TROJÚHELNÍKY

Existují různé druhy trojúhelníků, jenomže tyto mají v sobě něco negativního. Je jedno jestli jsou to tzv. trojúhelníky výstražné nebo manželské nebo bermudské...

Jedenáct let po happyendu Mojmíra a Irmy v  mém příběhu TABU-svatba, nastala zase nová

situace tím, že Mojmírovi zemřela matka a odkázala mu svůj dům v Praze Podolí. Dosud bydleli v malém dvoupokojovém bytě, který získali výměnou za Irmin velký byt s Mojmírovým bratrancem Jardou Hermachem, jeho ženou Klárou a dvěma dětmi. Původně neuvažovali o tom mít rodinku a byt jim plně vyhovoval, ale po přestěhování do vily po mamince měli najednou moc místa a Irma vyjádřila své tajné přáni, že teď by byl vhodný čas si děti pořídit. Mojmír souhlasil a ihned se jal provádět přípravné kroky a Irma přestala brát antikoncepci.

Jejich dvoupokojový byt pronajali pomocí realitní kanceláře RKD jakési slečně Mercedes Braunové. Ona byla figurálně nápadně krásná blondýnka, která ze sebe ráda dělala notoricky bezradnou, takže se svými technickými problémy v bytě se stále a stále znovu obracela na dobromyslného pronajímatele bytu Mojmíra. Tento jí skutečně na její žádost opravoval všechno možné jako, vypínače, jistič, kapající kohoutek ve dřezu, splachování WC i průvanem rozbitou skleněnou výplň dveří. Jednoho dne přišla s problémem, že nějaký sprosťák z domu odnaproti na ni kouká dalekohledem když se večer svléká v ložnici, došla i dobrákovi z povolání Mojmírovi, jeho svatá trpělivost.
„Slečno Mercedes, všechny opravy co jsem zde dělal nejsou mojí povinností, ale dělal jsem je z dobré vůle. Představte si majitele činžáku o třiceti nájemnících, kdyby musel u každého z nich dělat dvakrát do týdne instalatéra, jako já u vás! Takže teď máte vše, co k bytu náleží v pořádku a když se něco poškodí, musíte si to ve smyslu nájemní smlouvy nechat opravit sama na vlastní náklady. A co se týče toho voyeura přes ulici, s tím vám skutečně nemohu nijak pomoci, snad jen poradit, abyste si před svlékáním zatáhla záclony.“
„Nic ve zlém, pane Mojmíre, já jsem si jen potřebovala postěžovat, to víte, jsem tu pořád tak sama“, řekla smutně Mercedes a nabídla Mojmírovi koňak, kávu a perníčky.
Přitom se při nabízení několikrát předklonila tak, že jí bylo vidět až poměrně hluboko do dekoltu, což se sice Mojmírovi líbilo, ale dělal jakoby nic.

Když to potom doma Mojmír vyprávěl své ženě Irmě, řekla tato podezíravě: „Mojmíre, ona tě chce svést!. Tato baba si o něco koleduje! Ale já si nový trojúhelník nenechám líbit, ty jsi můj!“
Mojmír se usmál a zavrtěl hlavou: „Irmo, já nejsem přece tak naivní, abych se nechal svést, neboj se, já přece vím co dělám.“
„To neříkej, já mám zkušenost z prvního manželství: Říká se, že když se chlap vzruší - má mozek muší!“
Asi o týden později když Irma zvedla drnčící telefon, ozvalo se v něm: „Mohla bych prosím mluvit s panem Mojmírem, tady je Mercedes Braunová.“
„Manžel není ještě doma, o co se vám jedná, slečno?“, řekla Irma patřičně nabroušeně.
„Já mu zavolám později, to musím řešit přímo s ním.“
„Jestli se jedná zase o nějakou závadu v bytě, tak to můžeme vyřešit spolu my dvě.“
„Ne-ne, to nejde, paní Vaněčková, já mám smlouvu s panem Mojmírem Vaněčkem“, trvala na svém Mercedes.
„Já jsem ale spolumajitelka!“, marně zdůraznila Irma.
„Pro mne nejste právně smluvní strana!“, odsekla Mercedes.
„Dobrá, jak chcete!“, řekla Irma a praštila sluchátkem.
Když přišel Mojmír domů, vylíčila mu Irma svůj rozhovor s Mercedes a dodala: „Jestli, tam půjdeš, tak ale já jdu s tebou a bude-li třeba, tak to té fifleně vytmavím! A vůbec jak to, že ti říká jenom křestním jménem Mojmíre?“
„Ale Irmičko, neber to tak přísně, o tom oslovování jsme se dohodli už při přejímce bytu. Já s ní přece nic nemám, vždyť mě znáš jakej jsem v tomto ohledu kliďas.“
„No, moc bych za to nedala, že ona takové úmysly má!“
Právě když večeřeli zazvonil znovu telefon. „Mojmíre, vem to ty a řekni, že přijdeš ještě dnes večer, ale prosím tě, nemluv o mně“, navedla ho Irma.

