12 listopadu 2014

Předsunutá svatební cesta

Jednoho krásného dne na začátku září roku 1985, jsem mé milé dívce Jitce navrhl, abychom si vyjeli na tu svatební cestu k moři, přesně řečeno na Riviéru.
„To je mi ale divné, Miri, neuniklo ti, že jsme dosud neměli svatbu?“
„Neboj se, to mi neuniklo! Vezmeme se, pokud budeš souhlasit, příští týden a pak hned vyrazíme dolů na jih“, řekl jsem suverénně, netuše, že z důvodu německé byrokracie potřebujeme mít spoustu papírů a razítek a dokladů, což reprezentuje 3 měsíce času. Když jsem si to pak všechno ověřil, řekl jsem mo
udře: „Přece je evidentně lepší jet na svatební cestu teď v září než někdy v prosinci, proto navrhuji: Na rozdíl od všech tuctových lidí bez fantazie, kteří jezdí na svatební cesty až po svatbě, my pojedeme teď, před svatbou! Není to geniální?“ Slovo dalo slovo a jelo se!

V neděli 15. září jsme vyrazili směrem na jihozápad. Bylo zcela zataženo, chladno a vůbec nevábně, takže jsme oba částečně zapochybovali, jestli jsme to, s tou naší - před závorku vytknutou - svatební cestou, trochu nepřehnali. Když se nás lidi ptali kam jedeme, říkali jsme „někam dolů“, to znamená přece na jih.


 Najednou se setmělo a ke všemu ještě začalo pršet. Když Jitka projevila své obavy o zdar celého podniku, utěšoval jsem ji: „Tady v Německu je už podzim, ale počkej ve Francii, tam bude ještě nádherné, normální léto!“ Jenže ve Francii to bylo nejprve úplně stejné.

Hned za hranicí Německa jsme zajeli do města Mulhouse vyzvednout na nádraží nějaké franky. U pokladny byla fronta a tak jsem si tam rychle stoupl a řekl Jitce ať se podívá na opodál vyvěšenou tabuli, jaký je dnes kurz marky na franky. Viděl jsem ji jak to tam nekonečně dlouho studuje a mezitím už jsem se dostal k okénku a vzal jsem tedy jen tak na „blind“ za sto marek tři sta franků. Říkám Jitce, co tady proboha tak dlouho studuješ a ona nato provinile:„Pročetla jsem všechny státy světa a Německo mezi nimi není!“
„Podívej se, Jituš, hned první řádek shora Allemagne!“
„Jenže já jsem hledala Germany nebo Deutschland.“
„Nojo, ale my jsme ve Francii a tady je Německo Allemagne, ale teď už je to jedno, prachy jsem už vyměnil a ty jsi chtěla zase jednou být roztomilá, přiznej se!“

K večeru, ještě za deště, jsme vyjeli z dálnice do městečka Dole: „Vidíš, tady je to Dole - a my jsme přece říkali, že pojedeme někam dolů! Takže to souhlasí!“ 
„Nojo, ale leje tu taky jako z konve“, odtušila Jitka sarkasticky. Ale pak v hotelu, kde jsme se ubytovali na jednu noc, se naše nálada rapidně zvedla. Ta jejich restaurace byla totiž oceněna Michelinovou hvězdičkou, jako exkluzivní. Večeře byla tedy skutečně skvělá, ale holt stála dvakrát víc než nocleh.

Druhý den jsme už konečně dojeli k dálnici zvané Route du Soleil (slunná cesta) a skutečně tady pražilo slunce jako v parném létě, takže ten název sedí. Auto se nám brzy rozžhavilo jako piliňáky a začali jsme se postupně odstrojovat. Míjeli jsme Macon, Lyon, Valence a u Orange jsem se už vysvlékl do půli těla, Jitka tedy ne tak zcela a chytře pověsila naše svršky do okénka a hlídala je, aby za jízdy neulétly dříve nežli uschnou. Pak jsme si zajeli na víno do městečka Chateauneuf-du-Pape, což jsem už popsal v jiném článku. (klik)

Příští den ráno jsme si zajeli na snídani do šestnáct km vzdáleného Avignonu. Dovnitř, do hradbami obehnaného středu města, to šlo hned a bez problémů, ovšem dostat se pak ven na dálnici směr Riviéra bylo takřka nadlidské. Oni totiž, na rozdíl od Němců, Francouzi, nedovedou logicky a blbuvzdorně umístit značky a označit trasy. Směrovky k nájezdu na dálnici označují pouze slovem Autoroute, ale u toho už není řečeno na který směr, takže se mi třikrát po sobě povedlo vyjet na směr Německo, místo na směr Riviéra. Na jednosměrném nájezdu na dálnici, se teprve člověk dozví na jaký směr vlastně jede. Musel jsem se, proti všem pravidlům silničního provozu otočit a jet nazpět.

