.</strong></div><div style="text-align: justify;">
<strong style="font-family: arial, helvetica, sans-serif;"><br /></strong></div>
<div style="text-align: justify;">
<a href="https://3.bp.blogspot.com/-9H86GP1wXLU/XMNAzv1Lb8I/AAAAAAAAIX4/wz0caapsMEE-dOYyBZK7FrM2tkGfmtgvQCLcBGAs/s1600/1992-MIR-T.jpg" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="184" data-original-width="150" src="https://3.bp.blogspot.com/-9H86GP1wXLU/XMNAzv1Lb8I/AAAAAAAAIX4/wz0caapsMEE-dOYyBZK7FrM2tkGfmtgvQCLcBGAs/s1600/1992-MIR-T.jpg" /></a><strong style="font-family: arial, helvetica, sans-serif;"><strong style="font-family: arial, helvetica, sans-serif;"> A nakonec tady mám dvakrát Prahu. Na tom prvním je podle fotky zádumčivý pohled na Vltavu a Karlův most, namalovaný ještě v Německu, ale už po "sametovce" 1992.</strong></strong><br />
<br />
<strong style="font-family: arial, helvetica, sans-serif;"><strong style="font-family: arial, helvetica, sans-serif;">Druhý obraz je poněkud nevšední v tom, že jsem ho v roce 1986, nemaje nic jiného po ruce, namaloval na dřevěnou desku, (dvířka od vyhozené kredence).</strong></strong><br />
<strong style="font-family: arial, helvetica, sans-serif;"><strong style="font-family: arial, helvetica, sans-serif;"><br /></strong></strong>
<a href="https://4.bp.blogspot.com/-Nqz7SdDTNwY/XMNBul6Uo8I/AAAAAAAAIYE/yTJmZ9gm13QG5focIyjUrPD3bHIrPCo1QCLcBGAs/s1600/1986-MIR-T.jpg" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" data-original-height="157" data-original-width="150" src="https://4.bp.blogspot.com/-Nqz7SdDTNwY/XMNBul6Uo8I/AAAAAAAAIYE/yTJmZ9gm13QG5focIyjUrPD3bHIrPCo1QCLcBGAs/s1600/1986-MIR-T.jpg" /></a><strong style="font-family: arial, helvetica, sans-serif;">Navíc jsem ho tenkrát, po osmnácti letech emigrace maloval de facto zpaměti. Měl jsem totiž k dispozici pouze dvě malé pohlednice, Hradčany v zimě a Karlův most v létě. Musel jsem to tedy různě mixovat dohromady, při čemž jsem zapomněl na plynové lampy. Teprve na manželčino upozornění, jsem </strong><strong style="font-family: arial, helvetica, sans-serif;">ty lampy</strong><strong style="font-family: arial, helvetica, sans-serif;"> narychlo domalovával až do obrazu.</strong></div><div style="text-align: justify;"><strong style="font-family: arial, helvetica, sans-serif;"> </strong><br />
<strong><span style="font-family: "arial";">A teprve až když jsme se vrátili do staré vlasti v roce 1990, jsem přišel na to, že ten vzájemný poměr Hradu a Mostu vůbec nesouhlasí. A to ne snad politicky, ale i na mém obrazu! Hrad v dáli je moc veliký v mé</span></strong></div><div style="text-align: justify;"><strong><span style="font-family: "arial";">perspektivě k tomu Mostu. Vzniklo to tak, že jsem to malovbal ze dvou pohlednic, jenom hradu a jenom mostu. Ale přesto jsem obraz nevyhodil a ponechal si ho, zapomněl jsem na perspektivu, ale právě to má pro mne cenu falešněho přetisku známky pro </span></strong><strong><span style="font-family: "arial";">filatelisty... </span></strong></div>
<div style="text-align: justify;">
<span face=""arial" , "helvetica" , sans-serif"></span><br />
<a href="https://youtu.be/0F6SU-g_NAs"><b>https://youtu.be/0F6SU-g_NAs</b></a><br />
<br /><br />
<strong></strong></div>
<strong></strong>Mirek Tomshttp://www.blogger.com/profile/07553240570681525712noreply@blogger.com4tag:blogger.com,1999:blog-4758322698086235145.post-18625475501814550762019-04-21T21:13:00.128+02:002023-08-29T12:49:18.972+02:00Pygmalion / My fair Lady<div align="justify">
<a href="http://2.bp.blogspot.com/_863Vcb02nBc/SOu10eaTS3I/AAAAAAAAAYI/vt_y3WOl6KQ/s1600-h/PYGMALION.jpg"><img alt="" border="0" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5254493303379020658" src="https://2.bp.blogspot.com/_863Vcb02nBc/SOu10eaTS3I/AAAAAAAAAYI/vt_y3WOl6KQ/s200/PYGMALION.jpg" style="cursor: hand; float: left; margin: 0px 10px 10px 0px;" /></a><span style="font-family: "verdana";"><strong>Na tomto místě bych chtěl vzdát hold slavné hře George B. Shawa „Pymalion“, která byla již více než před sto lety (rok 1913) uvedena na divadelních scénách ve Vídni, v Berlíně a v Praze. Také já jsem propadl jejímu kouzlu a viděl ji vícekrát jak na divadle tak ve filmu. Pro ty, kteří tuto hru tak dobře neznají, uvádím zde v kostce několik drobných zajímavostí.<br />Dle antického mýtu jistý sochař jménem Pygmalion vytesal ze slonové kosti, či z mramoru, nebo buhví z </strong></span><strong style="font-family: verdana; text-align: left;">čeho, moc</strong></div><div align="justify"><span style="font-family: "verdana";"><strong>krásnou dívku, kterou nazval Galathea. Dívka byla tak krásná, že se do ní sám nekonečně zamiloval a pak uprosil bohyni Afrodité, aby jí vdechla život, načež s ní žil šťasten až... A jestli dosud nezemřeli, tak už by bylo na čase..!</strong></span></div><div align="justify"><span style="font-family: "verdana";"><strong><br />Toto dávné téma nadchlo anglického dramatika (irského původu) Georga Bernarda Shawa, (Nobelova cena za literaturu) k napsání divadelní komediální hry, jejíž děj přenesl z antiky do současnosti roku 1912. Na místo sochaře Pygmaliona dosadil profesora akustiky Henry Higginse, který se zabýval lidskou mluvou, správnou výslovností a jednotlivými nářečími. Tvrdil o sobě, že dokáže podle mluvy přesně určit, odkud daný člověk pochází a v Londýně dokonce i ze které čtvrti, ba i ulice...</strong></span><br />
<span style="font-family: "verdana";"><strong><br />Eliza Doolittle, chudá prostá květinářka ho upoutá svým příšerným nářečím londýnské chudiny a zanedbaným vzhledem. Tato jednou zcela náhodně zaslechne útržek rozhovoru Prof. Higginse, s jeho přítelem plukovníkem Pickeringem, jemuž se on chlubí, že by i z tak prostého děvčete dokázal udělat dámu. Líza si našetří trošku peněz a jde požádat Higginse, aby jí dával hodiny správného mluvení. Ten se jí vysměje, ale vzápětí uzavírá s Pickeringem sázku, že z Lízy do půl roku udělá dámu, že nikdo z vysoké společnosti neodhalí její nízký původ. </strong><span style="font-family: "verdana";"><strong>Líza se těžce sžívá s životem dámy – musí se změnit, mýt, česat, slušně mluvit. Higgins jí za Pickeringovy asistence každý den učí správně vystupovat. Sám je ale při učení hrubý a dává Líze jasně najevo, že je vysoko nad ní, zatímco Pickering s ní mluví s úctou, jako by už byla dáma. </strong></span><strong style="font-family: verdana;">Líza se učí rychle a zanedlouho se opravdu dokáže chovat jako pravá dáma. </strong></span><br />
<span style="font-family: "verdana";"><strong style="font-family: verdana;"><br /></strong></span>
<strong style="font-family: verdana;">Higgins se do ní postupně zamiluje, ale nechce si to přiznat a obelhává sám sebe, že si pouze zvykl na její tvář! Líza zjišťuje však, že život na úrovni není žádná slast a že jí nejvíce vyhovoval dřívější život na ulici. Zpátky už se ale vrátit na ulici nechce a vlastně ani nemůže, hrdost už jí nedovolí sklouznout zpět do chudoby a proto jako ženicha akceptuje, Freddy Eynsford-Hilla, který je schopen jí zajistit slušnou budoucnost.</strong></div>
<br />
<div align="justify">
<a href="http://4.bp.blogspot.com/_863Vcb02nBc/ST0-dANkLwI/AAAAAAAAAls/wC_as-_YxB0/s1600-h/PYGMALION-2.jpg"><img alt="" border="0" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5277443006342115074" src="https://4.bp.blogspot.com/_863Vcb02nBc/ST0-dANkLwI/AAAAAAAAAls/wC_as-_YxB0/s200/PYGMALION-2.jpg" style="cursor: hand; float: left; height: 167px; margin: 0px 10px 10px 0px; width: 200px;" /></a><span style="font-family: "verdana";"><strong>V roce 1938 natočil známý anglický režisér </strong></span><span style="font-family: "verdana";"><strong>Anthony </strong></span><strong style="font-family: verdana;">Asquith tuto hru ve stejnojmenném filmu „Pygmalion“. </strong><br />
<strong style="font-family: verdana;">Do hlavních rolí nasadil dva známé herce: Leslie Howard (<span style="font-size: x-small;">1893-1943</span>) a Wendy Hiller (<span style="font-size: x-small;">1912-2003</span>). </strong></div><div align="justify"><strong style="font-family: verdana;">Ovšem podle předlohy G.B.Shawa měla původně tato hra končit tak že, přes vzájemnou lásku obou hlavních představitelů si Eliza vezme svého mladého ctitele Freddyho, který jí zakoupil květinářský krámek.</strong></div><div align="justify"><strong style="font-family: verdana;"><br /></strong></div><div align="justify"><span style="font-family: "verdana"; text-align: left;"><strong>Pro svůj nový film však chtěl režisér Asquith mít zakončení s nejvíce oblíbeným happy-endem </strong></span><span style="font-family: "verdana"; text-align: left;"><strong>hlavních </strong></span><strong style="font-family: verdana; text-align: left;">postav... </strong></div><div align="justify"><span style="font-family: "verdana";"><strong><a href="http://4.bp.blogspot.com/_863Vcb02nBc/ST0-6mGSTzI/AAAAAAAAAl0/hS4ldBImHdk/s1600-h/PYGMALION-3.jpg"><img alt="" border="0" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5277443514728337202" src="https://4.bp.blogspot.com/_863Vcb02nBc/ST0-6mGSTzI/AAAAAAAAAl0/hS4ldBImHdk/s200/PYGMALION-3.jpg" style="cursor: hand; float: right; height: 176px; margin: 0px 0px 10px 10px; width: 155px;" /></a></strong></span><strong style="font-family: verdana;">G.B. Shaw však s tím nesouhlasil, protože dle jeho úsudku, dva tak </strong><strong style="font-family: verdana; text-align: left;">diametrálně rozdíl-</strong></div><div align="justify"><strong style="font-family: verdana; text-align: left;">né charaktery hlavních postav </strong><strong style="font-family: verdana; text-align: left;">neumožňují absolutně představu šťastné svatby, ale nakonec přece jenom souhlasil alespoň s kompromisním řešením otevřeného konce: </strong></div><div align="justify">
<strong style="font-family: verdana;">Slzící Higgins, mající za to, že Líza odjela za Freddym, ji po jejím nečekaném návratu k němu, vítá opět jen jako služku: „Elizo, kde jsou zase ty moje pantofle?“ </strong><br />
<strong style="font-family: verdana;"><br /></strong>
<span style="font-family: "verdana";"><strong><a href="http://1.bp.blogspot.com/_863Vcb02nBc/ST1BHV0cGbI/AAAAAAAAAmE/WjnhenlOkkA/s1600-h/PYGMALION-4.jpg"><img alt="" border="0" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5277445932720069042" src="https://1.bp.blogspot.com/_863Vcb02nBc/ST1BHV0cGbI/AAAAAAAAAmE/WjnhenlOkkA/s200/PYGMALION-4.jpg" style="cursor: hand; float: left; height: 215px; margin: 0px 10px 10px 0px; width: 172px;" /></a>O 26 let později v roce 1964 natočil americký rež. George Cukor tuto hru, tentokrát jako muzikál pod jiným názvem „My Fair Lady“ v hlavních rolích: Rex Harrison (Prof. Higgins) a Audrey Hepburn (Eliza)... <br />I přesto, že Audrey Hepburn byla právě velmi výbornou zpěvačkou, prosadil si režisér, že její roli nazpívá ještě lepší, už postarší Marni Nixon. </strong></span><br />
<span style="font-family: "verdana";"><strong><br /></strong></span></div>
<div align="justify">
<span style="font-family: "verdana";"><strong>Hudbu složil Frederick Loewe a texty písní napsal Alan Jay Lerner. Takže tento film se stal největším muzikálem všech dob a získal osm Oscarů! </strong></span></div>
<div align="justify">
<strong><span style="font-family: "verdana";"></span></strong></div>
<div align="justify">
<span style="font-family: "verdana";"><strong>***</strong></span></div>
<div align="justify">
<span style="font-family: "verdana";"><strong><a href="http://www.youtube.com/watch?v=JNaIor5lxN8">http://www.youtube.com/watch?v=JNaIor5lxN8</a></strong></span></div>
Mirek Tomshttp://www.blogger.com/profile/07553240570681525712noreply@blogger.com12tag:blogger.com,1999:blog-4758322698086235145.post-71744614085058217872019-02-01T14:00:00.003+01:002022-01-06T23:25:50.280+01:00Eva muže zlákat může...<div align="justify">
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://2.bp.blogspot.com/-VYOwRIHbRbg/VU4-q6o1H0I/AAAAAAAADiI/eiUhtCVdDz8/s1600/ISCHIA-4.jpg" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://2.bp.blogspot.com/-VYOwRIHbRbg/VU4-q6o1H0I/AAAAAAAADiI/eiUhtCVdDz8/s1600/ISCHIA-4.jpg" /></a></div>
<span style="font-family: "arial";"><strong>Jen jednou v životě se Albertovi podařilo mít za kamaráda ženu. Říkal jí Vanda, ale byla to Václava. Přestože byla hezká, byla málo žensky přitažlivá.<br />Měla chlapeckou postavu, žádné boky, poměrně malé poprsí a splihlé vlasy, takže mu nedělalo vůbec žádné potíže s ní "jenom" kamarádit. S každou jinou ženou bylo vždy mezi ním a jí jakési napěťové magnetické pole, které i když nepřešlo - až do sexu, zůstávalo viset v prostoru jako inverzní smog, který bránil tomu, aby mohlo vzniknout kamarádství.</strong></span></div>
<div align="justify">
<span style="font-family: "arial";"><strong>S Vandou to ovšem šlo. Ona byla přímo prototypem kamarádky a to mu vyhovovalo. Mohli si bez ostychu svěřovat své intimní zážitky, citové bolístky i milostná dobrodružství. Povoláním byla kulisákem v divadle a jako hobby dělala karate. </strong></span><br />
<span style="font-family: "arial";"><strong>Jednou v kavárně u kafe mu Vanda svěřila něco, co ho překvapilo: „Víš, Ingo – říkala mu tak kvůli jeho titulu Ing. – já jsem ti vždycky všecko řekla na rovinu až na tuhle jednu věc, kterou jsem tak trochu zatloukla a kterou ti musím říct dnes...“ Přerušil ji: „Vidíš, a já trottl jsem si myslel, že před sebou nemáme vůbec žádný tajnosti. Tak honem, vysyp to!“<br />„Já jsem ti to původně neřekla, aby ses nenaštval, což by mě mrzelo. Krátce a jednoduše jsem té mé přítelkyni Evě, víš to je ta herečka od nás z divadla, nakukala, že jsi gay!“<br />„To mi sice nevadí, ale proč proboha gay?“, rozesmál se, „jako, že je to důvod, proč spolu nemáme sex? Nebo máš snad komplex, že nejsi jako žena dost přitažlivá?“<br />„Ne, já nemám komplexy, ale prostě, když se mě tenkrát Eva zeptala, jak je to mezi námi, tak jsem jí bez dlouhého vysvětlování řekla, že jsme jenom kamarádi, protože ty jsi na chlapečky. Pak jsem ti to radši ani neřekla a vlastně až do včerejška to nikomu nevadilo.“<br />Albert zakroutil hlavou: „A proč to najednou někomu vadí?“<br />„Tobě by to mohlo vadit. Ta Eva totiž, se mě včera z ničeho nic zeptala, jestli bych vás spolu neseznámila, no a já jsem jí to slíbila. Doufám, že se nezlobíš, Berto?“ </strong></span></div>
