Milan Lerner, zvaný Lery a jeho dávný kámoš Josef Bendík, zvaný Beny, byli už jen svým vzezřením naprosto jasným důkazem toho, že se protiklady vždycky přitahují...
Skoro o hlavu větší Lery, je logicky uvažující technik, ale ve vztahu k ženám, je to něco jako
zasněný básník.
Beny byl typem společenského profi-baviče, pokud ovšem nebyl právě pod vlivem svých nesčetných komplexů. Jinak však byl v praksi nešika, jehož technické chápání skončilo u lžíce na boty...
„Hele, Lery, s těma Tatrama jsi to extrémně přehnal. Na nějaký lezení po horách a trempování pod stanem jsme už přece notoricky přestárlí. To se doporučuje pubertální mládeži místo sexu. My musíme vypadat jako elegantní, dobře situovaní pánové, a tudíž nejlepší možností je navštívit nějaký lázně, nejradši Mariánské! Rozumíš, to je malá Paříž se vším všudy, tam stále promenujou po kolonádě ty nejkrásnější krasavice z celýho světa!“ A Lery dodal: „Já tam ještě nikdy nebyl, tak to tedy beru!“ a mávl jen ledabyle rukou. "Mimochodem, Beny, Tatry byl Tvůj nápad, a ne můj!" řekl suše.
"Nojo, to už teď nehraje roli", mávl rukou Beny - a bylo rozhodnuto...
V Mariánských lázních se ubytovali v cenově dostupném, to jest třeti-řadém hotelu a zdálo se, že tentokrát Beny nepřeháněl. Po ulicích korzovaly skutečně krásné ženy a Beny byl ve svém živlu: „Pamatuj si, Lery, mé tři stěžejní zákony, to je něco jako by to vymysleli Archimedes, Odyseus i Pythagoras dohromady:
Benyho zákon 1.: "O rychlosti." Balení musí jít rychle, jinak si ona pomyslí, že jsi debilní, nechápavý blbec...
Ještě důležitější je zákon 2. : "O škodách" Nenech se odradit tím, že prý má údajného manžela nebo snoubence a řekni si, že pro takového hroudu je této krasavice škoda!...
No, a zákon 3.: "O sexu": Každá žena přemejšlí jen svejma vnadama, a proto jí při první vhodné příležitosti do nich hrábni a řekni, že ti jde především o sex. Buď dostaneš facku, nebo je ihned všecko jasný!“
„Beny, dobrá, já ovšem bych to doplnil Leryho zákonem o vtipnosti chápej, že imitovat nějakého známého politika, což ty dovedeš, to už dneska neletí, my musíme přijít s novým trikem, získat prvotní zájem. Ty budeš jako šlechticem, třeba hrabě Beny De Bill a já budu tvůj věrný sluha Crétand.“
To se Benymu líbilo: „Bravo, kretén, to hodnotím sto body! Ovšem, z
To se Benymu líbilo: „Bravo, kretén, to hodnotím sto body! Ovšem, z
pochopitelně tisíci bodů možných!“
„Nikoliv kretén, ale Crétand, pane,“ upozornil jej nově vzniknuvši uctivý služebník: "To je originál z francouzštiny!"
„Nikoliv kretén, ale Crétand, pane,“ upozornil jej nově vzniknuvši uctivý služebník: "To je originál z francouzštiny!"
Když potom příštího dne spatřili v parku dvě lepé dívky, rozdílně vysokých postav, mrkli na sebe a věděli, že teď přišla ta pravá chvíle k nástupu. Automaticky předpokládali, že tu vyšší bude dobývat Lery a tu malou Beny. Představili se jim jako hrabě a jeho sluha a pozvali je na zmrzlinu. Ta vysoká se pousmála a pohotově odpověděla: „A já jsem zase hraběnka Veronika z Nemánic a tohle je moje komorná "blondýnka Máry.“
Tímto byly ledy prolomeny a Leryho nová metoda šlechtická slavila úspěch až na to, že dívky projevily své zájmy přesné naopak, nežli se očekávalo, takže Lery byl nucen se bavit s tou malou, přestože se mu ani zbla nelíbila, prostě, tak jak se stavovsky slušelo: pan hrabě se věnoval paní hraběnce a na komorníka zbyla jen nějaká komorná...
Večer v hotelu ocenil Beny Leryho pochopení: „ Ty jsi fajn kámoš, že ses věnoval té Máry, víš, mně se strašné líbí ženská s tak dlouhejma haxnama, a tentokrát je to poprvé, že se líbím taky já jí. To, že jsem o hlavu menší, jí zřejmě nevadí! Prosím tě, musíš ale jít se mnou zítra na rande, aby si lidi mysleli, že k ní patříš ty. Dovedeš nás někam do kavárny, jen co si sedneme, a pak se na něco vymluvíš a odejdeš. Večer za tmy je mi to už srdečně jedno, že mi bude takzvaně čouhat o hlavu z nůše.“
„Dobřá, ale já definitivně odmítám ztrácet čas s tou nudnou Márou.“
„Neboj, Veronika přijde bez ní,“ uklidnil ho Beny.
