"DÉJA VU" a noční stopařka

Jednou jsem se poměrně pozdě a unavený vracel autem domů ze  služební cesty,  když se mi náhle

přihodila taková pra-zvláštní věc. Pršelo, byla mlha a tma se dala krájet. Když jsem se už blížil k domovu a projížděl kolem naší autobusové zastávky, zahlédl jsem tam pod deštníkem osamělou dívčí postavičku, čekající zřejmě na autobus. Jak jsem ji míjel, mávla na mne tak trochu nesměle rukou, aby si mne stopla a já jsem ji obloukem paže naznačil, že nejedu ve směru autobusu rovně, ale že hned zatáčím doleva jako na sídliště. 

 

 Hned v příští vteřině jsem si to ale rozmyslel a prudce zabrzdil asi tak o deset metrů dál za stanicí. Dívka se za mnou rozběhla, já jsem spustil pravé okénko, a v něm se objevila její zmoklá hlava: „Promiňte, ujel mi autobus a já teď –“, vtom se zarazila, a hleděla na mne jako na přízrak. Otevřel jsem jí rychle dveře: „Pojďte, slečno, nastupte si ať nepromoknete!“ Nastoupila ke mně do auta a sklapla deštník, podala mi ruku a dokončila svou větu: „Dobrý večer, víte, poslední autobus mi ujel před nosem, a tak jsem si chtěla někoho stopnout, ale teď vidím, že vy jedete jenom sem doleva na sídliště, tak se prosím nezlobte, že jsem na vás mávla...“

„To vůbec nevadí, slečno, ale řekněte mi, proč jste se tak zarazila, když jste mě spatřila, vy mne snad znáte, nebo jsem takový ksicht-šereda?“, zeptal jsem se přímočaře.

„Ne, to ne", usmála se, "ale mně se najednou zdálo, že jsem tuto scénku už někdy nedávno zažila, ačkoliv to bylo určitě poprvé, víte, takové to francouzské déja vu!“

„Ano, to znám, taky jsem to už měl. Deja vu, neboli: Již jednou viděno. Je to prý porucha v komunikaci obou mozkových hemisfér, neděje se to často, je to celkem vzácný jev, trvající jen půl vteřiny. To je mi na vás sympatické, proto vás tedy odvezu tam, kam budete chtít."

„Ne, to není třeba, já...“ Skočil jsem jí hned do řeči: „Milá slečno, nenechám vás přece tady jen tak na pospas přírodním živlům a bůhví jakým třeba úchylům. Vy jste krásná mladá dívka, mohla byste být mojí dcerou a tak mám o vás strach. Navigujte mne, jsem váš taxikář - a sice zdarma!" 

„To je od vás opravdu milé, moc vám děkuji, věřte mi, že jsem měla docela strach... ale teď už ne, slyším-li správně - tak vy jste Čech, jako můj táta!"

„Slečno, vy jste se asi už tady narodila, já vás nechci mentorovat, ale vy přece nesmíte takhle riskovat, že vás někdo přepadne, tady je to jak na ztracené vartě, máte štěstí, že jste narazila na neškodného troubu jako jsem já.“

„Já jsem to také udělala poprvé. Já takhle v noci nikdy stopem nejezdím, bojím se, ale byla to taková zkratová reakce ode mne, pohádali jsme se s přítelem a já jsem mu utekla, protože mi dal facku!!“

 Teprve teď jsem si všiml, že ta dívka má uplakané oči, což jsem možná původně považoval za kapky deště. „Ach-ne, promiňte, slečno, vidím, že pláčete, nebudu se vás tedy dál vyptávat, nic mi do toho není, ale šlápnu radši na plyn. Řekněte mi jenom směr, kam mám jet?“

„Nechci, abyste mne odvezl až domů, stačí když mě hodíte před Rathaus v Niederhausenu, zbytek asi 100 metrů už dojdu po svých...to jsem ale měla štěstí, jste hodný Čech!"

 

Cestou do Niederhausen jsem se jí mimo jiné zeptal čím je a co dělá. Řekla prostě: "Víte já vlastně nejsem vůbec ničím, ano vystudovala jsem prostě práva, jsem tzv. prozatím nezaměstnaná a vypomáhám někdy v Ráji, tak říkám jako kdysi těm Restauracím a jídelnám a protože jako hobby hraji na harfu, tak si tím, tu a tam, také něco přivydělám k podpoře v nezaměstnanosti.“

 

„Slečno, co myslíte“, zeptal jsem se opatrně, „bylo by to možné, abychom se my dva někde někdy setkali zcela záměrně a ne jenom díky takové vágní náhodě."

 "Proč ne ?" zeptala se a podala mi svoji vizitku, "A zde vidíte kde bydlím, díky Vám moc za svezení, hodný pane a  Auf wiedersehen!"

Podíval jsem se na vizitku kde stálo její jméno i telefon, což mne nadchlo a zavolal jsem na ni: „Dobrou noc, Evo z ráje!“ Usmála se tak zvláštně mile a když vystoupila z auta, zamávala mi oběma rukama. Napadlo mě, že ta dívka by se mi líbila i na trvalo, kdybych ovšem nebyl o 30 let starší...

http://www.youtube.com/watch?v=GnfMMdV8LEs