Kriminálka "LAURA" (US-film)

 Tentokrát bych chtěl těm čtenářům, kteří se stejně jako já zajímají o staré, černobílé hollywoodské filmové legendy. Ty dnes už nikde v kině ani v televizi nenajdete, na you-tube existují jen krátké, párminutové ukázky. Toto je článek pro opravdové pamětníky-staromilce, to jest tedy nikoliv z dob socializmu, ale z roku 1944.  Já se zde pokusím děj stručně převyprávět a doplnit dostupnými obrázky. Určitý význam pro děj příběhu má i Lauřin obraz visící nad krbem...

LAURA 

Detektivní film 1944, Twentieth Century Fox,

Režie: Otto Preminger, Hudba: David Raksin.

Osoby a obsazení:

Laura Hunt.....(24)  rekl. návrhářka....Gene Tierney.....(1920 –1991)

Waldo Lydecker..(55) spisovatel .........Clifton Webb....(1889 – 1966)

Mark McPherson..(35) inspektor..........Dana Andrews...(1909 – 1992)

Shelby Carpenter..(33) playboy ..........Vincent Price....(1911 – 1993)

Ann Treadwell..(47) teta Laury..........Judith Anderson..(1897 – 1992)

Film je černobílá konverzační detektivka, neobsahující žádné lascivní ani krvavé scény, játra na plátně neuvidíte a o vraždě se jen mluví. Je to prostě napínavá story pro rentiéry...

 Inspektor Mark McPherson, vyšetřuje vraždu jisté managerky Laury Huntové. V pondělí ráno jí našla její služebná Betty ležet na podlaze přímo za dveřmi jejího bytu s obličejem zohyzděným dvěma střelami z brokovnice z nejbližší vzdálenosti. Inspektor McPherson, postupně vyslechl tři osoby z jejího nejbližšího okolí, které by mohly mít nějakou souvislost s touto vraždou.

 Waldo Lydecker, Lauřin ctitel a ochránce, jinak zámožný a velmi známý spisovatel hlavně detektivních románů, který ji znal už pět let, byl do ní svým způsobem zamilován. Jeho pomocí se dostala do vyšší společnosti, takže z původně plaché kresličky se vypracovala na vedoucí návrhářku reklamní agentury. Inspektor u něj viděl možný motiv ze žárlivosti.

Shelby Carpenter, vysoký mužný typ playboye, individuum práce se štítící, peníze získával od Lauřiny tety Ann Treadwell, která si ho vydržovala, což ho ale nijak neomezovalo ve stycích s jinými ženami. Proto se také zajímal o Lauru, která mu nabídla práci v její agentuře. On ji přijal, aby jí dokázal, jak tvrdil, že pracovat dovede a chce a při tom, aby mohl být Lauře nablízku. Mimo to, že zde pracovaly další krásné ženy, tedy prostředí, které mu naprosto vyhovovalo. Jeho postava vzbuzovala obdiv u žen a nelibost u inspektora McPhersona.

Ann Treadwellová, zámožná stárnoucí krasavice, která se však ve společnosti velice ráda ukazovala se Shelbym, chtěla, aby jí ho ostatní ženy záviděly. Když si ale všimla, že se Laura stále více stýká se Shelbym a dokonce se začalo proslýchat, že se ti dva hodlají zasnoubit, mohla, dle úsudku inspektora, vidět v neteři Lauře nebezpečnou  sokyni.

  Pak přišla romantická scéna filmu, kdy se detektiv Mc Pherson tak říkajíc zamiloval do Lauřina obrazu. Je pozdě večer a inspektor v bytě Laury pročítá její deník a dopisy, ale jeho pohled se stále vrací k jejímu portrétu nad krbem. V duchu si opakovaně říká: „Nádherná žena, jak je to jen možné, že ji někdo mohl tak nenávidět a bestiálně zastřelit sekaným olovem do jejího něžného obličeje?“ Během této meditace stále upíjel whisky, až ho konečně přemohla únava a on usnul v křesle před Lauřiným obrazem.

Vtom se rozsvítil velký lustr a ve dveřích stanula zmoklá, ale živá a zdravá Laura, (šok pro diváky), která se právě vracela domů z víkendu na chatě. Je pochopitelně překvapena přítomností neznámého muže ve svém bytě. Nechápajíc co se to děje, vykřikne na něj: „Kdo jste a co tu děláte?"

Inspektor vytržen ze spánku je právě tak zmaten, nevěří svým očím: „Éé – vy jste – Laura Huntová?“

„Já zavolám policii!“ odvětí Laura a chce jít k telefonu.

„Nemusíte volat, já jsem policie, podívejte se“, a ukázuje jí svůj policejní odznak.

„Ale stejně pořád nevím, co děláte v mém bytě?“

„Vyšetřuji vaši vraždu, vy nevíte co se tu včera v noci stalo?“

„Ne, nic nevím, nebyla jsem tu celý víkend.“

Načež nastalo vysvětlování a Laura se mu přiznala, že měla problém a chtěla být sama a ujasnit si, co vlastně chce. Shelby ji požádal o ruku a ona si nebyla jista tím, má-li ho natolik ráda, aby se vzali. Věděla, že byl vždy sukničkář, a že se ve firmě o něm říká, že má pletky s její kolegyní Mary Young, což on rozhodně popřel, jako sprostou pomluvu. Nakonec se ale rozhodla, že si Shelbyho nevezme.

Inspektor jí pak nastínil svůj plán, chtěl, aby zatím nikomu netelefonovala a počkala až na zítřek ráno, kdy on sem do jejího bytu pozve všechny tři podezřelé, Waldo Lydeckera, Ann Treadwellovou a Shelbyho Carpentera, aby viděl jak zareagují, když spatří, že Laura žije. Zamlčel jí ovšem, že její telefon je policejně odposloucháván, a že ona sama je teď také podezřelá z vraždy.