<div align="justify">
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://4.bp.blogspot.com/-IMN21auS1Qg/VU4_LRpwuBI/AAAAAAAADiQ/i0RmFNUFA-o/s1600/ISCHIA-5.jpg" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" src="https://4.bp.blogspot.com/-IMN21auS1Qg/VU4_LRpwuBI/AAAAAAAADiQ/i0RmFNUFA-o/s1600/ISCHIA-5.jpg" /></a></div>
<span style="font-family: "arial";"><strong>„Seznámení s krásnou herečkou mi nevadí, ale proč bych si měl hrát na gaye, to jsem teda nepochopil?“<br />„To je totiž tak, Ingo, ona je o devět let starší než já, právě prožívá nějakou psychickou krizi a chce mít od chlapů aspoň na čas pokoj, jenže jak se někde objeví sama, motá se kolem ní v tu ránu spousta ctitelů. Včera se mi svěřila, řekla mi doslova: "Já ti, Vendulo, toho tvýho gaye závidím." Ona totiž ze svého hlediska to vidí tak, že já s tebou můžu jít do každé společnosti a mám klid od všech chlapů a vlastně od tebe taky. Já osobně to sice vidím jinak, já nechci mít od mužů klid, ale já taky nejsem taková krasavice jako je Eva. Řekla jsem jí to docela impulzivně: "Tak já ti ho klidně půjčím" a ona se toho okamžitě chytla...“<br />„To je báječný, Vando, takže já jsem něco jako paraple, který si chcete vzájemně půjčovat, to se tedy na mne nezlob, ale to bych nemoh‘...“<br />„Já jsem to věděla, že se naštveš, ale to nebylo takhle myšlený, to bylo spíš ve významu takového bodyguarda, aby ji furt někdo neotravoval, ona je v každé společnosti moc nápadná, něco jako vykřičník, vždyť jsi ji viděl na jevišti. No uznej, není to kus?“<br />„Uznávám, ona je nejen atraktivní, ale možná i inteligentní, což se u žen obvykle vzájemně vylučuje, ale přiznám se, že bych se s ní docela rád osobně setkal, ale ne jako gay! To tedy nevím, to bych asi nezvládnul...“<br />O několik dní později mu Vanda volala: „Ty, Ingo, dnes odpoledne mezi pátou a šestou bude u mně Eva na kafi. Nic jí neřeknu a ty, jestli chceš, přijď jakoby náhodou ke mně jen tak na skok. Nebo si holt nějaký důvod vymysli, ale ne, že se jdeš zvědavě podívat na Evu!“<br />Albert to provedl přesně tak, jak Vanda chtěla. Hned ve dveřích jí hlásil, že má chuť jít do kina, jestli by nešla s ním, načež ona ho pozvala dál a představila: „Tohle je ten můj kamarád Ingo, když mě naštve, tak mu říkám Bingo! A to je má přítelkyně Eva!“<br />Takže seznámení proběhlo docela přirozeně, Vanda ho správně pochopila a promptně jeho pozvání do kina odmítla s tím, že má dnes večer schůzku s nějakým Arnoštem. Potom už bylo zcela nasnadě, že se zeptal Evy, má-li i ona tento večer zcela zadaný. Neměla. A tak začalo jeho dilema. Eva byla nádherná, rád by se jí byl dvořil, ale věděl, že musí předstírat absolutní nezájem o její ženské půvaby.<br /><br />Sotva odešli od Vandy, změnil Berta své původní pozvání do kina za lepší nápad jít na dobrou večeři: „Mně po tom Vandině kafi hlady kručí v břiše, pojďte Evo, půjdeme se někam najíst. Ukážu vám, kam chodíme s mým přítelem Otoušem.“ Toho Otouše si vymyslel, aby dal náležitě najevo svou orientaci. Eva nadšeně souhlasila: „A víte, že mám taky ukrutný hlad a trnula jsem, abyste to vy a Vanda nepostřehli! To je tak fajn, Ingo, s vámi se člověk může bavit i na první schůzce o kručení v břiše bez rozpaků, prostě kamarádsky. Víte, já mám pochopení pro vaši orientaci a jsem vlastně ráda, že jste takový, jinak bych tu s vámi asi ani neseděla. Ti takzvaně normální muži jsou sebestřední samci, naprogramovaní na sex a veškeré jejich myšlení i jednání má jen jeden cíl – postel!“ Berta jen přitakával hlavou a přitom zklamaně pochopil, že musí i nadále jednat s Evou výhradně jako s kamarádkou...<br /><br /> </strong></span><br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<span style="font-family: "arial";"><strong><a href="http://3.bp.blogspot.com/-rh_4cRht3sc/VU5CLhRg6EI/AAAAAAAADis/RQvogx9x_ik/s1600/ISCHIA-2.jpg" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="153" src="https://3.bp.blogspot.com/-rh_4cRht3sc/VU5CLhRg6EI/AAAAAAAADis/RQvogx9x_ik/s200/ISCHIA-2.jpg" width="200" /></a></strong></span></div>
<span style="font-family: "arial";"><strong> O pár ní později, zrovna když si Berta otevřel olejovky k večeři, zavolala mu Eva na mobil. „Přeji dobrý večer, Ingo, mám takový zvláštní dotaz na vás, který jsem si tehdy posledně netroufla vyslovit a i dnes s tím mám tak trochu potíže, ale rozhodla jsem se, že se vás prostě a jednoduše zeptám, ať už si o tom vy myslíte co chcete.“<br />„Správně, Evo! Ptejte se a uvidíte, že já si budu o vás vždycky myslet jen to nejlepší.“<br />„Vyhrála jsem jeden takový kupon na týdenní dovolenou pro dvě osoby do Itálie na Sicilii a momentálně...“, Eva se zajíkla, „nemám s kým jet... a tak jsem se chtěla zeptat vás...“<br />„Vy byste tam jela se mnou?“, divil se Albert, „to je fajn... ale proč právě se mnou?“<br />„Co je na tom tak nepochopitelného?“ Evin hlas zněl trochu podrážděně. </strong></span><br />
<span style="font-family: "arial";"><strong>„Evo, já vidím ty davy mužů, co by s vámi rádi jeli a vy říkáte, že nemáte s kým?“<br />„To vám nemohu vysvětlovat... takhle po telefonu... chápejte.“<br />„Tak přijďte ke mně na kafe, moji adresu máte, a prodiskutujeme to tady mezi čtyřma očima.“ Napadlo ho, jestli to řekl dost kamarádsky samozřejmě.<br />„Dobře, asi tak za hodinku jsem u vás, pokud to najdu...“<br /><br />Právě stačil pracně vyrobit několik obložených chlebíčků a skočit dolů do obchodu pro láhev červeného vína, když zazvonila Eva. Bez dlouhých okolků, sotva zasedli ke stolu spustila: „Podívejte se, milý Ingo, oba dva jsme rozumní lidé, a já na takové cestě nevidím vůbec nic divného, pokud byste s tím souhlasil a neměl problém s vaším přítelem."</strong></span><br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<span style="font-family: "arial";"><strong> „S tím problém nemám, ale jsem děsně překvapen, že bych měl zrovna já...“<br />Eva zvedla ukazováček, aby dodala důrazu svým slovům: „A představte si, že bych ze všech svých známých a není jich málo, jela skutečně nejraději právě s vámi!“<br />„Tak to je pro mne ten nejmilejší kompliment, jaký jsem kdy slyšel, Evo, děkuji moc.“<br />„Mimochodem, Ingo, ty chlebíčky vypadají lákavě, je to vaše vlastnoruční kreace?“<br />„Je to na nich znát, takže máte-li odvahu, nabídněte si, ale napřed si přiťuknem.“<br />Po přípitku na zdar výpravy se Eva znovu ujala slova: „Vysvětlím vám, proč chci jet právě s vámi: Se kteroukoliv z mých kamarádek, včetně Vandy, jet na dovolenou, je věc celkem náročná na vzájemnou shodu. Já jsem to několikrát zkusila a pokaždé to skončilo těžkým rozladěním a nemluvením, nebo dokonce až hádkou. Prostě vždycky, už za tři dny jsme si šly na nervy.“<br />„Mezi ženami prý vládne vždycky určitá rivalita“, přikyvoval Berta.<br />„Naproti tomu s mužem“, pokračovala Eva, „pokud člověk není právě ve stádiu šťastné zamilovanosti, je tu zase jiný problém. Muž je buď nudný, nebo je samolibý patron, žárlivý mačo, nebo zas hyperaktivní erotoman. Patrně si teď myslíte, že jsem lesbička nebo frigidní feministka, ale tak to není, Ingo, já mám totiž řadu, bohužel špatných zkušeností a věřte mi, že mi je dnes už úplně fuk, jestli si o nás bude někdo někdy něco myslet – jako, že jsem k vám moc stará, nebo, že jsem dokonce vaše matka, a tak podobně...“<br />„Evo, nehorázně přeháníte, vypadáte báječně, ale prozraďte mi, do které kategorie jste zaškatulkovala takového člověka jako jsem já?“, zeptal se a pozvedl svou číši.<br />„Do žádné škatulky jsem vás neumístila, vy jste takový svůj, jiný, netuctový a já s vámi nemám onen pocit trémy a nejistoty, že řeknu něco nejapného, nebo, že nejsem tak perfektní, jak se ode mne čeká, a hlavně nemusím být stále ve střehu. S vámi se mohu zcela uvolnit, hodit všechny konvence za hlavu, mohu být ležérní jako Vanda – a je mi s vámi prostě dobře.“<br />„Ano, ležérní, to miluji“, usmál se Berta, „konvence, to není moje parketa.“<br />„Přesně tak, moje taky ne, takže navrhuji tykání a za týden, patnáctého, jedem, ano?“<br />„Ó, už za týden? Tak to si musím pospíšit zajistit v práci dovolenou!“<br /><br /> </strong></span><br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<span style="font-family: "arial";"><strong><a href="http://1.bp.blogspot.com/-N2j7kE59XP4/VU4_0anAMuI/AAAAAAAADic/BWmBipNq9Ok/s1600/ISCHIA-3.jpg" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="200" src="https://1.bp.blogspot.com/-N2j7kE59XP4/VU4_0anAMuI/AAAAAAAADic/BWmBipNq9Ok/s200/ISCHIA-3.jpg" width="131" /></a></strong></span></div>
<span style="font-family: "arial";"><strong> Tak se stalo, že se Albert ocitl v nevděčné úloze gaye na dovolené na Sicilii se ženou, jež svým nápadným vzhledem vzbuzovala v mužích zvýšení krevního tlaku a zároveň závist vůči jeho osobě. Hotelový pokojík byl sice pěkný s balkonkem a s výhledem na moře, ale poměrně malý. Eva se zaraženě podívala na ty dvě</strong></span></div><div align="justify"><span style="font-family: "arial";"><strong>manželské postele vedle sebe a řekla nejistě: „Neměla bych zkusit požádat o výměnu pokoje za apartmán a doplatit rozdíl?“<br />„Nebo já si najmu jiný pokoj extra...“ nabídl Berta.<br />„Ne, Ingo, to nepřichází v úvahu. Já jsem tě přece pozvala, tak si nebudeš nic platit sám.</strong></span><span style="font-family: "arial";"><strong> Berta gentlemansky navrhl, že v tom případě odsune postele od sebe a jeden noční stolek umístí mezi ně. Dále jí slíbil, že kdykoliv se ona bude chtít převléknout, opustí on pokoj a bude se dívat z balkonu na nekonečnost moře, což ho baví libovolně dlouho. S touto nepsanou dohodou tedy zahájili jejich týdenní soužití.</strong></span><br />
<span style="font-family: "arial";"><strong><br />Počasí, moře i jídlo v hotelu, všechno bylo výborné, takže první problém pro něj nastal až večer, když šli spát. Eva, totiž vystoupila ze sprchy zcela nahá a Berta honem nevěděl kam s očima, aby mu nevypadly. Chtěl jít rychle na balkon, tak jak bylo dohodnuto, ale Eva ho zarazila: „Na balkon jít nemusíš, Ingo, je tam stejně tma a moře bys neviděl, stačí když zůstaneš otočen zády, já se jenom osuším a hupnu do postele. Víš, já v létě nepoužívám ani noční košili ani pyžamo, doufám, že ti to nevadí.“ Odpověděl, dívaje se na hvězdy, že on spí také nahý – a to i v zimě!</strong></span><br />
<div align="justify">
<span style="font-family: "arial";"><strong>Berta si nedovedl předem představit, jaká úskalí na člověka čekají, když není opravdickým gayem. Jen taková maličkost, jako když ho Eva požádala, aby jí vyndal řasu z oka, ho dokázala vyvést z míry. Hleděl z bezprostřední blízkosti do jejích krásných očí a měl svá ústa jen několik centimetrů od jejích rtů – ale ty byly pro něj v tomto případě "tabu".</strong></span><br />
<a href="http://2.bp.blogspot.com/-crpt7BCu0ac/VU5AdG22NMI/AAAAAAAADik/jFBkICGah5w/s1600/ISCHIA-6.jpg" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" height="200" src="https://2.bp.blogspot.com/-crpt7BCu0ac/VU5AdG22NMI/AAAAAAAADik/jFBkICGah5w/s200/ISCHIA-6.jpg" width="155" /></a><span style="font-family: "arial";"><strong><br /> </strong></span><strong style="font-family: arial;">Potom zas musel ošetřit její odřené kolínko, anebo namožený kotníček, když upadla na pláži. Ještě o něco víc mu dala zabrat dezinfekce štípnutí od komára přesně ve žlábku mezi ňadry. Dělal to pochopitelně rád i když trnul hrůzou, aby to nebylo na jeho plavkách poznat. Když však byl požádán Evou, se samozřejmostí jakoby šlo o chleba s máslem, aby jí namazal záda i nohy opalovacím krémem, ocitl se chudák definitivně v roli trpícího Tantala. Hladě její sametovou pleť, začal slintat jak Pavlovův pes, ale přesto vždy se zaťatými zuby veškerá muka vydržel a v roli gaye absolutně obstál.</strong><br />
<span style="font-family: "arial";"><strong><br /> Teprve až třetí den došlo ke krizi, kdy to už absolutně nezvládl. Seděli právě po večeři v hotelové restauraci, když se mu, patrně od přejedení, utrhl knoflíček u šortek, tedy nikoliv na místě exponovaném, nýbrž v pase. Oznámil toto "neštěstí" Evě, zvedl se ze židle a opatrně kráčel směrem k výtahu, aby se na pokoji převlékl do jiných kalhot. Ona ho však, proti jeho vůli následovala s tím, že má sebou cestovní šitíčko, a že mu ten knoflík ihned přišije. Berta si chtěl ty kalhoty na pokoji vysvléci, ale Eva ho zadržela: „Ne, to není potřeba, sedni si klidně tady na moji postel a já to přišiju na tobě, neboj, nepíchnu tě.“ Načež rozsvítila stolní lampu, vzala knoflíček a jehlu s nití, klekla si před něj na koberec a klidně, těma svýma nádhernýma rukama, začala šít.<br />Vzdychl jen: „Aách“, když ucítil levandulovou vůni jejích vlasů a zároveň její ruce na svém klíně. Jeho pevná vůle, nedat na sobě nic znát, dosáhla hranice svých možností a exponované místo se najednou vzedmulo.</strong></span><br />
<span style="font-family: "arial";"><strong><br />Eva se na něj pátravě podívala směrem nahoru a on musel s pravdou ven: „Prosím tě, Evi, nezlob se, ale já nejsem gay! To si Vanda vymyslela a já neměl tu odvahu říct ti pravdu. Bylo to ode mne podlé, moc mě to teď mrzí, omlouvám se ti!“<br />Eva přerušila šití, mlčky vstala, energicky zhasla lampu, došla na balkon a hleděla do temné dálky, zatímco on, očekávaje její výbuch zlosti, se snažil zachránit situaci: „Je to teď, jako kdybys tu byla s kamarádkou, Evi, to taky vždy po třech dnech došlo k brnkání na nervy, že jo.“<br />Eva neodpovídala. Berta pozoroval její štíhlou postavu, jako tmavou siluetu rýsující se proti hvězdné obloze, zatímco dole pod balkonem šuměl příboj moře. Konečně Eva promluvila jakoby k srpku měsíce: „Vendula mě zavčas varovala před odjezdem, já to vím, že nejsi gay!“<br />Ve směšně nedůstojné pozici Albert s rukou na rozepnutých šortkách a s jehlou visící na níti od nedošitého knoflíčku, za ní přišel na balkon: „A přesto jsi se mnou jela, na dovolenou, Evi?“<br />"Ano, jak přísloví praví: Eva muže zlákat může - a teď už 3 dny testuji, kolik <a href="http://www.youtube.com/watch?v=fd_nopTFuZA">vydržíš...</a>"</strong></span></div>
</div>