Znovu jsem objel celé hradby Avignonu dokola a znovu se snažil najet na dálnici - a opět špatně! To se opakovalo třikrát, než jsem se trefil. Ta správná šipka byla totiž na baráku zarostlém břečťanem a proto jsem ji vždycky přehlédl. Na výjezd z Avignonu jsem spotřeboval kýbl nervů a dvě hodiny času. Pak už to ale frčelo. V Sant Tropéz jsme se podívali na dům policie, kde řádíval četník Louis de Funés a pokračovali dál na Fréjus, St. Raphaël až do Cannes. 

Tam však, po zjištění cen hotelů, nám trochu spadla brada, otočili jsme se a pomalu se vraceli na začátek Riviéry, odkud jsme právě přijeli. V jednom nenápadném místě zvaném Les Issambres mne osvítil Duch svatý a já si vzpomněl, že jeden kolega v práci mi radil vyhledat nocleh v této vilové vesničce. Věděl jsem pouze, že ta vila ve které on vloni trávil dovolenou se jmenovala nějak jako ten známý anglický herec Sir Laurence Olivier.

Zastavil jsem u četnické stanice s tím, že se jich půjdu zeptat, třeba mi poradí. Jitka zatím, počkala v chládku u auta. Byla to práce pro bohy se v tom panujícím vedru dohadovat se žandarmy bez znalosti francouzštiny o tom, že nevím co hledám. Měli tam na zdi veliký plán celé osady s názvy ulic, což mi nebylo nic platné, věděl jsem pouze jméno vily a ještě zkomolené. Nakonec to ale nějak vytelefonovali a já šťasten, upocen a s jazykem na vestě se vrátil k Jitce. 


Ta se však vůbec nezajímala o to, co jsem vyjednal a rozjásaně mi oznamovala: „Podívej, Miri, tady v té zahradě je krásná opička a skáče z jedné větve na druhou a je uvázaná na dlouhém provaze. To je legrace, podívej se tam, ona se před námi bude předvádět co umí!“
„Čert vem tu vopičku, pojď, já už vím kde budeme bydlet“, řekl jsem jí celkem podrážděně. Zatočili jsme z hlavní silnice doprava a dostali se mezi malebné vilky a pak už nás ručně malovaná šipka dovedla až ke vchodu do krásné subtropické zahrady s architektonicky nevšedně vyřešenou vilou, jménem L’Olivier. Majitelé tam pronajímali za nám dostupnou cenu horní byt s obrovskou terasou a zahradou s lehátky a ping-pongovým stolem, jakož i parkovištěm pro auto. Ze zahrady se dalo projít tunýlkem pod pobřežní silnicí na malou soukromou pláž, kde jsme byli sami na krásném jemném písečku. Takže to bylo terno!

Skoro každý den jsme pak odtud podnikali výlety do blízkých měst, abychom něco viděli a vyzkoušeli i jiné pláže. Při výletu do Cannes jsem pochopil, že je dobré dříve než se něco koupí, se zeptat co to stojí. Nebezpeční jsou pouliční prodavači, mají šílené ceny. Já jsem tak koupil své vyvolené pytlík pražených mandlí v přepočtu asi za 280 Kč.
Také jsme se byli podívat do kasina v Monte Carlu a tam se Jitce povedl krásný trapas. Když jsme procházeli halou plnou hracích automatů, kde lidé jako posedlí házeli o sto šest drobné franky dovnitř a občas jim něco za hlasitého zvonění dole vypadlo, zastavili jsme se u jedné paní, sedící soustředěně u automatu jako švec u verpánku. Jitka mi polohlasně řekla: „Podívej se jak ta bába má od těch franků zprasený ruce!“ Paní zvedla hlavu, podívala sa na nás a řekla česky: „Abych neměla, když to tu hraju už celý půldne!“


Mimo jiné je třeba vědět, že si člověk musí vždy zavčas vyzvednout peníze z banky a nenechávat to až na pátek odpoledne. Dnes je to už možná jinak, ale já jsem zažil nervy, když jsme zůstali bezradně trčet před hermeticky uzamčenými bankami či směnárnami a víkend bez peněz na krku! "Musíme začít nacvičovat hladovku", řekl jsem. 
"Nemusíme", smála se Jitka a zamávala mi před nosem stofrankovkou, "protože tě znám, Miri, jaký jsi občas bonviván a jindy zase plašmuška, tak jsem si vzala jako železnou zásobu tři stovky a schovala jsem si je tady do mé kosmetické kabelky..."

Takže suma sumarum, tato předsunutá svatební cesta v září se nám vydařila, ovšem termín na svatbu jsme dostali až na 27. prosince...

https://youtu.be/PLGhU5vLFOM

21 komentářů:

Mirek Toms řekl(a)...

Vysvětlivky k fotkám:
Já tam vypadám jako bych byl nahý, ale to mám takové tělové plavky...
Jitka vypadá před hotelem v Cannes, jako by byla oblečená, ale de facto má na sobě stejný počet kusů obleku jako já v těch plavkách, totiž 1.
Mimochodem na tomto místě stála ve filmu "To Catch a Thief" herečka Grace Kelly když čekala na Caryho Granta (ovšem o 30 let dříve)...

eN řekl(a)...