 

Už za tmy dorazili Mojmír s Irmou do doličného bytu ke slečně Braunové, která jim přišla otevřít v poloprůsvitném zlatem zdobeném župánku. Při pohledu na Irmu, zkamenělá Mercedes zůstala stát jako sloup, zato natočená Irma spustila: „Přicházíme se podívat na tu vaši reklamovanou závadu bytu a...“ vtom se zarazila, když zjistila, že celý byt je osvícen pouze svíčkami a z radia se line sladká tichá melodie. Na stolku v obýváku stála mimo jiné vázička s růží, dvě sklenky a láhev sektu.
Irma blýskla očima na Mojmíra a ukazováčkem opsala ve vzduchu trojúhelník. Dřív nežli stačila cokoliv říct, vyhrkl Mojmír rychle: „Těch svící jsem napočítal dvacet osm.“
Slečna Mercedes se konečně zmohla na vysvětlení neobvyklé výzdoby: „Promiňte, že to tu tak vypadá, očekávám totiž návštěvu mého přítele, má dnes kulaté narozeniny.“
„Patrně osmadvacáté. To nám nevadí, slečno, teď můžeme ale na chvilku rozsvítit, abychom na tu závadu viděli“, řekl Mojmír a zmáčkl vypínač.
„Tak prosím, slečno Braunová, o co vám jde konkrétně?“, řekla Irma strojeně.
„Ta – ta závada je v tom, že – že mi sem táhne z venku zima pode dveřmi na balkon.“
Irma došla ihned k oněm dveřím a v pokleku se snažila zjistit rukou ucítí-li chlad. „Nezdá se mi, že by to sem táhlo, ale dejte mi prosím sirky, pozná se to snadno na plápolajícím plaménku.“
„Nemám v celém bytě ani jednu sirku“, odsekla Mercedes, „jsem totiž nekuřačka!“
„A čím jste zapálila ty všechny svíčky, slečno?“, zeptal se Mojmír.
„Patrně zapalovačem!“, vyštěkla stěží se ovládající Mercedes.

 Vtom cvakly její vchodové dveře a Mercedes se zarazila, leč bleskově vysvětlila: „To bude určitě můj přítel, on má klíče.“ 
V pokojových dveřích se objevil k úžasu Irmy i Mojmíra, soused a Mojmírův bratranec s dýmkou jen tak pro doma v županu, Pan JUDr Jaroslav Hermach. Nastalo překvapené trapné ticho, které přerušil, jako vždycky uctivý Mojmír: „Ahoj, Jarouši, gratuluji ti ke kulatým narozeninám! Copak asi dělá Klárka? Přijde taky?“

Když se pak vrátili domů, řekla Irma Mojmírovi: „Vidíš, přece jen to byl trojúhelník, jenže tenhle Jardův mi vůbec nevadí!“ Mojmír se rozesmál a Irma chtěla vědět, čemu se tak najednou směje? "To mi připomnělo jeden vtip, představ si, Irmo, že se jeden kapitán vrátil po dvouměsíční plavbě domů ke své ženě, ihned spolu šli do ložnice a hádej, co začal ten kapitán hledat jako první?"
"To zní trošku oplzle, ale nevím," usmála se Irma.
"No přece ten bermudský trojúhelník!", vyprskl Mojmír.
"Budeš ho dnes taky hledat?", šeptla Irma a přitulila se k němu...

https://youtu.be/L_phcZBKYOY