Mirek Tomshttp://www.blogger.com/profile/07553240570681525712noreply@blogger.com6tag:blogger.com,1999:blog-4758322698086235145.post-29192531847252769302019-01-26T12:52:00.007+01:002021-08-07T14:38:46.864+02:00Stavěl jsem Most inteligence<div style="text-align: justify;">
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://3.bp.blogspot.com/-SwAOUXMRQkM/VVSA-9MofEI/AAAAAAAADoY/IhHNKtPazM8/s1600/MOST-1.jpg" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="142" src="https://3.bp.blogspot.com/-SwAOUXMRQkM/VVSA-9MofEI/AAAAAAAADoY/IhHNKtPazM8/s200/MOST-1.jpg" width="200" /></a></div>
<b>Někdy na jaře v roce 1952 jsem byl tzv. dobrovolně přinucen, jako vysokoškolák na ČVUT, coby nadšený brigádník, odpracovat minimálně jeden den na takzvaném Mostu inteligence mezi </b><b>Braníkem a Malou Chuchlí. Tehdy se tomu, také říkalo most „Odnikud–Nikam.“ </b></div><div style="text-align: justify;">
<b>Ty oba názvy jednoho mostu vznikly tak, že </b><b style="text-align: justify;"><b>Most inteligence naznačoval, že na něm pracovali, jako za trest, lidé režimu nepohodlní z různých kanceláří a úřadů. A jako originalita železničního mostu bylo to, že po dokončení v r. 1959 </b></b><b style="text-align: justify;"><b>k němu nevedly žádné koleje, protože ostrý rádius zatáčky u vjezdu do tunelu neumožnil umístění druhé koleje, čili most vedl skutečně Odnikud – Nikam...</b></b></div>
<b></b><br />
<div style="text-align: justify;">
<b><b>Tenkrát tedy, náš dvacetičlenný kroužek, pod velením soudruha Žaluda, se ráno v 6:00 na jeho povel dostavil a sešel u tohoto vele-mostu na branické straně, aby svými silami pomohl postavit toto monumentální dílo socializmu. Jakýsi polír nám přidělil zodpovědnou práci přenášet šutry, velikosti dlažebních kostek, z jedné hromady na druhou. Napadlo mě, že takhle nějak se asi tenkrát stavěla Cheopsova pyramida. Ti slabší z nás, měli nosit dráty do betonu rovněž odněkud někam.</b></b></div>
<b>
</b>
<br />
<div style="text-align: justify;">
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<b><a href="http://1.bp.blogspot.com/-7ePppI5wrMY/VVSBUi9fPVI/AAAAAAAADog/08aDNEJBv9s/s1600/MOST-2.jpg" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" height="150" src="https://1.bp.blogspot.com/-7ePppI5wrMY/VVSBUi9fPVI/AAAAAAAADog/08aDNEJBv9s/s200/MOST-2.jpg" width="200" /></a></b></div>
<b><b>Brzy jsem pochopil, že tohle není práce pro mne, a tak jsem se začal poohlížet po něčem zajímavějším. Všiml jsem si, že pilíř stojící jako první na břehu má, ze strany od řeky, žebřík a tak jsem si chytře, aby mne nikdo neviděl, vylezl nahoru. Tam jsem sobě ulehl, jako správný buržoust, na pytel s cementem, čímž jsem se tak stal pro pozorovatele ze země neviditelným, a tam jsem mohl v pohodě přečkat skoro celou pracovní dobu. </b></b><br />
<b><b>Sluníčko sice krásně hřálo, ale už nepálilo a já jsem v pohodě snědl svoji svačinu, a jediné co mi tam chybělo bylo pití a cigareta. Když už jsem blaze usínal vznášeje se takříkajíc v oblacích nade mnou, ozval hrubý hlas: „Tak sakra, co je to tady, soudruhu? Noclehárna nebo pracoviště?“ </b></b><b><b>Vytřeštil jsem oči a uviděl chechtajícího se spolužáka Frantu Suchardu. „Čoveče, Franto, tys mě vylekal, já myslel, že je to Žalud nebo polír!“ Měl jsem štěstí, protože Franta byl jediným z dělnických kádrů, se kterým jsme si vždycky skvěle rozuměli. </b></b></div>
<div style="text-align: justify;">
<b><b><br /></b></b>
<a href="http://3.bp.blogspot.com/-nhrxomkMbPY/VVSByrRGjcI/AAAAAAAADoo/Le_kx5vut_s/s1600/MOST-3.jpg" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://3.bp.blogspot.com/-nhrxomkMbPY/VVSByrRGjcI/AAAAAAAADoo/Le_kx5vut_s/s1600/MOST-3.jpg" /></a></div>
<div style="text-align: justify;">
<b><b> Náš ročník a tedy i každý studijní kroužek se skládal, dle komunistických směrnic, vždycky ze tří, dle třídního původu, různých skupin:</b></b></div>
<div style="text-align: justify;">
<b>1. ADK</b><b style="font-weight: bold;"> (absolventi dělnických kurzů, kteří coby rychlokvašky, udělali středoškolskou maturitu ne za osm let, ale za osm měsíců !!</b><b>!</b><b style="font-weight: bold;">,</b><b style="font-weight: bold;"> jasná elita národa).</b></div>
<div style="text-align: justify;">
<b>2. Průmyslováci</b><b style="font-weight: bold;"> (synové ze středních vrstev národa a tudíž víceméně tolerovatelní...) </b></div>
<div style="text-align: justify;">
<b>3. Gymnazisté</b><b style="font-weight: bold;"> (synkové bohaté buržoazie, čili, jen dočasně trpěná lidská zrůda a chamrať, předurčená k přeškolení ).</b><br />
<b><b>A tudíž jsem i já se tak stal synkem bohaté buržoazie i když můj otec byl pouze malým cizojazyčným (3 řeči) úředníkem, tj: 1350 Kčs/měs.</b></b></div><div style="text-align: justify;"><b style="font-weight: bold;">Každý ADK-ář naproti tomu, byl silně protežován a jako jediný druh ze všech bral stipendium, které v tehdejší době dělalo: </b><b>2000 Kčs/měs.,</b><b style="font-weight: bold;"> t.j. horentní!</b><br />
<b><b><br /></b></b></div>
<div style="text-align: justify;">
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<b></b></div>
<b><b>Franta se rovněž uvelebil na pytli s cementem, z jedné kapsy vytáhl láhev, z té druhé cigarety a nabídl mi k mému blahu ještě chybějící Lípy s nějakou limonádou. "V tý flašce mám ale Flekovský černý pivo"a dodal: </b></b><b><b>„Hele, Míro, poraď mi co mám dělat“, řekl zoufale, „už jsem šestkrát prdnul z deskriptivy a chci to vzdát a vrátit se do fabriky, jenže voni mně nechtěj pustit a dávaj mi už sedmej termín na vopravu!“</b></b></div>
<div style="text-align: justify;">
<b><b>To mě překvapilo: „A kdože tě nechce pustit?“</b></b></div>
<div style="text-align: justify;">
<b><b>„Sám děkan mně přemlouval, že prej my, jako dělnická třída, nesmíme zklamat stranu a vládu, aby nakonec na škole nezůstali jenom samí chytří buržoazní gymnazisti!“ </b></b></div>
<div style="text-align: justify;">
<b style="font-weight: bold;">„Tak to jsem tedy netušil, Franto, vždyť existují jen tři termíny a já i když jsem byl v nemocnici se </b><b><a href="https://mirtoms2.blogspot.com/2018/08/zloutenka-ctyri-lasky.html">žloutenkou,</a></b><b style="font-weight: bold;"> tak mi prostě první termín propadl bez náhrady a musel jsem všechny zkoušky udělat na druhý nebo třetí termín, jinak bych vyletěl.</b><br />
<b><b><br /></b></b></div>
<div style="text-align: justify;">
<b><b>„Hmm, nojo“, pokýval hlavou Franta, „pro ADK holt platěj jiný zákony, ale já se na ně můžu vysr** a prostě jim uteču, prisámbohu!“</b></b><br />
<b><b>Tak jsme si s Frantou pěkně popovídali na pilíři Mostu inteligence i když jsme byli, dle Marxe reprezentanty dvou antagonistických tříd a měli se třídně nenávidět. A Franta svou přísahu dodržel a v půli studia odešel zpět do fabriky a já jsem tu školu, proti všemu, šťastně dodělal a dostal se na ČVUT..!</b></b><br />
<b><b><br /></b></b></div>
<div style="text-align: justify;">
<b><b><a href="http://www.youtube.com/watch?v=5ERerQSIk7g">http://www.youtube.com/watch?v=5ERerQSIk7g</a> </b></b></div>
<b>
</b>Mirek Tomshttp://www.blogger.com/profile/07553240570681525712noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-4758322698086235145.post-33766820691581218592019-01-21T18:48:00.162+01:002022-08-08T14:45:44.097+02:00Žena soudí muže podle bot...<div style="text-align: justify;">
<a href="https://1.bp.blogspot.com/-126ykD-tt5o/XsPbvVQ3CFI/AAAAAAAAJmE/vPf_tuSSTDcQjpUz_Kr8I20aeyZnSfLlwCK4BGAsYHg/polobotky%2Brud%25C3%25A9.jpg" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="89" data-original-width="213" src="https://1.bp.blogspot.com/-126ykD-tt5o/XsPbvVQ3CFI/AAAAAAAAJmE/vPf_tuSSTDcQjpUz_Kr8I20aeyZnSfLlwCK4BGAsYHg/polobotky%2Brud%25C3%25A9.jpg" /></a>Když jsem žil asi už 4 roky v BRD, jakožto český emigrant v Německu, chtěl jsem si jednou zakoupit polobotky jakékoliv barvy, nejspíše černé, ty staré se mi začaly poněkud rozpadat. To jsem ještě netušil, že žena soudí muže podle bot. Přeochotná slečna v krámě mi řekla, abych jí jen prozradil číslo bot a posadil se tady do křesla, že mi ihned něco přinese a vyzkouší. <span>Hned ty první boty, co mi ta milá slečna zkoušela, mi padly jako ulité, jenom ta jejich barva, vínově rudá, (</span><span>mám něco proti rudé), se mi nelíbila, takže jsem jí řekl: "Slečno, prosím Vás</span><span>, mohla byste mi zkusit takto měkkou a pasující botu, přesně jako je</span><span> tato, jenomže v barvě černé, tedy nikoliv v bar</span>vě rudé, tu těžko snáším." </div><div><div style="text-align: justify;">"To nejde, tato červená je italská značka "Gemma" a ty jsou jen červené, je to super kvalita z kozí kůže a takové boty stojí<b> 300 DM</b> a někde i více. Ale je-li vám to moc drahé, máme polobotky ve všech barvách a cenově mezi 100 až 200 DM." </div>
<div style="text-align: justify;">
Polkl jsem naprázdno, ale zachoval "poker-face" a řekl hrdě: "Neznal jsem dosud tuto značku, ale přesvědčila jste mě, slečno, čert vem tu cenu, já je přesto beru!" </div>
<div style="text-align: justify;">Brzy nato jsem odjel do lázní ve Schwarzwaldu. Nechtělo se mi až tak moc, měl jsem ještě tu českou představu, že lázně jsou něco jako drahá nemocnice. Ovšem ta moje doktorka mi řekla: "Potřebujete si odpočinout, jste nervózní a lázně na pokladnu, jednou za tři roky, vás skoro nic nestojí, to není žádná nemocnice, tak nebuďte hloupý a jeďte tam!" </div>
<div style="text-align: justify;">
V lázních se vždycky v úterý střídaly turnusy odjíždějících a nových pacientů a ti noví, aby se rychleji zorientovali v budově, kde co je, byli pod vedením jednoho z doktorů informováni, jak a kde najdou jednotlivé procedury, tak i o tom, kde je službu konající lékař a dále, kde jsou pokoje pacientů v pěti horních poschodích. V přízemí byly dva bazény, s různě teplou vodou, dále místnosti společenské, jako sklípek s nealkoholickými nápoji, kuřárna a také jakási kavárna s hudbou a tancem, ovšem ten tanec jen v sobotu, zavírací doba 22:00 hod. Průvodce všechno vysvětloval blbuvzdorně, jak na hradě v Karpatech, takže jsem i já vše rychle pochopil. Hlavní pro mne bylo, že pokoje jsou jednolůžkové s koupelnou, WC, telefonem i s balkonem a na přání i s televizí za příplatek. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<a href="https://1.bp.blogspot.com/-D7bSFqwrSNE/XsQ7CXJNm4I/AAAAAAAAJoY/V7YVZt81EjcJAHRvQJzPU0av_ebcGbfKQCLcBGAsYHQ/s1600/BLOND%25C3%259DNA.png" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="103" data-original-width="105" src="https://1.bp.blogspot.com/-D7bSFqwrSNE/XsQ7CXJNm4I/AAAAAAAAJoY/V7YVZt81EjcJAHRvQJzPU0av_ebcGbfKQCLcBGAsYHQ/s1600/BLOND%25C3%259DNA.png" /></a>Hned příští den po té vstupní prohlídce u pana doktora, jsem od něj dostal týdenní plán jednotlivých procedur, opět mi bylo vše jasné a já se cítil jako v bavlnce. Když jsem se pak odpoledne vracel z masáží, dohonila mě na chodbě jakási dáma v hezkém župánku a oslovila mě způsobem, který mě trochu šokoval, když zašeptala: " Pane, já vás sice znám, i když jste prozatím jakýsi pan Neznámý!" </div>
<div style="text-align: justify;">
"A odkudpak mně znáte, vážená, mně neznámá dámo, smím-li se ptáti?" </div>
<div style="text-align: justify;">
"Vy jste byl, tak jako já, včera rovněž na té okružní prohlídce celé budovy s novými právě nastupujícími pacienty!" </div>
<div style="text-align: justify;">
"Ano, máte pravdu, ale takových nás tam bylo asi třicet." </div>
<div style="text-align: justify;">
"Jenže vy, jako jediný, jste měl <b>tyto červené boty </b>od italské firmy "Gemma" řekla, ukazujíc na mé rudé polobotky... </div>
<div style="text-align: justify;">
"Slečno, vy máte ale postřeh, všechna čest." dodal jsem suše, "nejste náhodou ze Scotland Yardu?" </div>
<div style="text-align: justify;">
"Ne, pane, já mám totiž obrovský problém, naštěstí nikoliv zdravotní, nesmějte se mi, prosím, ale je to fakt, že jsem se do vás, pravdivě řečeno - šíleně zamilovala!" </div>
<div style="text-align: justify;">
Chlácholil jsem ji: "To nic není, madam, já do vás taky, ale ještě šíleněji!" </div>
<div style="text-align: justify;">
"Vy se mi asi smějete, ale já si nevím rady, mně učarovaly ty vaše boty, já jsem je celou dobu té prohlídky tajně sledovala kde jsou. Aniž bych se musela nějak ohlížet, dívala jsem se jen dolů na zem a kontrolovala, kde jsou ty vaše boty. Podívejte se, já mám Gemma-řemínek u mých hodinek a na pokoji mám svoji favoritní Gemma-kabelku, též v barvě rudě-vínové!" </div>
<div style="text-align: justify;">
"To mám tedy štěstí, gemma znamená drahokam, setkat se s favoritní Gemma-dámou a nevědět o tom! Považujete mě teď asi za duševně retardovaného, že jsem tuto značku až dodnes neznal?" </div>
<div style="text-align: justify;">
"Ne, prosím vás, nezamlouvejte to, já jsem se prostě do vás zamilovala - a to je ten můj nezvratný fakt!" </div>
<div style="text-align: justify;">
"Já mám tedy návrh, jak tento problém snadno a rychle vyřešíme. Sejdeme se večer v osm hodin v tom nealko-sklípku a tam si to už nějak probereme. Tím načerpáme více informací o nás samých, které doplní naše romantické představy, což nebude na škodu věci. Co tomu říkáte?"<br />
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<a href="https://1.bp.blogspot.com/-p5Ja33Ejz-w/XsQ7_LufS5I/AAAAAAAAJok/TNyowb3_x8EH1nIKRNwyCh-R-fOfPSkaQCPcBGAYYCw/s1600/GONE%2BWTW%2B%25281%2529.jpg" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" data-original-height="164" data-original-width="150" src="https://1.bp.blogspot.com/-p5Ja33Ejz-w/XsQ7_LufS5I/AAAAAAAAJok/TNyowb3_x8EH1nIKRNwyCh-R-fOfPSkaQCPcBGAYYCw/s1600/GONE%2BWTW%2B%25281%2529.jpg" /></a> "Já s vámi souhlasím, takže můžeme se teď představit?" řekla mně, nejen neznámá, ale i podivuhodná blondýna. </div>
<div style="text-align: justify;">
Souhlasil jsem: "Ano, já jsem Mirek." Ona nato: "A já jsem Scarlett" řekla. Otázal jsem se: "Cože, Scarlett O' Hara? Jako ta kráska Vivien Leigh v Jihu proti Severu?"</div>
<div style="text-align: justify;">
"Kráska bohužel ne, ale moji rodičové byli zřejmě moc romantičtí, přesně jako i já a tak jsem dostala takové jméno." </div>
<div style="text-align: justify;">