Policie mezitím ještě v noci vypátrala, že mrtvou ženou je kreslička Mary Young, kterou zděšená služebná Betty identifikovala jako Lauru, protože měla na sobě Lauřin župan i pantofle a obličej byl k nepoznání rozstřílen. Policie dále zjistila, že Laura i přes zákaz McPhersona telefonovala tuto noc se Shelbym, řekla mu, že si ho nevezme, on se jí přiznal, že byl s Mary v jejím bytě, ale poprosil ji, aby zatím dělala nadále jako, že se chtějí vzít. On tak bude mimo podezření, a ona tím de facto potvrdí, že věděla o jeho naprosto „nevinné“ schůzce s Mary v jejím bytě.

Druhý den ráno McPherson zjistil, že pouze Waldo Lydecker při prvém spatření Laury zbledl a dokonce omdlel. Měl u sebe prášky na srdce, takže se brzy zase vzchopil a vysvětlil ostatním, že to bylo na jeho srdce příliš silné a bezohledné překvapení. Shelby ihned přiznal, že byl v onen osudný večer v Lauřině bytě s dívkou Mary Young, prý kvůli projednání určité služební věci, o které ale nechce mluvit...

 Inspektor ho ironicky doplnil, že chápe proč Mary měla na sobě Lauřin župan a pantofle, ale nechápe proč po zazvonění, nešel dveře otevřít on sám? Prý nechtěl kompromitovat Lauru před některými jejími známými. Inspektor na to prohlásil, že už ví, kdo to udělal a k překvapení všech - zatkl Lauru.

Na policejní stanici, chtěl od ní vědět, jak to, že na chatě, kam se inspektor ještě v noci vydal objevil pušku, noviny i funkční radio, zatímco ona mu tvrdila, že o ničem nevěděla, neměla žádné zprávy a radio nefungovalo. „Asi tam byl správce, který má také klíč“, řekla zamyšleně Laura, „to rádio zřejmě spravil on, a ta puška visí na zdi od nepaměti jako ozdoba.“

Mark se usmál a řekl: „Máte pravdu, ta puška je jiný model a navíc už nebyla dlouhé roky používána. To je vše, co jsem chtěl od vás slyšet, Lauro. Vrahem je definitivně Lydecker, jenom nemáme zatím tu vražednou zbraň. A abych nezapomněl, vy jste nevinná,“ a políbil ji.

Potom ji sám odvezl do jejího bytu, kde si začali tykat, načež, když se s ní loučil, vpadl tam Waldo Lydecker a když uviděl Lauru v náručí Marka, vynadal jí, že jedná jak lehká holka a lavíruje mezi pochybným playboyem a primitivním policistou a uraženě odešel. Na chodbě se ale zastavil a zkusil zadní vchod do kuchyně pro služebnou. Dveře naštěstí pro něj zamknuty nebyly a Lydecker se mohl ukrýt v kuchyni a počkat až detektiv odejde...

  Mark se rozloučil s Laurou a řekl jí, že nechá udělat kompletní prohlídku Lydeckerova bytu, kde věří, že najdou tu vražednou zbraň. Vtom si ale všiml Lauřina daru od Lydeckera, ozdobných stojanových hodin vedle dveří a napadlo ho, že by se do jejich spodní části dala skrýt puška s uříznutou hlavní. Pokoušel se ten spodek nějak otevřít, ale to nešlo. Zkoušel to kolem dokola, až ze zadu když se dotkl malého perka, se dvířka otevřela. Vrah chytře zanechal kompromitující zbraň na místě činu.

Tak jak předpokládal, byla to zkrácená dvouhlavňová puška, vzal ji do šátku, aby nesetřel otisky prstů, otevřel závěr a vytáhl dvě prázdné nábojnice. Pak tam opět pušku uložil a řekl Lauře: „A máme veškeré důkazy proti Lydeckerovi, teď ho jdu rovnou zatknout!“ Mark seběhl po schodech k domovním dveřím, kde hlídkoval jeho strážník a zeptal se ho kterým směrem odešel Lydecker. „Ten dosud nevyšel z domu!“, odvětil strážník.

Laura zamkla, pustila si rádio a česala se před zrcadlem, když Lydecker tiše vyšel z kuchyně, otevřel stojan hodin a vyndal pušku. Zjistil, že prázdné nábojnice chybí a pochopil, že je ztracen. Doplnil kulové náboje do obou hlavní, namířil na Lauru, a blíže se k ní, řekl vzteky bez sebe: „Snad sis nemyslela, Lauro, že tě nechám spočinout ve špinavých prackách toho detektiva, ať mě zavřou, ale ty musíš zemřít." 

Oba policisté v tom momentě tloukli na dveře, když uslyšeli výstřel. Laura, v pudu sebezáchovy stačila nataženou rukou nadzvednout hlaveň pušky, takže střela ji minula. Policisté vyrazili dveře, Lydecker se prudce otočil a druhou ránu chtěl vystřelit na policistu s revolverem, ale ten vypálil rychleji, takže střela od zasaženého Lydeckera skončila ve stojanových hodinách. Poslední slova umírajícího Lydeckera byla: "Miloval jsem tě, Lauro.."

Trochu neobvyklý happyend, ale diváci stejně věděli, že se Mark a Laura milují, takže to vlastně dopadlo ke spokojenosti diváků.  A zde je filmová hudba "Laura" s ukázkami děje...

https://youtu.be/-khTs9BXKIw