Raději spát nebo snít.?

Sněním se obvykle rozumí kladné, romantické sny denní a zapomíná se tu na snění chorobná.  O sněních ve spánku,  na něž spící nemá žádný vliv, nebudu předlouze filosofovat, to spadá do kompetence výrobců všemožných snářů, kdy autor třeba tvrdí, že nejkrásnějším snem je "pokakané děcko viděti," což znamená větší finanční dárek od vlády, či dobrodinců obdržeti...

Naproti tomu, takové to "krásné" snění denní, ovládané jednotlivcem, je vrcholně závislé na zdravé či chorobné hlavě snícího. Kdejaký oligarcha s  debilními nápady může,  jak známo, vyvolat i světovou válku, jenže o tom mě zas nebaví cokoliv psát, jsem notorickým optimistou. 

Ale  naopak se budu detailně zajímat o snění kladná, k čemuž jsem si vybral jako strědobod mého kamaráda a kolegu v práci  Paula Richtera. 

Paul je romantikem každým coulem a tudíž býval prakticky téměř denodenně zasněný, čemuž se už vůbec nikdo z jeho známých, či kolegů ani nedivil...

Proto také, když se kdysi vracel domů ze služební cesty, vzal to vlastně úmyslně přes svůj oblíbený Schwarzwald a na jednom místě, jen tak z ničeho nic, zastavil u příkopu.  Cítil, že se musí zasnít nad touto krásou přírody. Počasí bylo ideální, ani vedro, ani zima a k tomu potřeboval si někde v klidu sednout a kochat se. Auto nechal stát u kraje silnice a vyšel si na travnatý palouk pod lesem, kde se posadil do trávy pod borovicí, opřel zády o kmen, zapálil si cigaretu a začal automaticky, při pohledu na tu zelenou krásu snít. Ano, ano, přesně tak mi to potom pře-vyprávěl v práci.

Do hlavní role si Paul, častokrát, více-méně téměř pokaždé, angažoval Karin Dor, tu nejkrásnější a nadanou německou filmovou hvězdu, všem divákům dobře známou a tak tedy přímo typickou, představitelku ženy, ohrožované padouchy ve všech detektivkách od pana Edgara Walace. 

Jindy zas byla  nádhernou indiánskou dívenkou Ribannou ve filmu o Vinnetouovi. Tuto herečku, i když už nebyla zrovna nejmladší, Paul vždycky zbožňoval, coby nepřekonatelnou ikonu ženské krásy a zároveň i tu ze všech nejpůvabnější německou herečku vůbec...

Dnes si představil, jak po okresní silničce pod ním přijíždí červené sportovní autíčko, ze kterého se najednou zpod kapoty vyvalil oblak páry jak z lokomotivy. „Tý se vaří voda v chladiči“, pomyslel si Paul, když uviděl řidičku jak zastavila a bezradně hledí na tu parní saunu. Vyskočil rychle a seběhl dolů k autu. Krásná řidička Karin, se k němu obrátila s úzkostí ve svých čokoládových očích: „Prosím vás pane, můžete mi nějak pomoci s tím gejzírem?“ Paul se usmál a řekl: „Samozřejmě, Frau Karin Dor, já jsem Paul Richter a jsem vaším věrným fanouškem, viděl jsem snad všechny vaše filmy, některé i vícekrát. Je to pro mne štěstí, že vás zde potkávám, moc jsem si to přál a teprve dnes se mi to konečně vyplnilo!“

„To je od vás sice hezké ocenění, děkuji vám, ale pro mne to opravdu štěstí není, mohl byste se teď místo mé osobě, věnovat tomuto autu?“, řekla trochu nervózně krásná Karin.
„Ano-ano, na první pohled vidím, že se vám odporoučelo vodní čerpadlo a proto se přehřála voda v chladiči. Ta pumpa se nedá nijak opravit, madam, pouze vyměnit za novou. Mně se to už také jednou stalo. Navrhuji, že vás odtáhnu svým vozem do nejbližší autoopravny.“ V duchu si už představoval, jak se s ní blíže seznámí a děkoval této šťastné náhodě...

„Prima, to by bylo od vás úžasné, děkuji vám předem! Asi deset kilometrů odtud je město Wildbad, kde jsem ubytována v hotelu a vím, že je tam taky autoservis“, řekla Karin a dohodla se s ním na odtažení. V autoservisu se skutečně potvrdila Paulova diagnoza s tím, že její auto dostane novou pumpu a bude opět fit zítra do deseti hodin dopoledne. Načež ji Paul odvezl k jejímu hotelu, kde jí navrhl, aby si po této anabázi zaslouženě zašli na kávu a zákusek do nedaleké kavárny.

„Moment, já ale teď musím ze všeho nejdřív někomu zatelefonovat a pak bych si taky ráda dala nějaké to bono capuccino. Pojďte se mnou nahoru, jestli chcete“, řekla a vystoupila z auta. To byla pro Paula ta nejlákavější nabídka a už si představoval, jak bude ve svém klubu vyprávět o tom, že byl s Karin Dor na hotelu a dokonce i v jejím pokoji...

Ve svém apartmentu se Karin vrhla k telefonu se slovy: „Klidně se tu někde posaďte, já budu rychle hotová – haló – Ralfe, jsi to ty? Podívej, já jsem teď v hotelu tady ve Wildbadu, auto mám v servisu, něco se v něm podělalo, zítra dopoledne to bude opravené. Přijedeš sem ještě dnes nebo až zítra? Nevíš? A kdo to má vědět? Zavolej mi zpátky.... ano, rozumím, mezi šestou a sedmou sem do hotelu. Když ne, tak přijedeš až zítra dopoledne, OK?  Fajn, tak se měj, čau!“

Karin se otočila na Paula: “Je právě pět hodin, tak máme hodinku času na to kafe, pojďte!“ U kávy se bavili nenuceně a Paul zjistil, že ta žena, na to jak je slavná, se k němu chová docela normálně přátelsky až kamarádsky.

Vzpomínali na různé scény z jejích filmů a čas jim rychle uběhl. V šest se vrátili do hotelu: „Jestli nespěcháte, můžeme pokračovat v debatě u mně na pokoji, musím stejně do sedmi čekat na hovor.“ Paul opravdu nespěchal a byl rád za každou chvilku navíc ve společnosti této půvabné dámy.

V sedm Karin prohlásila, že ten její Ralf už zřejmě nezavolá, že si jenom něco přes sebe hodí, a že zve Paula za to odtažení - na večeři. Když odešla do koupelny, všiml si Paul, že sluchátko telefonu neleží správně ve vidlici, takže se sem stejně nemohl nikdo dovolat..?

To byl nový námět pro jeho snění: „Udělala to paní Karin nevědomky nebo úmyslně?“ Ovšem ta druhá možnost byla vzrušující! Paul se ihned rozhodl, že se zastaví dole v recepci a zůstane zde přes noc. Karině potom řekl, že to má domů ještě 300 kilometrů, takže by zde raději přenocoval, pokud zde budou mít pro něj volný pokoj.“

„Fajn, to je jistě rozumné“, souhlasila Karin, „jste zábavný společník, takže se tu nebudu muset celý večer nudit sama!“ Paul se musel držet zpět, aby nevybuchl radostí...

Najednou však jeho snění brutálně přerval drsný hlas příchozího myslivce: „Víte, mladej, že kouření v lese je přísně zakázáno pod pokutou 50 Euro? Doufám, že máte u sebe aspoň občanský průkaz, člověče!? “

***

https://youtu.be/IGbn_kaYyE8