"Fajn, takže já jsem v tomto případě někdo jako Rhett Butler, v této hře, čili to znamená, že bychom se mohli večer v 8:00 hodin shledat v onom nealko-sklípku, jiný tady stejně ani nemají a tam probereme naše problémy se zamilovaností a vězte, že čím více informací získáme, tím lépe pro nás oba..."<br />
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<a href="https://1.bp.blogspot.com/-JX_6E4TS57w/XsQ9PlhIacI/AAAAAAAAJos/gKVBVJlvvEINc1WSHjOLPM7I30FeliQjgCLcBGAsYHQ/s1600/MACLAINE.jpg" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="121" data-original-width="100" src="https://1.bp.blogspot.com/-JX_6E4TS57w/XsQ9PlhIacI/AAAAAAAAJos/gKVBVJlvvEINc1WSHjOLPM7I30FeliQjgCLcBGAsYHQ/s1600/MACLAINE.jpg" /></a>K našemu plánu setkání se s blondýnkou Scarlett v nealko-sklípku došlo ovšem jinak, než jak jsme si to naplánovali. Na lavici, kam jsem si sedl, si ihned vedle mě přisedla jakási mladá, něžná dívka, která se mě následně dovolila, jestli si může přisednout. Bylo by mi hloupé říci, že nemůže, když už sedí. Takže, když o něco později přišla ona Scarlett, tak si musela sednout naproti mě přes stůl, což kvitovala kyselým obličejem.</div>
<div style="text-align: justify;">
Mně se na tom nejvíc líbilo to, že tyto dvě ženy se o mne "futýrují" a připadal jsem si jako opravdický lamač ženských srdcí Clark Gable alias Rhett Butler.<br />
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
U našeho stolu byla sestava dost hlučných pacientů, takže zábava přes stůl se Scarlett byla téměř nemožná a vedle mne, ta jakoby zakřiknutá dívenka, byla až stydlivě zamlklá. Když jsem potom vstal, abych si donesl půllitr piva z výčepu, vstala ona dívka zároveň se mnou a já se jí zdvořile zeptal, jestli jí mohu něco přinést od baru, na co by asi tak měla chuť?</div>
<div style="text-align: justify;">
"Ne, děkuji, já sama", řekla trochu rozpačitě. Tam jsem se jí potom přímo zeptal: "Slečno, já mám takový dojem, že jste mi chtěla něco říct, ale ne u stolu, tady nás nikdo neslyší, tak prosím, ptejte se a já vám rád odpovím na každou otázku!"<br />
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
"Ó, ano, víte já už totiž teď nemám otce, oni se s mamkou rozvedli a on se odstěhoval do Ameriky. A já jsem si všimla, že jste mu podobný a tak bych si přála, jestli byste mohl být po dobu zde v lázních pro mně, něco jako stínový táta, se kterým bych si mohla povídat. Já jsem Irma a víte, táta mi moc chybí a on měl taky takové červené boty jako vy." V duchu jsem se usmíval, připomínalo mi to starou píseň Vlasty Buriána, "Červený nos i čepice, to je přednosta stanice!"</div><div style="text-align: justify;"><br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Nahlas jsem ale řekl nadšeně: "Slečno Irmo, budu vám zde opravdu rád dělat něco jako tátu! Říkejte mi Mirku a tykejte mi!" Ona se mile usmála a řekla: "Děkuji, vám moc!...a ještě něco, víte - Mirku, já mám obavu, já se prostě bojím, že ta obstarožní blondýna proti vám u stolu s vámi koketuje a že mi vás přebere!"<br />"Děkuji ti moc, milá Irmo, za tu upřímnost, neboj se, já se nedám a ona stejně u mně obdivuje jenom mé červené boty, ty se jí líbí tak, jako tobě! Já u ní hraji pouze roli nosiče červených bot, ale u tebe roli táty... Oba jsme se rozesmáli a problémy dvou tak různých pacientek byly ihned vyřešeny! Scarlett odpadla sama a Irma ode mne chtěla vyprávět pohádky před spaním po telefonu a já byl rád, že tímto způsobem se nemůže stát, že bych ji mohl zklamat, kdybych v zápalu vyprávění vypadl ze své role jakoby-táty od <b>Irmy La Douce</b> (viz film "Sladká Irma")</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;"><a href="https://youtu.be/DBt9J1Kmm30">https://youtu.be/DBt9J1Kmm30</a><br /></div>
<div style="text-align: justify;"> </div>
</div>Mirek Tomshttp://www.blogger.com/profile/07553240570681525712noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-4758322698086235145.post-19199384188337827532019-01-19T10:00:00.055+01:002023-11-04T10:17:20.707+01:00Jak jsem rodil v Česku 1955<b></b><div align="justify">
<a href="http://1.bp.blogspot.com/_863Vcb02nBc/RwK1uXf3crI/AAAAAAAAABo/5Z6ZYyDr_P0/s1600-h/3.+T%C4%9A%C5%BDK%C3%9D+%C5%BDIVOT.jpg"><span style="font-family: "arial";"><strong><img alt="" border="0" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5116851934832587442" src="https://1.bp.blogspot.com/_863Vcb02nBc/RwK1uXf3crI/AAAAAAAAABo/5Z6ZYyDr_P0/s200/3.+T%C4%9A%C5%BDK%C3%9D+%C5%BDIVOT.jpg" style="cursor: hand; float: left; margin: 0px 10px 10px 0px;" /></strong></span></a><span style="font-family: "arial";"><strong> Když jsem já tenkrát poprvé zakotvil v tom přístavu manželském, tak jsem zjistil, že mít děcko je pro muže náročnější záležitost, nežli pro ženu, aspoň v mém případě tomu tak bylo. A to je celkem logické: žena, ta ví co se děje, klidně si leží někde na sále a čeká jenom až se to narodí a zatím já, zmítán nejistotou, prožívám muka duševní. Zdá se mi o siamských dvojčatech, císařských řezech nebo třeba o horečkách omladnic, což je mnohem horší než jakákoliv jiná bolest tělesná. Jako důkaz podávám zde chronologický průběh mých pekelně zdrcujících porodních trýzní.<br /><br />Moje žena Milada neměla po celých devět měsíců těhotenství vůbec žádné potíže, zatímco já trnul, aby všechno dobře dopadlo. Ještě v den lékařem vypočítaného porodu vesele myla okna, a já se dusil ve zlých předtuchách. Třetí den po termínu mě žena vzbudila zcela nevhodně o půl čtvrté v noci s dotazem, co má dělat, když nemůže ležet protože ji bolí v zádech, ale když si sedne, tak zas nemůže spát. Věda, že ráno vstávám do práce o půl šesté, poradil jsem jí promptně, a celkem docela odborně, že: nemůže-li ležet a současně spát, ať tedy buďto neleží, nebo ať nespí. Uposlechla mne jen částečně: až do rána si v pětiminutových intervalech střídavě lehala a sedala, takže jsem nemohl spát ani já... Odvezl jsem ji tedy v šest ráno do podolské porodnice a spěchal, totálně nevyspalý, do práce. Odtud jsem hned volal na sál, jak to vypadá s porodem, a cože se nám to vlastně narodilo. Leč byl jsem jen suše odbyt: „Volejte až za dvě hodiny!“<br /><br />Od té chvíle jsem volal každé dvě hodiny, vždy se stejným výsledkem, totiž abych volal zase až za dvě hodiny. Z práce to šlo, ale odpoledne doma jsem musel pokaždé běhat půl kilometru do telefonní budky, vlastního aparátu nemaje. </strong></span><strong style="font-family: arial; text-align: left;">Nikdo si neumí představit můj stres a neustále se zhoršující psychický stav, neboť jsem si neuměl </strong><strong style="font-family: arial; text-align: left;">vysvětlit, co na porodu může tak zatraceně dlouho trvat?</strong></div><div align="justify"><strong style="font-family: arial; text-align: left;"><br /></strong></div><div align="justify"><span style="font-family: "arial";"><strong><a href="http://4.bp.blogspot.com/_863Vcb02nBc/S23dHSVLK6I/AAAAAAAABe4/M2ufDbkLpwY/s1600-h/T%C4%9A%C5%BDK%C3%9D+%C5%BDIVOT-1.jpg"><img alt="" border="0" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5435243442555530146" src="https://4.bp.blogspot.com/_863Vcb02nBc/S23dHSVLK6I/AAAAAAAABe4/M2ufDbkLpwY/s200/T%C4%9A%C5%BDK%C3%9D+%C5%BDIVOT-1.jpg" style="cursor: hand; float: right; height: 200px; margin: 0px 0px 10px 10px; width: 194px;" /></a>Při mém 3. půlnočním telefonování z budky se nade mnou ustrnula i sama, službu konající sestra, a řekla mi, že stačí, když zavolám až zítra ráno v osm hodin... </strong></span><strong style="font-family: arial; text-align: left;">Tu noc jsem spal jen trhaně,</strong></div><div align="justify"><strong style="font-family: arial; text-align: left;">zdály se mi sny, proti kterým je i ten největší hollywoodský horror pouhou idylickou selankou z Beskyd. Propotil jsem deku, pižamo i matraci.</strong></div><div align="justify"><span style="font-family: "arial";"><strong><br />Ráno v práci v osm hodin jsem uprostřed kruhu svých kolegů, svou stařecky se třesoucí </strong></span><strong style="font-family: arial; text-align: left;">rukou, vytočil ono osudové telefonní číslo. A opět se ozval jen strohý hlas: „Zavolejte až v jedenáct!“ Ne, tohle už bylo na moje nervy i tělesnou schránku skutečně moc. Hlavou mi začaly projíždět bodavé bolesti, krevní tlak stoupl na stoleté maximum, slezina mi praskala, l</strong><strong style="font-family: arial; text-align: left;">edviny bloudily, střeva se uzlovala, o brzlíku a hypofýze ani nemluvě.</strong></div>
<div align="justify">
<span style="font-family: "arial";"><strong>Když jsem začal dostávat halucinace a líčil kolegům, že vidím dítě se dvěma hlavami, přinesl někdo jako léčivo láhev vodky s dudlíkem, vrazil mi ji do pusy a přikázal: „Bumbej, ty blbečku!“<br />Medicína začala skutečně velmi rychle účinkovat, takže během deseti minut jsem ztratil veškeré bolesti, problémy i obavy a když mě dvě krásné kolegyně říkaly: „Ty náš milý tatíku“, a střídavě mě líbaly a napájely čímsi, neuvědomoval jsem si už vůbec, že vlastně dosud oficiálně, žádným otcem nejsem...<br /><br />Teprve když jedenáctá odbila, zazvonil telefon na mém stole, a já uslyšel slavnostní hlas mé překrásné tchyně Cornelie, která mi cosi sdělovala svým typickým slovním gejzírem. Musel jsem se pekelně soustředit, abych chápal co říká a zároveň abych si nešlapal na jazyk.<br />„Tak co je s tebou OTČE? Copak tě vůbec nezajímá, že už máš syna? Narodil se před půl hodinou, má tři kila sedmdesát a dvaapadesát centimetrů!“ Zmohl jsem se jen na dotaz, kolikrát tam ona volala a když mi řekla, že právě nyní poprvé, roztančila se mi rudá kola šíleného vzteku před očima. Potom mne ještě dorazila oznámením, že zorganizovala rodinný sraz dnes v jednu před podolskou porodnicí, a že doufá, že přijdu na minutu přesně, slušně oblečen a střízlivý!...</strong></span><br />
<span style="font-family: "arial";"><strong><br />Položil jsem sluchátko a zničeně zasténal: „Lidi, já mám syna! Je v tom ale háček: do půl jedné musím být naprosto zdráv!“</strong></span></div><div align="justify"><span style="font-family: "arial";"><strong>V témže okamžiku jsem spadl ze židle... Svíjeje se na podlaze, jsem prý kňoural: „Honorace se srocuje a já jsem na mol, to bude malér! Strýc Leoš, MUDr, mne určitě pošle na záchytku. Tchán Bernhard, JUDr, bude zdisgustován a krásná tchyně Cornelia bude patrně omdlévat. Ředitel banky děda Lukáš mě vydědí a babička Anastázie bude plakat </strong></span><strong style="font-family: arial; text-align: left;">a vykřikovat, že ona to už vždycky říkala, že se do jejich ctnostné rodiny absolutně nehodím, když jsem přece jenom obyčejnej inženýrek!“</strong></div><div align="justify"><span style="font-family: "arial";"><strong>Kolegové mne podepírali a utěšovali, že to není tak zlé, a že je ještě sto minut času a kolegyně mne ujistily, že mě do té doby pomohou vystřízlivět. Jedny mně cpaly hlavu pod vodovod, druhé do mne lily černou kávu, jiné mi dávaly žvýkačku a radily co bych měl přinést za kytku. Rozhodně mi rozmluvily koupit synovi kopací balon. Já jsem ale věděl svoje: tato ctnostná rodina bude ve mně vidět nebezpečně zhýralého alkoholika, pokud třeba zjistí, že jsem něco pil...</strong></span><br />
<span style="font-family: "arial";"><b><br /></b></span><span style="font-family: "arial";"><strong><a href="http://1.bp.blogspot.com/_863Vcb02nBc/S23dkxcCL8I/AAAAAAAABfA/4UZCEi9W7E4/s1600-h/T%C4%9A%C5%BDK%C3%9D+%C5%BDIVOT.jpg"><img alt="" border="0" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5435243949122006978" src="https://1.bp.blogspot.com/_863Vcb02nBc/S23dkxcCL8I/AAAAAAAABfA/4UZCEi9W7E4/s200/T%C4%9A%C5%BDK%C3%9D+%C5%BDIVOT.jpg" style="float: left; height: 214px; margin: 0px 10px 10px 0px; width: 161px;" /></a>Kolegyně však dokázaly nemožné. Přesně v jednu hodinu jsem se dostavil „top-fit“ na místo určení! Mé vlasy i límeček u košile byly sice ještě vlhké od umývadlové vodoléčby, ale zato můj vratký krok už byl skoro naprosto jakoby stabilní. </strong></span><strong style="font-family: arial; text-align: left;">Vypadal jsem prý dokonce tak děsně střízlivě, že sám sucharský strýc Leoš žoviálně prohodil: „Tak co, Mirdo, kam půjdeš dnes večer oslavovat, ty šťastný otče? To se musí přece zapít sklenkou dobrého šumivého vína!“</strong></div><div align="justify">
<span style="font-family: "arial";"><strong>Odpověděl jsem po pravdě, že snad radši zůstanu doma a konečně se pořádně vyspím...</strong></span><br />
<span style="font-family: "arial";"><strong><br />Když jsem potom později prvně uzřel svého syna, zhrozil jsem se! V peřince ležel jakýsi žlutý štěrbinooký Číňan! Polkl jsem naprázdno a chraplavým hlasem se zeptal své ženy:<br />„Jsi stoprocentně jistá, ženo, že todlencto tady je můj syn?“<br />Ona na to pohoršeně: „No, dovol, co si to o mně myslíš?“<br />„Ne, já myslím, jestli ti tady to dítě omylem nevyměnili za nějakého Korejce, nebo tak něco!“, vysvětloval jsem svůj přitroublý dotaz.<br />„Ale jdi, to je přece poporodní dětská žloutenka, ty bambulo!“<br />Inu, nevěděl jsem tenkrát to, co dnes: Ženě se musí dítě vždycky a za všech okolností pochválit jak je krásné a to i kdybyste měli dojem, že vypadá jako degenerovaná opička! Ba ani další věc jsem nemohl tušit, že mi totiž za tři roky tato manželka stejně nasadí parohy se svým šéfem, na němž jsem já beznadějně pohořel...</strong></span><br />
<span style="font-family: "arial";"><strong>A už vůbec nikdy jsem netušil, že při mém 2. a posledním porodu (1970) </strong><strong>bude komplet všechno,<u> do nejmenšího detailu</u> z gruntu úplně jinak! Takže, kdo byl opět blbcem, co nemá ani šajna o porodu: </strong><b>JÁ.!!!</b></span></div><div align="justify"><br /></div><div align="justify"><br /></div><div align="justify"><a href="https://www.youtube.com/watch?v=NTKvvFwLUbA">Vltava (na harfu)</a></div><div align="justify"><br /></div>
Mirek Tomshttp://www.blogger.com/profile/07553240570681525712noreply@blogger.com17tag:blogger.com,1999:blog-4758322698086235145.post-36644304518243973292019-01-13T18:00:00.007+01:002023-08-27T15:50:19.723+02:00TROJÚHELNÍKY<div align="justify">
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://1.bp.blogspot.com/-QLknUEtzgic/VWWn7x95awI/AAAAAAAADww/gwQcnLDSnNc/s1600/TROJ-1.jpg" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="122" src="https://1.bp.blogspot.com/-QLknUEtzgic/VWWn7x95awI/AAAAAAAADww/gwQcnLDSnNc/s200/TROJ-1.jpg" width="200" /></a></div>
