Stavěl jsem Most inteligence

Někdy na jaře v roce 1952 jsem byl tzv.  dobrovolně přinucen, jako vysokoškolák na ČVUT, coby nadšený brigádník, odpracovat minimálně jeden den na takzvaném Mostu inteligence mezi Braníkem a Malou Chuchlí. Tehdy se tomu, také říkalo most „Odnikud–Nikam.“ 

Ty oba názvy jednoho mostu vznikly tak, že Most inteligence naznačoval, že na něm pracovali, jako za trest, lidé režimu nepohodlní z různých kanceláří a úřadů. A jako originalita železničního mostu bylo to, že po dokončení v r. 1959 k němu nevedly žádné koleje,  protože ostrý rádius  zatáčky u vjezdu do tunelu neumožnil umístění druhé koleje, čili most vedl skutečně Odnikud – Nikam...

Tenkrát tedy, náš dvacetičlenný kroužek, pod velením soudruha Žaluda, se ráno v 6:00 na jeho povel dostavil a sešel u tohoto vele-mostu na branické straně, aby svými silami pomohl postavit toto monumentální dílo socializmu. Jakýsi polír nám přidělil zodpovědnou práci přenášet šutry, velikosti dlažebních kostek, z jedné hromady na druhou. Napadlo mě, že takhle nějak se asi tenkrát stavěla Cheopsova pyramida. Ti slabší z nás, měli nosit dráty do betonu rovněž odněkud někam.

Brzy jsem pochopil, že tohle není práce pro mne, a tak jsem se začal poohlížet po něčem zajímavějším. Všiml jsem si, že pilíř stojící jako první na břehu má, ze strany od řeky, žebřík a tak jsem si chytře, aby mne nikdo neviděl, vylezl nahoru. Tam jsem sobě ulehl, jako správný buržoust, na pytel s cementem, čímž jsem se tak stal pro pozorovatele ze země neviditelným, a tam jsem mohl v pohodě přečkat skoro celou pracovní dobu. 
Sluníčko sice krásně hřálo, ale už nepálilo a já jsem v pohodě snědl svoji svačinu, a jediné co mi tam chybělo bylo pití a cigareta. Když už jsem blaze usínal vznášeje se takříkajíc v oblacích nade mnou, ozval hrubý hlas: „Tak sakra, co je to tady, soudruhu? Noclehárna nebo pracoviště?“ Vytřeštil jsem oči a uviděl chechtajícího se spolužáka Frantu Suchardu. „Čoveče, Franto, tys mě vylekal, já myslel, že je to Žalud nebo polír!“ Měl jsem štěstí, protože Franta byl jediným z dělnických kádrů, se kterým jsme si vždycky skvěle rozuměli. 

 Náš ročník a tedy i každý studijní kroužek se skládal, dle komunistických směrnic, vždycky ze tří, dle třídního původu, různých skupin:

1. ADK (absolventi dělnických kurzů, kteří coby rychlokvašky, udělali středoškolskou maturitu ne za osm let, ale za osm měsíců !!!, jasná elita národa).

2. Průmyslováci (synové ze středních vrstev národa a tudíž víceméně tolerovatelní...) 

3. Gymnazisté (synkové bohaté buržoazie, čili, jen dočasně trpěná lidská zrůda a chamrať, předurčená k přeškolení ).
A tudíž jsem i já se tak stal synkem bohaté buržoazie i když můj otec byl pouze malým cizojazyčným (3 řeči) úředníkem, tj: 1350 Kčs/měs.

Každý ADK-ář naproti tomu, byl silně protežován a jako jediný druh ze všech bral stipendium, které v tehdejší době dělalo: 2000 Kčs/měs.,  t.j. horentní!

Franta se rovněž uvelebil na pytli s cementem, z jedné kapsy vytáhl láhev, z té druhé cigarety a nabídl mi k mému blahu ještě chybějící Lípy s nějakou limonádou. "V tý flašce mám ale Flekovský černý pivo"a dodal: „Hele, Míro, poraď mi co mám dělat“, řekl zoufale, „už jsem šestkrát prdnul z deskriptivy a chci to vzdát a vrátit se do fabriky, jenže voni mně nechtěj pustit a dávaj mi už sedmej termín na vopravu!“

To mě překvapilo: „A kdože tě nechce pustit?“

„Sám děkan mně přemlouval, že prej my, jako dělnická třída, nesmíme zklamat stranu a vládu, aby nakonec na škole nezůstali jenom samí chytří buržoazní gymnazisti!“ 

„Tak to jsem tedy netušil, Franto, vždyť existují jen tři termíny a já i když jsem byl v nemocnici se žloutenkou, tak mi prostě první termín propadl bez náhrady a musel jsem všechny zkoušky udělat na druhý nebo třetí termín, jinak bych vyletěl.

„Hmm, nojo“, pokýval hlavou Franta, „pro ADK holt platěj jiný zákony, ale já se na ně můžu vysr** a prostě jim uteču, prisámbohu!“
Tak jsme si s Frantou pěkně popovídali na pilíři Mostu inteligence i když jsme byli, dle Marxe reprezentanty dvou antagonistických tříd a měli se třídně nenávidět. A Franta svou přísahu dodržel a v půli studia odešel zpět do fabriky a já jsem tu školu, proti všemu, šťastně dodělal a dostal se na ČVUT..!

http://www.youtube.com/watch?v=5ERerQSIk7g