Jo, Mirku, na první pohled to se mnou škublo, když jsem popatřila na Vaše foto, ale při bližším zaostření to bylo jasné. Jinak Vaše paní byla odvážná školačka, to já chodila max. ve 2 + nic. Tento Váš článek patří k mým oblíbeným... (a to už jsem vám kdysi myslím i napsala :-))

Mirek Toms řekl(a)...

Jó, moje žena, to je samorost. Den před touto fotkou jsem jí říkal, prosím tě, proč se v tomhle vedru pořád škrtíš v podprsence, vždyť ji vůbec nepotřebuješ a ona nato:
"Ne, to bych nemohla, to je zvyk!"
A teprve po této fotce se mne zeptala: "Hádej co jsem měla všechno na sobě?"
Mimochodem, nevíte jak se jmenoval český dabbing toho filmu? Buď by to mohlo být "Chyťte zloděje!" nebo
"Na střechách Nizzy"...

eN řekl(a)...

Nemám tušení, tipla bych si Chyťte zloděje...

Mirek Toms řekl(a)...

Já nevím, jestli to vůbec v češtině existuje, sám mám německou verzi, ale byla by škoda, kdyby tak pěkný film z roku 1955 (poslední film s Grace Kelly) zde nebyl známý. Pak se ihned Grace provdala za monackého vévodu a stala se tak velmi oblíbenou panovnicí monackou. V roce 1983 se zabila v autě právě na těch serpentinách nad Cannes a Nizzou. Ten den kdy se to stalo jsem se tam taky motal na dovolené...

NULI řekl(a)...

To je taky dobrý příběh a to faux pas Vám věřím - něco podobného se stalo předloni mé nejstarší dceři na Korfu.

Mirek Toms řekl(a)...

Manželka zrudla a já jsem se úžasně bavil...

Muli řekl(a)...

Taky jsem si nejdřív myslela,že jsi nahý, ale pak jsem si přece jen všimla těch plavek.Vypadáš tam dobře!

Mirek Toms řekl(a)...

Jo, Muliš, to jsem byl ještě celkem mlád. Moje pobožná máti mi tenkrát za tu fotku nejdříve vynadala a pak když jsem jí řekl, že na ni nejsem nahý, tak si vzala silnější brýle a řekla: "No, ale vypadá to tak nemravně!"

Anonymní řekl(a)...

Člověk by myslel, že se rozpoutá diskuse o tom, jak jste si v Cannes užívali, jak je to tam romantické a místo toho čtenáře zaujaly Vaše plavky. Ale opravdu to vypadá, že jste dole bez - nebo se také říká naostro. Helena.

Mirek Toms řekl(a)...

Víte, Helenko, já jsem rád, že se vůbec někdo namáhá psát komentář, ať už je to o čemkoliv, hlavně že cítím zpětnou vazbu na čtenáře...
To když pomine, tak přestanu psát.

Anonymní řekl(a)...

Ono je někdy těžké "vypotit" nějaký názor,nebo připomínku, ale to by Vás nemělo odradit, mně by určitě Vaše příběhy chyběly. Helena

Mirek Toms řekl(a)...

Helenko, vidíte už jste tu registraci taky zvládla a myslím, že to nebyla žádna věda...

Unknown řekl(a)...

http://www.fdb.cz/filmy/31900-chytte-zlodeje.html

Unknown řekl(a)...

výše Vám posílám odpověď na Vaši otázku, Vaše pravidelná čtenářka Hana

Mirek Toms řekl(a)...

Milá paní/slečno Hano,
moc Vám děkuji za ten link na "Chyťte zloděje" a jsem rád,že jste mojí pravidelnou čtenářkou. Škoda jen, že nemám na Vás mail, poslal bych vám více povídání...

Unknown řekl(a)...

Dobrý den, napsala jsem Vám e-mail. H.

Anonymní řekl(a)...

V té směnárně bych dopadla stejně jako tvoje žena, netušila jsem, že se ve Francii říká Německu, Allemagne. To by mě zajímalo, od čeho ten podivný název odvodili.
Jinak mi to nená a musím se taky zastavit u těch plavek. Opravdu to na první pohled vypadá jak mužský akt, až druhý pohled, mě přesvědčil o omylu. :-)) Ve Francii muselo být nádherně, skvělé počasí, parádní bydlení, písečná pláž - to je sen!
Jarka

Mirek Toms řekl(a)...

Allemagne je odvozeno od původního starogermánského kmene Alemanů. To ale ješte nic není proti tomu jak Francouzi jmenují Holandsko. To se totiž jmenuje Pays-Bas...!

Anonymní řekl(a)...

Ahá, starogermánský kmen Alemani, znám z křížovek, ale v té směnárně by mě to bylo stejně houby platný. :-D

Mirek Toms řekl(a)...

Vidíš, Jaruš, k čemu jsou dobrý křížovky. Ale i to Holandsko, nazývané francouzsky Pays-Bas je vlastně když si to člověk přeloží Země-Nízko čili Nizozemsko...!