<b><span style="font-family: georgia; font-size: 85%;"><span style="font-family: verdana;">Existují různé druhy trojúhelníků, jenomže tyto mají v sobě něco negativního. Je jedno jestli </span></span><span style="font-family: verdana; font-size: 85%;">jsou to tzv. trojúhelníky výstražné nebo manželské nebo bermudské</span><span style="font-family: georgia; font-size: 85%;">...</span><br /></b>
<span style="font-family: georgia; font-size: 85%;"><br /></span></div>
<div align="justify">
<span style="font-family: arial;"><strong>Jedenáct let po happyendu Mojmíra a Irmy v mém příběhu </strong></span><strong style="font-family: arial; text-align: left;"><a href="https://mirtoms.blogspot.com/2007/11/tabu.html">TABU</a><u>-<span style="color: #2b00fe;">svatba,</span></u> nastala zase nová</strong></div><div align="justify"><strong style="font-family: arial; text-align: left;">situace tím, že Mojmírovi zemřela matka a odkázala mu svůj dům v Praze Podolí. Dosud bydleli v malém dvoupokojovém bytě, který získali výměnou za Irmin velký byt s Mojmírovým bratrancem Jardou Hermachem, jeho ženou Klárou a dvěma dětmi. Původně neuvažovali o tom mít rodinku a byt jim plně vyhovoval, ale po přestěhování do vily po mamince měli najednou moc místa a Irma vyjádřila své tajné přáni, že teď by byl vhodný čas si děti pořídit. Mojmír souhlasil a ihned se jal provádět přípravné kroky a Irma přestala brát antikoncepci.</strong></div>
<div align="justify">
<span style="font-family: arial;"><strong><br />
</strong></span><br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<span style="font-family: arial;"><strong><a href="http://4.bp.blogspot.com/-Rl5XcfTkXwk/VWWoNlHE1dI/AAAAAAAADw4/oHLkf423G6s/s1600/TROJ-2.jpg" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" height="200" src="https://4.bp.blogspot.com/-Rl5XcfTkXwk/VWWoNlHE1dI/AAAAAAAADw4/oHLkf423G6s/s200/TROJ-2.jpg" width="132" /></a></strong></span></div>
<span style="font-family: arial;"><strong>Jejich dvoupokojový byt pronajali pomocí realitní kanceláře RKD jakési slečně Mercedes Braunové. Ona byla figurálně nápadně krásná blondýnka, která ze sebe ráda dělala notoricky bezradnou, takže se svými technickými problémy v bytě se stále a stále znovu obracela na dobromyslného pronajímatele bytu Mojmíra. Tento jí skutečně na její žádost opravoval všechno možné jako, vypínače, jistič, kapající kohoutek ve dřezu, splachování WC i průvanem rozbitou skleněnou výplň dveří. Jednoho dne přišla s problémem, že nějaký sprosťák z domu odnaproti na ni kouká dalekohledem když se večer svléká v ložnici, došla i dobrákovi z povolání Mojmírovi, jeho svatá trpělivost.<br />
„Slečno Mercedes, všechny opravy co jsem zde dělal nejsou mojí povinností, ale dělal jsem je z dobré vůle. Představte si majitele činžáku o třiceti nájemnících, kdyby musel u každého z nich dělat dvakrát do týdne </strong></span><strong style="font-family: arial;">instalatéra,</strong><strong style="font-family: arial;"> jako já u vás! Takže teď máte vše, co k bytu náleží v pořádku a když se něco poškodí, musíte si to ve smyslu nájemní smlouvy nechat opravit sama na vlastní náklady. A co se týče toho voyeura přes ulici, s tím vám skutečně nemohu nijak pomoci, snad jen poradit, abyste si před svlékáním zatáhla záclony.“</strong><br />
<span style="font-family: arial;"><strong>
„Nic ve zlém, pane Mojmíre, já jsem si jen potřebovala postěžovat, to víte, jsem tu pořád tak sama“, řekla smutně Mercedes a nabídla Mojmírovi koňak, kávu a perníčky.</strong></span><br />
<span style="font-family: arial;"><strong>Přitom se při nabízení několikrát předklonila tak, že jí bylo vidět až poměrně hluboko do dekoltu, což se sice Mojmírovi líbilo, ale dělal jakoby nic. </strong></span></div>
<br />
<div align="justify">
<a href="http://2.bp.blogspot.com/-sQWjYgGkMb0/VWW4vFdq-ZI/AAAAAAAADxY/oLifpOafL-A/s1600/TROJ-3.jpg" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://2.bp.blogspot.com/-sQWjYgGkMb0/VWW4vFdq-ZI/AAAAAAAADxY/oLifpOafL-A/s1600/TROJ-3.jpg" /></a><span style="font-family: arial;"><strong>Když to potom doma Mojmír vyprávěl své ženě Irmě, řekla tato podezíravě: „Mojmíre, ona tě chce svést!. Tato baba si o něco koleduje! Ale já si nový trojúhelník nenechám líbit, ty jsi můj!“<br />
Mojmír se usmál a zavrtěl hlavou: „Irmo, já nejsem přece tak naivní, abych se nechal svést, neboj se, já přece vím co dělám.“<br />
„To neříkej, já mám zkušenost z prvního manželství: Říká se, že když se chlap vzruší - má mozek muší!“<br />Asi o týden později když Irma zvedla drnčící telefon, ozvalo se v něm: „Mohla bych prosím mluvit s panem Mojmírem, tady je Mercedes Braunová.“<br />
„Manžel není ještě doma, o co se vám jedná, slečno?“, řekla Irma patřičně nabroušeně.<br />
„Já mu zavolám později, to musím řešit přímo s ním.“<br />
„Jestli se jedná zase o nějakou závadu v bytě, tak to můžeme vyřešit spolu my dvě.“<br />
„Ne-ne, to nejde, paní Vaněčková, já mám smlouvu s panem Mojmírem Vaněčkem“, trvala na svém Mercedes.<br />
„Já jsem ale spolumajitelka!“, marně zdůraznila Irma.<br />
„Pro mne nejste právně smluvní strana!“, odsekla Mercedes.<br />
„Dobrá, jak chcete!“, řekla Irma a praštila sluchátkem.<br />
Když přišel Mojmír domů, vylíčila mu Irma svůj rozhovor s Mercedes a dodala: „Jestli, tam půjdeš, tak ale já jdu s tebou a bude-li třeba, tak to té fifleně vytmavím! A vůbec jak to, že ti říká jenom křestním jménem Mojmíre?“<br />
„Ale Irmičko, neber to tak přísně, o tom oslovování jsme se dohodli už při přejímce bytu. Já s ní přece nic nemám, vždyť mě znáš jakej jsem v tomto ohledu kliďas.“<br />
„No, moc bych za to nedala, že ona takové úmysly má!“<br />
Právě když večeřeli zazvonil znovu telefon. „Mojmíre, vem to ty a řekni, že přijdeš ještě dnes večer, ale prosím tě, nemluv o mně“, navedla ho Irma.</strong></span><br />
<span style="font-family: arial;"><strong><br /> </strong></span><br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<span style="font-family: arial;"><strong><a href="http://3.bp.blogspot.com/-rTwRxp_fB_U/VWWol2E8QdI/AAAAAAAADxA/u3vUi5lE_Ao/s1600/TROJ-4.jpg" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="200" src="https://3.bp.blogspot.com/-rTwRxp_fB_U/VWWol2E8QdI/AAAAAAAADxA/u3vUi5lE_Ao/s200/TROJ-4.jpg" width="184" /></a></strong></span></div>
<span style="font-family: arial;"><strong>Už za tmy dorazili Mojmír s Irmou do doličného bytu ke slečně Braunové, která jim přišla otevřít v poloprůsvitném zlatem zdobeném župánku. Při pohledu na Irmu, zkamenělá Mercedes zůstala stát jako sloup, zato natočená Irma spustila: „Přicházíme se podívat na tu vaši reklamovanou závadu bytu a...“ vtom se zarazila, když zjistila, že celý byt je osvícen pouze svíčkami a z radia se line sladká tichá melodie. Na stolku v obýváku stála mimo jiné vázička s růží, dvě sklenky a láhev sektu.<br />
Irma blýskla očima na Mojmíra a ukazováčkem opsala ve vzduchu trojúhelník. Dřív nežli stačila cokoliv říct, vyhrkl Mojmír rychle: „Těch svící jsem napočítal dvacet osm.“<br />
Slečna Mercedes se konečně zmohla na vysvětlení neobvyklé výzdoby: „Promiňte, že to tu tak vypadá, očekávám totiž návštěvu mého přítele, má dnes kulaté narozeniny.“<br />
„Patrně osmadvacáté. To nám nevadí, slečno, teď můžeme ale na chvilku rozsvítit, abychom na tu závadu viděli“, řekl Mojmír a zmáčkl vypínač.<br />
„Tak prosím, slečno Braunová, o co vám jde konkrétně?“, řekla Irma strojeně.<br />
„Ta – ta závada je v tom, že – že mi sem táhne z venku zima pode dveřmi na balkon.“<br />
Irma došla ihned k oněm dveřím a v pokleku se snažila zjistit rukou ucítí-li chlad. „Nezdá se mi, že by to sem táhlo, ale dejte mi prosím sirky, pozná se to snadno na plápolajícím plaménku.“<br />
„Nemám v celém bytě ani jednu sirku“, odsekla Mercedes, „jsem totiž nekuřačka!“<br />
„A čím jste zapálila ty všechny svíčky, slečno?“, zeptal se Mojmír.<br />
„Patrně zapalovačem!“, vyštěkla stěží se ovládající Mercedes.</strong></span><br />
<a href="http://2.bp.blogspot.com/-1neiunWpnaY/VWWoxTaxF7I/AAAAAAAADxI/fTjYN7nPgnM/s1600/TROJ-5.jpg" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" height="200" src="https://2.bp.blogspot.com/-1neiunWpnaY/VWWoxTaxF7I/AAAAAAAADxI/fTjYN7nPgnM/s200/TROJ-5.jpg" width="150" /></a><span style="font-family: arial;"><strong><br /> </strong></span><strong style="font-family: arial;">Vtom cvakly její vchodové dveře a Mercedes se zarazila, leč bleskově vysvětlila: „To bude určitě můj přítel, on má klíče.“ </strong><br />
<strong style="font-family: arial;">V pokojových dveřích se objevil k úžasu Irmy i Mojmíra, soused a Mojmírův bratranec s dýmkou jen tak pro doma v županu, Pan JUDr Jaroslav Hermach. Nastalo překvapené trapné ticho, které přerušil, jako vždycky uctivý Mojmír: „Ahoj, Jarouši, gratuluji ti ke kulatým narozeninám! Copak asi dělá Klárka? Přijde taky?“</strong><br />
<span style="font-family: arial;"><strong><br />
Když se pak vrátili domů, řekla Irma Mojmírovi: „Vidíš, přece jen to byl trojúhelník, jenže tenhle Jardův mi vůbec nevadí!“ Mojmír se rozesmál a Irma chtěla vědět, čemu se tak najednou směje? "To mi připomnělo jeden vtip, představ si, Irmo, že se jeden kapitán vrátil po dvouměsíční plavbě domů ke své ženě, </strong></span><strong style="font-family: arial;">ihned</strong><strong style="font-family: arial;"> spolu </strong><strong style="font-family: arial;">šli</strong><strong style="font-family: arial;"> do ložnice a hádej, co začal ten kapitán hledat jako první?"</strong><br />
<span style="font-family: arial;"><strong>"To zní trošku oplzle, ale nevím," usmála se Irma.</strong></span><br />
<span style="font-family: arial;"><strong>"No přece ten bermudský trojúhelník!", vyprskl Mojmír.</strong></span><br />
<span style="font-family: arial;"><strong>"Budeš ho dnes taky hledat?", šeptla Irma a přitulila se k němu...</strong></span><br />
<span style="font-family: arial;"><strong><br /><a href="https://youtu.be/L_phcZBKYOY">https://youtu.be/L_phcZBKYOY</a></strong></span></div>
Mirek Tomshttp://www.blogger.com/profile/07553240570681525712noreply@blogger.com11tag:blogger.com,1999:blog-4758322698086235145.post-89154752357341956012019-01-12T12:00:00.000+01:002019-08-10T19:14:18.726+02:00Jsem nebezpečným pachatelem...<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div style="text-align: justify;">
<a href="https://1.bp.blogspot.com/-06jc2QSsOZU/XU7p_9FFAcI/AAAAAAAAIk4/wPQg0yVOcRQaF6jVNGhCBNLHAswCviZwQCLcBGAs/s1600/1987%2BJ%25C3%2581.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="213" data-original-width="192" src="https://1.bp.blogspot.com/-06jc2QSsOZU/XU7p_9FFAcI/AAAAAAAAIk4/wPQg0yVOcRQaF6jVNGhCBNLHAswCviZwQCLcBGAs/s1600/1987%2BJ%25C3%2581.jpg" /></a> Moment, vezmu to chronologicky popořádku. Nejdříve jsem se stal zrádným emigrantem, když jsem v září 1968, v době krvavé ruské okupace, kdy se do nás civilistů střílelo jenom proto, že se nám ten přepad nelíbil, načež jsem zbaběle opustil republiku. Dostal jsem za to 18 měsíců na tvrdo, což jsem zaignoroval a sám Husák o pár let později tyto ortely musel zrušit. Pak jsem se o 27 let později stal "re-emigrantem", když jsem se 1. dubna 1995 vrátil do své opět tzv. demokratické vlasti. Bohužel už za měsíc po mém návratu, náhodně v den 50.výročí konce jiné, okupace, tedy nacistické, jsem se stal, dle policejního protokolu zase pachatelem něčeho!<br />
A sice pachatelem dopravního přestupku! Policista, kterého jsem spatřil z okna, jak mi zastrkává nějaký papír za stěrač u auta, mi na můj dotaz, o co se tady jedná, arogantně odpověděl, že musím s tímto vozidlem okamžitě odjet pryč. Kam, to mi ovšem neřekl. Zato jsem se však dozvěděl, že na mne bylo „někým“ podáno udání pro nedovolené parkování. Hned mě napadlo kým. Vlastníkem vedlejší vily, jak jsem se dozvěděl od sousedů, je bývalý<b> STBák,</b> který asi zaspal dobu...</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://1.bp.blogspot.com/-Vzcwu8UKU04/VPNOY_6SPNI/AAAAAAAADOk/VQkBZ8hldTI/s1600/PACHATEL-3.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" height="200" src="https://1.bp.blogspot.com/-Vzcwu8UKU04/VPNOY_6SPNI/AAAAAAAADOk/VQkBZ8hldTI/s1600/PACHATEL-3.jpg" width="156" /></a></div>
<div style="text-align: justify;">
Na moji námitku, že takto zde parkuje aspoň padesát jiných aut, policista nereagoval. Mimochodem, touto vilovou čtvrtí projíždějí převážně jen ti, kdo zde bydlí a navíc zde není žádné omezení či zákaz parkování. Moje mazda zde nemůže určitě nikomu vadit, jedině snad onomu anonymnímu udavači zřejmě proto, že mám drze dosud německou poznávací značku."</div>
<div style="text-align: justify;">
Písemně jsem pak jasně odmítl se dostavit, dle předvolání, na Obvodní ředitelství policie ČR, tímto dopisem:<br />
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<b>Věc: Předvolání nepřítomného pachatele dopravního přestupku</b><br />
<b><br /></b></div>
<div style="text-align: justify;">
Vážené dámy, vážení pánové,</div>
<div style="text-align: justify;">
dovolte mi, abych se Vám nejprve představil... (jméno, příjmení, datum narození, rodné číslo, adresa) </div>
<div style="text-align: justify;">
Jsem čsl. státní občan, do nedávna žijící v Německu, od 1.dubna 1995 opět v ČR. Bydlíme zde teprve první měsíc s mojí manželkou v nájemním bytě, ve vile na shora uvedené adrese.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div style="text-align: justify;">
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://4.bp.blogspot.com/-WXM0ekpuLi0/VPNUJkvFGsI/AAAAAAAADPM/lbl08hM3FAU/s1600/PACHATEL-22.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="139" src="https://4.bp.blogspot.com/-WXM0ekpuLi0/VPNUJkvFGsI/AAAAAAAADPM/lbl08hM3FAU/s1600/PACHATEL-22.jpg" width="200" /></a></div>
Z Vašeho předvolání není jasné, co se mi kladete za vinu, neboť:</div>
<div style="text-align: justify;">
1) Nikdy jsem neparkoval před domem č.10, jak mylně uvádí Váš poněkud nervózní kolega, ale před domem č.16, kde bydlíme.</div>
<div style="text-align: justify;">
2) Váš člověk má zřejmě potíže s čísly, neboť zapomněl uvést číslo vyhlášky, kterou má na mysli.</div>
