Brigita, má čtrnáctiletá dcerka vyběhla ze svého pokoje: "Ajó, papá, víš, to je Frau Johansen, máma od Lindy, podívej, tady je eště jako bruneta, teď už je sice blond, víš, ale to je jen tak vodbarvená na blond, chápeš?"
"To opětně nechápu. Co je to za ženskou a co mi asi tak může chtít?" divil jsem se. Brigita mi to začala vysvětlovat detailněji. "To je přece Frau Johansen, máma od Lindy a ona má taky problém s matikou přesně tak jako já..."
"Já to pořád nechápu, Brigit, jakási Frau Johnson, kterou vůbec neznám, má jak říkáš, obarvené vlasy a problém s matematikou? Je mi jí líto, ale víc pro ni udělat nemohu!"
"Ne, papá. Frau Jo-han-sen nemá problém, ale Linda, tu přece znáš, moje kamarádka, ta má problém s matikou!"
"Ahá, Linda, pozor, to není ta černovlasá Alex, ani ta ubrečená Heike, ale ta Linda, aha, ta nosí mašličku ve vlasech, že jo?"
"Jo, papá, a ta Linda je taky tak blbá na matiku jako já a když jsem jí říkala, že mně doučuješ, a ze čtyřky jsem se už zlepšila na trojku, tak ta její máma se tě chce zeptat, jestli bys tu Lindu neučil taky, zároveň se mnou a řekla, že by ti to pochopitelně zaplatila," vysypala ze sebe Brigita.
"Samozřejmě, že tu Lindu na matematiku přibereme, proč ne, ale pochopitelně bezplatně, nejsme přece vyděrači..."
A tak se rozjely u nás, vždy v pondělí a ve čtvrtek večer, od sedmi do osmi kurzy matematiky. To jsem ale ještě netušil, že ty dvě čtrnáctileté žabky se domluvily na "Tajném plánu XYZ"...
V podstatě se prý jednalo o to, že Linda se rozhodla utéct od své rodiny pryč, protože její otec, když přišel k nim na návštěvu a matka na Lindu žalovala, že moc zlobila a bůhví co všecko, začal na ni otec najednou řvát a když mu odmlouvala, vrazil jí pár facek. Linda se zatvrdila vůči rodičům a Brigita byla shodou okolností u toho, když plačící Linda křičela na rodiče: "Já tady u vás nezůstanu, vy ste na mně zlí!"
"A co budeš asi tak dělat? Kam půjdeš? Kde asi budeš bydlet?" zeptal se jí táta.A Linda na to: "Já poprosím pana Tomse, aby si mě adoptoval a budu bydlet s Brigitou u nich. Herr Toms nikdy Brigitu nebije, on je na ni hodnej a chodí si s ní hrát minigolf do Wiesbadenu a k Italovi nebo k Řekovi, nebo k Číňanovi s ní chodí na večeři!"
Když mi tohle všechno na konci první hodiny matematiky obě dvě dívky svěřily, a že to je jejich tajný plán, nevěděl jsem v první chvíli, jak mám té Lindě šetrně říct, že to je všechno neproveditelný nesmysl, i když mi to příjemně lichotilo.
"Tedy, to je pro mne velké uznání, Lindo, a to jsi myslela vážně, nebo to bylo jen tak řečeno ve zlosti?" zeptal jsem se pro jistotu.
"Ano, to myslím moc vážně", řekla slzící Linda, "prosím vás, nechte si mně adoptovat! Táta mě furt bije skoro pokaždé když přijde k nám domu na návštěvu!"
"No, víš, papá, já bych byla taky ráda, spaly bysme s Lindou v mým pokoji..." ozvala se Brigita.
"Děvčata, uvažujte, teď jako dospělé ženy. To přece nejde, to je tak: zaprvé, s adopcí by museli souhlasit oba rodiče Lindy, o čemž pochybuji. A zadruhé by mi soud Lindu nesvěřil, to bych musel být ženatý a mít vlastní úplnou rodinu. Na to jsou celkem přísné paragrafy."
Zdálo se, že to dívky pochopily, ale netušil jsem, že si z toho vzaly jako resumé nový úkol, zařídit to tak, abych se já oženil s Lindinou matkou. Pak by bylo rázem po všech Lindiných problémech.
Když se příště na toto téma obě dívky znovu radily, Brigita začala pochybovat: "Ty, Lindo, já se bojím, že by papá nesouhlasil, brunety se mu sice líbí víc než blondýny, ale on se už vůbec nechce nikdy ženit." Linda byla mazanější: "Koukni, to by se dalo nějak zaonačit, přesně jak v jednom filmu. Oni dva by se někde sešli sami bez nás a bylo by to v noci. Aby to bylo hodně romantický, byla by tam hudba jako k tanci, takže by u nich začaly působit hormóny, aby se začali líbat. A pak už to není problém, aby byla svatba...
Doma pak řekla Linda své mamince sladkým hlasem: „Mami, tady ve vlasech u pěšinky je vidět, že máš ve skutečnosti hnědý vlasy. Proč si je furt odbarvuješ, když ti to takhle nesluší?“
„Prosím tě, Lindo, jak jsi na to přišla, každému se to takhle líbí mnohem víc“, oponovala matka.
„No, třeba táta od Brigity říkal, že tmavé vlasy by ti slušely líp!“
„To nechápu, vždyť mě skoro vůbec nezná. Když se potkáme třeba v Edece, tak kromě pozdravu ani nepípne. A že by ho zajímaly moje vlasy? To je nesmysl!“
"No, já jsem mu ukázala tu tvoji fotku, víš, tu jak jsi byla nemocná v posteli, ještě s tmavými vlasy a moc ses mu líbila!"
"Cože, ty jsi mu ukazovala moji fotku v posteli? Dítě, jsi ještě k zachránění? Jak jsi na takovou pitomost přišla? To snad není pravda, jak já teď před ním vypadám, že mě nabízíš jak na perským trhu! To se tomu pánovi musí ihned vysvětlit!" a jala se vytáčet telefon: "Haló, to je Herr Toms? Tady Nicol Johansen..."
"A už to jede!" řekla později spokojená Linda Brigitě, "teď ještě, aby se projevily ty hormony..."
Dívčí "Tajný plán XYZ" byl úspěšný čtyřnásobně. Nikdo z nás o něm nechtěl mluvit, ale každý z jiného důvodu: Linda byla ráda, že se to takhle rozjíždí a nerada by to zakřikla, Brigita byla ráda, že se na ni nezlobím, já jsem byl rád, protože jsem o jakékoliv svatbě nechtěl nic slyšet a Frau Nicol byla spokojená, protože o tajném plánu dívek neměla nejmenšího tušení...
A tak nakonec to skončilo happyendem: Obě holky Brigita i Linda, po mých matematických kurzech zvládly matiku do konce roku na dvojku a my s paní Nikol jsme se tak nějak docela skamarádili..!
Žádné komentáře:
Okomentovat