»BLBÁ NÁLADA«

Stále se mi vrací na mysl a zvláště v čase předvolebním, že v naší zemi dosud vládne »blbá nálada«, jak už to kdysi řekl náš prezident Václav Havel. Ale PROČ to tak je? To v té době říci Václav Havel nemohl, byl příliš odkázán na toleranci KSČ...

Celkově se nám daří, ve srovnání s jinými zeměmi, docela dobře. Máme minimální nezaměstnanost, nehrozí nám válka, necpou se k nám migranti, nemáme zde skoro žádné živelné pohromy, potopy, hurikány, zemětřesení, tsunami až na tu epidemii, ale  tu mají vlastně taky všude ve světě...

Proč tedy tak špatná nálada? Zde si to může každý člověk, který to neví, zcela jednoduše přečíst. 

Nejprve proč to tak je a proč to muselo logicky vzniknout? Důvodem je 42 let, tedy více než dvě generace trvající komunistická vláda bezpráví, násilného křivení charakterů od dětství pod vlajkou třídní nenávisti. Znamenalo to vymazat ze života všechno to, co jen připomínalo svobodného občana, jeho svobodu myšlení, svobodu cestování a svobodu vyznání atd. atd...

Příkaz doby zněl: Všichni sborem nenáviďte ty, které strana označí jako buržousty, kulaky, kapitalisty či imperialisty. Cenzura literatury, tisku i filmu a rušičky svobodných zpráv ze světa vás ochraňují a odizolují od zla. Devastace kulturních památek, zadrátování hranic a likvidace nepohodlných lidí na šibenicích, v koncentrácích, či v uranových dolech i v justičních vraždách, zde udělají pro všechny ono čisté a soudružské prostředí.

Nejdůležitější však ze všeho je kádrování. (takzvané K K K) to jest Kádrování každého každým,  což se vrylo do mozků občanů, aniž by si to uvědomovali...

 Tak vzniklo krédo: "Koho neznám, to je u mně šmejd!" A proto uzavřeme se skutečnou i pomyslnou zdí, ucpeme všechny skulinky, kudy k nám mohou vnikat ti všichni muslimové ze zahraničí, nepusťme sem ani válečné sirotky z cizích zemí, máme tu dost svých ryze českých sirotků! Nebavme se s nikým koho jsme předem neprokádrovali, mějme stále na mysli: "Pozor, nepřítel naslouchá a chce nás zardousit!"  A tady to je, jak vyšité - poučení z krizového vývoje: Nekomunikujte s kdekým, nemáte ani ponětí, jaké nedozírné následky  to může způsobit!  

Můj recept je pravým opakem: 

Lidičky komunikujte spolu o všem možném na ulici, v obchodech, v práci v dopravních prostředcích, v čekárnách či na procházce, prostě kdekoliv. V podstatě jsme všichni slušní lidé. Snažme se zbavit té generacemi zděděné chiméry v našich hlavách, nikdo nás přece nechce sežrat jako vlk Karkulku!

Příklad, co jsem zažil v čekárně u zubaře. Sedělo zde osm zachmuřených pacientů, každý zabrán do svých problémů, ve vzduchu visel strach ze zubaře a ticho řvalo. Posadil jsem se na volnou židli vedle korpulentní dámy, která mi podobou připomínala herečku Helenu Růžičkovou.

.

Já: "Promiňte, madam, můžete mi říct, kdo přišel jako poslední?"

HR: "Ano, poslední jsem byla já, ale vy jste přišel eště až po mně!  

Já: "Děkuji za názorné vysvětlení, budu si to pamatovat pro příště."

HR: "Co pro příště, to tu asi nebudu, vy třeba taky ne, tak co je to za blbostě?" 

Já: "Chtěl jsem říct, že se příště nebudu hloupě ptát. To je jako v té anekdotě s tou černobílou stračenou, znáte ji?"

HR: "Né, to mně nezajmá, nemám ráda anegnoty! To sou jen samý blbostě!"

Pán podobný Zdeňku Srstkovi řekl: "Mně to ale zajímá, jak to bylo s tou stračenou?  

HR: "Pane, co se pletete do našeho soukromýho rozhovoru?" 

ZS: "Já jsem se neptal vás, babo, ale tohoto pána!" a ukázal prstem na mne.

HR: "Co, co si to dovolujete vy, vy, vy nevzdělanej hulváte!" řekla ta dáma rozčíleně.

Já: "Moment, přátelé, nehádejme se, já napřed povím ten fór, jestli si to většina posluchačů přeje?"

Ozvalo se sborové zamručení: "Ano, chceme!"

To sedí tři pánové ve vlaku, jeden je sedlák, druzí dva jsou profesor matematiky a profesor fyziky.

Sedlák se kouká ven z okna a najednou zvolá: "Jé, tady na Vysočině mají, koukněte se, černobíle strakatý krávy!"

Matematik ho opraví: "To je chyba, to není pravda pane, vy můžete pouze tvrdit, že zde mají minimálně jednu černo-bíle strakatou krávu, protože ty ostatní třeba právě nejsou ve vašem zorném poli."

Fyzik opraví matematika: "To je chyba, pane kolego, vy můžete jen tvrdit, že zde mají minimálně jednu, minimálně z jedné strany černo-bíle strakatou krávu, protože její druhou stranu nevidíte."
Sedlák se rozřehtá: "Abyste to věděli, tak pravdu nemá nikdo!  Ta kráva vůbec není kráva, ale vůl!"

Celá čekárna se vtipu zasmála a z nerudných bytostí se rázem stali živí, veselí a přívětiví lidé. Každý totiž měl k tomu nějakou připomínku...

(Karel Hála: Dokud slunce nad hlavou máš.)