<div style="text-align: justify;">
3) Souhlasí-li tedy aspoň číslo paragrafu, uvedené na Vašem předvolání § 23/1b, cituji:</div>
<div style="text-align: justify;">
Při stání musí zůstat volný alespoň jeden pruh široký nejméně 3 m pro každý směr jízdy.<br />
Z toho plyne, že u obousměrné ulice, jako je ta naše, je třeba min. 6 metrů! Ale naše ulice je pouze 5 metrů široká, proto by zde musel být zákaz průjezdu i parkování všech motorových vozidel. To by ovšem v Praze znamenalo infarktový stav!!!<br />
<a href="http://4.bp.blogspot.com/-fhBfLC-OnxU/VPNP-y1MZVI/AAAAAAAADPA/TcfgxvOS6VU/s1600/PACHATEL-01.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" height="200" src="https://4.bp.blogspot.com/-fhBfLC-OnxU/VPNP-y1MZVI/AAAAAAAADPA/TcfgxvOS6VU/s1600/PACHATEL-01.jpg" width="149" /></a></div>
<div style="text-align: justify;">
4) Dále zdůrazňuji hlasitě, že nejsem<b> PACHATEL </b>a ohrazuji se proti tomuto nařčení! Dle ústavy a platných zákonů ČR je pachatelem ten, kdo spáchal nějaký trestný čin a jeho vina mu byla juristicky dokázána. Žádám Vás, abyste toto respektovali a přestali tak už konečně používat ty pět let zastaralé totalitně-bolševické formuláře!</div>
<div style="text-align: justify;">
5) Nesouhlasím s tím, že by bylo, jak stojí v předvolání, v mém vlastním zájmu se dostavit neprodleně (nejpozěji do 8 dnů) na Obvodní ředitelství, kdykoliv si nějaký anonymní StB-udavač zamane.</div>
<div style="text-align: justify;">
Se srdečným pozdravem MT.<br />
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Na tento dopis jsem dodnes nedostal žádnou odpověď, patrně jim spadl ze stolu přímo do odpadního koše...<br />
<b><br /></b>
<b><a href="http://youtu.be/f0RIjdTcHTo">http://youtu.be/f0RIjdTcHTo</a></b></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
Mirek Tomshttp://www.blogger.com/profile/07553240570681525712noreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-4758322698086235145.post-84101083658564811702018-12-21T00:36:00.011+01:002022-02-05T22:23:35.156+01:00Podivný Cyril Metod<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://1.bp.blogspot.com/-PcPILjLay9E/WyBIpVuldEI/AAAAAAAAHf4/E2ILtBynWhUbxneUJzoJodNMjvV27oOtgCLcBGAs/s1600/CYRIL-1.jpg" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="216" data-original-width="150" src="https://1.bp.blogspot.com/-PcPILjLay9E/WyBIpVuldEI/AAAAAAAAHf4/E2ILtBynWhUbxneUJzoJodNMjvV27oOtgCLcBGAs/s1600/CYRIL-1.jpg" /></a></div>
<div style="text-align: justify;">
Cyril Metod (narozen 5.7. na Cyrila a Metoděje) si z těchto věrozvěstů udělal umělecký pseudonym. "Prosím, Metod", řekl suše, když mu zapípal mobil. </div>
<div style="text-align: justify;">
"Dagmar Nikolová, přeji dobrý den, já jsem redaktorkou časopisu Váš Víkend a chtěla bych..."</div>
<div style="text-align: justify;">
CM: "Promiňte, milá slečno Dagmare, že vás přerušuji, ale s vaším časopisem jsem už měl tu čest, asi před měsícem. Byl u mne jakýsi divný pán, tuším Houžvička - nebo tak nějak".</div><div style="text-align: justify;">DN: (smích) "Asi myslíte pana Halušku..." </div>
<div style="text-align: justify;">
CM: "Áno, máte pravdu, Haluška Oldřich, ale víte, slečno, že náš rozhovor nedopadl vůbec dobře, spíše naopak?" </div>
<div style="text-align: justify;">
DN: "Můžete mi říct, pane Metode, proč nedopadl ten rozhovor dobře?" </div>
<div style="text-align: justify;">
CM: "Ano, musel jsem ho, chtě-nechtě trochu vyhodit, protože byl drzý a jeho první otázka zněla: Co mám proti ženám a jsem-li celoživotní panic - nebo snad dokonce homosexuál?" </div>
<div style="text-align: justify;">
DN: "Já vás chápu a nedivím se vám, ale pokud byste akceptoval moji návštěvu, slibuji vám předem, že nebudu a zásadně ani nemám ve zvyku, být drzá!" </div>
<div style="text-align: justify;">
CM: "Samozřejmě, to vítám, už jen proto, abych dokázal i tomu vašemu Houžvičkovi, že nemám a v životě jsem neměl nic proti ženám. Zvu vás ke mně uctivě na kdykoliv se vám to hodí!" </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
A tak se dohodli, že redaktorka přijde do budoáru povídkáře Metoda dne 8. června tohoto roku ve <b>14:48</b> hod. Přesný čas, jakoby u odjezdu vlaku, prý nevyjadřuje nějaké debilní puntičkářství hostitele, ale snadnější zapamatovatelnost data i času: 8 + 6 = <b>14 </b> a 8 x 6 = <b>48. </b> Dagmar zmáčkla Cyrilův zvonek u dveří na vteřinu přesně a v témže okamžiku se dveře otevřely. Oba propukli v dětsky radostný smích, jak se jim to na vteřinu přesně povedlo!</div>
<div style="text-align: justify;">
První promluvila Dagmar: "Já jsem ta nepříjemně vlezlá reportérka Nikolová." </div>
<div style="text-align: justify;">
"Těší mě, já mám radost, že jsem oba stejně švihlí, na přesný čas, jinak Cyril Metod - jméno mé." </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<a href="https://4.bp.blogspot.com/-EtIH2WzUADI/WyD5Pb_RvYI/AAAAAAAAHgE/g0YvDpKVzmcS78xji-FCPX6_DCBQh0oxwCLcBGAs/s1600/TEA-FOR-TWO.jpg" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="214" data-original-width="377" height="113" src="https://4.bp.blogspot.com/-EtIH2WzUADI/WyD5Pb_RvYI/AAAAAAAAHgE/g0YvDpKVzmcS78xji-FCPX6_DCBQh0oxwCLcBGAs/s200/TEA-FOR-TWO.jpg" width="200" /></a> Když ji uvedl do obýváku, k němuž jí Cyril vysvětlil, že asi před sto lety, když se do tohoto zašlého bytu nastěhoval, tak nechal pomocí takzvaných stavebních odborníků zbourat všechny zbytečné příčky, čímž vznikl tento obrovský obývák, který mu slouží za kuchyň, pokoj, pracovnu i ateliér, takže pouze ložnice a koupelna jsou jako menší místnosti extra. Posadili se do rohového gauče s konferenčním stolem, na němž byl prostřen tea-for-two servis s různými druhy zákusků a láhev koňaku Remy–Martin se sklenkami. </div>
<div style="text-align: justify;">
"Vidím, že si opravdu nežijete špatně, pane Cyrile," poznamenala Dagmar, máte krásný budoár, jediné co by se zde dalo kritizovat jsou chybějící květiny, ale to je typicky pánská zapomětlivost..." </div>
<div style="text-align: justify;">
Cyril se usmál: "Ano tušil jsem správně, Dagmare, že to řeknete", načež vstal a vyndal vázu s růžemi Bacarra z příborníku a postavil ji doprostřed stolu. </div>
<div style="text-align: justify;">
"Pane Cyrile Metode, vedete 1:0, ale já jsem si pro vás také připravila překvapení" a vyndala ze své kabelky malou knížečku s tuctem jeho povídek, kterou on nikdy nevydal a tudíž ani neviděl. </div>
<div style="text-align: justify;">
"Ukažte, to neznám, to není možné, kde jste to vzala?" Cyril byl šokován. </div>
<div style="text-align: justify;">
"No, řeknu vám, že to byl šílený fofr, musela jsem přes dobré kamarády v našem vydavatelství tento výtisk vašich <b>12 blogů</b> nechat udělat se vším všudy za 3 dny!" </div>
<div style="text-align: justify;">
"To je gól, gratuluji, <b>1:1</b>, to se musí zapít, drahá Dagmare!" </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Dagmar se po přípitku zvláštně usmála a zeptala se: "Myslím si, že bych teď mohla navrhnout tykání, pokud to nepovažujete za drzost." A protože Cyril souhlasil, pokračovala otázkou: "Cyrile, proč mi říkáš Dagmare, jako kdybych bych byla mužem? Ale nic proti tomu nemám, je to originální!" </div>
<div style="text-align: justify;">
"Originál to není, tak kdysi říkal můj pan ředitel své sekretářce" vysvětlil Cyril, "no a mně se to tak líbilo, že jsem to převzal a všem Dagmarám říkám Dagmare."<br />
"A víš ještě kolik těch Dagmar bylo?"<br />
"Ano, to vím! Ty jsi první skutečná, ty ostatní jsou pouze fiktivními postavami v mých povídkách. Teď mi ale prosím tě vyprávěj, jak's to tak bleskově sfoukla s touhle knížkou?"<br />
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Výmluvná Dagmar začala vyprávět, jak už před měsícem, když jí kolega Petr Haluška vylíčil svůj neúspěch s tím nerudným Cyrilem Metodem a ona si pak doma začala listovat v jeho článcích na blogu zjistila, že ten autor není vůbec typem nějakého hrubce nebo náfuky a začetla se v dalších dnech do jeho cirka 300 blogů. Vybrala si a stáhla celkem tucet článků, které se jí nejvíce líbily z čehož šest byly povídky a šest memoáry.<br />
Potom jsem si řekla, že už je na čase si s autorem promluvit a všechno mu říct. Když pak v telefonním rozhovoru s panem Cyrilem Metodem jsem usoudila, že ten člověk je docela normální pohodář, rozhodla jsem se s ním sejít a darovat mu vytištěnou knížku jeho vlastních blogů.<br />
Cyril poslouchal a nechtěl věřit svým uším, že ty jeho blogy se té redaktorce tak líbí: "Koho by napadlo darovat Boženě Němcové Babičku? Já si totiž myslím, zcela otevřeně, že vzhledem k mým šedinám píši prostě moc staromódně pro dnešní mladou generaci, ke které ty také patříš." </div>
<div style="text-align: justify;">
"Promiň, Cyrile, ale to je nesmysl co říkáš, to by se nemohl číst Mark Twain či Agatha Christie? Já si naopak myslím, že literatura, pokud je dobrá, na rozdíl od lidí vůbec nestárne!" </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://4.bp.blogspot.com/-r_w-WW9ZVw0/WyA83_MISoI/AAAAAAAAHfs/L7RUEPPX2cUwo7pXY7_HSzxK1fel4uQigCLcBGAs/s1600/BUSEN.jpg" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" data-original-height="164" data-original-width="296" height="110" src="https://4.bp.blogspot.com/-r_w-WW9ZVw0/WyA83_MISoI/AAAAAAAAHfs/L7RUEPPX2cUwo7pXY7_HSzxK1fel4uQigCLcBGAs/s200/BUSEN.jpg" width="200" /></a></div>
<div style="text-align: justify;">
A tak najednou vzniklo to tzv. kamarádské přátelství mezi Cyrilem a Dagmarou. S ohledem na věkový rozdíl 23 let se oba dva ostýchali vyjádřit své city až do onoho <b>5. července,</b> kdy společně oslavovali obojí, jak Cyrilovy narozeniny, tak i jeho současné jmeniny. Cyril pronesl jen tak z voleje narozeninovo-jmeninovou řeč těmito slovy: "Já jsem šťasten, že slavíme právě spolu a jen my sami dva, mé padesáté narozeniny. Ty to přece musíš cítit, Dagmare, že tě mám docela hodně - moc rád"...<br />
Ona mu skočila do řeči: "A já tě dnes konečně přesvědčím, že nejsem <b>TEN</b> Dagmar", a jedním škubnutím si rozepnula dekolt na prsou... A dál už se už jen hvízdá... (Ten f<b>akt</b>, že Dagmar měla krásné <b>ruce</b> je, samozřejmost...)<br />
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<b><a href="https://youtu.be/wFEH4GYXhAk">https://youtu.be/wFEH4GYXhAk</a></b></div>
Mirek Tomshttp://www.blogger.com/profile/07553240570681525712noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-4758322698086235145.post-36963591530980183822018-12-20T12:30:00.023+01:002023-08-15T21:30:05.352+02:00Navždy ztracené údolí Želivky.<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://1.bp.blogspot.com/-V-TNSAksKgs/UcMi6ruoqBI/AAAAAAAACSA/ks-qVl-dwdM/s1600/ZELIVKA-0.jpg" style="clear: left; cssfloat: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;" target="_blank"><img border="0" height="142" src="https://1.bp.blogspot.com/-V-TNSAksKgs/UcMi6ruoqBI/AAAAAAAACSA/ks-qVl-dwdM/s200/ZELIVKA-0.jpg" width="200" wya="true" /></a></div>
<div style="text-align: justify;">
<strong>Psal se rok 1962. Údolí malé říčky Želivky bylo čarokrásné, no prostě romantika jak cukr v krystalické formě. Mně a Evě se to čirou náhodou samo </strong><strong>nabídlo strávit tam dovolenou, jen tak v přírodě pod stanem. Dnes už je to, kvůli přehradě, všechno pod vodou včetně vesniček a kostelíčků, ale já jsem moc rád, že si to pamatuji ještě tak, jak to bylo tenkrát romantické.</strong></div>
<div style="text-align: justify;">
<strong>V té době jsme se znali </strong><strong>s Evou </strong><strong>z hor na lyžích, skoro půl roku. Jednou jsem ji seznámil s mým kamarádem Jardou a jeho ženou Bobinou. Při debatě u kafe vzpomněl Jarda na své trampování přírodním rájem v údolí Želivky a barvitě líčil jak je to tam nádherné. Eva se okamžitě vložila do diskuze a navrhla mi, že když je tam tak krásně, tak bychom si tam mohli udělat dovolenou pod stanem. Byl jsem s tím okamžitě srozuměn, viděl jsem však problém, že nemám stan.</strong><br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<strong><a href="http://2.bp.blogspot.com/-kkT-fEu9ZcI/UcMmNK6T_kI/AAAAAAAACSQ/ywjKrRKjrjI/s1600/ZELIVKA-2.JPG" style="clear: right; cssfloat: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" height="128" src="https://2.bp.blogspot.com/-kkT-fEu9ZcI/UcMmNK6T_kI/AAAAAAAACSQ/ywjKrRKjrjI/s200/ZELIVKA-2.JPG" width="200" wya="true" /></a></strong></div>
<strong>
</strong></div>
<div style="text-align: justify;">
<strong></strong></div>
<div style="text-align: justify;">
<strong>„To nevadí“, řekla Eva, „já vím kde je půjčujou i se spacíma pytlema jen za čtyři stovky pro dvě osoby."</strong></div>
<div style="text-align: justify;">
<strong>„A já mám ještě ten bráchův stan i se spacákama uloženej ve sklepě“, dodal Jarda.</strong></div>
<div style="text-align: justify;">
<strong>„Takže to bysme tam mohli jet na to trempování všichni čtyři společně“, vymyslela Bobina, „vy si to půjčíte, my už to máme, takže ideál, to může bejt romantická dovolená skoro úplně zadarmo! Vohýnek a vopíkání buřtů! Tomu zase já říkám romantika!“</strong><br />
<strong><br /></strong></div>
<div style="text-align: justify;">
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://2.bp.blogspot.com/-By06spHaArs/UcMmescHgfI/AAAAAAAACSY/E4FCgmMRCcQ/s1600/ZELIVKA-1.jpg" style="clear: left; cssfloat: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="134" src="https://2.bp.blogspot.com/-By06spHaArs/UcMmescHgfI/AAAAAAAACSY/E4FCgmMRCcQ/s200/ZELIVKA-1.jpg" width="200" wya="true" /></a></div>
<strong>A tak vznikla dohoda, že pojedeme na dovolenou v této ligové sestavě. V další rozpravě vyšlo najevo, že Jardův stan je jehlan bez podlážky a spacáky jsou typu „kukla“. Eva se ukázala jako zkušená trampka a radila jim, aby si radši stan i spacáky také vypůjčili, že ty půjčené stany jsou o moc lepší, jsou s podlážkou a nepromokavé. Bobina to zamítla s tím, že věci z půjčovny mohou být špinavé a bůhví kdo v tom spal, a že si radši za ty peníze, koupí nové plavky. Problém dopravy na místo se dohodl tak, že oni pojedou na motorce, Jarda má Jawu, a my odjedeme vlakem do Žďáru nad Sázavou. Tam nás Jarda, přesně v tolik a tolik vyzvedne a kyvadlovým systémem, odvozí na to místo. Prý je to od nádraží jen sotva deset kilometrů.
