Žena soudí muže podle bot...

Když jsem žil asi už 4 roky v BRD, jakožto český emigrant v Německu, chtěl jsem si jednou zakoupit polobotky jakékoliv barvy, nejspíše černé,  ty staré se mi začaly poněkud rozpadat. To jsem ještě netušil, že žena soudí muže podle bot. Přeochotná slečna v krámě mi řekla, abych jí jen prozradil číslo bot a posadil se tady do křesla, že mi ihned něco přinese a vyzkouší. Hned ty první boty, co mi ta milá slečna zkoušela, mi padly jako ulité,  jenom ta jejich barva, vínově rudá, (mám něco proti rudé), se mi nelíbila, takže jsem jí řekl: "Slečno, prosím Vás, mohla byste mi zkusit takto měkkou a pasující botu, přesně jako je tato, jenomže v barvě černé, tedy nikoliv v barvě rudé, tu těžko snáším." 

"To nejde, tato červená je italská značka "Gemma" a ty jsou jen červené, je to super kvalita z kozí kůže a takové boty stojí 300 DM a někde i více. Ale je-li vám to moc drahé, máme polobotky ve všech barvách a cenově mezi 100 až 200 DM." 

Polkl jsem naprázdno, ale zachoval "poker-face" a řekl hrdě: "Neznal jsem dosud tuto značku, ale přesvědčila jste mě, slečno, čert vem tu cenu, já je přesto beru!" 

Brzy nato jsem odjel do lázní ve Schwarzwaldu.  Nechtělo se mi až tak moc,  měl jsem ještě  tu českou představu, že lázně jsou něco jako drahá nemocnice. Ovšem ta moje doktorka mi řekla: "Potřebujete si odpočinout, jste nervózní a lázně na pokladnu, jednou za tři roky, vás skoro nic nestojí, to není žádná nemocnice, tak nebuďte hloupý a jeďte tam!" 

V lázních se vždycky v úterý střídaly turnusy odjíždějících a nových pacientů a ti noví, aby se rychleji zorientovali v budově, kde co je, byli pod vedením jednoho z doktorů informováni, jak a kde najdou jednotlivé procedury, tak i o tom, kde je službu konající lékař a dále, kde jsou pokoje pacientů v pěti horních poschodích. V přízemí byly dva bazény, s různě teplou vodou, dále místnosti společenské, jako sklípek s nealkoholickými nápoji, kuřárna a také jakási kavárna s hudbou a tancem, ovšem ten tanec jen v sobotu, zavírací doba 22:00 hod. Průvodce všechno vysvětloval blbuvzdorně, jak na hradě v Karpatech, takže jsem i já vše rychle pochopil. Hlavní pro mne bylo, že pokoje jsou jednolůžkové s koupelnou, WC, telefonem i s balkonem a na přání i s televizí za příplatek. 

Hned příští den po té vstupní prohlídce u pana doktora, jsem od něj dostal týdenní plán jednotlivých procedur, opět mi bylo vše jasné a já se cítil jako v bavlnce. Když jsem se pak odpoledne vracel z masáží, dohonila mě na chodbě jakási dáma v hezkém župánku a oslovila mě způsobem, který mě trochu šokoval, když zašeptala: " Pane, já vás sice znám, i když jste prozatím jakýsi pan Neznámý!" 

"A odkudpak mně znáte, vážená, mně neznámá dámo, smím-li se ptáti?" 

"Vy jste byl, tak jako já, včera rovněž na té okružní prohlídce celé budovy s novými právě nastupujícími pacienty!" 

"Ano, máte pravdu, ale takových nás tam bylo asi třicet." 

"Jenže vy, jako jediný, jste měl tyto červené boty od italské firmy "Gemma" řekla, ukazujíc na mé rudé polobotky... 

"Slečno, vy máte ale postřeh, všechna čest." dodal jsem suše, "nejste náhodou  ze Scotland Yardu?" 

"Ne, pane, já mám totiž obrovský problém, naštěstí nikoliv zdravotní, nesmějte se mi, prosím, ale je to fakt, že jsem se do vás, pravdivě řečeno - šíleně zamilovala!" 

Chlácholil jsem ji: "To nic není, madam, já do vás taky, ale ještě šíleněji!" 

"Vy se mi asi smějete, ale já si nevím rady, mně učarovaly ty vaše boty, já jsem je celou dobu té prohlídky tajně sledovala kde jsou. Aniž bych se musela nějak ohlížet, dívala jsem se jen dolů na zem a kontrolovala, kde jsou ty vaše boty. Podívejte se, já mám Gemma-řemínek u mých hodinek a na pokoji mám svoji favoritní Gemma-kabelku, též v barvě rudě-vínové!" 

