Toto ryze české a tudíž i hezké a češtinářsky dokonalé slovo vzniklo tak, že jsme se s mojí ženou Jitkou seznámili relativně v pozdním věku v roce 1983, kdy mi bylo 52 let a jí bylo 36 let. Naše svatba se konala 27.12.1985 a tehdy mě napadlo, že těch výročí naší svatby bude relativně málo, ve srovnání s jinými manželstvími, když se ti dva brali jako mladíci. Zamyslel jsem se nad tímto problémem hlavou a vymyslel, proč radši neslavit namísto vý-ročí, tak zvaná vý-měsíčí, těch je přece do roka 12x více!
Takže sedmadvacátého v každém měsíci, slavíme tedy zítra: 448. výměsíčí!
Až na pár výjimek, kdy do toho takzvaně něco vlezlo, takže jsme si stačili jen to pořadové číslo výměsíčí zapsat do kalendáře, ale nezapomenout!!!
Shodou okolností se stalo, že právě toto 448. jsme si jenom letmo připomněli, neboť nás pár dní před tím potkal perný den. Tedy mně ne, jsem takový stařec (91), kterému se zdvořile říká: "vypadáš dobře." Já ovšem vím, že to je jenom fráze, nebo i oční klam, ale moje ženuška Jitka byla a je ve svých 75 letech jako mladice pracovně na roztrhání! A právě při tom obíhání po úřadech a kšeftech si zlomila nožku v kotníčku! Dle pana doktora to bude trvat 6 neděl s nohou v sádře, takže já se musím snažit dělat, se střídavými úspěchy, zdravotní sestřičku! Takže uvidíme jak to tady zvládneme ale jedno je jisté: "Naše manželství je opravdu SKVOST!!!"