</strong><br />
<strong><br /></strong>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<strong><a href="http://4.bp.blogspot.com/-5uyxrPiqDN8/UcMm5wVY-vI/AAAAAAAACSg/ZXYYNvIZMUM/s1600/ZELIVKA-5.jpg" style="clear: right; cssfloat: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" height="153" src="https://4.bp.blogspot.com/-5uyxrPiqDN8/UcMm5wVY-vI/AAAAAAAACSg/ZXYYNvIZMUM/s200/ZELIVKA-5.jpg" width="200" wya="true" /></a></strong></div>
<strong>
</strong></div>
<div style="text-align: justify;">
<strong>Když jsme v plné polní, v den „D“, s Evou vystoupili z vlaku, nebylo na nádraží ve Žďáru ani jediného živého tvora. Usedli jsme na lavici a začali dumat, co teď? Asi za půl hodiny přifrčel Jarda na motorce, jen tak na lehko a bez Bobiny. Vysvětlil, že tam, kam měl namířeno je pionýrský tábor, takže Bobina našla o kus dál jiné místo z doslechu dětského vřískání. Nejprve tam teď odvezu Evu, lady first, a potom se vrátím pro tebe, Míro, dej si zatín pohov...</strong></div>
<div style="text-align: justify;">
<strong>Když jsem pak byl konečně dovezen na místo určení, naskytl se mi nezapomenutelný obrázek dvou tak rozdílných žen. Jedna jménem Eva a druhá nahá jako Eva (z ráje).</strong><br />
<strong><br /></strong>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<strong><a href="http://2.bp.blogspot.com/-42i5toreWik/UcMnPMFHDjI/AAAAAAAACSo/zZdb0Kv7X2I/s1600/ZELIVKA-4.jpg" style="clear: left; cssfloat: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://2.bp.blogspot.com/-42i5toreWik/UcMnPMFHDjI/AAAAAAAACSo/zZdb0Kv7X2I/s1600/ZELIVKA-4.jpg" wya="true" /></a></strong></div>
<strong>
</strong></div>
<div style="text-align: justify;">
<strong>Blondýna Bobina, ležela ležérně na modré dece, kouřila cigaretu z velmi dlouhé špičky a opalovala se. Nahoře neměla nic a spodní díl plavek vypadal jako ušitý z Jardovy kravaty. Koukám kde je moje brunetka Eva a vidím, že se hrabe od řeky s velkým balvanem v náručí. </strong></div>
<div style="text-align: justify;">
<strong>Když přišla k nám, pustila ten šutr na zem a zahlásila co vojenský ordonanc: </strong><strong>„Poslušně hlásím, že jsem objevila pramen pitné vody a zde, prosím, ji mohou vaše Výsosti též</strong></div><div style="text-align: justify;"><strong>ochutnat“ a nabídla nám bandasku plnou vody. </strong></div>
<div style="text-align: justify;">
<strong>„Výborně, Evi a ten šutr použijeme na stavbu ohniště, ale najdeme k němu ještě další balvany, ovšem toto provede výhradně jen mužská část jednotky, aby si dámy nepoškodily tak krásně nalakované nehýtky!" Eva jen suše dodala: "Sloužím lidu!"</strong><br />
<strong><br /></strong></div>
<div style="text-align: justify;">
<strong>„A kdy bude večeře?“, ozvala se Bobina, „Já mám už hlad!“</strong></div>
<div style="text-align: justify;">
<strong>„Nejdříve postavíme ohniště a rozděláme oheň, pak uvařím buřt-guláš“, řekla Eva, coby odborná kuchařka.</strong></div>
<div style="text-align: justify;">
<strong>Načež jsme s Jardou přinesli ještě pár kamenů, zatímco Eva ochotně štípala dříví mojí zálesáckou sekyrkou. Podíval jsem se zle na Bobinu, jestli jí nenapadne aspoň něčím přispět ke společnému dílu. „Ty‘s, eště neviděl nahou ženu, že tak čumíš?“, řekla mi, když si všimla mého pohledu. Zakroutil jsem jen hlavou. „Vy chlapi jste všichni stejný, to u nás v práci jeden soudruh se schválně přeříkává a místo paní Kozáková mi říká soudružko kozatá!“ Copak zato můžu, že jsem tak vyvinutá?“</strong></div>
<div style="text-align: justify;">
<strong>„Já jdu teď postavit stan“, řekl jsem Evě, „a ty se prosím tě pusť do toho guláše ať tady nevymřeme hlady.“ Jarda se taky odebral stavět stan a půjčil si ode mne sekyrku. </strong><strong>„Né, abys mi ji ztupil, Jardo, neměl bych se čím holit!“, upozornil jsem ho...</strong></div>
<div style="text-align: justify;"><strong><a href="http://2.bp.blogspot.com/-3pCxTQGJDEc/UcMopCCWztI/AAAAAAAACTA/YUDQc6x-D6I/s1600/ZELIVKA-3.jpg" style="clear: right; cssfloat: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" height="200" src="https://2.bp.blogspot.com/-3pCxTQGJDEc/UcMopCCWztI/AAAAAAAACTA/YUDQc6x-D6I/s200/ZELIVKA-3.jpg" width="173" wya="true" /></a></strong>
<strong>Stan jsem měl v několika minutách postaven a ještě jsem pomohl Jardovi, když jsem viděl, že mu to jeho dílo už dvakrát spadlo na hlavu. Pak se ozvalo cinkání na ešus, že už je buřt-guláš hotov. Nám všem to chutnalo, jen Bobina prohlásila, že si radši opeče buřta přímo na ohýnku: „Kozák, to je na tobě, uřízni mi někde klacík na opékání buřtů!“ K tomu dlužno dodat, že jí několikrát buřt spadl do ohně tím, že se ten suchý klacík vždycky po minutě přepálil.</strong></div>
<div style="text-align: justify;">
<strong>Po večeři jsme všichni dostali žízeň a tak jsme vypili všechnu vodu co prve přinesla Eva. Při té příležitosti jsme se dohodli, že v sudé dny se budou oni starat o donos pitné vody z pramene a v liché dny my. Pramen měl tu nevýhodu, že byl na druhé straně říčky, tu bylo nutno přebrodit a neukopnout si palec o balvany na dně. Když jsme pak šli spát, litovala Eva, že tu nemáme kytaru. Byl krásný teplý večer a romantika byla, až na tu chybějící hudbu, skoro dokonalá...</strong><br />
<strong><br /></strong></div>
<div style="text-align: justify;">
<strong>Nové ráno začalo kvílením Bobiny, sedící před stanem s hlavou v dlaních: „To je peklo, já mám takový bolesti v hlavě, v tý blbý kukle se nedá spát, je v ní šílený vedro a bez kukly je šílená zima! Ta zem je taky hrbolatá, a to tlačí, jsem určitě samá modřina! To se tady nedá vydržet, Kozák, jedeme domů, nebo se tu zblázním!.. A jak se spalo vám?“, zakňourala.</strong></div>
<div style="text-align: justify;">
<strong>„Nám se spalo báječně, viď Mirku“, odpověděla s úsměvem Eva.</strong></div>
<div style="text-align: justify;">
<strong>„To víš, Bobino“, ozval jsem se, „my jsme ještě v období zamilovanosti, kdy tvrdá mez netlačí, kdežto vy jste ženáči a to je rozdíl! Ale musím přiznat, že jsme si dali tu jednu deku pod sebe a tou druhou se přikryli a spinkali jako ve vatě, kde neničí tě jehličí a kam vítr nefičí!“</strong></div>
<div style="text-align: justify;">
<strong>Po dlouhém handrkování, zdali odjet nebo zůstat, zeptala se mě Bobina: „Hele, Míro, co bys řek‘ tomu, že bysme na tu dnešní noc si přehodili stany, abych věděla, jestli by se mi v tom vašem stanu spalo líp. Chtěl jsem zachránit klid a mír na dovolené a tak jsem sice nerad , ale souhlasil...</strong><br />
<strong><br /></strong>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<strong>
</strong><strong><a href="http://3.bp.blogspot.com/-n9GiAGva9DI/UcMpDSZzncI/AAAAAAAACTI/DPcZ07ZVvWY/s1600/ZELIVKA-6.jpg" style="clear: left; cssfloat: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="170" src="https://3.bp.blogspot.com/-n9GiAGva9DI/UcMpDSZzncI/AAAAAAAACTI/DPcZ07ZVvWY/s200/ZELIVKA-6.jpg" width="200" wya="true" /></a></strong></div>
<div style="text-align: justify;">
<strong>Příštího dne halasně zpívající Bobina seděla hned ráno před naším stanem a libovala si, jak se jí v něm libě spalo. Říkala, že je to opravdu nebe a dudy a že ten Jardův nemožnej, blbej stan i ty kukly vyhodí do popelnice. No, a potom jsme se s oběma Kozáky vůbec neviděli, byli jsme v lese sbírat hřiby-kozáky </strong></div><div style="text-align: justify;"><strong>a protože jsem měl sebou udici, uřízl jsem si prut a zkusil to nadhodit na kus těsta. A medle, nějaký kapřík-sebevrah se rychle našel a chytil se sám, zatímco my s Evou jsme se namísto hlídání udice a splávku, věnovali jen sami sobě. </strong><strong>K večeři tedy byla rybka na houbách a rajčatech s brambory. </strong><strong>Když zase po večeři všichni dostali žízeň, zjistilo se, že Jarda zapomněl nanosit vodu. Bobina zuřila, že má žízeň a Jarda ji nabízel vodu ze sklenice okurek, že prý teď po tmě se tam už nedá jít. Když to Bobinino žíznivé kvílení nebralo konce, vzal jsem bandasku, Eva baterku a šli jsme pro vodu zase my. Cestou jsem musel uklidňovat Evu, které docházela trpělivost, že jim tu děláme poskoky a tak jsem jí slíbil, že jestli to zítra neskončí, tak je pošlu někam do tmy oba.</strong></div>
<div style="text-align: justify;"><strong>Třetí noc byla zase strašná, Bobina zcela smyslů zbavená, brečela jak plačka na funuse, že se to nedá vydržet a přišla s nápadem, abychom si střídali stany ob den, jen tak se to tady dá přežít. Co je moc – to je příliš! Eva se na mně zpytavě podívala a já spustil: „Takže Bobino, žádná další výměna stanů nebude a když se ti to nelíbí, tak si trhni nohou! To je vaše blbost, že jste si nevzali stan z půjčovny, jako my. Howgh, domluvil jsem!“ Načež jsme se s Evou sebrali a odešli na celý den courat po krajině a pak se stavili na statku pro tříkilový pecen voňavého chleba a taky nějaká vajíčka...</strong></div><div style="text-align: justify;"><strong><a href="http://2.bp.blogspot.com/-YAHyJ5-ifHo/UcMoJzxE9cI/AAAAAAAACS4/eGv8--oepkM/s1600/ZELIVKA-7.jpg" style="clear: right; cssfloat: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" height="200" src="https://2.bp.blogspot.com/-YAHyJ5-ifHo/UcMoJzxE9cI/AAAAAAAACS4/eGv8--oepkM/s200/ZELIVKA-7.jpg" width="161" wya="true" /></a></strong>
<strong>Když jsme se vrátili odpoledne do našeho tábora, byli Kozákovi pryč a my jsme si konečně oddychli. Zůstal nám, dle Evy, jediný problém, jak se odtud dostaneme až se budeme chtít vrátit do civilizace, motorky nemaje?</strong></div>
<div style="text-align: justify;">
<strong>„Na to máme ještě deset dní času, Evi, až půjdeme příště k tomu sedlákovi něco nakoupit, tak se ho zeptáme na cestu do Žďáru. A skutečně, ten bodrý muž šel s námi kus, aby nám ukázal pěšinku přes les k autobusové zastávce a my s radostí zjistili, že tady ještě žijí dobří, přátelští lidé. Teprve teď, když jsme tu byli sami a měli deset dní času na nicnedělání, jsme si uvědomili, jaká je to krása žít přírodně.</strong></div><div style="text-align: justify;"><strong>Tento výlet do údolí Želivky nás nadchl a přesvědčil, že pravým důvodem lidské nespokojenosti jsou lidé sami. Sedávali jsme každý večer u ohně. Nad hlavou na černém, sametovém nebi s hvězdami, jaké v Praze už vidět nejsou, byl svět určitě krásnější. A toto mi připomnělo jeden verš ze staré trampské písně: ...a tam žili spolu pod jedním wigwamem, tak jako kdys v ráji Eva s Adamem... Akorát, že já nejsem Adam.</strong><br />
<strong><br /></strong></div>
<strong style="text-align: justify;"><a href="http://www.youtube.com/watch?v=bWndm9OykAE">http://www.youtube.com/watch?v=bWndm9OykAE</a></strong><br />
<strong>
</strong><strong></strong>
<br />
<div style="text-align: justify;">
</div>
<strong>
</strong><strong></strong><strong></strong><strong></strong><strong></strong><strong></strong><strong></strong><strong></strong><strong></strong>Mirek Tomshttp://www.blogger.com/profile/07553240570681525712noreply@blogger.com4tag:blogger.com,1999:blog-4758322698086235145.post-1973733423872016052018-12-05T23:00:00.049+01:002023-05-01T13:29:39.529+02:00Seznámení skrze brýle <div align="justify">
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://3.bp.blogspot.com/-5tH7YeqFY4U/Wl0jcmkrI_I/AAAAAAAAGg4/4PAmEFTGwH0sjfb6m3PwQggNpyzViaeNQCLcBGAs/s1600/%25C5%25BDENA%2BV%2BBR%25C3%259DL%25C3%258DCH.jpg" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="153" data-original-width="150" src="https://3.bp.blogspot.com/-5tH7YeqFY4U/Wl0jcmkrI_I/AAAAAAAAGg4/4PAmEFTGwH0sjfb6m3PwQggNpyzViaeNQCLcBGAs/s1600/%25C5%25BDENA%2BV%2BBR%25C3%259DL%25C3%258DCH.jpg" /></a></div>
<span style="font-family: "arial";"><strong>Za pubertálně mlada jsem často srovnával svůj všední život s filmovými příběhy, které se mi líbily a které bych rád prožíval sám. Bohužel však ty šťastné náhody, které mě tak fascinovaly, potkávaly vždy jen ony herce na plátně, ale nikoliv mne.<br />Když jsem jel někam vlakem, vybavila se mi už předem scénka z filmu, v níž sedí mladý muž sám v kupé, když vtom přistoupí krásná mladá žena s těžkým kufrem a on rytířsky vyskočí a vhodí její loďák, jako by to bylo pírko, do odkládací sítě. Brzy nato se do sebe zamilují a skončí to happyendem.<br />To se mi však bohužel nikdy nepřihodilo. Naopak, do mého kupé přistupovali vždycky jen tabákem načichlí dědkové, buclaté selky a hlučné rodiny s uřvanými dětmi. <br />Až jednou, když jsem se odpoledne vracel ze služební cesty zpět do Prahy, jsem měl štěstí. Spatřil jsem v jednom kupé sedět u okna samotnou ženu v brýlích, čtoucí si v malé knížečce, patrně básně. To bylo terno! „Dobrý den, slečno, bylo by tady pro mne jedno místo volné?“, zeptal jsem se naprosto zbytečně.</strong></span><br />
<span style="font-family: "arial";"><strong>„Ano“, špitla tiše, pokývala hlavou a četla si dál.<br /><a href="http://4.bp.blogspot.com/_863Vcb02nBc/SkouxiPp1yI/AAAAAAAABKE/sH565YIdqMM/s1600-h/KR%C3%81SKA-1.jpg"></a>Věděl jsem, že musím nějakým způsobem navázat konverzaci dřív než přistoupí další lidé, kteří by pochopitelně byli pro mne rušivým elementem.<br />„Jedete až do Prahy, slečno?“ nenapadlo mě nic chytřejšího.<br />„Ano“, špitla opět a pokračovala v četbě. Vtom vstoupila do kupé hubená vysoká žena, vzhledu přísné jeptišky, posadila se vedle dívky a jak se mi jevilo, byla to asi její matka nebo teta, vracející se z toalety, provázena odérem laciné kolínské.</strong></span><br />