Lery byl donucen celý týden dělat jakousi mobilní kulisu, promenovat s nimi po ulicích, po kolonádě i v parku a poslouchat to jejich tokání, dokud se někde neposadili. Výmluvu, že zapomněl v hotelu zavřít sprchu, mu ovšem Veronika uvěřila jenom po prvé.
Poslední večer před odjezdem domů oznámil Beny slavnostně, že ho Veronika propašuje do jejich pokoje v dívčím penzionu, kde se ten den koná taneční zábava a tedy bude výjimečně otevřeno i pro veřejnost. Její 2 spolubydlící na pokoji, budou prý po celý večer pryč, čímž je zaručeno soukromí pro hraběcí pár!
„To je marný, hrabě je hrabě“, zářil Beny, „a vy jste se na nic nezmoh’, Kretén, žejo?“
„Crétand, pane, ale gratuluji vám, já zatím připravím zavazadla k našemu zítřejšímu odjezdu.“
Lery však nevydržel sedět poslední večer v hotelu, a vyrazil jen tak nazdařbůh do ulic. Bloumal bez cíle městem až došel k onomu dívčímu penzionu, odkud se linula sladká taneční hudba. Neodolal, vešel dovnitř a zarazil se u vchodu do sálu, aby se trochu rozhlédl. Vtom k němu dotančil jakýsi pár, dívka nechala stát svého tanečníka na parketu a oslovila ho překvapivou otázkou:
„Vy asi hledáte Veroniku, že?“ Pohlédl nechápavě na dívku, kterou viděl prvně v životě:
„Ano, totiž - chci říct ne! Já se jenom tak rozhlížím.“
Dívka se spiklenecky usmála: „Já vás znám, viděla jsem vás několikrát z okna, když jste tu hvízdali na Veroniku. Vy ale zaručeně nevíte, že ten váš malý kamarád je právě teď u ní na jejím pokoji! Pojďte, já vás tam dovedu“, a poodběhla na schodiště. "Pojďte honem, aby nás neviděla vedoucí!"
Než jí stačil něco vysvětlit stála již v prvním patře, zaklepala na dveře a neposlouchajíc Leryho protesty, se rozhorlila: „To si nenechte líbit, to není fair!“ Načež bleskově seběhla zpět po schodech do přízemí.
Lery si v duchu zoufal: „Jak já jim to jen teď vysvětlím, vždyť budu vypadat jako idiot!“
Dveře se otevřely a v nich jakási neznámá dívka v pyžamu zděšeně vypískla: „Ó, promiňte, moment!“ a rychle zavřela. Za několik vteřin se znovu objevila, tentokrát v pěkném župánku: „Prosím, pojďte dál!“ Lery vešel dovnitř se slovy: "Přátelé, já se omlouvám, já jsem vůbec nechtěl sem jít..." Vtom ale uviděl Benyho s Veronikou, že se smějí, a k jeho překvapení ho velice srdečné vítají: „Tak tohle je náš komorník Crétand a zde baronka Erika. Komorná Máry má dneska volno, takže jste přišel jako na zavolanou!“
V nestřeženém okamžiku mu Beny šeptl: „To je záchrana, že jsi tady, samo nebe tě poslalo! Ta husa Erika si to rozmyslela, že už nikam nepůjde, a vlezla si do postele, že si bude číst. Musíš ji vytáhnout na tancování, jináč je můj plán v pytli!“
Lery stál před těžkým úkolem, zvláště když si uvědomil, že Erika je ona dívka, o níž se Veronika během posledního týdne několikrát vyjádřila, že asi není normální. Prý se má za dva týdny vdávat, a každý den, bez výjimky, dostává od svého snoubence jedno až dvě růžová psaníčka, na která také denně odepisuje. Pak začal velmi opatrně sondovat, je-li vůbec nějaká šance tuto dívku nalákat na tanec, či dobrou večeři, ale marně. Erice se už nechtělo nikam jít, naopak zdržovala Leryho, aby zde zůstal, že si mohou popovídat při sklence vína, nebo zahrát "Člověče, nezlob se!".
