12 ledna 2019

Jsem nebezpečným pachatelem...

 Moment, vezmu to chronologicky popořádku. Nejdříve jsem se stal zrádným emigrantem, když jsem v září 1968, v době krvavé ruské okupace, kdy se do nás civilistů střílelo jenom proto, že se nám ten přepad nelíbil, načež jsem zbaběle opustil republiku. Dostal jsem za to 18 měsíců na tvrdo, což jsem zaignoroval a sám Husák o pár let později tyto ortely musel zrušit. Pak jsem se o 27 let později stal "re-emigrantem", když jsem se 1. dubna 1995 vrátil do své opět tzv. demokratické vlasti. Bohužel už za měsíc po mém návratu, náhodně v den 50.výročí konce jiné, okupace, tedy nacistické, jsem se stal, dle policejního protokolu zase pachatelem něčeho!
 A sice pachatelem dopravního přestupku! Policista, kterého jsem spatřil z okna, jak mi zastrkává nějaký papír za stěrač u auta, mi na můj dotaz, o co se tady jedná, arogantně odpověděl, že musím s tímto vozidlem okamžitě odjet pryč. Kam, to mi ovšem neřekl. Zato jsem se však dozvěděl, že na mne bylo „někým“ podáno udání pro nedovolené parkování. Hned mě napadlo kým. Vlastníkem vedlejší vily, jak jsem se dozvěděl od sousedů, je bývalý STBák, který asi zaspal dobu...

Na moji námitku, že takto zde parkuje aspoň padesát jiných aut, policista nereagoval. Mimochodem, touto vilovou čtvrtí projíždějí převážně jen ti, kdo zde bydlí a navíc zde není žádné omezení či zákaz parkování. Moje mazda zde nemůže určitě nikomu vadit, jedině snad onomu anonymnímu udavači zřejmě proto, že mám drze dosud německou poznávací značku."
Písemně jsem pak jasně odmítl se dostavit, dle předvolání, na Obvodní ředitelství policie ČR, tímto dopisem:

Věc: Předvolání nepřítomného pachatele dopravního přestupku

Vážené dámy, vážení pánové,
dovolte mi, abych se Vám nejprve představil... (jméno, příjmení, datum narození, rodné číslo, adresa) 
Jsem čsl. státní občan, do nedávna žijící v Německu, od 1.dubna 1995 opět v ČR. Bydlíme zde teprve první měsíc s mojí manželkou v nájemním bytě, ve vile na shora uvedené adrese.

Z Vašeho předvolání není jasné, co se mi kladete za vinu, neboť:
1) Nikdy jsem neparkoval před domem č.10, jak mylně uvádí Váš poněkud nervózní kolega, ale před domem č.16, kde bydlíme.
2) Váš člověk má zřejmě potíže s čísly, neboť zapomněl uvést číslo vyhlášky, kterou má na mysli.
3) Souhlasí-li tedy aspoň číslo paragrafu, uvedené na Vašem předvolání § 23/1b,  cituji:
Při stání musí zůstat volný alespoň jeden pruh široký nejméně 3 m pro každý směr jízdy.
Z toho plyne, že u obousměrné ulice, jako je ta naše, je třeba min. 6 metrů! Ale naše ulice je pouze 5 metrů široká, proto by zde musel být zákaz průjezdu i parkování všech motorových vozidel. To by ovšem v Praze znamenalo infarktový stav!!!
4) Dále zdůrazňuji hlasitě, že nejsem PACHATEL a ohrazuji se proti tomuto nařčení! Dle ústavy a platných zákonů ČR je pachatelem ten, kdo spáchal nějaký trestný čin a jeho vina mu byla juristicky dokázána. Žádám Vás, abyste toto respektovali a přestali tak už konečně používat ty pět let zastaralé totalitně-bolševické formuláře!
5) Nesouhlasím s tím, že by bylo, jak stojí v předvolání, v mém vlastním zájmu se dostavit neprodleně (nejpozěji do 8 dnů) na Obvodní ředitelství, kdykoliv si nějaký anonymní StB-udavač zamane.
Se srdečným pozdravem MT.

Na tento dopis jsem dodnes nedostal žádnou odpověď, patrně jim spadl ze stolu přímo do odpadního koše...

http://youtu.be/f0RIjdTcHTo

2 komentáře:

Anonymní řekl(a)...

Tohle jsem nevěděla, Mirku. A je zajímavé, že nikdo už na Vás tu pokutu nevymáhal (ale to je dobře).
NULI

Mirek Toms řekl(a)...

Já jsem to taky očekával, že se nějak ozvou, ale oni už věděli, že bych to hnal k soudu, a že by to museli prohrát. To byla tak průhledná šikana, že si z tolika zaparkovaných aut vybrali právě to moje, protože mělo německou SPZ. Mimo to tam nikde není zákaz parkování...
Přesto mě v jiných případech ve vnitřním městě dávali botičky za 600 Kč a když jsem se ozval, jak to, že ostatní auta botičku nedostala, vymlouvali se na to, že právě měli už jenom jednu botičku k dispozici (!).
To jsem si tu užíval, coby emigrant a navíc z Německa (!) celé dlouhé roky. I dnes si můžeš všimnout, že mi na blogu nadávají: "zrádný emigrante!"
Ať se tedy nikdo nediví, NULI, že se v této zemi necítím jako doma...