<span style="font-family: "arial";"><strong>„Tak a je to zase v pytli“, pomyslel jsem si a v duchu a proklel celý svět, neboť dívka splňovala všechna má kritéria krásné ženy. Měla nádherné vlasy a výrazné oči, kterým dokonce slušely i její nevšední brýle. Měla plné rty ledvinkového tvaru. Hladká čistá pleť, i vyzývavé poprsí, oblá kolínka a štíhlá lýtka se absolutně nedala přehlédnout. Když jsem si pak všiml při obracení stránek, že i její ruce jsou perfektně pěstěné, byl jsem prostě v transu. Horečně jsem přemýšlel, jak to udělat, abychom se seznámili. Vlak ujížděl, čas pracoval proti mně, a mě furt nic nenapadalo. Matka poklimbávala a dcera si stále četla. Asi po půl hodině pošeptala matka dceři cosi do ucha a jala se hrabat v kabelce. Vytáhla nějaké léky a řekla: „Kláro, já si dojdu do jídelního vozu zapít tabletky, tak to tady pohlídej“, a vrhla na mne přímo zničující pohled...</strong></span><br />
<span style="font-family: "arial";"><strong><br />„Ano, teto“, řekla dívka opět úsporně a kývla hlavou. Napadlo mně: „Kocajdank, že ta bába není její matkou, to by totiž byla tchýně k pohledání!“ Analyzoval jsem své poznatky o dívce: „Jmenuje se Klára, je nádherná a bydlí v Praze. Právě mám možná jedinou šanci, v příštích pár minutách, nežli se ta bába vrátí, získat na Klárku aspoň jakýkoliv kontakt.“ </strong></span></div><div align="justify"><span style="font-family: "arial";"><strong>„Slečno, promiňte, mohu se vás něco zeptat?“ řekl jsem, sotva za bábou cvakly dveře.<br />„Ano“, řekla opět stručně a chtěla pokračovat v četbě, jenže pak se to stalo. Pro mne šťastná náhoda znemožnila její další čtení. Když si totiž chtěla poupravit brýle, vypadl jí do klína malý šroubeček a po něm i pravé sklíčko. Dívka zůstala trochu bezradně hledět na toto "neštěstí" a já místo siláckého zvedání kufru se nabídl tuto malou závadu snadno a rychle odstranit.<br />„Podívejte se, slečno, to sklíčko dáme takhle do žlábku v rámečku a zde tímto maličkým šroubkem obě půlky rámečku opět spojíme, ale jelikož nemám u sebe patřičný šroubováček, podržím to takhle u sebe a vy, vaším nehýtkem, se pokuste jej nějak zašroubovat. Vidíte tady ten šlic, do toho strčíte Váš nehtík, nejvhodnější bude asi ten na ukazováčku, tak a teď točte. Ne tak, prosím, na druhou stranu“, brebtal jsem jak o závod, doufaje, že se i ona rozhovoří. Mlčenlivá dívka mě vzorně poslechla, dobrá věc se podařila a ona konečně řekla první větu rozvitou: „Vy moc laskávy, ja djekuji vam…“ Pochopil jsem, že to je cizinka, ale ani mrknutím jsem nedal najevo, že jsem to postřehl, nehledě na to, že se mi líbila ještě víc. </strong></span><br />
<a href="http://4.bp.blogspot.com/_863Vcb02nBc/TCY4uP0Lz5I/AAAAAAAABq4/WmOtLvrYgC4/s1600/KR%C3%81SKA-5.jpg" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img alt="" border="0" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5487135563168075666" src="https://4.bp.blogspot.com/_863Vcb02nBc/TCY4uP0Lz5I/AAAAAAAABq4/WmOtLvrYgC4/s200/KR%C3%81SKA-5.jpg" style="float: right; height: 199px; margin: 0px 0px 10px 10px; width: 200px;" /></a><span style="font-family: "arial";"><strong>„Tak a teď vám ty vaše krásné brýle opatrně nasadím.“ Vyslovoval jsem vše pomalu a zřetelně, aby mi ona dobře rozuměla. Právě jsem se jí chtěl zeptat na adresu, když se opět objevila její úděsně strašná stíhačka, která ještě skrze sklo dveří zahlédla zakončení té naší opravářské spolupráce na jejích brýlích.</strong><strong><br />Dveře se rozlítly: „Co se to tu děje, </strong></span><strong style="font-family: arial; text-align: left;">Kláro?“</strong></div><div align="justify"><span style="font-family: "arial";"><strong>„Nyc teto, ten pan mi moje bryle reparoval“, vysvětlila ta dívka hrdě. Vyskočil jsem jak zajíček z jamky a představil se oběma ženám. „Zbytečně se namáháte, mladý muži, my se zásadně s nikým cizím neseznamujeme, ani ve vlaku, ani na ulici, ani jinde!“ Řezavý hlas té obstarožní matróny zněl suše jako práskání bičem.<br />„Tak to neržikej, teto! Ja tomu panovi moc djekuju!“<br />„Promiňte, nechtěl jsem se vnucovat“, řekl jsem k té fuchtli rychle.</strong></span></div><div align="justify"><span style="font-family: "arial";"><strong>Teta mě zcela zaignorovala a obrátila se ke Kláře: „Ty nevíš co se sluší a patří! Brýle dáme do opravy optikovi a ten je spraví odborně!"<br />Začal jsem chápat, proč je Klárka taková málomluvná. Češtině sice pasivně rozumí, ale aktivně ji moc neovládá a asi se též ostýchá. Zato tetinka má vyřídilku. Dále jsem si vydedukoval, že Klárka asi žila od dětství v Dánsku, na kufru jsem zahlédl nálepku města </strong></span><strong style="font-family: arial; text-align: left;">Kopenhagen. </strong></div><div align="justify"><span style="font-family: "arial";"><strong>Vlak vjel do stanice a naše kupé se zaplnilo do posledního místečka. Věděl jsem hned, že teď už se mi nenaskytne příležitost promluvit s Klárkou, ale svůj boj s nepřízní osudu jsem nevzdával. Vymyslel jsem si plán, co udělám v Praze. </strong></span><br />
<span style="font-family: "arial";"><strong><br /></strong></span>
<span style="font-family: "arial";"><strong>Na Hlavním nádraží v Praze jsem za nimi kráčel mezi ostatními cestujícími v odstupu několika kroků tak, abych je neztratil z očí. Můj detektivní plán se však totálně zhroutil. Stalo se něco, co mě vůbec ve snu nenapadlo, totiž, že ty dvě ženy nebydlí v Praze, ale jenom zde přestupují na jiný rychlík do Olomouce!<br />Zůstal jsem zamyšleně stát: „Mám za nimi nastoupit do vlaku a mám jet bůhví kam do neznáma a bez jízdenky? Co řeknu v práci? Ne, to nejde, budu rozumný a vzdám to. Vždyť je to šílenství. Jenže takhle krásnou dívku už nikdy v životě nepotkám. Takto blbě to ve filmu nikdy nedopadlo!“ Stál jsem tu jako Hamlet – tragéd nerozhodnosti.</strong></span><br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<span style="font-family: "arial";"><strong>Vtom se otevřelo jedno okno a v něm se objevila Klárka, která patrně pozorovala mé váhání. Neřekla nic. Držela si jen prst na rtech, načež vyhodila svou malou knížečku básní z okna ven. Nato se ozvalo zapískání, okno se zavřelo a vlak se začal pozvolna rozjíždět. Vrhl jsem se takřka šipkou po knížce, ve které nebyly básničky, jak jsem si myslel, ale byl to slovník dánsko-český a </strong></span><strong style="font-family: arial; text-align: left;">na vnitřní straně desky stálo připsáno tužkou na obočí: Clara Olsen, Olomoc, Dvorakova 14. </strong></div><div align="justify"><span style="font-family: "arial";"><strong><br />V příštích dnech jsem měl hlavu plnou otazníků. Co dělá ta Dánka v Olomouci? Je tu jen na dovolené, nebo zde zůstane trvale? Je vdaná? Asi ne. O čem bych jí měl psát? Jaký důvod mám uvést v dopise? Vyprávěl jsem tuto epizodu svému kamarádovi Vlastíkovi a požádal ho o radu, jak bych měl zdůvodnit své psaníčko: „Podívej, Vlasto, já o té dívce nevím vůbec nic, takže co si mám vymyslet, aby to nebyl trapas a aby ji to zaujalo?“<br />„To je jednoduchý jak facka, napiš jí pravdu!“, promluvil tento génius.<br />„Fajn, to je ono! Pravdu! Ano, napíšu jí prostě pravdu, že ji zbožňuju! Díky ti kamaráde!"<br /><br /></strong></span><span style="font-family: "arial";"><strong>Během dvou dní jsem sesmolil růžový dopis stručný, mající pouze dvě stránky. Vyškrtal jsem všechny tuctové fráze, snažil jsem se být vtipný a pozval jsem ji do Prahy, že jí ukážu "pražské podsvětí".<br />Asi za týden jsem obdržel modrou úřední obálku s dopisem psaným strojem. Již samo oslovení PANE!!! se třemi vykřičníky mě překvapilo. Z dalšího textu jsem vyrozuměl, že pisatelem je Klárčin strýc, jemuž se prý, "šťastnou náhodou" podařilo zadržet můj dopis jeho nezletilé neteři Kláře a tím tak zabránit drzému a pochybnému pozvání do Prahy, od zřejmě nebezpečného zhýralce! Prý, pokud bych jí napsal ještě jeden dopis, předá ihned celou věc mravnostní policii, neboť Klára dosud není plnoletá a on za ní odpovídá! Podpis Nečitelný...</strong></span><br />
<span style="font-family: "arial";"><strong><br />Nevěděl jsem, co si mám o tom všem myslet. Klárka rozhodně nevypadala jako dítě, já jsem ji odhadoval tak asi na dvacet, ale i kdyby ji dosud nebylo osmnáct a ten strýc měl s tou plnoletostí pravdu, tak ale "pod zákonem", do šestnácti let, ona určitě není. Nehledě na to, že jsem poznámku o pražském podsvětí dal do úvozovek a myslel to jako dobrý vtip. Co mám teď dělat? Strýc s bujnou fantazií a sucharská teta jsou ideální tandem, který by jistě mohl, nejen mně, ale i té dívce nějak nepříjemně zkomplikovat život s vyšetřováním na policii a tak jsem se raději odmlčel...<br />Naštěstí pro mne se neodmlčela Klárka, ale poslala mi telegram: „Prosim zavolate mi v nedele telefon 585310705 v 9:00 hodin. Clara.“<br />„Ovšem, že ti zavolám, Klárko“, zajásal jsem, „jsi skvělá!“<br />Když jsem pak v tu neděli, nervózně se chvějící rukou, vytočil ono magické číslo, uslyšel jsem její sametový hlásek: „Haló, </strong></span><span style="font-family: "arial"; text-align: left;"><strong>zde </strong></span><strong style="font-family: arial; text-align: left;">Clara.“</strong></div><div align="justify"><span style="font-family: "arial";"><strong>„Tady je ten pražský zhýralec, Klárko, jsem moc rád, že vás opět slyším. Četla jste můj dopis? Dal vám ho strýc aspoň přečíst?“<br />„Ano, četla…ja se moc omluvim…strýc i teta ne dobrý…ony moc… jak se to žiká…“<br />„Klárko, mám k vám přijet do Olomouce a všechno s vámi prohovořit ústně a promluvit si s vašimi příbuznými?“<br />„Ne, to neny počeba…ja jim ujedu!“ Znělo to velice rozhodně...<br />„Ale kam byste ujela, Klárko, máte tu ještě jiné příbuzné?“<br />„Ja budu pšijet do Praha…zítra v deset-čicet… ja tam budu zase pšesedat do expres a budu jet domu…ony mnje nelibi, chtej jenom me penyze. Ja jim ujedu, ja jim ujedu!“<br />Viděl jsem, že je zle, ale chtěl jsem jí za každou cenu rozmluvit unáhlený odjezd do Dánska. To bychom se už nikdy nesetkali: "Halo,<br />Klárko, musíme si spolu napřed promluvit, nejezděte ještě zítra domů. Nebo čeká snad na vás někdo v Kopenhagenu?“<br />„Ne, ja –éé– orphelin…“<br />„Aha, vy jste sirotek."<br />„A mohu vědět kolik je vám let?“, pokračoval jsem ve výslechu.<br />„Ja budu v september osmnast…teta chce honem,...to...než já budu stará osmnast, moje testament od moje rodyče, to… –é– ja nevim to žíct…“, Klárka se zajíkla.<br />„To nevadí Klárko, víte co, setkáme se zítra na hlavním nádraží v Praze, všechno si podrobně vysvětlíme a já se o vás postarám a vše zařídím, to vám slibuji, nebojte se!“<br />„Ja budu hodynu čekat na expres do Hamburg, šecko vam povim!“<br />Byl jsem nadšen a začal jsem blábolit, jak jsem rád, že mi zavolala, že je moc krásná, že jsem se do ní zamiloval a bůhví co všechno jsem jí napovídal, dokud mě nepřerušila: „Musime končit, ony už </strong></span><strong style="font-family: arial; text-align: left;">pšidou od kostela…ja vas rada…čau, čau!“</strong></div><div align="justify"><span style="font-family: "arial";"><strong>Připadal jsem si jako ve snu: „Tak zítra na shledanou, Klárko, v 10:30, budu se moc těšit, všecko dobře dopadne!“</strong></span></div><div align="justify"><strong style="font-family: arial; text-align: left;">Jenže tohoto dne nic nedopadlo dobře. U Ludmily se stala bouračka a má tramvaj tam zůstala viset. Bylo deset minut po desáté, nechtěl jsem ztratit ani vteřinu času, vyskočil jsem z tramvaje a jako střela se řítil směrem k nádraží. Cestou jsem si sumíroval v hlavě, že ji přemluvím, aby zůstala u nás v Praze. S mými rodiči už to nějak sfouknu. Zůstaneme spolu a tím se definitivně zbaví závislosti na nemožných příbuzných v Olomouci. V Kodani stejně nikoho nemá a češtinu ji doučím já. Jenže osud to všechno určil zcela jinak...</strong></div><div align="justify"><strong style="font-family: arial; text-align: left;">Přesně v 10:31, když jsem udýchán dorazil na nástupiště a spatřil jsem už jen v dálce mizející poslední vagon rychlíku. Zjistil jsem ke své hrůze, že jsme si špatně rozuměli. Její vlak od Olomouce přijel už o půl desáté, ale v 10:30 odjížděl mezinárodní expres do Hamburgu! Prošel jsem celé nádraží, zdali přece jen někde nečeká - leč marně...</strong></div><div align="justify"><span style="font-family: "arial";"><strong>Do Dánska za ní jet nemohu, v životě nedostanu od komunistů ani pas, ani výjezdní doložku do kapitalistických států! Konejšil jsem se, že se jí třeba nepodařilo uniknout tetě a strýci ale i tato chabá naděje zhasla, když mi příštího dne Klárka zatelefonovala z Kodaně:</strong></span></div><div align="justify"><span style="font-family: "arial";"><strong> „Já čekala hodynu… na vás marnje“ vzlykala „vy ste mnje moc sklamal! Au revoir!“ </strong></span><strong style="font-family: arial;">Ve sluchátku to klaplo, nedala mi vůbec šanci k vysvětlení. Neměl jsem ani telefon, ani dánskou adresu, prostě - nic!</strong></div><div align="justify"><strong style="font-family: arial; text-align: left;">Takže, vůbec žádný Happy- End nenastal, ale svět se točí dál...</strong></div><div align="justify"><strong style="font-family: arial; text-align: left;"><br /></strong></div><div align="justify"><strong style="font-family: arial; text-align: left;">A zde je hudba "Feelings" (Nic víc než city)</strong></div><div align="justify"><b style="font-family: arial; text-align: left;"><a href="https://youtu.be/-iW0FVLd-3M">https://youtu.be/-iW0FVLd-3M</a></b></div>
<div align="justify">
</div>
Mirek Tomshttp://www.blogger.com/profile/07553240570681525712noreply@blogger.com11