S přibývajícím časem začal být Beny stále nervóznější, kopal pod stolem Leryho, ten se ale pokaždé zmohl jenom na pokrčení ramen. O půlnoci skončila v sále hudba a v zápětí se ozvalo zaklepání na dveře, za kterými bylo slyšet naléhavé varování jejich kamarádky: „Holky, vedoucí chodí kontrolovat pokoje!“
Co teď? Veronika zachovala klid: „Hrabě se vejde do šatníku, no a sluha musí vylézt oknem ven. Naštěstí je hned pod oknem střecha přízemního přístavku.“
Lery se tak nečekaně ocitl na čerstvém vzduchu, měsíc v úplňku se mu smál a on si jen představoval, co asi řekne paní vedoucí, až ho zde objeví. V takovéto anekdotické situaci snad nemůže říci nic jiného než, že tu čeká na autobus...nebo je snad lepší říct: na vlak?
Brzy zaslechl zevnitř skrze dvojité okno vzrušené ženské hlasy, ale nerozuměl o co se jedná. Za chvilku nato se okno otevřelo a Erika ho vpustila dovnitř: „Pojďte, vzduch je čistý, kontrola je u konce, ale hrabě ve skříni byl bohužel objeven! Ta stará panna si ho odvlékla, ale bylo jí divné, že tu našla jenom jednoho muže.“
„Hrabě jí vysvětlil, že nám dělal třetího do hry "Člověče, nezlob se!", která naštěstí ještě ležela na stole“, chechtala se Veronika.
„Milé dámy, lituji, že to takhle dopadlo“, řekl zklamaně Lery, „doufám, že jsme vás tím moc nezkompromitovali, co myslíte?“
Lery se tak nečekaně ocitl na čerstvém vzduchu, měsíc v úplňku se mu smál a on si jen představoval, co asi řekne paní vedoucí, až ho zde objeví. V takovéto anekdotické situaci snad nemůže říci nic jiného než, že tu čeká na autobus...nebo je snad lepší říct: na vlak?
Brzy zaslechl zevnitř skrze dvojité okno vzrušené ženské hlasy, ale nerozuměl o co se jedná. Za chvilku nato se okno otevřelo a Erika ho vpustila dovnitř: „Pojďte, vzduch je čistý, kontrola je u konce, ale hrabě ve skříni byl bohužel objeven! Ta stará panna si ho odvlékla, ale bylo jí divné, že tu našla jenom jednoho muže.“
„Hrabě jí vysvětlil, že nám dělal třetího do hry "Člověče, nezlob se!", která naštěstí ještě ležela na stole“, chechtala se Veronika.
„Milé dámy, lituji, že to takhle dopadlo“, řekl zklamaně Lery, „doufám, že jsme vás tím moc nezkompromitovali, co myslíte?“
„To je jedno, ale i kdyby, zítra jedeme stejně domů, takže nám to je celkem fuk“, mávla rukou Erika, „...a plnoleté jsme už taky.“
„Fajn, dámy, teď už jde jenom o to, aby mne ta fregata nenačapala až se budu propašovávat ven z domu, jinak vám to "Člověče, nezlob se!" dodatečně osladí!“
„S tím propašováním to nejde, hlavní brána je už zamčená, a sice až do rána do šesti“, zamítly tuto možnost obě dívky.
„Sakrblé, to abych si tedy ustlal na podlaze nebo v křesle.“
„Ale, pane komorníku,“ řekla překvapivě Erika „to není potřeba, podívejte se, naštěstí jsou naše postele tak široké, že se v nich dá pohodlně spát i ve dvou!“
„Ano, zavinila jsem to vlastně já“, uznala rychle Veronika, „a proto Vám přenechám svoji postel a lehnu si k Erice.“
„Já bych to sice rozdělil jinak“, poznamenal suše Lery, „ale coby dost přebytečný host se musím pochopitelně a rád podřídit svým milým, půvabně krásným hostitelkám...“
Ráno v šest se s dívkami rychle rozloučil a spěchal do hotelu, do odjezdu vlaku nezbývalo moc času. Na pokoji ho přivítal zuřící Beny: „Sám hrabě De Bill ti zabalil kufr, líný sluho, aby nám to neujelo!“
„To snad není důvod k takovému vypěnění, hrabě. Já jsem vám věrně sloužil celý týden, coby živá rekvizita a kulisa a doprovázel Vás jako blbec na všechna vaše randez-vous!“
Beny se chytl za hlavu: „Lery, člověče, to snad není pravda jakou já mám smůlu! Co mi to dalo práce, celej tejden se snažím, utrácím prachy jak velmistr světa po kavárnách a restauracích, ta Veronika je žravá jak barakuda - a nakonec mne vyhmátne nějaká obstarožní fregata ve skříni! No, musel jsem ji podmáznout, aby to holkám nezavařila doma, zatímco ty’s tam byl až do rána, a vsadím se, že ti to s tou Erikou vyšlo!“
Lery pokýval rozvážně hlavou a řekl hlasem jako kdyby se omlouval:
„Hmm, dělal jsem, co jsem moh'...a s tou Veronikou taky!“
https://youtu.be/4kRXZLpw6dk