"To mám tedy štěstí, gemma znamená drahokam, setkat se s favoritní Gemma-dámou a nevědět o tom! Považujete mě teď asi za duševně retardovaného, že jsem tuto značku až dodnes neznal?" 

"Ne, prosím vás, nezamlouvejte to, já jsem se prostě do vás zamilovala - a to je ten můj nezvratný fakt!" 

"Já mám tedy návrh, jak tento problém snadno a rychle vyřešíme. Sejdeme se večer v osm hodin v tom nealko-sklípku a tam si to už nějak probereme. Tím načerpáme více informací o nás samých, které doplní naše romantické představy, což nebude na škodu věci. Co tomu říkáte?"

 "Já s vámi souhlasím, takže můžeme se teď představit?"  řekla mně, nejen neznámá, ale i podivuhodná blondýna. 

Souhlasil jsem: "Ano, já jsem Mirek." Ona nato: "A já jsem Scarlett" řekla.  Otázal jsem se: "Cože, Scarlett O' Hara? Jako ta kráska Vivien Leigh v Jihu proti Severu?"

"Kráska bohužel ne, ale moji rodičové byli zřejmě moc romantičtí, přesně jako i já a tak jsem dostala takové jméno." 

"Fajn, takže já jsem v tomto případě někdo jako Rhett Butler, v této hře, čili to znamená, že bychom se mohli večer v 8:00 hodin shledat v onom  nealko-sklípku, jiný tady stejně ani nemají a tam probereme naše problémy se zamilovaností a vězte, že čím více informací získáme, tím lépe pro nás oba..."

K našemu plánu setkání se s blondýnkou Scarlett v nealko-sklípku došlo ovšem jinak, než jak jsme si to naplánovali.  Na lavici, kam jsem si sedl, si ihned vedle mě přisedla jakási mladá, něžná dívka, která se mě následně dovolila, jestli si může přisednout. Bylo by mi hloupé říci, že nemůže, když už sedí. Takže, když o něco později přišla ona Scarlett, tak si musela sednout naproti mě přes stůl, což kvitovala kyselým obličejem.

Mně se na tom nejvíc líbilo to, že tyto  dvě  ženy se o mne "futýrují" a  připadal jsem si jako opravdický lamač ženských srdcí Clark Gable  alias Rhett Butler.

U našeho stolu byla sestava dost hlučných pacientů, takže zábava přes stůl se Scarlett byla téměř nemožná a vedle mne, ta jakoby zakřiknutá dívenka, byla až stydlivě zamlklá. Když jsem  potom vstal, abych si donesl půllitr piva z výčepu, vstala ona dívka zároveň se mnou a já se jí zdvořile zeptal, jestli jí mohu něco přinést od baru, na co by asi tak měla chuť?

"Ne, děkuji, já sama", řekla trochu rozpačitě. Tam jsem se jí potom přímo zeptal: "Slečno, já mám takový dojem, že jste mi chtěla něco říct, ale ne u stolu, tady nás nikdo neslyší, tak prosím, ptejte se a já vám rád odpovím na každou otázku!"

 "Ó, ano, víte já už totiž teď nemám otce, oni se s mamkou rozvedli a on se odstěhoval do Ameriky. A já jsem si všimla, že jste mu podobný a tak bych si přála, jestli byste mohl být po dobu zde v lázních pro mně, něco jako stínový táta, se kterým bych si mohla povídat. Já jsem Irma a víte, táta mi moc chybí a on měl taky takové červené boty jako vy."  V duchu jsem se usmíval, připomínalo mi to starou píseň Vlasty Buriána, "Červený nos i čepice, to je přednosta stanice!"

Nahlas jsem ale řekl nadšeně: "Slečno Irmo, budu vám zde opravdu rád dělat něco jako tátu! Říkejte mi Mirku a tykejte mi!" Ona se mile usmála a řekla: "Děkuji, vám moc!...a ještě něco, víte - Mirku, já mám obavu, já se prostě bojím, že ta obstarožní blondýna proti vám u stolu s vámi koketuje a že mi vás přebere!"
"Děkuji ti moc, milá Irmo, za tu upřímnost, neboj se, já se nedám a ona stejně u mně obdivuje jenom mé červené boty, ty se jí líbí tak, jako tobě! Já u ní hraji pouze roli nosiče červených bot, ale u tebe roli táty... Oba jsme se rozesmáli a problémy dvou tak různých pacientek byly ihned vyřešeny!  Scarlett odpadla sama a Irma ode mne chtěla vyprávět pohádky před spaním po telefonu a já byl rád, že tímto způsobem se nemůže stát, že bych ji mohl zklamat, kdybych v zápalu vyprávění vypadl ze své role jakoby-táty od Irmy La Douce (viz film "Sladká Irma")

https://youtu.be/DBt9J1Kmm30