14 dubna 2018

Filatelistovo sexy zalévaní kytek

Bylo to jednou v půli července, když mě moje drahá sestřenka Miládka poprosila, jestli bych v době jejich dovolené zašel alespoň jedenkrát týdně do jejich útulného bytu na Vinohradech zalévat její kytičky. Přijal jsem tuto službu a jejich klíče od bytu s radostí, protože jsem bydlel u rodičů a ti neměli vůbec pochopení pro moji zálibu prohlížet si po večerech s různými kamarádkami filatelistická alba po dědovi.

Hned jakmile Milada s rodinkou odjela, pozval jsem do jejich bytu svoji non-plus-ultra kamarádku Adrianu. Byla to nápadně krásná, snědá bruneta s italským temperamentem. Moc jsem se na ten večer těšil, ale netušil jsem, že pečlivá sestřenka Milada dala jejich druhé klíče paní sousedce Kmoníčkové, aby i ona mohla kontrolovat, zda jsou kytičky dostatečně zalité.
A tak se stalo, dle obecného zákona schválnosti to, co se stát muselo. Právě když jsme byli s kamarádkou Adrianou uprostřed napínavého prohlížení vroubkování a vodotisků známek, najednou cvakly vstupní dveře do bytu a já spatřil skrze matové sklo pokojových dveří, že se v předsíňce rozsvítilo.
Hlavou mi blesklo, že sousedka to má k těmto dveřím, sotva dva metry, kdežto já aspoň čtyři! Vrhl jsem se, tak jak jsem byl, střemhlav ke klice a dopadl na ni současně s paní Kmoníčkovou s druhé strany.



 Sousedka za matným sklem vyjekla: „Kdo je to tam?“ Napadlo mně, že mne vůbec nezná a tudíž by mě mohla zcela právem považovat za zloděje, proto jsem se musel chytit, jako topící stébla, jména mé sestry Blanky, kterou ta sousedka znala. 
„Já jsem tady totiž -éé- s Blankou!“ To počestnou paní Kmoníčkovou natolik překvapilo, že se ani nezeptala proč jsme tam po tmě a řekla jen:„Já jsem chtěla Miladě zalejt kytičky...“ 
„To je v pořádku, to jsme už udělali my a právě tu držíme černou hodinku“, vyhrkl jsem jedním dechem. Kmoníčková odtušila stroze: „Tak dobrou noc“ a odešla.
Když se Milada vrátila z dovolené, referovala jí sousedka jak vychytala Blanku s nějakým amantem v jejich bytě: „Ale, paní Milado, není snad ta vaše sestřenice Blanuška teprve asi tak patnáctiletá?“ A byl malér na střeše, sestra povolána k raportu a já, chudák, se musel pak rodičům vyznat ze své filatelistické vášně...

https://youtu.be/lfUMVq0d8Nc
Navštivte též http://mirtoms2.blogspot.cz/

6 komentářů:

Anonymní řekl(a)...

Tak takovéhle pokušení mě nikdy nečekalo, bydleli jsme holt na samotě vprostřed lesů ... Ale dobře jsi to zvládnul, pohotově ...NULI

Mirek Toms řekl(a)...

Víš,NULI,mne to napadlo už předem, že by se mohlo něco takového stát a proto jsem se zajistil tím, že jsem nechal klíče v zámku, jenže jsem netušil, že jejich zámek je jiný a že klíče v zámku pro přicházejícího z venku mu vůbec nevadí a to se taky stalo...

Anonymní řekl(a)...

Přečetla jsem si pokračování a divím se i ušima.To je neuvěřitelné, co ty jsi všechno zažil.M ULIŠKA

Mirek Toms řekl(a)...

Muliško, to je klamný dojem, podívej se:
jsem už přes 28 tisíc dní na světě.
napsal jsem asi 150 příhod a povídek, čili 28000:150=186 dní, tj. asi 1/2 roku na jednu příhodu:
A to není vůbec divné, za 1/2 roku se každému něco zajímavého přihodí!
Nejsem žádná výjimka...

Anonymní řekl(a)...

Chachá, šprýmaři. To má být odvolávka na zelévání květin??! No jo, ale vždyť jsi psal, že si s květinkami až tak nerozumíš. Zato s těmi květinkami dvounohými, ti to asi šlo, vždycky. Jarka

Mirek Toms řekl(a)...

No, to taky nebylo až tak hrozné, Jaruško, bylť jsem hoch stydlivý až plachý a do sebe uzavřený...